Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 399/2021-39
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 11 760 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 000 Kč od 23. 11. 2021 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách každé ve výši 2 000 Kč splatných vždy do konce kalendářního měsíce počínaje kalendářním měsícem následujícím po kalendářním měsíci, v němž tento rozsudek nabyl právní moci, to vše pod ztrátou výhody splátek.
II. Co do zaplacení částky 1 260 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 000 Kč od 1. 4. 2020 do 22. 11. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 7 000 Kč od 23. 11. 2021 do zaplacení a dále co do zaplacení částky 3 500 Kč se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 256,02 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 000 Kč od 23. 11. 2021 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách každé ve výši 2 000 Kč splatných vždy do konce kalendářního měsíce počínaje kalendářním měsícem následujícím po kalendářním měsíci, v němž tento rozsudek nabyl právní moci, to vše pod ztrátou výhody splátek. II. Co do zaplacení částky 1 260 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 000 Kč od 1. 4. 2020 do 22. 11. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 7 000 Kč od 23. 11. 2021 do zaplacení a dále co do zaplacení částky 3 500 Kč se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 256,02 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 760 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 11. 3. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále jen„ Smlouva“) na částku 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni tento spotřebitelský úvěr splatit spolu s úplatou za její poskytnutí ve výši 1 260 Kč. Žalovaná však své závazky ze Smlouvy neplnila řádně a včas, pročež své závazky neuhradila do jejich splatnosti dne 31. 3. 2020. Předmětem žaloby je dále smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky jistiny, ohledně níž je žalovaná v prodlení, a to ke dni podání této žaloby v částce 3 500 Kč. I přes upomínku žalobkyně žalovaná svůj dluh nezaplatila.
2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila ve svém odporu ze dne 2. 12. 2021 tak, že v době, když byla oslovena žalobkyní, nebyl jí schválen úvěr ze strany banky anonymizováno z důvodu splácení hypotéky a dalšího úvěru u této instituce. Žalovaná uvedla, že Smlouvu uzavřela ve finanční tísni, a nebylo v jejích silách úvěr jednorázově uhradit.
3. Soud nařídil jednání ve věci na den 21. 10. 2022. Žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaná se dostavila. Na předmětném ústním jednání žalovaná uvedla, že předmětnou půjčkou řešila úhradu jiné půjčky. Ohledně své aktuální finanční situace žalovaná uvedla, že je schopna pohledávku splácet v rozsahu 2 000 Kč měsíčně. Závěrem pak žalovaná uvedla, že pokud by se žalobkyně podívala do registru, zjistila by, že je finančně vyčerpaná, proto jí banka nepůjčila. Žalovaná tak navrhla zamítnutí žaloby.
4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo – součást elektronického spisu soud jistil, tuto žalovaná uzavřela se žalobkyní, a to ve formě smlouvy o zápůjčce. V rámci Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 7 000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované bankovní účet, který se žalovaná zavázala předchůdkyni žalobkyně uhradit do 20 dnů od odeslání finančních prostředků. V rámci Smlouvy se žalovaná zavázala kromě vrácení poskytnutých prostředků ve výši 7 000 Kč, zaplatit žalobkyni i úrok ve výši 0,9 % denně, tj. 1 260 Kč. Pro případ prodlení žalované s úhradou úvěru pak byla sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. RPSN úvěru byla stanovena jako pevná ve výši 1 950,44 %.
6. Z potvrzení o úhradě částky 7 000 Kč – the pay – součást elektronického spisu soud jistil, že dne 11. 3. 2020 zaslala žalobkyně částku 7 000 Kč na účet č. bankovní účet.
7. Z výpisu z účtu bankovní účet – součást elektronického spisu soud jistil, že žalobkyně měla přehled o pohybech na účtu číslo bankovní účet, jež měl patřit žalované, za období od 16. 9. 2018 do 3. 3. 2019. K dotazu soudu na vysvětlení, proč poslední transakce předchází rok před poskytnutím úvěru, žalovaná uvedla, že u žalobkyně mohla mít vícero půjček. Když splatila jednu, půjčila si druhou, proto je možné, že pokud výpis z účtu je datován 5. 3. 2019 a samotná Smlouva byla uzavřena 11. 3. 2020, vztahuje se tento výpis z účtu k jiné žádosti o úvěr. Žalobkyně se k tomuto nevyjádřila z důvodu své neúčasti na ústním jednání.
8. Z faktury ke smlouvě číslo – součást elektronického spisu soud jistil, že touto fakturou žalobkyně vyúčtovala žalované částku 8 260 Kč jako platbu dle Smlouvy. Splatnost poskytnutých prostředků a odměny ze Smlouvy byla 20 dnů, tj. do 31. 3. 2020.
