Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
110 C 77/2022-69
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Yvonou Del Favero ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 52 436 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 28 916 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 28 916 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 15 116 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 44 032 Kč za dobu od datum do datum, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 116 Kč za dobu od datum do zaplacení, co do částky ve výši 8 404 Kč, co do úroku ve výši 54,18 % ročně z částky 37 069,22 Kč od datum do datum, ve výši 1 292,64 Kč, co do úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 37 069,22 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 95 558 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 28 916 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 28 916 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do částky 15 116 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 44 032 Kč za dobu od [datum] do [datum], co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 116 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, co do částky ve výši 8 404 Kč, co do úroku ve výši 54,18 % ročně z částky 37 069,22 Kč od [datum] do [datum], ve výši 1 292,64 Kč, co do úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 37 069,22 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 95 558 Kč.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 44 032 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení a zaplacení částky 8 404 Kč s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalovanému na účet uvedený ve smlouvě částku úvěru ve výši 39 000 Kč, přičemž k vyplacení úvěru žalovanému došlo dne datum. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši úrokové sazby 54,18 % ročně splácet v 36 měsíčních splátkách ve výši po 2 521 Kč (součástí splátek byla i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 309 Kč, tak jak bylo sjednáno v příloze číslo smlouvy - pojistná smlouva) splatných vždy k 14. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem únorem 2021 Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku – elektronicky, kdy žalovaný tuto smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem ze strany žalobkyně předem poskytnut. Smlouva obsahuje dodatek, který způsob uzavření smlouvy upravuje, přičemž daný kód se objevuje ve všech předložených dokumentech, tj. jak v návrhu na uzavření smlouvy, tak v přihlášce do pojištění pro případ nesplnění povinnosti a v příloze číslo k návrhu na uzavření smlouvy (viz doplnění skutkových žalobních tvrzení ohledně procesu uzavření smlouvy čl. 65v spisu). Žalobkyně žalovanému oznámila schválení úvěru oznámením o schválení úvěru, jehož přílohu tvořil i splátkový kalendář a toto bylo žalovanému zasláno na dodejku. V rámci úvěrového vztahu žalovaný uhradil 10 084 Kč, další platby již neprovedl. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru v souladu se smlouvou k datu datum. Po zesplatnění úvěru žalovaný již ničeho neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu právní zástupkyně žalobkyně. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě tvrdila, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla z její strany prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích příjmení a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Na základě tzv. scoringu žalovaného (jedná se o interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka) bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, a ani zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti žalovaného; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “).
3. Z tvrzení žalobkyně, z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ze smlouvy o úvěru z datum (čl. 7-9 spisu), z dodatku číslo k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze datum (čl. 40-41 spisu), z informací pro podpis na dálku (čl. 42-42 spisu), z přílohy číslo k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru – pojištění schopnosti splácet úvěr ze datum (čl. 39-39 spisu), z oznámení o schválení úvěru ze datum a z dodejky k oznámení (čl. 10 a 18 spisu) soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru číslo prostřednictvím prostředků komunikace na dálku – elektronicky, kdy žalovanému byl udělen speciální kód tak, jak je popsáno v technických parametrech ohledně podpisu uzavření smlouvy (čl. 42-42 spisu). Jedná se o desetimístný náhodně vygenerovaný jedinečný kód číslo přičemž tímto kódem byly podepsány veškeré dokumenty týkající se uzavření smlouvy, tj. návrh na uzavření smlouvy, příloha číslo k návrhu smlouvy i dodatek číslo k návrhu smlouvy. Návrh na uzavření smlouvy je zároveň smlouvou z datum, kdy oznámením o schválení úvěru ze datum (čl. 10 spisu) sdělila žalobkyně žalovanému, že akceptovala návrh na uzavření smlouvy o úvěru ve znění dodatku číslo k této smlouvě a současně žalovanému vystavila splátkový kalendář (čl. 11 spisu), z něhož bylo zjištěno, že žalovaný měl uhradit 36 měsíčních splátek vždy k 14. dni v měsíci po 2 521 Kč (včetně pojištění ve výši 309 Kč). Splátky byly započítávány jednak na splátku úroku, jednak na splátku jistiny, 1. splátka měla být uhrazena datum a poslední splátka měla být uhrazena datum. Předmětem sjednané úvěrové smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému spotřebitelský bezúčelový úvěr ve výši 39 000 Kč na dobu 36 měsíců, přičemž zápůjční úroková sazba úvěru činila 54,17 % ročně a byla sjednána jako pevná zápůjční úroková sazba po celou dobu splácení úvěru. RPSN smlouvy činilo 69,87 %. Dne datum žalobkyně vyplatila na účet žalovaného uvedený ve smlouvě č. ú. bankovní účet pod VS odpovídající číslu smlouvy číslo částku úvěru ve výši 39 000 Kč.
4. Soud vzal za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla datum poskytnuta žalobkyní žalovanému převodem na účet částka ve výši 39 000 Kč a žalovaný se tuto částku spolu s úroky zavázal vrátit žalobkyni formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.
