Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
45 C 83/2022-26
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Koubovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 9 888,20 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 200 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 200 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení částky 4 688,2 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 063,8 Kč
od 20. 11. 2019 do 31. 12. 2021, úroku ve výši 22,68 % ročně z částky 9 888,2 Kč
od 1. 1. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 888,2 Kč
od 1. 1. 2022 do 14. 2. 2022 a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 688,2 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 200 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 200 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení částky 4 688,2 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 063,8 Kč od 20. 11. 2019 do 31. 12. 2021, úroku ve výši 22,68 % ročně z částky 9 888,2 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 888,2 Kč od 1. 1. 2022 do 14. 2. 2022 a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 688,2 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne 21. 3. 2022 se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 9 888,20 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba anonymizována tři slova, podnikající v České republice svým odštěpným závodem právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč (s možností jeho navýšení), a to akceptací žádosti o revolvingový úvěr číslo podanou žalovaným dne 20. 11. 2019. Při schvalování úvěru předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, žádost o úvěr byla hodnocena individuálně, informace o žalovaném prověřovala v interních a externích databázích, bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, databázi Ministerstva vnitra ČR. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného byl porovnáván jeho příjem s výdaji odhadnutými na základě historických dat z ČSÚ, nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by poskytnutí úvěru bránila, žádosti o úvěr bylo vyhověno. Dne 18. 1. 2021 předchůdkyně žalobkyně svůj závazek splnila a umožnila žalovanému čerpat úvěr. Žalovaný však nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, od data prodlení byly žalovanému účtovány poplatky dle sazebníku a úvěr byl úročen úrokovou sazbou 22,68 %. Z důvodu prodlení prohlásila předchůdkyně žalobkyně ke dni 31. 12. 2021 poskytnutý úvěr za splatný v celé výši. Dlužná jistina sestává z nesplacené jistiny 8 818, 60 Kč, poplatků ve výši 600 Kč a pokut ve výši 150 Kč. Pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 1. 2022. Žalovaný dluh neuhradil ani po předžalobní výzvě. V podání ze dne 14. 6. 2022 žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že předchůdkyně žalobkyně při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet nahlédla do příslušných databází a vycházela z informací poskytnutých samotným žalovaným v žádosti o úvěr, kdy žalovaný uvedl osobní údaje, údaje o zaměstnání, čistý příjem 16 000 Kč a celkové náklady domácnosti 3 000 Kč.
2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.
3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adresu trvalého pobytu shora) bez omluvy nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona
č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř. “) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.
4. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř.
5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: žalovaný požádal dne 20. 11. 2019 předchůdkyni žalobkyně o revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 10 000 Kč, kdy minimální měsíční splátka měla činit 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč, roční úroková sazba měla činit 22, 68 %, RPSN 43,58 %. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost, je nájemník, je od května 2019 zaměstnán jako dělník, řemeslník, opravář u zaměstnavatele příjmení, IČO, jeho čistý měsíční příjem činí 16 000 Kč, náklady domácnosti 3 000 Kč, nemá finanční závazky. Předchůdkyně žalobkyně prověřila žalovaného v registru SOLUS, kde žalovaný nebyl evidován. Žalovaný čerpal dne 18. 1. 2021 úvěr ve výši 10 000 Kč, celkově na úvěr vrátil 4 800 Kč. Předchůdkyně žalobkyně odstoupila od smlouvy a ke dni 31. 12. 2021 prohlásila úvěr za splatný v celém rozsahu. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 1. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky.
6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Dle § 1958 odst. 1 občanského zákoníku je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
10. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
14. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbyde, než shledat smlouvu absolutně neplatnou.
15. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně s žalovaným měla uzavřít smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku , na jejímž základě žalovaný čerpal dne 18. 1. 2021 od předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 10 000 Kč. Soud se zabýval otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr. Vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru, shledal soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Předchůdkyně žalobkyně sice formálně zjišťovala příjmy a výdaje žalovaného, když tyto údaje byly uvedeny v žádosti o úvěr, tvrzené skutečnosti si nijak neověřovala, ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti předložila soudu pouze výpis z registru SOLUS s negativním zjištěním. Lze tedy uzavřít, že se předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v daném případě zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalovaného v postavení spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
16. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému 10 000 Kč a žalovaný vrátil pouze 4 800 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách ve výši 5 200 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu nejdříve výzvou k úhradě dluhu ze dne 4. 2. 2022 (odeslána 7. 2. 2022), k jejímuž doručení došlo v souladu s § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po jejím odeslání. Žalobkyně ve výzvě stanovila žalovanému lhůtu k plnění do 7 dnů od odeslání výzvy, tj. do dne 14. 2. 2022. Jelikož pak žalovaný bez zbytečného odkladu neplnil, je od 15. 2. 2022 v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku ). Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle
§ 1879 občanského zákoníku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 1. 2022.
17. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení 5 200 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky jdoucích od 15. 2. 2022 do zaplacení a žalobě v této části vyhověl. Povinnost k zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku a jejich výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbývajícího žalobou uplatněného nároku nezbylo soudu než žalobu zamítnout.
18. Podle § 151 o. s. ř. o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle
§ 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když měl žalovaný v řízení většinový úspěch (žalobkyně 40,86 %, žalovaný 59,14 %), avšak žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.
19. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.