Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
5 C 169/2022-30
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 61.066,24 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 24.818 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 10% od 2. 8. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části o zaplacení 36.248,24 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 10 % jdoucími z částky 40.777 Kč od 24. 2. 2022 do 1. 8. 2022 a dále jen z částky 15.959 Kč od 2. 8. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 24.818 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 10% od 2. 8. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části o zaplacení 36.248,24 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 10 % jdoucími z částky 40.777 Kč od 24. 2. 2022 do 1. 8. 2022 a dále jen z částky 15.959 Kč od 2. 8. 2022 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že na základě smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum, byla žalovanému dne datum vyplacena zápůjčka ve výši 28.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou celkovou částku ve výši 91.773 Kč, sestávající se z jistiny, obchodního úroku ve výši 42.773 Kč a administrativního poplatku ve výši 21.000 Kč, a to v 59 měsíčních splátkách po 1.530 Kč s tím, že 60. splátka činí 1.503 Kč, počínaje dnem datum. Žalovaný však svůj závazek nesplácel řádně a včas. Žalobkyně proto ke dni datum přistoupila k zesplatnění zápůjčky a vyzvala žalovaného k uhrazení celkového dluhu ve výši 61.066,24 Kč. Tato dlužná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 27.613 Kč, neuhrazených obchodních úroků ve výši 8.164 Kč, dlužných měsíčních poplatků za správu zápůjčky (administrativní poplatky) ve výši 2.800 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu do zesplatnění (ve výši 316,53) a od zesplatnění do data datum (ve výši číslo), tj. v celkové částce 6.289,14Kč, smluvní pokuty ve výši 3.393 Kč za dobu do zesplatnění a ve výši 10.607 Kč za dobu po zesplatnění, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.200 Kč. Jelikož žalovaný nesplnil svou povinnost uhradit svůj dluh z nesplacených částí zápůjčky, ani ke dni datum, požaduje žalobkyně úhradu zákonného úroku z prodlení z výše neuhrazených částí zápůjčky, tedy z částky 40.777 Kč i za dobu od datum do zaplacení. Žalovaný byl o zaplacení opakovaně upomínán. Ke dni podání žaloby však na tento svůj dluh ničeho nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání se žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalovaného ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum, včetně sazebníku, splátkového kalendáře, obchodních podmínek a elektronického výpisu informací ze systému uzavírání smluv on-line, má soud prokázáno, že mezi účastníky byla prostředky komunikace na dálku (přes internet) uzavřena smlouva o zápůjčce. Totožnost žalovaného pak byla mimo jiné ověřena předloženým a platným občanským průkazem č. 2019. Na základě smlouvy o zápůjčce se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku v částce 28.000 Kč převodem na bankovní účet č. bankovní účet. Žalovaný se zároveň zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté prostředky spolu s náklady ve výši 63.773 Kč, které byly tvořeny úrokem ve výši 45 % ročně (celkem 42.773 Kč) a administrativním poplatkem v celkové výši 21.000 Kč Celkem se tedy žalovaný zavázal zaplatit 91.773 Kč v 60 měsíčních splátkách po 1.530 Kč s tím, že poslední splátka činí částku 1.503 Kč. Splátky byly splatné počínaje dnem datum. Podle ustanovení čl. 9 byla žalobkyně pro případ prodlení se splácením jakékoliv splátky nebo její části oprávněna účtovat žalovanému smluvní pokutu dle sazebníku a náhradu účelně vynaložených nákladů (dle čl. 10). Dále se strany dohodly, že pokud žalovaný včas nesplní povinnost uhradit splátku v termínu splatnosti, a to ani v dále uvedené lhůtě 30 dnů, byla žalobkyně oprávněna celou zbývající doposud neuhrazenou jistinu zesplatnit (dle čl. 11).
4. Z výpisu z účtu žalobkyně č. bankovní účet ze dne datum má soud prokázáno, že ve prospěch účtu žalovaného č. bankovní účet byla uvedeného dne poukázána částka 28.000 Kč.
5. Z výpisu splátkového kalendáře a formuláře vyčíslení pohledávky ke dni datum má soud prokázáno, že žalovaný na svůj dluh uhradil jen celkem částku 3.182 Kč, kterou žalobkyně započetla co do částky 387 Kč na jistinu, co do částky 2.095 Kč na úroky a co do částky 700 Kč na administrativní poplatky.
6. Z výzvy k úhradě ze dne datum má soud prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dlužných splátek půjčky v celkové výši 7.080 Kč (jistina ve výši 921 Kč a úrok ve výši 6.159 Kč), administrativního poplatku ve výši 2.100 Kč a smluvní pokuty ve výši 2.687 Kč, tj. celkem 11.867 Kč ve lhůtě nejpozději do datum s upozorněním na možnost zesplatnění celé zápůjčky.
7. Z oznámení o zesplatnění zápůjčky ze dne datum má soud prokázáno, že žalobkyně s ohledem na aktuální prodlení s úhradou pohledávky prohlásila ve smyslu čl. 11 smlouvy o zápůjčce celou zbývající neuhrazenou jistinu zápůjčky za splatnou ke dni datum a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky v celkové výši 42.396,40 Kč ve lhůtě nejpozději do datum.
8. Z předžalobní upomínky ze dne datum má soud prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 43.409,90 Kč nejpozději do datum.