5. Z tvrzení žalobkyně a z karty klienta (čl. 16 spisu), vzal soud za prokázáno, že v rámci úvěrového vztahu žalovaný uhradil 4 splátky po 2 521 Kč a to ve dnech datum, datum, datum a datum Celkem tedy uhradil 10 084 Kč.
6. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného kromě tvrzení uvedených v žalobě, po poučení soudem žalobkyně dotvrdila (čl. 65v spisu), že pokud jde o výdaje žalovaného, vycházela žalobkyně z informací, které jí žalovaný poskytl a tyto uvedla do hodnocení klienta (čl. 24 spisu). Výdajová stránka žalovaného byla stanovena částkou 7 244 Kč s tím, že pokud jde o výdaje na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši 3 384 Kč, žalobkyně vycházela pouze z informací žalovaného.
7. Z formuláře hodnocení klienta (čl. 24 spisu), z karty klienta (čl. 16 spisu) a z výpisů z účtu žalovaného (čl. 25, číslo spisu) soud zjistil, že ke dni uzavření smlouvy je v hodnocení klienta uvedeno, že žalovaný je zaměstnán u společnosti právnická osoba, obec a číslo, s příjmy 18 460 Kč měsíčně, výdaje jsou uvedeny částkou 7 244 Kč měsíčně, z toho bydlení (nájemné, inkaso) je uvedeno částkou 3 384 Kč měsíčně, a je uvedena částka životního minima 3 860 Kč měsíčně. Není uvedena žádná vyživovací povinnost. Z výpisů z účtu žalovaného č. bankovní účet soud zjistil, že od společnosti právnická osoba byla datum na účet žalovaného připsána částka 17 994 Kč, dne datum částka 3 422 Kč, dne datum částka 19 151 Kč.
8. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně zkoumala příjmovou stránku žalovaného, tuto ověřila z předložených výpisů z účtů a dospěla tak k závěru, že průměrný příjem žalovaného představuje 18 460 Kč. Pokud jde o výdajovou stránku žalovaného v době uzavření smlouvy, tuto stránku žalobkyně nikterak neověřila a vycházela pouze z tvrzení žalovaného o jeho výdajích. Vycházela pouze z informací žalovaného, že měsíčně platí za bydlení 3 384 Kč a dle svého uvážení zahrnula do výdajů žalovaného částku životního minima ve výši 3 860 Kč jako částku paušální. Soud má za to, že takto paušálně stanovená částka, byť v případě životního minima stanovená zákonem, jakožto částka odpovídající minimálním výdajům žalovaného, nic nevypovídá o konkrétních výdajích žalovaného, které mohly být mnohonásobně vyšší, a jejich konkrétní výše nebyla s paušální částkou takto stanovenou v žádném poměru. Pokud jde o výdaj žalovaného na bydlení ve výši 3 384 Kč měsíčně, je zcela zřejmé, že tato částka neodpovídá průměrným měsíčním nákladům na bydlení a je naděvší pochybnost nepřiměřeně nízká.
9. Z nebankovního registru klientských informací a z rejstříku příjmení (čl. 32 a 33 spisu) bylo zjištěno, že u žalovaného nejsou uvedena žádná data ohledně dlužných splátek či příznaků. Soud má však za to, že i když došlo k lustraci v uvedených rejstřících s negativním výsledkem, nemá toto zjištění relevantní význam, neboť nic nevypovídá o schopnostech žalovaného úvěr řádně splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 3. 2021 čj. 15 Co 271/2020 -80).
10. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala otázku výdajů žalovaného, čímž nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru.
11. Pokud žalobkyně při svém posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela pouze z výše uvedených skutečností, a na jejich základě dospěla k závěru o schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet, postupovala tak zcela v rozporu s odbornou péčí, která řádné prověření a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Žalobkyně tak nedostála své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, a proto smlouva o úvěru, kterou účastníci uzavřeli, je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy.
12. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně obdržel převodem na účet částku ve výši 39 000 Kč a uhradil částku ve výši 10 084 Kč.
13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil 10 084 Kč a žalobkyní mu byla poskytnuta částka 39 000 Kč, soud jej zavázal k úhradě rozdílu ve výši 28 916 Kč (39 000 – 10 084). Splatnost uvedené částky nastala datum v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne datum, v níž byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě dlužné částky v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou. K odeslání výzvy prokazatelně došlo datum na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Třetí pracovní den tak došlo dle zákonné fikce k doručení výzvy, tj. datum, žalovaný měl plnit okamžitě, tedy datum, což neučinil, takže od datum je v prodlení a vznikla mu v souladu s § 1970 o. z. povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , tj. ve výši 8,5 % ročně až do zaplacení.
14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, když procesně úspěšnějšímu žalovanému náklady řízení prokazatelně v souvislosti s předmětným sporem nevznikly. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci podle § 142 o. s. ř. o. s. ř. soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008 ), a proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.