Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 203/2018-210
Okresní soud v Rokycanech rozhodl samosoudkyní JUDr. Ludmilou Horskou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované zastoupená JUDr. jméno příjmení
advokátem se sídlem adresa
o určení vlastnického práva,
takto:
I. Žaloba na určení, že žalobce je vlastníkem nemovitostí v k. ú. obec, a to pozemků parc. č. st. 5, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova adresa, parc. č. st. 6, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova adresa, parc. číslo zahrada a parc. číslo zahrada, všechny v katastrálním území Bušovice, obec Bušovice, zapsány na list vlastnictví, u Katastrální úřadu pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Rokycany, se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku vyčíslenou v písemném vyhotovení rozsudku, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba na určení, že žalobce je vlastníkem nemovitostí v k. ú. [obec], a to pozemků parc. č. st. 5, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova [adresa], parc. č. st. 6, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova [adresa], parc. [číslo] zahrada a parc. [číslo] zahrada, všechny v katastrálním území Bušovice, obec Bušovice, zapsány na [list vlastnictví], u Katastrální úřadu pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Rokycany, se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku vyčíslenou v písemném vyhotovení rozsudku, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.</b>
1. Rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 16. 12. 2019 č. j. 4 C 203/2018 – 97 byla zamítnuta žalobu na vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že žalobce je vlastníkem nemovitostí, zapsaných na listu vlastnictví číslo katastrální území Bušovice. K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni usnesením č. j. 11 Co 99/2020 – 117 ze dne 30. 7. 2020 zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Vytkl soudu prvního stupně procesní pochybení, pokud jde o poučovací povinnost a absenci řádného odůvodnění rozsudku, stejně jako skutečnost, že soud prvého stupně netrval na tom, aby žalobce tvrdil naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Dále vytkl soudu prvého stupně, že neprovedl výslechy účastníků kupní smlouvy o převodu nemovitostí a nezmapoval kontraktační proces mezi oběma účastníky. Vyslovil právní názor, že bude-li zjištěno neplatné právní jednání pouze u žalobce, nemůže být žalobce v takovém případě se svojí žalobou úspěšný. O absolutní neplatnost kupní smlouvy by se jednalo v případě zjištění, že neplatné právní jednání učinily obě smluvní strany. Ve smyslu § 226 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále o. s. ř. o. s. ř. ) je soud prvého stupně tímto právním názorem vázán.
2. S ohledem na charakter sporu mezi účastníky dospěl soud k závěru, poté, kdy jeho první rozhodnutí bylo zrušeno shora uvedeným usnesením Krajského soudu v Plzni, že je na místě učinit všechny kroky ke smírnému vyřešení sporu a ve smyslu § 100 odst. 2 o. s.ř. nařídil účastníkům první setkání s mediátorem. Ať už s ohledem na vyhlášený nouzový stav, protiepidemická opatření či vyhraněné postoje účastníků, zůstal pokus o vyřešení sporu mediací bezvýsledný.
3. Po provedeném dokazování a jeho doplnění trval žalobce na tom, aby jeho žalobě bylo vyhověno, neboť byla prokázána neplatnost kupní smlouvy o převodu nemovitostí, kterou uzavřel se žalovanou, a to z důvodu jejího rozporu se zákonem a s dobrými mravy a z důvodu simulovaného právního jednání. Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k nemovitostem zdůvodnil žalobce tím (čl. 135), že přestože kupní smlouva je absolutně neplatná, jako vlastník nemovitostí je v příslušném katastru uvedena žalovaná a tento rozpor je z důvodu její nesoučinnosti možno odstranit pouze výrokem soudu. Dotčené nemovitosti vlastnil, v průběhu několika let je s vynaložením finančních prostředků ve výši 10 000 000 Kč rekonstruoval a zamýšlel v bývalé hospodářské usedlosti zřídit kulturně společenské centrum v obci, ubytovací a restaurační prostory a muzeum jezdeckých kočárů, které žalobce jako celoživotní koníček sbírá. Z důvodu probíhající finanční kontroly jeho podnikání na území SRN se dohodl s jméno a jméno příjmení, že na ně tyto nemovitosti z opatrnosti převede, aby mu v případě doměření vysokých daní a souvisejících sankcí nemohly být zajištěny. Poté, kdy si manželé celé jméno svědka začali vyřizovat úvěr, žalovaná nabídla žalobci, že by za stejných podmínek figurovala místo anonymizováno a jako pracovnice ČSOB obec by zařídila vše potřebné spojené s úvěrem. Odkázal na výpovědi svědků celé jméno svědka, jméno jméno a jméno příjmení, celé jméno svědka i manželů příjmení, kteří potvrdili záměr žalobce nemovitosti do doby vyřešení finanční kontroly SRN odklonit s tím, že celé jméno svědka byli se žalobcem v bance a říkali žalované, stejně jako žalobce, že prodej nemovitostí má být na oko a dočasně. Požádal o přiznání náhrady nákladů řízení.
4. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, která nebyla řádně podána ani po věcné ani po procesní stránce. Podle ní se v případě neplatnosti kupní smlouvy jedná synalagmatický závazek, ale žalobní petit tomu neodpovídá a poučovací povinnost soudu v úvahu nepřichází. Po doplnění dokazování výslechem stran o kontraktačním procesu, výslechy účastníků nepřinesly nic nového a žaloba je nedůvodná. Žalované nebylo známo nic o záměru žalobce u ní nemovitosti uschovat a soud by měl hodnotit pouze výpovědi svědků přítomných u kontraktačního procesu a jejich věrohodnost. Na straně žalobce to byly převážně osoby zapojené do společného projektu, na které citelně dopadlo, že žalobce nemovitost prodal. Z výpovědí dvou členů rodiny žalované naproti tomu vyplynulo, že žalovaná zvažovala koupi nemovitosti jako dlouhodobou investici. Poukázala na rozpory různých verzí uváděných ze strany žalobce o tom, že jiní kupující neměli v budoucnu v souvislosti s nemovitostí nic platit, což je v rozporu ze smlouvou uzavřenou mezi účastníky, podle níž žalobce inkasoval 250 000 Kč, čemuž předcházela řada formálních kroků, jako uzavření zástavní smlouvy, kupní smlouvy, podání návrhu na vklad, zaplacení úvěru žalovaného u ČSOB, takže o simulovaném právním úkonu nemůže být řeči. Trvala na tom, že nemovitosti koupila na základě kupní smlouvy a odmítla, že by to bylo za jiným účelem, než nemovitosti vlastnit. Na koupi nemovitostí čerpala hypoteční úvěr s dobou splácení nejméně 30 let. Její úmysl byl proto vážný, skutečný a dlouhodobý. Ze strany žalobce se jedná o účelovou konstrukci, žalovaná s ním o jiné formě vlastnění nejednala kromě toho, že může nemovitosti po určitou dobu užívat za účelem uskladnění kočárů. Žádala o přiznání náhrady nákladů řízení.
5. Skutkový stav, zjištěný z listinných důkazů nedoznal ani po doplnění dokazování podstatných změn: dle výpisu z katastru nemovitostí je žalovaná vlastníkem nemovitostí zapsaných na list vlastnictví pro obec a k. ú. obec, a to na základě smlouvy kupní ze dne 4. 9. 2017, s právními účinky zápisu ke dni 5. 9. 2017. Z výpisu se dále podává, že nemovitosti jsou zatíženy zástavním právem pro dluhy ve výši 3 900 000 Kč s příslušenstvím až do výše 4 680 000 Kč pro oprávněnou právnická osoba obec a číslo Kupní smlouva, sepsaná dne 4. 9. 2017 mezi žalobcem a žalovanou dokládá, že žalobce prodal shora popsané nemovitosti za částku 3 385 000 Kč žalované, která jako rezervační zálohu složila částku 250 000 Kč a doplatek kupní ceny ve výši 3 135 000 Kč měl být hrazen z hypotečního úvěru, poskytnutého kupujícímu (žalované) právnická osoba, a to na vnitřní úvěrový účet prodávajícího, vedený u právnická osoba právnická osoba ze dne 5. 10. 2017 dokládá, že tato banka, jako člen skupiny ČSOB, sdělila žalobci, že jeho úvěr byl zcela splacen a že zaniklo zástavní právo k nemovitostem, popsaným shora. Uzavření kupní smlouvy předcházelo uzavření zástavní smlouvy k nemovitostem ze dne 31. 8. 2017, jejímiž účastníky byla právnická osoba jako zástavní věřitel, žalobce jako zástavce a žalovaná jako dlužník (čl. 40). Protokol o předání věci nemovité ze dne 7. 9. 2017 dokládá, že mezi účastníky došlo k předání rodinného domu adresa v obci obec a parcel číslo st. parcelní číslo a st. p. číslo na list vlastnictví v obec.
