Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
45 C 150/2022-60
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Koubovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 386 511,72 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 333 749, 09 Kč spolu s úrokem z prodlení
ve výši 8,25 % ročně z částky 333 749,09 Kč od 10. 7. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení částky 52 762,63 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 386 511,72 Kč od 25. 5. 2019 do 9. 7. 2020 a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 52 762,63 Kč od 10. 7. 2020 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 38 521,16 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 333 749, 09 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 333 749,09 Kč od 10. 7. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení částky 52 762,63 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 386 511,72 Kč od 25. 5. 2019 do 9. 7. 2020 a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 52 762,63 Kč od 10. 7. 2020 do zaplacení zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 38 521,16 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobou doručenou soudu dne 1. 11. 2021 se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 386 511,72 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 6. 11. 2017 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, na jejímž základě poskytla žalovanému bezhotovostně úvěr ve výši 408 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit v měsíčních splátkách spolu s úrokem z úvěru v sazbě 11,10 % ročně, kdy výše měsíční splátky činila 5 643,32 Kč, včetně pojištění pak 6 146,32 Kč. Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, když se dostal do prodlení, a předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila v celé výši ke dni
24. 4. 2019. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 386 511,72 Kč a zákonný úrok z prodlení z této částky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2020 uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyně žalobkyně kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, porovnala příjmy a výdaje žalovaného a způsob plnění dosavadních dluhů, a neshledala důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný svou povinnost nesplnil, dlužná částka nebyla uhrazena. Dne 14. 6. 2022 zaslala žalobkyně k výzvě soudu doplnění žaloby, v němž uvedla, že žalovaný v souvislosti se smlouvou uhradil částku v celkové výši 74 250,91 Kč. Žalobkyně dále konstatovala své přesvědčení, že při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr postupovala v souladu se zákonem a s takovou péčí, kterou zákon požaduje. Předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v Žádosti klienta o Konsolidace ze dne 6. 11. 2017. Žádost žalovaného byla hodnocena individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi a principy obezřetného úvěrování. Předchůdkyně žalobkyně kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR. Dále vycházela z potvrzení o příjmu žalovaného ve výši 18 000 Kč, z tvrzení žalovaného, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí
28 000 Kč. Příjmy pak předchůdkyně žalobkyně porovnávala s výdaji odhadnutými na základě historických dat z ČSÚ. Poskytnutým úvěrem s měsíční splátkou ve výši 5 643,32 Kč byly konsolidovány dosavadní závazky se splátkami v celkové výši 5 348,14 Kč. Na svém stanovisku žalobkyně setrvala i při soudním jednání.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.
4. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace půjček ze dne 6. 11. 2017 bylo zjištěno, že se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši
408 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr formou 120 pravidelných měsíčních splátek jistiny úvěru a úroků ve výši měsíční splátky 6 146,32 Kč (včetně 503 Kč za pojištění). Roční úroková sazba byla stanovena v pevné výši 11,10 %. Výše celkové částky, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 684 261,63 Kč. Peněžní prostředky ve výši 242 853,22 Kč a ve výši 74 633,29 Kč měly být zaslány na další úvěrové účty zřízené předchůdkyní žalobkyně pro žalovaného za účelem plné úhrady těchto dluhů a zbývající částka byla žalovanému poskytnuta neúčelově ve prospěch jeho běžného účtu. Žalobkyně dále předložila Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba z 1. listopadu 1999 a Sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platný od 1. 4. 2013.
5. Z vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro konsolidaci půjček včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru byly zjištěny bližší údaje ohledně předmětného úvěru (jako například výše úvěru, doba trvání, splátky, celková částka, kterou je třeba zaplatit, apod.), vysvětlení používaných pojmů.
6. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 25. 4. 2019 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně prohlásila z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek úvěr č. bankovní účet za splatný ke dni 24. 4. 2019 a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 408 156,50 Kč nejpozději do 9. 5. 2019 a upozornila žalovaného na navyšování úroku z prodlení v případě nezaplacení.