9. Z výplatního listu právnická osoba anonymizováno má soud prokázáno, že žalovaný byl u této společnosti zaměstnán ode dne datum, přičemž za měsíc červen 2019 mu byla vyplacena mzda ve výši 17.935 Kč obec mzda žalovaného činila 23.695 Kč, ze které byla odečtena vyplacená záloha ve výši 3.000 Kč a sraženy srážky ve výši 2.760 Kč.
10. Z formuláře příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr má soud prokázáno, že žalovaný před uzavřením smlouvy o zápůjčce podepsal žalobkyní předpřipravený formulář, v němž žalovaný uvedl, že jeho příjem z hlavního pracovního poměru činí 23.000 Kč čistého měsíčně a bydlí u rodičů. Žalovaný pravidelně splácí půjčku ve výši 1.100 Kč měsíčně a jeho průměrné měsíční výdaje činí 3.500 Kč. Žalovaný dále uvedl, že je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost. Jiné výdaje ani příjmy žalovaný neuváděl.
11. Z výpisů z účtu u právnická osoba za období od datum – datum, za období datum - datum a za období od datum – datum má soud prokázáno, že ve prospěch žalovaného byl veden účet č. bankovní účet. Žalovaný měl v období od datum do datum opakovaně záporný zůstatek na bankovním účtu. V období od datum do datum byly provedeny tři transakce z účtu žalovaného označené jako splátky úvěru v celkové výši 3.358 Kč. V období od datum do datum byly provedeny čtyři transakce z účtu žalovaného označené jako splátky úvěru v celkové výši 9.358 Kč. V období od datum do datum byly provedeny dvě transakce označené jako splátky úvěru v celkové výši 3.358 Kč. Dne datum byla žalovanému připsána na bankovní účet částka 50.000 Kč s označením půjčka od právnická osoba s.r.o.
12. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení věci.
13. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
14. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
15. Podle § 1751 odst. 1 o.z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.
16. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v platném znění, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
17. Podle § 86 odst. 1 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Podle § 87 odst. 1 věta první a třetí citovaného zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2).
19. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
20. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
21. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
23. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
24. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
25. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k datům počátku prodlení.
26. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.
27. Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006 , ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009 , rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č.j. 1 Afs 94/2009 – 56). Věřitel je tak povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními.
28. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tj. na poskytnutou zápůjčku 28.000 Kč zaplatit celkem 91.773 Kč. Naopak provedeným dokazováním bylo postaveno najisto, že žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti zcela formálně, a to s cílem pouze vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele byla zkoumána (s kladným výsledkem). V prvé řadě je třeba uvést, že žalovaný dle jím předložených výpisů z bankovního účtu, již v době před poskytnutím předmětné zápůjčky (v období května a června roku 2019) hospodařil tak, že jeho účet opakovaně vykazoval minusový zůstatek. Nadto byla dne datum žalovanému poskytnuta zápůjčka od právnická osoba anonymizováno ve výši 50.000 Kč a žalovaný již v průběhu měsíců předcházejících splácel několik dalších půjček a úvěrů. Z předloženého formuláře příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr spolu s doloženým výplatním listem a výpisy z bankovního účtu žalovaného je dále zřejmé, že příjem žalovaného, po provedených srážkách ze mzdy a úhradě pravidelných měsíčních výdajů žalovaného nemohl dostačovat na úhradu všech pravidelných splátek úvěrů a další zápůjčky.
29. Uvedený postup žalobkyně v tomto případě tak lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalovaného splácet zápůjčku. Pokud by žalobkyně postupovala odborně a s řádnou péčí, neměla žalovanému zápůjčku poskytnout. Primárním smyslem povinnosti věřitele posuzovat úvěruschopnost dlužníka, je právě ochrana individuálního spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
30. V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, s cílem pouze vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Jestliže žalobkyně přes neplatnost úvěrové smlouvy poskytla žalovanému částku 28.000 Kč, plnila dle § 2991 o.z. bez právního důvodu a vzniklo jí tak ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. S ohledem na skutečnost, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 3.182 Kč, zbývá mu doplatit částku 24.818 Kč (28.000 Kč – 3.182 Kč).
31. Závazek žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení v celkové výši 24.818 Kč se pak stal splatným dnem datum, neboť žalovaný byl v předžalobní výzvě vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do tohoto data. Žalovaný však na tuto výzvu nijak nereagoval, čímž konkludentně akceptoval žalobkyní navrženou dobu plnění. Lze tedy uzavřít, že za této situace nevznikl mezi účastníky spor o přiměřenou dobu plnění, jak má na mysli ustanovení § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2022 ). Žalovaný tak byl povinen do datum svůj závazek vyřešit a od datum je tedy v prodlení. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 15 % p.a., žalobkyni však byl přiznán úrok z prodlení v požadované (nižší) výši 10 % p.a. Žalobním petitem je soud vázán (výrok I. tohoto rozsudku).
32. Lhůta k plnění byla určena s odkazem na § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
33. Za situace, když soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce, resp. o spotřebitelském úvěru je neplatná, nezbylo než žalobu ve zbývající části o zaplacení úroků, smluvní pokuty a poplatků zamítnout včetně příslušenství. V rozsahu, v jakém tedy soud neshledal žalobu důvodnou, proto rozhodl o jejím zamítnutí včetně příslušenství (výrok II.).
34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř. , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souzeném případě byl převážně úspěšný žalovaný. Tomuto však žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.