6. Žalobce jako účastník řízení trval na tom, že nemovitosti v obci obec prodával pouze proto, že jako podnikatel v oboru gastronomie v SRN neměl kompletní dokumentaci za rok 2009 až 2016 a hrozil mu postih v částce 650 000 €. Nakonec doplatil daň z příjmu jen ve výši 360 000 €. Z obavy před postihem hledal někoho, komu by nemovitosti v obci obec, zakoupené v roce 2007, převedl. Nikdy je neprodal, protože v tom případě, by to muselo být za adekvátní cenu. Vše záviselo na tom, jak dopadne kontrola v Německu. Nejprve se dohodl o převedení nemovitosti s anonymizováno, obrátili se na žalovanou, která mu v minulosti zařizovala úvěr u ČSOB a která se nabídla, že anonymizováno úvěr zařídí. Následně za stejných podmínek nabídl nemovitosti jméno příjmení, s tím, že by jí, stejně jako anonymizováno, za pomoc nabídl jeden z kočárů, které sbíral. Měl požadavek, aby mohl uspokojit banku a aby mu nemovitost zůstala. Měl za to, že po jednání s advokátem příjmení zpanikařil, smlouvu s žalovanou uzavřel, ale když ji vyzval, aby mu nemovitost vrátila, odmítla to a podle něho dne 6. 12. 2017 před panem celé jméno svědka prohlásila, že věděla o jeho situaci před uzavíráním smlouvy, ale nic mu vracet nebude. Od anonymizováno případně anonymizováno požadoval jen to, aby převzali zaplacení hypotéky, ale další finanční plnění od nich nechtěl. Nemovitosti koupil za 1 milion korun a podle účtů, které má k dispozici, vynaložil na rekonstrukci 10 milionů korun. Hypoteční úvěr si bral, aby mohl práce rychle ukončit, jinak vše hradil z vlastních prostředků.
7. Žalovaná jako účastnice řízení uvedla, že o pohnutkách žalobce k prodeji nemovitosti v obec jí nebylo nic známo, kromě toho, že zmiňoval, že má problémy v podnikání. Věděla, že nemovitosti původně chtěli koupit manželé celé jméno svědka, nabírala od nich žádost o hypoteční úvěr, kterou předala kolegyni celé jméno svědkyně, která žádost prověřovala. Následně se dozvěděla, že žalobce nabízel nemovitosti ke koupi její sestřenici jméno příjmení, a když ta koupi odmítla, oslovil žalobce žalovanou, zda nechce nemovitosti koupit. Jelikož nemovitost potřebovala rekonstrukci, poradila se s rodinou a s partnerem jméno příjmení a nakonec se rozhodla čerpat hypoteční úvěr, jehož splátky představují 15 000 Kč měsíčně na dobu 30 let. Když nemovitosti přebírala, byly domy upravené, ale nebyly vybavené, v domě nebyl ani plynový kotel a zavedená pitná voda. Už někdy na podzim 2017 se její strýc celé jméno svědka začal vyptávat na jednání s žalobcem a vznesl dotaz, zda by nemovitosti nepřevedla žalobci zpět, což odmítla. Při podpisu kupní smlouvy nikdy nepadlo slovo úschova ani to, že by nemovitosti vlastnila jen dočasně. Po vánocích 2017 žalobce nemovitost vykradl, včetně radiátorů, po oznámení na policii věci vrátil. Ke kolaudaci domu došlo asi v roce 2020.
8. Z výpovědi svědka celé jméno svědka vyplynulo, že byl zřejmě jedním prvních, koho žalobce informoval, že má problémy v Německu a že by nerad o objekt v obec přišel a nabídl, že by majetek na svědka přepsal. Svědek ho však odmítl s tím, že jako starosta obce by nemohl vysvětlit, jak k takovému majetku přišel a od úmyslu žalobce odrazoval. Stejné skutečnosti uvedl dne 10. 8. 2018 do úředního záznamu na PČR s tím, že žalobce chtěl majetek v obec převést na někoho na chvíli, později se dověděl, že mu žalovaná nemovitost odmítla vrátit.
