Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

91 CO 301/2022-410

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň Mgr. Markéty Jiráskové a Mgr. Blanky Vernerové ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa

zastoupena advokátem JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

sídlem adresa

jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových

IČO, sídlem adresa

o zaplacení částka s příslušenstvím,

k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum rozhodnutí, č. j. -370,

takto:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky částka s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z uvedené částky od datum do zaplacení (výrok I.) a současně uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.)

2. Rozhodl tak již podruhé o žalobě, kterou se žalobkyně po žalované v konečném znění domáhala náhrady škody ve výši částka s příslušenstvím z titulu vydání nezákonných rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků žalobkyně dvěma usneseními Policie ČR ze dne datum, č. j. ÚOOZ číslo. Žalobkyně nejprve vyčíslila škodu analogicky podle § 254 odst. 1 daňového řádu jako úrok z prodlení z neoprávněného jednání orgánu veřejné moci, a to za období zajištění uvedeného objemu finančních prostředků na označených účtech od datum do datum, ve výši částka. Následně žalobkyně uvedla, že jí škoda měla vzniknout tím, že se zajištěnými peněžními prostředky nemohla disponovat a využít je ke svému podnikání. K prokázání vzniku škody a její výše (po částečném zpětvzetí žaloby požadovala náhradu škody ve výši částka) předložila znalecký posudek číslo vypracovaný soudním znalcem doc. Ing. jméno příjmení, Dr. dne datum, který uvedl, že žalobkyni nevznikla majetková újma v důsledku kursového rozdílu, avšak vznikla jí škoda odpovídající ušlému výnosu, který lze vyjádřit pomocí zákonného úroku z prodlení za období od datum do datum ve výši částka.

3. Soud I. stupně nejprve rozhodl rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č. j. -249, kterým žalobu zamítl s odůvodněním, že ani jedno rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků žalobkyně nepředstavuje odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č. j. -319, byl rozsudek soudu I. stupně zrušen s tím, že jeho rozhodnutí je předčasné pro nedostatečná skutková zjištění. Odvolací soud zároveň uložil soudu I. stupně, aby vyhodnotil důvody, pro něž byla rozhodnutí policejního orgánu ze dne datum, č. j. ÚOOZ číslo, zrušena usnesením Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, a znovu bylo rozhodnuto o zajištění peněžních prostředků na bankovních účtech žalobkyně, a aby posoudil, zda vydání rozhodnutí o zrušení zajištění peněžních prostředků Městským soudem v Praze dne datum předcházel správný postup orgánů činných v trestním řízení z hlediska splnění zásady rychlosti soudního řízení. Odvolací soud též naznačil, že se soud I. stupně může, aniž by zkoumal existenci odpovědnostního titulu, zabývat nejdříve tím, zda škoda, jejíž náhrady se žalobkyně domáhá, může být vůbec škodou.

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že dvěma usneseními Policie ČR ze dne datum (správně datum; pozn. odvolacího soudu), č. j. ÚOOZ číslo, bylo rozhodnuto podle § 79f trestního řádu o zajištění veškerých peněžních prostředků a peněžních prostředků dodatečně došlých včetně příslušenství až do celkové výše částka na tam specifikovaných 6 účtech vedených ve prospěch žalobkyně u právnická osoba (dále i jen„ Sberbank“) a peněžních prostředků dodatečně došlých včetně příslušenství až do celkové výši částka na tam specifikovaných 10 účtech vedených u právnická osoba (dále i jen„ ČSOB“) ve prospěch žalobkyně, a to jako zajištění náhradní hodnoty, neboť nelze zajistit peněžní prostředky, u kterých zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že byly výnosem z trestné činnosti a vydání nebo odnětí těchto finančních prostředků nelze dosáhnout jinak. Městský soud v Praze usneseními ze dne 16. 2. 2015, sp. zn. , rozhodl podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. řádu tak, že napadená rozhodnutí policejního orgánu ze dne datum zrušil a znovu rozhodl za použití § 79f a § 79a tr. řádu o zajištění peněžních prostředků na tam specifikovaných účtech vedených ve prospěch žalobkyně u ČSOB s tím, že bylo nově postihnuto 7 účtů, a o zajištění peněžních prostředků na tam specifikovaných účtech vedených ve prospěch žalobkyně u Sberbank s tím, že byly nově postihnuty 4 účty. Městský soud v Praze rozhodnutí odůvodnil mimo jiné tím, že policejní orgán nepochybil, když přikročil k zajištění peněžních prostředků na účtech žalobkyně, jestliže ale byl zajištěn dvojnásobek předpokládaného výnosu z trestné činnosti, bylo to zjevně neadekvátní zajištění náhradní hodnoty. Městský soud v Praze proto napadená rozhodnutí zrušil a znovu rozhodl tak, že zajistil peněžní prostředky na jím uvedených účtech do výše jejich zůstatku, přičemž součet takto zajištěných peněžních prostředků u těchto bank představuje částku částka, která je plně adekvátní původnímu výnosu z trestné činnosti. Městský soud v Praze usnesením ze dne datum rozhodl podle § 149 odst. 1 písm. a) trestního řádu tak, že zrušil usnesení státního zástupce MSZ v obec ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, a dle § 79a odst. 4 trestního řádu zrušil zajištění peněžních prostředků na účtech žalobkyně vedených u ČSOB a Sberbank. Městský soud v Praze rozhodnutí odůvodnil mimo jiné tím, že zajištění peněžních prostředků bylo důvodné, avšak od doby zajištění uplynula doba jednoho roku, aniž by trestní řízení podstatně pokročilo. Žalobkyně uplatnila dne datum u žalované nárok na náhradu škody z důvodu uvedeného v žalobě, žalovaná její žádosti nevyhověla.

5. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na , , a b), a 2, , a 2 a , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona obec národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen„ OdpŠk“), a § číslo odst. 1 a , (dále i jen „o. z.“), že žaloba není důvodná.

6. Soud I. stupně vysvětlil, že v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup ( OdpŠk). Stát přitom za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – OdpŠk) za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či došlo k nesprávnému úřednímu postupu; (ii) poškozenému vznikla újma (tj. nemajetková či majetková – škoda); a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem; jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku.

7. Soud I. stupně poté konstatoval, že se s ohledem na závěr a pokyn odvolacího soudu nejprve zabýval existencí a povahou tvrzené škody. Uvedl, že blíže nedefinuje pojem škody ani v obecné rovině neupravuje rozsah její náhrady. V této otázce je tudíž třeba vycházet z . Podle o. z. se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu; není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Dle o. z. pak platí, že se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. Škodou je přitom míněna majetková újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu), je objektivně vyjádřitelná v penězích a je tudíž tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především peněz. Skutečnou škodou se rozumí majetková újma spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí. Ušlý zisk představuje ušlý majetkový prospěch spočívající v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno - kdyby nenastala škodná událost - důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí (např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne datum rozhodnutí či sp. zn. ze dne datum rozhodnutí).

8. Soud I. stupně na základě uvedených skutečností uzavřel, že žalobkyní vymezený nárok nelze podřadit ani pod kategorii skutečné škody, ani pod kategorii ušlého zisku, neboť úrok z prodlení ze zajištěných peněžních prostředků nepředstavuje zmenšení majetkového stavu poškozeného. Institut úroku z prodlení představuje speciální hmotněprávní nárok vznikající věřiteli vůči dlužníku v okamžiku, kdy se dlužník dostane do prodlení s plněním peněžitého závazku (§ 1970 o. z.). Předpokladem vzniku takového nároku je právě prodlení na straně dlužníka. Prodlení s uvolněním zajištěných peněžních prostředků na straně žalované přitom žalobkyně ani netvrdila (pouze tvrdila, že zajištění samotné trvalo nepřiměřeně dlouho, což je však odlišná kategorie).

9. Podle soudu I. stupně pak nemá žalobkyně podle hmotného práva (tj. ani podle ) nárok na úhradu úroků z prodlení ze zajištěných peněžních prostředků, když povinnost k jejich úhradě nelze v posuzovaném případě dovozovat z obecných ustanovení občanského práva ( o. z. ve spojení s  ). Povinnost státu uvolnit zajištěné peněžní prostředky není závazkem vyplývajícím ze soukromoprávních vztahů, ale veřejnoprávním, neboť plyne z trestního řádu, přičemž právní předpisy s takovým postupem nepojí povinnost státu uhradit úroky z prodlení. Z uvedeného důvodu tak nárok na jeho výplatu žalobkyni nemohl vzniknout (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 4. 5. 2016).