9. Z předžalobní výzvy ze dne 6. 10. 2021 – součást elektronického spisu soud jistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k úhradě částky 17 271,91 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení ze Smlouvy.
10. Z potvrzení o odeslání písemnosti – součást elektronického spisu soud jistil, že dne 7. 10. 2021 byla žalované odeslána blíže neurčená zásilka.
11. Zbylé listin y založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.
12. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: Žalobkyně a žalovaná uzavřely Smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve formě úvěru ve výši 7 000 Kč. Daný úvěr poskytla žalobkyně žalované převodem na jí uvedený bankovní účet č. bankovní účet. Úvěr byl splatný do 31. 3. 2020. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 1 260 Kč, celkem tedy vrátit částku 8 260 Kč.
13. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 9. 2. 2022 tvrdí, že dostatečně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, a k prokázání tohoto tvrzení založila do spisu i výše uvedený výpis z účtu žalované za období od 16. 9. 2018 do 3. 3. 2019 a tři výplatní pásky žalované, avšak soud shledal tyto dokumenty buď irelevantní, nebo nedostatečné. Ohledně výplatních pásek, tyto jako důkaz nebyly provedeny pro nadbytečnost, kdy by se z nich daly seznat pouze příjmy žalované, nikoliv její výdaje. Primárním důkazem o prověření úvěruschopnosti žalované měl být roční výpis z jejího bankovního účtu. Soud uvádí, že za běžných okolností považuje roční výpis z účtu úvěrovaného za dostatečný doklad o zkoumání úvěruschopnosti, nicméně v tomto případě byl tento výpis starý rok, což rozhodně nepodává aktuální obraz o finanční situaci žalované. Žalovaná navíc důvod takto starého výpisu věrohodně vysvětlila tak, že se vztahoval k jinému úvěru. Ve vztahu k úvěru, který je předmětem žaloby tak tento výpis očividně obstarán nebyl.
14. Z předložených dokladů tak není zřejmé, jak byla úvěruschopnost žalované před uzavřením Smlouvy zkoumána. Žalovaná se přitom svou neúčastí na nařízeném ústním jednání vzdala možnosti svá tvrzení v tomto směru doplnit. Soud tak nedospěl k závěru, že by žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovanou dopisem ze dne 6. 10. 2021 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.
15. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
16. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,
19. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
21. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
22. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaná měly v úmyslu uzavřít smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalované finanční prostředky celkem ve výši 7 000 Kč. Žalovaná spotřebitelský úvěr nesplatila řádně a včas. Žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
23. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C číslo, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
24. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka nebo spisová značka), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18 ) a Finančního arbitra (např. nález č.j. spisová značka číslo a nález spisová značka číslo - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalované, nevyžádala si však žádné bližší informace o příjmech a výdajích žalované. Žalobkyně tedy zkoumala úvěruschopnost žalované nikoliv v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU.
25. Žalobkyní skutečně poskytnutou částku ve výši 7 000 Kč původně z důvodu poskytnutí spotřebitelského úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalované, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaná povinna obdržené plnění dle § 2991 odst. 1 a odst. 2 o.z. vrátit žalobkyni. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalované bezdůvodné obohacení v rozsahu 7 000 Kč. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovanou žalobkyni, ani ujednání o úrocích, poplatcích a smluvních pokutách. Ve vztahu k dluhu z bezdůvodného obohacení se tak tento stal splatným po doručení žaloby žalované soudem, což 22. 11. 2021. Nejpozději dne 23. 11. 2021 se tak žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1968 o.z. V otázce sazby těchto úroků z prodlení se uplatní ust. § 1970 o.z., kdy její výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
26. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl.
27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 256,02 Kč, přičemž tato částka představuje 11,36 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55,68 % a úspěchu žalované v rozsahu 44,32 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 760 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, kterou je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
28. S ohledem na žalovanou tvrzenou špatnou ekonomickou situaci a v souladu s § 87 odst. 1 ZSU, rozhodl soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. o tom, že žalovaná bude moci dlužné částky hradit ve splátkách. Výše splátek byla určena na 2 000 Kč měsíčně tak, aby dlužná částka byla uhrazena do půl roku od právní moci tohoto rozsudku. Z pohledu soudu tak žalovaná bude moci své závazky plnit s co nejmenší zátěží ke své ekonomické situaci a zároveň žalobkyně obdrží své prostředky dříve, než kdyby zahajovala exekuční řízení. Pro případ prodlení žalované s úhradou svých závazků vůči žalobkyni pak soud rozhodl, že tyto budou spláceny pod ztrátou výhody splátek.
29. Ohledně náhrady nákladů řízení pak soud ponechal lhůtu pro jejich úhradu třídenní, neboť vzhledem k jejich výši 256,02 Kč se jeví jejich plnění ve splátkách jako neekonomické.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.