9. Výpovědí svědkyně celé jméno svědkyně bylo potvrzeno, že žalobce v minulosti řešil finanční problémy v SRN a svědkyně s manželem mu nabídli, že by mu pomohli, převzali by za žalobce splácení úvěru, který čerpal, a až by to dobře dopadlo, převedli by nemovitosti v obec, kde měl umístěny různé typy historických kočárů, zpět na žalobce. Vzhledem k tomu, že by převzali splácení úvěru, byla by na ně přepsána celá budova. právnická osoba s nimi vše dojednávala žalovaná. Svědek celé jméno svědka potvrdil, že s manželkou nabídli žalobci, že by úvěr, který čerpal na rekonstrukci nemovitostí v obec, přeúvěrovali, že by jej žalobce dál splácel a následně by byla uzavřena dohoda, že až úvěr splatí, převedou se nemovitosti zase na žalobce. Žalované přeposlal podklady pro poskytnutí úvěru, ale po čase mu žalobce sdělil, že se dohodl přímo s žalovanou, která úvěr přebírá za stejných podmínek, jaké byly dohodnuty s anonymizováno. Měl v úmyslu spolupracovat s žalobcem i v budoucnu, ale konkrétní podmínky dohodnuty nebyly, pouze zaznamenal momentální stav nemovitostí v obec, kdy bylo potřeba dodělat stěnu, obstarat nový kotel, vrchní patro muzea včetně podlahy a kuchyň. S žalobcem nebylo dohodnuto, zda v případě, že celé jméno svědka dostanou úvěr, budou nemovitosti spravovat a podle výsledku šetření v Německu je případně převedou zpět.
10. Z výpovědi svědka celé jméno svědka vyplynulo, že mu nejsou známy okolnosti uzavírání smlouvy mezi účastníky, ale když se mu žalobce zmínil, že má finanční problémy v Německu. Jeli za žalovanou do banky, aby jim poradila, co dělat, když na nemovitosti vázne úvěr. Říkala, že by se nemovitosti daly převést na třetí osobu. Tou měla být svědkova dcera s tím, že by převzala nemovitosti a úvěr a až by žalobce mohl úvěr zase splácet, třeba by se to zase převedlo zpět, a pokud by nemohl, splácela by to dcera celé jméno svědka. Účelem bylo hlavně to, aby tam zůstalo muzeum kočárů, za kterýmžto účelem vytvořil s žalobcem a celé jméno svědka občanské sdružení.
11. Z výpovědi svědkyně jméno příjmení soud zjistil, že rovněž nezná okolnosti uzavírání smlouvy mezi účastníky, ale ví, že žalobce chtěl nemovitosti převést na rodinu příjmení s tím, že by převzali jeho hypotéku a tím by se vyřešily jeho problémy v Německu. Až by k tomu došlo, vrátili by nemovitosti zpět, ale rodina příjmení se nechtěla a nemohla zadlužit na delší dobu, tak jeho nabídku odmítli. celé jméno svědka jako svědkyně potvrdila, že se účastnila jedné schůzky, kde žalobce vznesl požadavek, aby anonymizováno převedli nemovitosti v obec na sebe. Bylo by to ale možné za situace, kdy by její dcera celé jméno svědka převzala hypotéku, na splátky však neměla dostatečný příjem. Dočasnost převodu znamenala dobu, kdy by byly vyřešeny finanční záležitosti žalobce.
12. Z dopisu advokátní kanceláře příjmení & kolegové ze dne 5. 9. 2018 vyplývá, že byla převzata trestní obhajoba žalobce. Zmocnění kanceláře bylo přijato telefonicky dne 16. 8. 2017 během domovní prohlídky, kdy bylo předběžně projednáno obvinění z trestného činu a rozsah vyšetřování. příjmení pohledávky byly odhadovány na 650 000 €. Kancelář měla za to, že finanční úřad již na konci srpna 2017 vyvíjel enormní tlak na úhradu potenciálních pohledávek již ve vyšetřovacím řízení. Fotografie na č. l. 136 – 140 dokládají stav nemovitostí v obci obec, po převzetí žalobcem, v průběhu oprav a po ukončeno oprav střešní krytiny, omítnutí stěn a terénních úprav nádvoří, jehož stav odpovídá zhlédnutí, k němuž došlo dne 17. 7. 2019 za účasti zástupců účastníků. Žalovaná neumožnila prohlídku nemovitostí, takže průhledem ve vratech bylo možno konstatovat, že mezi adresa a adresa se nachází dvůr, který je včetně vjezdu zpevněn„ cihlami“.
