Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 290/2022-23
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Hendrichovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 106.461,45 Kč / úvěr
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17.176 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 17.156 Kč od 04. 08. 2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 89.285,45 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 27.448,26 Kč od 04. 08. 2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 36.820 Kč od 04. 08. 2022 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17.176 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 17.156 Kč od 04. 08. 2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 89.285,45 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 27.448,26 Kč od 04. 08. 2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 36.820 Kč od 04. 08. 2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou z 9. 8. 2022 ve znění doplnění podáním z 13. 9. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 106.461,45 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 10. 2. 2022. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 30.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit v 72 měsíčních splátkách, které včetně plateb za doplňkové služby činily celkem částku 1.298 Kč. Žalovaný uhradil žalobkyni ve dvou splátkách celkem 2.596 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez řádné omluvy nedostavil. Žalobkyně se k ústnímu jednání omluvila, a proto soud jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného.
3. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo ze dne 10. 2. 2022 bylo zjištěno, že na jejím základě a po tvrzeném posouzení úvěruschopnosti žalované (průměrný příjem ze zaměstnání 21.443 Kč, závazky z mikroúvěrů, bez záznamu v evidencích) se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč, a to tak, že pouze částka ve výši 8.352 Kč měla být vyplacena na účet žalovaného, částka 15.648 Kč měla být vyplacena ve prospěch žalobkyně coby věřitele žalovaného ze smlouvy číslo částku ve výši 6.000 Kč započetla žalobkyně na své náklady v souvislosti se zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 72 měsíčních splátkách po 772 Kč a dále se zavázal platit měsíčně částku 526 Kč za doplňkové služby PODPORA; celkem tedy měla žalobkyni platit částku 1.298 Kč měsíčně. Z potvrzení o vyplacení úvěru a výpisů z internetového bankovnictví bylo zjištěno, že žalovanému byla na účet uhrazena částka 8.352 Kč, částka 15.648 Kč byla uhrazena na účet žalobkyně.
4. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo z 10. 2. 2022 bylo zjištěno, že na jejím základě a po tvrzeném posouzení úvěruschopnosti žalovaného se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč, z čehož žalovanému vyplatila částku 8.352 Kč a částku 6.000 Kč si žalobkyně započetla na své náklady v souvislosti se zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného; žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit v 72 splátkách po 772Kč. Skutečnost, jakým způsobem zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, byla zjištěna z výsledku lustrace registru příjmení z 26. 10. 2021 (žalovaná měla v tomto registru záznam), z výplatnice žalovaného (čistá mzda žalovaného v měsíci prosinci 2021 byla 21.520 Kč) a z výpisu z účtu žalovaného (v měsíci prosinci 2021 měl zůstatek na účtu 721,22 Kč, v měsíci srpnu 2021 částku 6.267,18 Kč a v měsíci září - 43,69 Kč). Z potvrzení o vyplacení úvěru z 11. 2. 2022 soud zjistil, že žalobkyně potvrdila, že žalovanému bude vyplacena částka 8.352 Kč. Vyplacení této částky bylo zjištěno z výpisu z internetového bankovnictví.
5. Z potvrzení o úhradě dluhu ze dne 11. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně potvrdila žalovanému doplacení úvěru číslo.
6. Z výzvy k úhradě ze dne 20. 5. 2022 a 5. 6. 2022, včetně podacích lístků, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu.
7. Z výzvy k úhradě ze dne 21. 6. 2022 zesplatnila úvěr a vyzvala žalovaného k úhradě částky 106.532,05 Kč.
8. Uvedená dílčí skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci.
9. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § číslo k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
11. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
12. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
14. Na posuzovanou smlouvu dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a násl. občanského zákoníku ). Soud zvažoval, zda smlouva o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena, jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.
15. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran § 580 odst. 1 občanského zákoníku ; jednotlivá ujednání nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku ) a pro rozpor s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 občanského zákoníku ).
