Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 242/2021-60

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Nečasovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 3.663 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 3.000 Kč od 18.6.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 663 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,90 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 663 Kč od 18.6.2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1.368 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, anonymizováno do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 3.000 Kč od 18.6.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 663 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,90 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 663 Kč od 18.6.2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1.368 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b>

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 21.6.2021 domáhala proti žalovanému zaplacení částky 3.663 Kč s příslušenstvím, a to z titulu dluhu z úvěrové smlouvy (žádost o úvěr ID číslo) ze dne 14.11.2020. Návrh odůvodnila tím, že jako věřitel poskytla žalovanému úvěr ve výši 5.000 Kč, prostřednictvím internetových stránek webová adresa, kdy identita žadatele je ověřována odesláním 1 Kč na bankovní účet žalobkyně. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr do 30 dnů spolu se sjednaným poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč. Žalobkyně dne 14.11.2020 odeslala poskytnutou částku úvěru ve výši 5.000 Kč na účet č. bankovní účet uvedený ve smlouvě. Úvěr se stal splatným dne 14.12.2020. Žalovaný do dne splatnosti ničeho neuhradil, čímž porušil svůj závazek uhradit řádně a včas. Žalovaný uhradil až dne 16.2.2021 pouze 2.000 Kč. Dlužná částka pak sestává z neuhrazené jistiny ve výši 3.000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 49 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč a smluvních pokut ve výši 150 Kč. K výzvě soudu ohledně prokázání posouzení schopnosti žalovaného jako spotřebitele splácet poskytnutý úvěr žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru byla prověřována bonita žalovaného důsledným zjišťováním jejího kreditního skóre, neboli credit scoringu. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Tímto je zjištěn limit nejvyšší měsíční splátky. Zohledňováno je rodinné postavení klienta, zejména vyživovací povinnosti, příjem partnera, příp. další skutečnosti, využívány jsou úvěrové registry SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. U žalovaného nebyla zjištěna žádná vyživovací povinnost, výše čistého měsíčního příjmu jako zaměstnance činila 25.000 Kč, výdaje na domácnost 13.000 Kč.

2. Usnesením č.j. -55 ze dne 18.10.2021 soud žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a zároveň ho poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo žalovanému včetně žaloby doručeno dne 18.11.2021 (vhozením do domovní schránky). Žalovaný se ve stanovené lhůtě k postupu dle ust. nevyjádřil, s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila žalobkyně již v žalobě. Soud proto v souladu s  a rozhodl bez nařízení jednání, vycházel přitom z obsahu spisu a předložených důkazů.

3. Úvěrovou smlouvou (ID žádosti číslo) ze dne 14.11.2020 bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5.000 Kč, který se zavázal splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč do 30 dnů; celkem se zavázal splatit 5.165 Kč.

4. Dopisem ze dne 30.4.2021 žalobkyně žalovaného vyzvala ke splacení celého úvěru ve výši 3.663 Kč ve lhůtě do 30 dnů od sepsání výzvy.

5. Výpisem čerpání, splátek a úhrad bylo prokázáno, že dne 14.11.2020 byla žalovanému poskytnuta jistina ve výši 5.000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru činil 165 Kč, poplatek za bezpečnou platbu 99 Kč, poplatek za nadstandardní SMS 49 Kč, účelně vynaložené náklady 200 Kč, smluvní pokuty 150 Kč, přičemž žalovaný zaplatil až dne 16.2.2021 částku 2.000 Kč.

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Dle ust. § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

9. Podle o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Dle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žalobní návrh je důvodný pouze z části. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

14. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila pouze printscreeny ze systému žalobkyně, ze kterých nebylo zjištěno, že by na žalovaného byla vedena exekuce. Ohledně příjmu žalovaného a zejména prověření dalších výdajů žalovaného (např. nájem, inkaso a pod.) se omezila na doplnění tvrzení o tom, že vycházela z údajů uvedených žalovaným. V případě žalovaného neměla pochybnosti o jeho schopnosti poskytnutý úvěr splácet. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle , o spotřebitelském úvěru je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 /2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU /1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. . Příjmy ani žádné běžné výdaje žalovaného (nájem, inkaso, telefon, výdaje spojené se zdravotním stavem a pod.), nebyly nikterak blíže zjišťovány a zejména ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 5.000 Kč, žalovaný do současné doby uhradil 2.000 Kč, a proto soud žalovanému uložil zaplatit žalobkyni zbývající výši poskytnuté jistiny, tj. částku ve výši 3.000 Kč s úrokem z prodlení, jehož výše je v souladu s  nař. vlády č. (výrok I.) Ve zbytku potom soud žalobní návrh jako nedůvodný zamítl (výrok II.).

15. O nákladech řízení rozhodl soud dle , neboť žalobkyně byla v řízení úspěšná jen částečně, avšak její neúspěch byl nepatrný, a proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náklady řízení v plné výši. Tyto jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou advokáta za 2,5 úkonu právní služby po 200 Kč ( vyhl. č. ), 3x paušální náhradou po 100 Kč ( citované vyhlášky) a 21 % DPH, tj. 1.368 Kč (výrok III.)

Poučení:

Proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, není odvolání přípustné ( ).

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí – exekuci.