13. Z výpovědi svědkyně celé jméno svědkyně, ředitelky pobočky ČSOB obec vyplynulo, že žalobce zná jako klienta banky, s nímž se potkala někdy v roce 2015 nebo 2016 v souvislosti s řešením jeho hypotéky. Žalovanou zná jako spolupracovnici. Ví, že kupovala od žalobce nemovitosti, ale u jejich jednání nebyla, řešila pouze zpracování hypotečního úvěru pro žalovanou, jehož výši si však nepamatovala. příjmení obvykle na základě posudku technika banky zjišťuje, zda nemovitost, představující zástavu je dostatečnou zárukou pro poskytovaný úvěr, a to na základě návrhu kupní smlouvy předložené klientem. příjmení neuznává odhady předložené realitními kancelářemi. Vysvětlila, že si podrobnosti nepamatuje s ohledem na odstup času, počet zpracovávaných scoringů, (bodové ohodnocení kritérii při žádosti o úvěr) a množství klientů, s nimiž přichází do styku.
14. Ze zprávy z vnitřního šetření právnická osoba vyplývá, že s ohledem na stížnost žalobce byl dne 8. 8. 2018 s žalovanou proveden pracovní pohovor, v němž uvedla, že tvrzení žalobce o uzavření kupní smlouvy považuje za nehoráznost, při podpisu smlouvy nikdy nepadlo, že by ji uzavírala na dobu určitou.
15. Příjmový doklad ze dne 1. 9. 2017 ilustruje, že téhož dne převzal žalobce od žalované rezervační zálohu 250 000 Kč. Dle návrhu položkového rozpočtu pro rekonstrukci objektu statek obec z 21. 2. 2018, zpracovaného právnická osoba s.r.o., je zřejmé, že na rekonstrukci vnitřních prostor nemovitostí bylo počítáno s částkou 2 458 485 Kč. Návrh na vklad práva do katastru nemovitostí byl podán Katastrálnímu úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Rokycany dne 5. 9. 2017 a byl podepsán jak žalobcem, tak žalovanou, jako navrhovateli.
16. Obsahem připojeného spisu Policie ČR, oddělení hospodářské kriminality obec č. j. KRPP-96975/TČ-2018-030881 bylo prokázáno, že žalobce dne 31. 5. 2018 oznámil Okresnímu státnímu zastupitelství v obec skutečnosti, nasvědčující podle něho tomu, že celé jméno žalované se mohla dopustit nezákonného jednání. Podáním ze dne 31. 10. 2018 bylo oznamovateli sděleno oddělením hospodářské kriminality PČR, že po prošetření jeho tvrzení nebyly zjištěny skutečnosti, nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin a odůvodňující zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 trestního řádu. Součástí spisu je mimo jiné i znalecký posudek číslo 2017 o ceně převáděných nemovitostí, zpracovaný znalcem v oboru ekonomika jméno příjmení dne 24. 11. 2017 pro účely daní a poplatků. Cena nemovitostí, popsaných ve výroku I. rozsudku byla určena na 3 498 510 Kč. Spis obsahuje i smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru rek č.: číslo, kterou bylo prokázáno, že na jejím základě právnická osoba, zastoupená právnická osoba poskytla Bc. celé jméno žalované úvěr ve výši 3 900 000 Kč s tím, že částka 3 315 000 bude použita na nákup nemovitostí popsaných shora a zbývající část měla být použita pro účely bydlení. Smlouva byla podepsána dne 31. 8. 2017. Během řízení podával vysvětlení nejen žalobce a žalovaná, z nichž každý setrvával na stanoviscích, prezentovaných i v projednávané věci, ale i celé jméno svědka, podle něhož nebylo záměrem žalobce nemovitosti prodávat, ale uchránit je před finančními problémy, které měl v Německu. Z jeho výpovědi jako svědka v projednávané věci soud zjistil, že v minulosti pomáhal žalobci s rekonstrukcí nemovitostí v obec. Dne 16. 6. 2017 utrpěl úraz a půl roku ležel. Při jedné z návštěv ho žalobce informoval, že má v SRN velký problém s daňovou kontrolou. Svědek mu doporučil, aby se obrátil na právníky. Asi po týdnu mu žalobce sdělil, že žalovaná se o vyřešení problému postarala, že vezme celý majetek v obec do úschovy a až se problémy vyřeší, převede jej na žalobce zpět.