16. V daném případě se žalovanému dostalo fakticky ze dvou v rozmezí 10 dnů uzavřených úvěrových smluv celkem plnění ve výši 20.352 Kč (ze smlouvy uzavřené dne 2. 2. 2022 částka 12.000 Kč a ze smlouvy uzavřené dne 10. 2. 2022 částka 8.352 Kč). V obou případech žalobkyně dle svého tvrzení zkoumala úvěruschopnost žalovaného, dle názoru soudu však byla zjištěná úvěruschopnost žalovaného v rozporu se zkoumanými podklady, když z výpisů účtu žalovaného bylo zřejmé, že v měsíci prosinci 2021 byl zůstatek na účtu žalovaného ve výši cca 721 Kč, měl záznam v registru příjmení a bylo zřejmé, že splácí několik úvěrů. Již z tohoto hlediska má soud za to, že je smlouva neplatná dle zákona o spotřebitelském úvěru, když úvěruschopnost žalovaného nebyla dále dostatečně ověřována a nebyly náležitě zkoumány ani výdaje žalovaného. Soud však dále zohlednil též blízkou časovou souvislost obou smluv o úvěru i jejich propojenost (když závazek z první ze smluv byl o devět dnů později uhrazen smlouvou následující) pro výpočet RPSN, která činí 108,15% (žalovanému skutečně poskytnutá částka 20.352 Kč, již se žalovaný zavázal splácet v 72 splátkách po 1.298 Kč). Za nepřiměřené považuje soud dále požadované náklady na zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a to zvláště v situaci, když byla tato úvěruschopnost přezkoumávána v případě druhé smlouvy po deseti dnech. Přezkoumávaná smlouva je značně nepřehledná, která je ve spotřebitelských vztazích nepřijatelná: např.„ fakultativní“ smlouva o podporách byla zařazena jako příloha 2 smlouvy, aniž by z textu smlouvy a přílohy bylo na první pohled patrné, že nejsou obligatorní částí smlouvy (zjištění jejich fakultativního charakteru žádalo pročtení textu – formulace nadto není úplně jednoznačná (v rozporu s § 1813 věta druhá občanského zákoníku ) – viz čl. VII. smlouvy a dále body 1.3, 1. 4, 2.3 přílohy číslo teprve za touto přílohou zařazená žádost o zřízení služby Podpora). I když z návrhu úvěrové smlouvy plyne možnost úprav smlouvy (na návrh úvěrovaného), při rozsahu zaslaného textu (včetně metodiky a vysvětlivek k vyhodnocení úvěruschopnosti spotřebitele) je pro spotřebitele nemyslitelné, aby v přiměřené době (pokud vůbec) identifikoval podstatné a nepodstatné části textu a jejich důsledky pro případ nesplnění smluvních povinností.
17. Smlouva (jinak uzavřená na předpokládanou dobu 72 měsíců) umožňovala žalobkyni zesplatnění úvěru v případě prodlení spotřebitele po dobu delší 30 dnů; pro zesplatnění postačoval dluh i jen na části splátky úvěru nebo platby za další sjednané služby. Žalobkyně totiž v souladu se smlouvou o úvěru požadovala po žalovaném (v dopisu o zesplatnění úvěru z 21. 6. 2022) nesplacenou část jistiny, nesplacenou část úroků, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částek nezaplacených částek (včetně plateb za inkasní služby a za služby podpor), poplatky za upomínky ve výši celkem 800 Kč a smluvní úroky za prodlení úvěru a prodlení inkasní služby, to vše ve výši 106.532,05 Kč, což znamená, že žalovaný by se podle smlouvy stal povinným za 6 měsíců poskytnutých prostředků uhradit částku minimálně 5x vyšší oproti částce poskytnuté.
18. Ze všech uvedených důvodů se smlouva stává zjevně nespravedlivou v testu, který vymezil ve svých výše uvedených rozhodnutích Ústavní soud. K vyvážení nedojde ani ujednáním smluvních pokut k zajištění povinností poskytovatele úvěru, protože se týkají (již s ohledem na asymetričnost vztahu z úvěru) spíše marginálních otázek (vracení části úroků a poskytnutí informací), pro jejichž řešení je ostatně žalobkyně vybavena profesionálním aparátem. To, co činí smluvní ujednání zjevně nespravedlivými, nejsou jednotlivá ujednání ve smlouvě (např. úroková sazba sama o sobě je evidentně v pořádku a přijatelná), ale kombinace smluvních ujednání, zejména ve vztahu k sankcím v důsledku porušení smlouvy. Ani porušení smlouvy by nemělo znamenat, že je dovoleno vše (pokud se tak účastníci dohodnou).
19. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovanému se dostalo plnění ve výši 20.352 Kč (jak již bylo vysvětleno výše) v souladu s neplatnou smlouvou dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (z důvodů uvedených shora), je žalovaný povinna poskytnuté plnění žalobkyni podle ust. § 2993 věta první občanského zákoníku vrátit (po odečtení uhrazených splátek 2.596 Kč, které byla žalobkyně oprávněna započíst toliko na jistinu, nikoliv na smluvní úrok, inkasní službu a službu podpory), včetně úroku z prodlení požadovaného v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku , jak uvedeno ve výroku I, a to od data stanoveného ve výzvě ze dne 21. 6. 2022, tj. od 4. 8. 2022. Ve zbývající části jistiny, jakož i ohledně všech zbývajících nároků na úhradu úroků, inkasní služby, služby podpory, nákladů na upomínky, na smluvní pokutě, na smluvním úroku z prodlení, žaloba zamítnuta, neboť je-li předmětná smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru neplatnou, nejsou dány žalobou uplatněné dílčí nároky vyplývající z jednotlivých ustanovení smlouvy.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. ”) tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť ve sporu úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.