7. Z výpisů z úvěrového účtu za období od listopadu 2017 do června 2020 byly zjištěny pohyby na účtu a historie plateb s tím, že z posledního výpisu ze dne 17. 6. 2020 vyplynulo, že celkový dluh na jistině úvěru činí 386 511,72 Kč, na smluvním úroku 18 386,55 Kč, na úroku z prodlení z jistiny 34 387,48 Kč, na úroku z prodlení z úroku 1 933,52 Kč a na poplatcích, pojištění a pokutách 2 776,20 Kč.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2020 a protokolu číslo seznamu postoupených pohledávek ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2020 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.
9. Z potvrzení o úhradě za postoupené pohledávky ze dne 17. 6. 2020 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně potvrdila připsání kupní ceny za postoupené pohledávky na účet, čímž došlo k postoupení pohledávek.
10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2020 včetně podacího archu ze dne 29. 6. 2020 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky za žalovaným z titulu smlouvy číslo na žalobkyni.
11. Z výzvy k uhrazení závazku – předžalobní upomínky ze dne 29. 6. 2020 včetně podacího archu ze dne 29. 6. 2020 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně zaslal před pováním žaloby žalovanému výzvu s upozorněním, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru a na možnost podání žaloby k soudu v případě nezaplacení.
12. Z platební historie smlouvy číslo bylo zjištěno, že dne 6. 11. 2017 žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 408 000 Kč, celkem na úvěr žalovaný zaplatil 74 250,91 Kč, poslední platba byla žalovaným zaplacena dne 18. 6. 2020.
13. Z žádosti o úvěr – konsolidace půjček ze dne 6. 11. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný při podání žádosti uvedl, že je svobodný, žije v pronajatém domě/bytě, nemá vyživovací povinnost, je zaměstnán na dobu neurčitou u zaměstnavatele právnická osoba, jako pracovník v gastronomii, s průměrným čistým měsíčním příjmem 18 000 Kč, celkovým čistým měsíčním příjmem domácnosti 28 000 Kč, měsíční náklady uvedl ve výši 0 Kč, ve výčtu současných závazků uvedl úvěr u předchůdkyně žalobkyně s částkou k doplacení 242 853,22 Kč a úvěr u předchůdkyně žalobkyně s částkou k doplacení 74 633,29 Kč.
14. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 14. 6. 2022 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně uvedla, že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů poskytnutých v žádosti o úvěr (konsolidaci), kontrolovala informace v interních a externích databázích, bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi MV ČR. Od příjmu byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje, bylo počítáno s částkou životního minima a částkou normativních nákladů na bydlení. Na základě zjištěné disponibilní částky byl úvěr poskytnut, kdy tímto úvěrem s měsíční splátkou 5 643,32 Kč byly konsolidovány dosavadní závazky s měsíčními splátkami v celkové výši 5 348,14 Kč. Předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zjistila čistý příjem žalovaného ve výši 18 000 Kč, což si měla ověřit z dokladu o příjmu doloženého k jinému úvěru, žalovaný byl zaměstnán na dobu neurčitou, byl svobodný, bez vyživovací povinnosti, bydlel v pronajatém domě/bytě, jako čistý příjem domácnosti žalovaný uvedl částku 28 000 Kč. Žalovaný hradil interní měsíční splátky ve výši 300 Kč a externí splátky ve výši 38 Kč. Žalovaný žádal o úvěr ve výši 408 000 Kč, schválená výše úvěru činila 408 000 Kč. Z přehledu závazků vyhotoveného žalobkyní bylo zjištěno, že žalovaný měl závazky v celkové výši 5 686,14 Kč měsíčně.
15. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel dne 6. 11. 2017 s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru. V souvislosti s touto smlouvou čerpal žalovaný bezhotovostně 408 000 Kč, když částkou v celkové výši 317 486,51 Kč byly uhrazeny závazky z dřívějších úvěrů a nově byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 90 513,49 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 11,10 % ročně v pravidelných 120 měsíčních splátkách ve výši 5 643,32 Kč. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného splácet úvěr tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným a z údajů zjištěných z bankovních a nebankovních registrů klientských informací. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný, žije v pronajatém domě/bytě, nemá vyživovací povinnost, je zaměstnán na dobu neurčitou u zaměstnavatele právnická osoba, jako pracovník v gastronomii, s průměrným čistým měsíčním příjmem 18 000 Kč, celkovým čistým měsíčním příjmem domácnosti 28 000 Kč, neuvedl žádné měsíční výdaje, ve výčtu současných závazků uvedl úvěr u předchůdkyně žalobkyně s částkou k doplacení 242 853,22 Kč a úvěr u předchůdkyně žalobkyně s částkou k doplacení 74 633,29 Kč. Jelikož žalovaný nehradil splátky předmětného úvěru řádně a včas, předchůdkyně žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními prohlásila úvěr za splatný ke dni 24. 4. 2019. Žalovaný na úvěr vrátil 74 250,91 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky.
16. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
20. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
21. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
22. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
23. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
24. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbyde, než shledat smlouvu neplatnou.
25. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně s žalovaným měla uzavřít dne 6. 11. 2017 smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku , na jejímž základě žalovaný obdržel od předchůdkyně žalobkyně bezhotovostně částku ve výši 408 000 Kč. Soud se zabýval otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr. Vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru, shledal soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Předchůdkyně žalobkyně sice formálně zjišťovala příjmy a výdaje žalovaného, tvrzené skutečnosti však nijak neověřovala, ze soudu předložených listin nebylo možné učinit závěr, že by byl žalovaný schopen dostát svých závazků ze smlouvy o úvěru.
26. Konkrétně tedy ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného: žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 408 000 Kč s výší měsíční splátky 5 643,32 Kč (120 splátek). Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného splácet úvěr tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným a z údajů zjištěných z bankovních a nebankovních registrů klientských informací. Žalovaný měl být dle svého tvrzení v žádosti o úvěr svobodný, žít v pronajatém domě/bytě, neměl mít žádnou vyživovací povinnost, měl být zaměstnaný u právnická osoba s.r.o., s průměrným čistým měsíčním příjmem 18 000 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti měl činit 28 000 Kč, žalovaný neuvedl žádné měsíční výdaje. Předchůdkyně žalobkyně však příjmy a výdaje žalovaného nijak neověřovala, pouze si opatřila výpis z bankovních a nebankovních registrů klientských informací, kdy z přehledu závazků zjistila, že měl žalovaný v době podání žádosti o úvěr závazky v celkové výši 5 686,14 Kč měsíčně. Ani k výzvě soudu žalobkyně doklady prokazující příjem a výdaje žalovaného nedoložila. Lze tedy uzavřít, že se předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v daném případě zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalovaného v postavení spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
27. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému 408 000 Kč a žalovaný vrátil pouze 74 250,91 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách ve výši 333 749,09 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ).
28. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu nejdříve výzvou k úhradě dluhu ze dne 29. 6. 2020, k jejímuž doručení došlo v souladu s § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po jejím odeslání (29. 6. 2020), tj. dne 2. 7. 2020. Žalobkyně ve výzvě stanovila žalovanému lhůtu k plnění do 7 dnů od doručení výzvy, tj. do dne 9. 7. 2020. Jelikož pak žalovaný v této lhůtě neplnil, je od 10. 7. 2020 v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku ). Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle § 1879 občanského zákoníku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2020.
29. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení 333 749,09 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky jdoucích od 10. 7. 2020 do zaplacení a žalobě v této části vyhověl. Povinnost k zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku a jejich výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbývajícího žalobou uplatněného nároku nezbylo soudu než žalobu zamítnout.
30. Podle § 151 o. s. ř. o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu,
a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o. s. ř. o. s. ř. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 15 461 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 386 511,72 Kč sestávající z částky 9 860 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 9 860 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 9 860 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 9 860 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 31. 10. 2022 náhrada 1 929,44 Kč za 186 ujetých km v částce 1 329,44 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 5,5 l číslo km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. ) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 42 569,44 Kč ve výši 8 939,58 Kč. Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení částky 333 749,09 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 63 668,35 Kč, tj. celkem v částce 397 417,44 Kč. Za doplnění žaloby ze dne 14. 6. 2022 nebyla přiznána náhrada, neboť údaje obsažené v tomto doplnění měly být uvedeny již v žalobě. Žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení částky 52 762,63 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 54 432,91 Kč (11 895,44 + 42 537,47), tj. celkem v částce 107 195,54 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 504 612,98 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 78,76 % a úspěch žalovaného 21,24 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 57,52 % svých nákladů, z částky 66 970,02 Kč tedy ve výši 38 521,16 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. povinen zaplatit právnímu zástupci žalobkyně.
31. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.