17. Bratr žalované celé jméno svědka rovněž neznal podrobnosti uzavírání smlouvy mezi účastníky, ale potvrdil, že žalovaná kupovala nemovitosti v obec za účelem podnikání a se svědkem se pouze radila o tom, zda to má smysl nebo ne. Z výpovědi svědka celé jméno svědka, dědečka žalované, vyplynulo, že o úmyslu koupit nemovitosti žalovanou se od žalobce dozvěděl někdy v říjnu nebo listopadu 2017, kdy na něho žalobce působil, aby žalovaná od smlouvy odstoupila. Zdůvodnil to tím, že s nemovitostmi byly spojeny jeho životní plány, že byl přinucen nabídnout je k prodeji, ale následně, že se situace změnila a chtěl by nemovitosti zpět. Žalovaná svědkovi vysvětlila, že koupě nemovitosti je pro ni určitou formou připojištění, kam nebude ukládat peníze, ale bude splácet hypotéku.
18. Dopisem ze dne 22. 2. 2018, adresovaným žalované a její odpovědí ze dne 7. 3. 2018 má soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby žalovanou bezvýsledně vyzval k mimosoudnímu vyřešení sporu.
19. Podle ustanovení § 2079 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále o. z.) kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Speciální ustanovení ohledně koupě nemovité věci obsahuje § 2128 a násl. o. z., s tím, že při prodeji a koupi nemovité věci vyžaduje kupní smlouva formu podle § 560 o. z., tedy formu písemnou.
20. Jelikož se žalobce dovolával neplatnosti uzavřené kupní smlouvy, nezbylo soudu než zkoumat, zda nenastal některý z případů, uvedených § 551 až 554 o. z. Především však, ve smyslu § 545 o. z., zjišťoval, zda právní jednání účastníků bylo schopno vyvolat právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran. Komentovaný občanský zákoník (viz ASPI) používá pojem„ právní jednání“ zřejmě ve stejném významu, jako byl v občanském zákoníku č. 40/1964 Sb. užíván pojem„ právní úkon“. Totiž tak, že právním jednáním se rozumí takové chování subjektu práva (osoby), které je - podle ustanovení objektivního práva - schopno (je způsobilé) vyvolat právní následky. Podstatou právního jednání je prohlášení neboli projev vůle, jinak řečeno zvnějšnění vůle. Zákonný text neobsahuje tento výměr výslovně, ale je možné jej dedukovat zejména z § 551 (k právnímu jednání je zapotřebí vůle), § 553 (k právnímu jednání je potřebný projev vůle), § 556 („ projev vůle“), resp. také z § 548 (právními následky se rozumí vznik, změna nebo zánik práv). Ale je možné vyjádřit to také naopak: jestliže prohlášená vůle vyvolává právní následky, jde o právní jednání.
21. Předpokládá se, že vůle, která byla (navenek) projevena, odpovídá vůli, kterou jednající skutečně měl. Že vůle vnitřní je souladná s vůlí zvnějšněnou. Nesoulad může být způsoben omylem jednajícího, resp. jednajících, ale také lstí vůči jedné ze smluvních stran (omylem úmyslně vyvolaným). Nesoulad mezi vůlí vnitřní a vůlí projevenou je charakteristický i pro případ tzv. simulace, ať už v případě, kdy jednající neměl/neměli vůli jednat právně a právní jednání jen předstírá/předstírají (jednání na oko, nevážné), anebo v případě, kdy jedno právní jednání zastírá jiné právní jednání, tj. kdy vnitřní vůle směřuje k jiným právním následkům (zastřené jednání) než vůle projevená (zastírající jednání).
22. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že k nevážnému či simulovanému jednání na straně žalované nedošlo. Navíc není pochyb o tom, že žalobce projevil vůli nemovitosti v k. ú. obec prodat a není rozhodující, zda kupujícími měli být manželé celé jméno svědka nebo celé jméno svědka. Ta sice potvrdila, že žalobce uvažoval o tom, že by nemovitosti na členy její rodiny, případně na ni převedl jen dočasně, ale nakonec od jednání s žalobcem ustoupila proto, že se nechtěla a nemohla zadlužit na delší dobu, takže jeho nabídku odmítla. Tvrdil-li žalobce, že z jeho strany nešlo o právní jednání, protože zjevně nebyla projevena vážná vůle, nemůže ani tento argument obstát. Listinnými důkazy bylo totiž prokázáno, že žalovaná z čerpaného úvěru uhradila hypoteční úvěr žalobce, což vedlo ke zrušení zástavního práva na nemovitostech, které hodlal prodat. S postupnými právními jednáními žalobce bylo spojeno tolik následků, že nelze, při konstatování, že žalobce je svéprávná osoba, přijmout jiný závěr, než že jeho vůle směřovala k tomu, aby nemovitosti skutečně prodal.