10. Soud I. stupně dále uvedl, že i kdyby bylo možné žalobní nárok posoudit jako škodu, tak nelze přehlédnout, že žalobkyně nijak skutkově nevymezila, jak jí tvrzená škoda vznikla, ale pouze vyjádřila názor, že v souvislosti se zajištěním peněžních prostředků (které bylo následně zrušeno) v trestním řízení jí vznikla škoda ve formě ušlého výnosu, když nemohla používat zajištěné peněžní prostředky k podnikání, přičemž výši škody opřela o ekonomické teorie a znalecký posudek (a původně analogicky o daňový řád). Takové tvrzení je však zcela nedostatečné. Podle soudu I. stupně přitom s ohledem na již počáteční formulaci žalobního nároku ani nebylo třeba žalobkyni poučovat postupem podle , neboť žalobkyně zcela zjevně nezamýšlela požadovat škodu v podobě ušlého zisku, např. z nerealizovaných obchodů atd. Žalobkyní vymezenou„ škodu“ však nelze bez dalšího považovat za ušlý zisk, neboť částka odpovídající úroku z prodlení nemusí být částkou, kterou by žalobkyně dosáhla při běžném běhu událostí (což navíc ani žalobkyně netvrdila, ani neprokazovala). Bez dalšího nelze totiž předpokládat, že by žalobkyně byla schopná realizovat zisk ve výši požadovaných úroků z prodlení. Předpoklady pro existenci škody v podobě ušlého zisku tedy žalobkyně netvrdila ani neprokázala.

11. S ohledem na to, že v daném případě nebyla prokázána existence škody, čímž absentuje jedna z kumulativních podmínek pro vznik nároku na náhradu škody, soud I. stupně se již dalšími podmínkami pro nadbytečnost nezabýval, a žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s poukazem na a 151 odst. 3 , (dále i jen„ “), a a , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu, podle nichž přiznal zcela úspěšné žalované náhradu nákladů ve výši částka, když tato částka odpovídá paušální náhradě za 16 úkonů po částka (2 x písemné vyjádření k žalobě, účast na 3 jednáních soudu a 3 x příprava k jednání – to vše před odvolacím řízením, vyjádření k odvolání, jednání a příprava k jednání odvolacího soudu, 2 x vyjádření ve věci, 2 x jednání a 2 x příprava k jednání soudu po odvolacím řízení).

13. Žalobkyně napadla rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním z důvodů podle , e) a g) a s tím, že soud I. stupně nesplnil závazný pokyn odvolacího soudu, když nenapravil vady a nepřesnosti skutkových zjištění, které žalobkyně namítala ve svém odvolání proti původnímu rozsudku soudu I. stupně. Žalobkyně dále vytkla soudu I. stupně, že neprovedl navržené důkazy (výslech jednatele žalobkyně jméno příjmení, výslech znalce doc. Ing. jméno příjmení, Dr., spis vedený Národní centrálou organizovaného zločinu pod sp. zn. číslo rozhodnutí anonymizováno spisová značka), že nevzal v potaz a nehodnotil žalobcem předložený znalecký posudek ke vzniku a výši škody, a že neprovedl jako důkaz a nehodnotil rozhodnutí jiných soudů, které v obdobné věci dospěly k závěru o vzniku škody ve formě ušlého zisku a o způsobu určení jeho výše (trestní věc příjmení vs. ČR). Žalobkyně zopakovala, že žalobou uplatňuje škodu ve formě ušlého zisku, který nastal v důsledku zajištění velmi značných finančních prostředků přesahující částka anonymizováno Kč, kterými žalobkyně nemohla po dobu téměř 1 roku disponovat a použít je ke svému podnikání, přičemž vznik i výše škody byly vyjádřeny znalcem tak, že ušlý zisk žalobkyně lze vyjádřit jako ušlý výnos pomocí zákonného úroku z prodlení. Závěr soudu I. stupně o tom, že žalobkyni škoda nevznikla, resp. že žalobkyně pojímá škodu jako úroky z prodlení, považovala žalobkyně za nesprávný. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu I. stupně tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví, nebo aby jej zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

14. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila tak, že s ním nesouhlasí. Žalobkyní namítané neprovedení důkazů soudem I. stupně ke vzniku a výši škody není dle žalované pochybením, když žaloba byla zamítnuta pro absenci odpovědnostního titulu. Žalovaná souhlasila se závěrem soudu I. stupně, že zde není dáno nezákonné rozhodnutí, a dodala, že zajištění finančních prostředků netrvalo nepřiměřeně dlouhou dobu. Pokud žalobkyně jako náhradu škody požaduje úroky ze zajištěné částky, pak se dle žalované o škodu nejedná. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil.

15. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo ( , a 5 ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

16. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, z kterých čerpal správná skutková zjištění, která odvolací soud shrnul pod bodem 4. odůvodnění tohoto rozsudku. Takto správně zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně přiléhavým způsobem i po stránce právní, aplikuje přitom (správně) příslušná ustanovení a Odvolací soud se tak se závěry soudu I. stupně (skutkovými i právními) jako správnými ztotožňuje a v podrobnostech na ně pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje.

17. Soud I. stupně především správně vysvětlil, jaké jsou předpoklady odpovědnosti státu za škodu (bod 30. rozsudku soudu I. stupně), že blíže nedefinuje pojem škody ani neupravuje rozsah její náhrady, proto je v této otázce třeba vycházet z ( OdpŠk), že se hradí skutečná škoda a ušlý zisk ( věta první o. z.) a co se těmito druhy škod míní (bod 33. rozsudku soudu I. stupně). Soud I. stupně též postupoval v souladu s doporučením odvolacího soudu obsaženém v jeho usnesení ze dne datum rozhodnutí, č. j. -319, poukazujícím na to, že se soud I. stupně může zabývat jakýmkoliv předpokladem odpovědnosti státu za škodu, který lze posoudit nejsnadněji (nejrychleji), tedy v tomto případě tím, zda škoda, jejíž náhrady se žalobkyně domáhá, může být vůbec škodou.

18. Žalobkyně se domáhá náhrady škody, kterou definuje jako ušlý zisk (ušlý výnos) pomocí zákonného úroku z prodlení ze zajištěných peněžních prostředků na jejích účtech u peněžních ústavů v období od datum do datum Odvolací soud v první řadě uvádí, že samotným zajištěním peněžních prostředků žalobkyni škoda nevznikla, neboť výše zajištěné peněžní částky zůstala nezměněna. Domáhá-li se žalobkyně náhrady ušlého zisku ve výši zákonného úroku z prodlení, nedokládá (ani netvrdí), že by se její majetek snížil právě o tuto nárokovanou částku (kterou by např. zaplatila svému věřiteli při prodlení s plněním svých závazků, pokud k němu došlo v důsledku realizovaného zajištění).

19. Žalobkyni nevznikla ani škoda v podobě ušlého zisku. Odpovědnost státu za škodu v podobě ušlého zisku jako výnosu z peněz, který by přinesly při obvyklém způsobu hospodaření, by byla dána tehdy, pokud by žalobkyni v důsledku rozhodnutí nebylo umožněno po určitou dobu disponovat s jejími penězi a mohl jí tak ujít zisk, jehož by při běžném nakládání s těmito peněžními prostředky za normálního běhu okolností dosáhla. Například tehdy, pokud by bylo prokázáno, že na základě např. smlouvy o běžném či vkladovém účtu měla žalobkyně mít tyto peníze úročeny u některé z komerčních bank, tedy že takový zisk mohla důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí, avšak přišla o něj. Jen tehdy je taková ztráta reálně ušlým ziskem ve smyslu § 2952 věty první o. z. Žádné takové skutečnosti však žalobkyně netvrdila.

20. Soud I. stupně nepochybil, když neprovedl žalobkyní označené důkazy nebo pokud se nezabýval otázkou, zda v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu či vydání nezákonného rozhodnutí, neboť již jeho správný závěr o tom, že žalobkyni škoda nevznikla, byl dostačující pro zamítnutí žaloby.

21. Odvolací soud s ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti rozsudek soudu I. stupně podle jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného výroku o nákladech řízení, který je v souladu s 

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ve spojení s  V odvolacím řízení úspěšné žalované přísluší náhrada nákladů řízení odpovídající paušální náhradě hotových výdajů podle a Žalované vznikly v odvolacím řízení náklady ve výši částka za 3 úkony po částka, a to za vyjádření k odvolání žalobkyně ze dne datum, přípravu k jednání a účast na jednání před odvolacím soudem dne datum podle , b) a c) , které odvolací soud uložil zaplatit žalobkyni. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle a část věty před středníkem ; k určení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách neshledal odvolací soud důvod.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, a to za podmínek uvedených v