Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 61/2021-146

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Janou Elou Klikovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem: údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem pro řízení: anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

o zaplacení částky 30 400 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 450 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 450 Kč od 23. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení

-) částky 19 950 Kč,

-) kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 674,27 Kč,

-) zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 17 566 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení

-) úroku 10,45% ročně z částky 15 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení

III. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 450 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 450 Kč od 23. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení</b> <b>-) částky 19 950 Kč,</b> <b>-) kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 674,27 Kč,</b> <b>-) zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 17 566 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení</b> <b>-) úroku 10,45% ročně z částky 15 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení</b> <b>III. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

Žalobou doručenou soudu dne 20. 4. 2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 30 400 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba uzavřel dne 31. 5. 2018 se žalovaným smlouvu o úvěru č. anonymizováno rok, na základě které poskytl žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru (úplata, poplatky a úrok 28%) činily 10 950 Kč. Celkovou dlužnou částku 25 950 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč. Žalovaný splátky neuhradil řádně a včas. Právní předchůdce žalobce úvěr k 30. 6. 2019 zesplatnil a žalobci vzniklo právo na uhrazení dlužné jistiny úvěru 15 000 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 2 566 Kč, poplatku za uzavření 1 776 Kč a administrativním poplatku 2 058 Kč. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazen, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 15 000 Kč od 1. 7. 2019 dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 10,45 % ročně odpovídající výši úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami spotřebitelům na spotřebu se splatností 1-5 let ke dni uzavření Smlouvy. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo právnímu předchůdci žalobce také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 9,75% ročně. Na základě smluvního ujednání je úrokem z prodlení úročena splatná nezaplacená částka jistiny úvěru ve výši 15.000 Kč a splatná nezaplacená částka úroku v pevné výši 2 566 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 1 776 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 2 058 Kč, smluvní pokutu 9 000 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od prodlení do 20. 5. 2020 ve výši 1674,27 Kč. V důsledku porušení smluvních povinností žalovaného hradit splátky řádně a včas vzniklo právnímu předchůdci žalobce rovněž právo na úhradu smluvní pokuty. Pohledávka původního věřitele byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobce, což bylo žalované oznámeno. Z tohoto důvodu žalobce požaduje po žalovaném dlužnou částku ve výši 30 400 Kč spolu s příslušenstvím.

Žalovanému se nepodařilo doručit žalobu a usnesení soudu na jeho adresu v cizině a byl mu z tohoto důvodu jmenován opatrovník pro řízení z řad advokátů.

Opatrovník pro řízení především namítal, že není věrohodně doloženo, že žalovaný smlouvu o úvěru podepsal a to, že sjednaný úrok a pořizovací náklady na úvěr jsou nepřiměřeně vysoké a v rozporu s dobrými mravy. Dále namítal, že není doloženo, zda pohledávka původního věřitele společnosti právnická osoba přešla na společnost právnická osoba, tj. na právního předchůdce žalobce.

Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:

Z obsahu smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce právnická osoba poskytl dne 31. 5. 2018 žalovanému jako spotřebiteli peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a to na základě smlouvy evidované pod č. anonymizováno rok a žalovaný se zavázal peněžité prostředky splatit v 13 měsíčních splátkách ve výši 1 950 Kč, a to včetně poplatků a úroků ve výši 10 950 Kč Celkem měl žalovaný zaplatit 25 950 Kč. Pohledávka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 RPSN činila při splatnosti úvěru 13 měsíců 189,38 % (čl. III odst. IV. smlouvy).

Soud dále zjistil z předžalobní výzvy na čl. 70 – 71 spisu, že právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k zaplacení pohledávky výzvou ze dne 18. 12. 2020.

Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 na čl. 89 -93 spisu bylo zjištěno, že původní věřitele právnická osoba anonymizována dvě slova postoupila pohledávku za žalovaným žalobci.

Z oznámení o postoupení pohledávek na čl. 76 spisu bylo zjištěno, že společnost právnická osoba oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobce přípisem ze dne 24. 7. 2020.

Na společnost právnická osoba přešla pohledávka původního věřitele společnosti právnická osoba na základě smlouvy o prodeji části závodu ze dne 6. 9. 2018, což vyplývá z notářského zápisu na čl. 124 – 125 spisu. Spotřebitelský úvěr žalovaného byl součástí převodu části závodu, což vyplývá z přílohy na čl. 109 soudního spisu.

Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru na čl. 126 včetně příloh na čl. 127 – 132 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl měsíční příjem ze závislé činnosti ve výši 13 972 Kč, výdaje na bydlení 3 000 Kč a výdaje na stravování a výživné 3 500 Kč. Výši svých měsíčních výdajů stvrdil čestným prohlášením a nijak je nedoložil. Výši příjmů doložil mzdovým výměrem se základní hodinovou mzdou 95 Kč, výplatními páskami za březen a duben 2018 a 1. stranou pracovní smlouvy se společností právnická osoba, z níž vyplývá, že pracovním poměr byl uzavřen ode dne 14. 3. 2018.

O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, aniž s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet. Smlouva o spotřebitelském úvěru je tudíž neplatná. Přijetím částky 15 000 Kč se žalovaný bezdůvodně obohatil a je jeho povinností bezdůvodné obohacení žalobci vydat. Žalovaný dosud uhradil částku 4 550 Kč a zbývá mu uhradit částku ve výši 10 450 Kč.

Soud jednal podle , , ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením . Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o úvěru vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Dále byla věc posouzena dle , .

Bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru podle o spotřebitelském úvěru a za použití a násl. .

Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru předpokládá, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posuzuje přitom zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěr platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je v takovém případě povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Podle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) zmíněny v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

Nejvyšší soud v rozsudku spisové značky ze dne 25. 7. 2018 vyjádřil právní názor, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Nejvyšší soud uvedl, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.

V daném případě soud dospěl k závěru, že původní věřitel před poskytnutím peněžitých prostředků neposuzoval ve smyslu ustanovení § 84 až § 89 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného - spotřebitele – splácet poskytnuté peněžní prostředky. Právní předchůdce žalobce s odbornou péčí nezkoumal, zda bude žalovaný schopen poskytnutý úvěr splácet a jeho postup byl pouze formální, když se spokojil pouze s čestným prohlášením žalovaného ohledně výše jeho výdajů, aniž by požadoval jejich doložení. Žalovaný při žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že za bydlení vynakládá měsíčně 3 000 a za stravování 3 500 Kč Tyto částky jsou nepřiměřeně nízké a právní předchůdce žalobce se neměl spokojit pouze s čestným prohlášením žalovaného ohledně výše těchto výdajů, ale měl žádat jejich doložení – zejména u výdajů na bydlení, které lze doložit nájemní smlouvou nebo smlouvou o ubytování apod. Bez toho, že by bylo s jistotou zjištěno, jaké jsou měsíční výdaje žalovaného na bydlení, nebylo možné smlouvu o úvěru platně uzavřít. Právní předchůdce žalobce tudíž nesplnil zákonem stanovenou povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného a tato skutečnost má za následek neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru se žalovaný přijetím částky 15 000 Kč od žalobce bezdůvodně obohatil. V řízení bylo zároveň zjištěno, že žalovaný dosud uhradil částku 4 550 Kč a ke dni rozhodování soudu trvá jeho bezdůvodné obohacení o částku 10 450 Kč. Soud proto vyhověl žalobě v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 10 450 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 23. 12. 2020, tj. od 4. dne po odeslání předžalobní výzvy. Žalobci tudíž nevznikl nárok na zákonné úroky z prodlení od 21. 5. 2020 ve výši 10 % ročně. Výše zákonných úroků z prodlení ke dni 23. 12. 2020 činila 8,25 % ročně ( ve spojení s úředním sdělením České národní banky č. 16/2020, o úpravě základních úrokových sazeb) a v této výši soud uložil žalovanému povinnost úroky z prodlení platit. Lhůtu k plnění soud stanovil podle

Ve druhém výroku soud žalobu ve zbytku nároku zamítl. Jestliže byla smlouva o úvěru neplatná, pak nebyly mezi účastníky řízení platně sjednány platby úroků a poplatků.

Ve třetím výroku soud rozhodl podle , že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení, které jí vznikly v souvislosti s odměnou ustanoveného opatrovníka pro řízení.

Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok IV.) vychází z ustanovení . Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 30 400 Kč a byl úspěšný pouze co do částky 10 450 Kč. Žalobce byl tedy se svým nárokem měl úspěch z 34% a žalovaný byl úspěšný z 65%. Za této situace by právo na náhradu nákladů řízení náleželo žalovanému. Žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, byl zastoupen opatrovníkem pro řízení, proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení stejnopisu rozhodnutí u Okresního soudu v Hradci Králové ve dvojím vyhotovení. Věcně a místně příslušným k projednání a rozhodnutí o odvolání je Krajský soud v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může podat oprávněný návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na soudní exekuci.