23. Navíc při objektivním zjišťování vůle obou stran smlouvy a po zmapování kontraktačního procesu mezi účastníky, dospěl soud k závěru, že není pochyb o tom, že žalovaná měla vůli kupní smlouvu ohledně nemovitostí zapsaných na list vlastnictví pro obec Bušovice, uzavřít a žalobcova tvrzení o tom, že by sama vyvinula iniciativu v souvislosti přeúvěrováním jeho úvěru u banky, nebyla prokázána. Nejenže žalovaná tuto skutečnost popírá, ale tvrzení žalobce nebylo prokázáno ani žádnou ze svědeckých výpovědí ze strany osob, které byly s žalobcem přátelsky či podnikatelsky spřízněny. Především výpovědí jméno příjmení bylo prokázáno, že žalobce nejednal s žalovanou o prodeji nemovitostí poté, kdy smlouvu neuzavřeli manželé celé jméno svědka, ale až poté, kdy odmítla smlouvu uzavřít tato svědkyně. Nebylo prokázáno ani to, že žalovaná věděla o důvodu převodu na straně žalobce, byť připustila, že jí informoval o tom, že má problémy v podnikání a už vůbec nebylo prokázáno, že její úmysl nabýt vlastnictví k dotčeným nemovitostem nebyl míněn vážně. Dokonce i svědkyně celé jméno svědka měla představu, že bude novým majitelem nemovitostí a bude hypotéku splácet, byť připustila, že žalobce si představoval zřejmě nějaký zpětný odkup po vyřešení problémů v Německu. Navenek projevená vůle obou účastníků a obsah řady na sebe navazujících právních jednání, ať už při uzavírání smlouvy zástavní a kupní, splacení úvěru žalobce, převzetí částky 250 000 Kč žalobcem, či společného podání návrhu na vklad vlastnického práva žalované do katastru nemovitostí svědčí pro závěr, že vůle jednajících osob směřovala k převodu vlastnického práva k nemovitostem v k. ú. obec z žalobce na žalovanou.
24. Ve smyslu § 584 o. z. platí zásada, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. Jedná se o vyjádření zásady pacta sunt servanda, tedy že smlouvy se mají dodržovat. Žalobce se dovolává tzv. absolutní neplatnosti uzavřené kupní smlouvy, která je upravena v § 588 o. z., podle něhož soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Je samozřejmé, že dobrým mravům se příčí jednání, kterým se kdokoli snaží tzv. odklonit svůj majetek tak, aby byl ohrožen případný výkon rozhodnutí. Bylo by však zcela absurdní, aby právní jednání, odporující zákonu, požívalo ochrany a aby osoby, které mají v úmyslu zkrátit práva věřitele, se mohly kdykoli dovolat neplatnosti smluv, které k takovému zkrácení vedly. Žalobce zcela jasně ve svých tvrzeních úmysl zkrátit finanční úřady v SRN deklaruje a jak již bylo uvedeno shora, takové jednání právní ochranu požívat nemůže, zejména, když nebylo jednoznačně prokázáno, že žalovaná o úmyslech žalobce zkrátit věřitele věděla a že se zavázala nemovitosti na něho převést zpět. Ani z výpovědí manželů příjmení, ani z výpovědí členů rodiny příjmení jednoznačně nevyplývá, co přesně mělo být předmětem jejich dohody. Svědkyně příjmení například žila v představě, že by s manželem úvěr za žalobce spláceli, její manžel měl ale za to, že by úvěr dál splácel žalobce a konkrétní dohoda nebyla ani o podmínkách případného vracení nemovitostí. O okolnostech uzavírání kupní smlouvy mezi účastníky kupní smlouvy nevěděl nic nikdo ze svědků, pouze tvrdili, že dle žalobce měla žalovaná splnit stejné závazky jako oni, ale jejich obsah přesně prokázán nebyl. Vychází-li soud z předpokladu, že oba účastníci smlouvy jsou osoby svéprávné, jak bylo již zmíněno shora, nelze přijmout jiný závět, než že uzavřená kupní smlouva je platná.
25. Přes opakovaná prohlášení žalobce, že své právní jednání nemyslel vážně, nezbylo soudu než dospět k závěru, že ve smyslu § 579 odst. 1 o. z., žalobce nemůže být se svojí žalobou úspěšný. Podle tohoto ustanovení, způsobil-li někdo neplatnost právního jednání, nemá právo namítnout neplatnost nebo uplatnit z neplatného právního jednání pro sebe výhodu, jak by tomu bylo v případě, že by žalobce byl se svou žalobou úspěšný. Do textu ustanovení se promítá klasická římskoprávní zásada„ příjmení turpitudinem suam allegare potest“, doslova:„ Nikdo se nemůže dovolávat vlastní hanebnosti (nabízí se říct: nepoctivosti)“. Komentovaný občanský zákoník přijímá tuto zásadu výslovně za svou právě ve zdejším ustanovení odstavce prvního a dodává, že nejenže se dotyčná jednající osoba nesmí dovolávat neplatnosti (zde s použitím dikce„ namítnout neplatnost“) právního jednání, jehož vadu sama„ svou hanebností“ způsobila, ale ani nesmí mít z tohoto vadného právního jednání prospěch.
26. Z projevů žalobce je patrno, že si není vědom provázanosti práv a povinností vyplývajících z kupní smlouvy, a pokud tvrdí, že osoby, které ohledně uzavření smlouvy, oslovil před žalovanou, byly ochotny, až se jeho situace vyřeší, převést na něho nemovitosti zpět, zcela pomíjí, že se jedná synalagmatický závazek a v případě, že byly nemovitosti převedeny na žalobce, musel by samozřejmě uhradit převádějícímu jeho hodnotu, o čemž v žádném případě z jeho strany nespadla zmínka a už vůbec nenaznačil, jak by se hodlal vyrovnat s žalovanou, která z čerpaného hypotéčního úvěru zcela uhradila hypoteční úvěr žalobce.
27. Soud neprovedl další důkazy navrhované žalobcem, zejména pak vypracování znaleckého posudku o hodnotě nemovitostí v září 2017, kdy byla kupní smlouva uzavírána, neboť takový posudek považuje za nadbytečný. Z výpovědi svědka celé jméno svědka vyplynulo, jaké práce bylo nutno v budovách ještě dokončit. Tato výpověď koresponduje s výpovědí žalované i s návrhem položkového rozpočtu na rekonstrukci budov. Hodnota nemovitostí by však podle soudu nic nevypověděla o vůli účastníků kupní smlouvu uzavřít. S ohledem na provedená skutková zjištění a právní posouzení tak soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.
28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 321 763 Kč. Při rozhodování o tom, jaká odměna přísluší zástupci žalované za jeden úkon právní služby, vychází soud z ustanovení § 7 bod 6 . vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), když vzal v úvahu i rozhodnutí Ústavního soudu IV. ÚS 2688/2015 , neboť ve smyslu § 8 odst. 1 a. t., se za tarifní hodnotu považuje výše peněžitého plnění nebo cena věci nebo práva v době započetí úkonu právní služby.
29. V projednávané věci není pochyb o tom, že cena nemovitostí je oběma účastníkům i soudu známa z obsahu kupní smlouvy ze dne 4. 9. 2017, jejíž výše činila 3 385 000 Kč, což představuje částku 21 860 Kč za jeden úkon právní služby. Soud I. stupně tedy nadále trvá na svém postupu ze dne 16. 12. 2019 a žalované přiznal náhradu nákladů řízení za dvanáct úkonů právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření k žalobě, vyjádření v rámci koncentrace a zastoupení při jednání dne 13. 5. 2019, při místním šetření dne 17. 7. 2019, při jednání dne 11. 11. 2019, 16. 12. 2019, 14. 6. 2021 a dne 31. 1. 2022. Kromě toho přiznal soud žalované, dle § 13 odst. 4 a. t., paušální náhradu výdajů po 300 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 265 920 Kč ve výši 55 843 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Rokycanech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalobce povinnosti, uložené mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalovaná domáhat, po právní moci rozsudku, výkonu rozhodnutí.