Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
5 C 384/2022-33
Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 14 604,13 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 300 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 106,63 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 800 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 304,13 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 417,48 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 10 007,04 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 581,13 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 300 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 106,63 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 800 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 304,13 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 417,48 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 10 007,04 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 581,13 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala za poskytnutí peněžních prostředků věřiteli zaplatit úrok ve výši 1 155 Kč s úrokovou sazbou 15 % ročně, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 880 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 107 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 160 Kč. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, v důsledku čehož se stal její závazek splatným v celém rozsahu. Žalovaná na svůj dluh dosud uhradila částku ve výši 5 200 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo s účinností ke dni datum k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem. Přes výzvy žalobkyně žalovaná zbytek dluhu neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila.
3. Soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), bez přítomnosti účastníků, když žalovaná svou neúčast na jednání ani neomluvila. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti.
4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. ), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:
5. Právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, a žalovaná uzavřeli dne datum smlouvu číslo na základě které původní věřitel poskytl žalované částku ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 1 155 Kč s úrokovou sazbou 15 % ročně, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 880 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 107 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek v místě bydliště žalované ve výši 2 160 Kč, a to ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 593 Kč. Peněžní prostředky žalovaná převzala v den podpisu smlouvy, což výslovně stvrdila svým podpisem na smlouvě. Smluvní strany si sjednaly úrok ve výši 15 % ročně. Pro případ prodlení se splácením úvěru se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení (prokázáno žádostí o poskytnutí půjčky ze dne datum, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a smlouvou o úvěru ze dne datum včetně přílohy).
6. Před uzavřením smlouvy byla žalovanou vyplněna, resp. podepsána žádost o úvěr s údaji hodnotícími bonitu zákazníka. V žádosti byl uveden čistý měsíční příjem žalované ve výši 15 186 Kč, odhadované měsíční výdaje byly uvedeny ve výši 10 790 Kč, a to včetně splátek z dřívějších dluhů žalované ve výši 2 200 Kč měsíčně (prokázáno žádostí o poskytnutí půjčky ze dne datum). K tomu si žalobkyně od žalované vyžádala doklady, ze kterých zjistila, že žalovaná byla v době uzavření smlouvy na rodičovské dovolené, pobírala rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč měsíčně a příspěvek na bydlení ve výši 7 586 Kč měsíčně (prokázáno oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne datum, oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne datum). Žalovaná zatím na svůj dluh uhradila celkovou částku 5 200 Kč (prokázáno tvrzením žalobkyně, kterému žalovaná neodporovala).
7. Pohledávka za žalovanou byla s účinností ke dni datum postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 včetně přílohy KIE C/5 číslo, dohodou o úplatě za postoupení pohledávek a potvrzením o uhrazení úplaty, oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum včetně podacího archu). K zaplacení zbývající dlužné částky byla žalovaná řádně vyzvána upomínkou před podáním žaloby (prokázáno předžalobní výzvou ze dne datum včetně podacího archu).
8. Soud z potvrzení o vkladu hotovosti na účet nezjistil žádné skutečnosti významné pro závěr o skutkovém stavu věci, neboť žalobkyně neuvedla, jaká její tvrzení mají být těmito dokumenty prokázána. Na základě předloženého výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky pak nebylo prokázáno, že žalobkyně při mimosoudním vymáhání pohledávky uskutečnila jeden telefonický hovor se žalovanou a tři osobní návštěvy pracovníka žalobkyně na adrese žalované.
9. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
10. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžité zápůjčka je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.
11. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.
12. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.
14. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
16. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje. Za shora zjištěného skutkového stavu má soud prokázáno, že žalobkyně řádně zkoumala stranu příjmů žalované, když jí byly doloženy aktuální výměry rodičovského příspěvku a příspěvku na bydlení. Stran měsíčních výdajů spotřebitele je poskytovatel úvěru odkázán především na údaje uvedené spotřebitelem. V projednávané věci žalovaná uvedla výši měsíčních výdajů, které uvedenou výší mohou odpovídat jejím reálným výdajům, a žalovanou uvedená částka výdajů nelze shledat jako účelovou, aby na úvěr„ dosáhla“. Soud má proto za to, že bylo zcela legitimním postupem žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce, pokud se ohledně výše měsíčních výdajů žalované v konkrétní věci spolehla výlučně na jí uvedená tvrzení. I vzhledem k výši sjednaných splátek má pak soud za to, že schopnost žalované splácet úvěr byla ze strany poskytovatele úvěru řádně zkoumána.
18. Za shora uvedeného proto soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě po poskytnutí peněžních prostředků žalované vznikla povinnost tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit smluvní pokutu dle ujednání pro případ prodlení se splácením. Soud však dále dospěl k závěru, že sjednané poplatky a úrok kapitalizovaný již při uzavření smlouvy byly sjednány neplatně a domáhání se jejich zaplacení není po právu.
19. Z předmětné smlouvy se podává, že žalovaná se zavázala věřiteli zaplatit vedle vlastní jistiny ve výši 12 000 Kč též další čtyři platby označené jako úrok ve výši 1 153 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 5 880 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 107 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 160 Kč. Přesto, že se celkové náklady spotřebitelského úvěru skládaly z výše uvedených samostatně formulovaných plnění, přičemž výslovně označený úrok byl sjednán jako jeden z vícero současně dohodnutých nároků věřitele, soud má za to, že ve skutečnosti byly uvedené celkové náklady spotřebitelského úvěru tvořeny jen jednou faktickou položkou, a to faktickým úrokem, neboť předmětná ujednání nelze vykládat izolovaně pouze dle jejich slovního označení, nýbrž komplexně ve všech souvislostech s přihlédnutím k jejich povaze a účelu.
20. Pokud jde o ujednání o úhradě„ úplaty za poskytnutí úvěru“ a„ náklady na vyhodnocení úvěrového případu“, samotná smlouva nijak nevysvětluje, o jaké náklady se mělo jednat, a to včetně vyčíslení dané výše odměny. Je třeba dodat, že zákon jako jednu z podstatných náležitostí smlouvy o úvěru stanoví závazek dlužníka zaplatit věřiteli kromě poskytnuté částky i úroky. V případě úplaty za poskytnutí úvěru se již dle jejího označení jedná o odměnu úvěrujícího za poskytnutí úvěru, tedy úrok. V případě nákladů na vyhodnocení úvěrového případu sjednávaných v obdobných smlouvách paušálně ve stejné výši, ač by tyto byly nějak blíže specifikovány, se dle soudu fakticky jedná taktéž o odměnu za poskytnutí peněžních prostředků, která je svou povahou úrokem. Soud nemá pochyb o tom, že uvedené položky jsou odměnou za dočasné poskytnutí peněz dlužníkovi, když z ekonomického hlediska se jedná právě o tuto úplatu. Žalobkyně tedy v rámci těchto ujednání požadovala ve skutečnosti úrok sjednaný ve smyslu ustanovení § 2395 o.z. zjevně podruhé, a to právě vedle platby, která byla jako úrok ve smlouvě označena výslovně.
21. Pokud jde o další platbu označenou jako„ poplatek za inkaso plateb v hotovosti“, soud uzavřel, že stejně jako v případě předešlých nároků není jasné, za co je tato požadována. Ve smlouvě se sice žalovaná zavázala úvěr splácet v hotovosti v měsíčních splátkách, což s sebou nese i náklady věřitele, aby dlužníkovi poskytl součinnost při hrazení splátek. V projednávané věci je však soud přesvědčen o tom, že nárok označený jako poplatek za inkaso plateb v hotovosti tuto funkci fakticky neplnil. Jak vyplývá již ze samotné žaloby, žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky, neboť žalovaná své dluhy z uzavřené úvěrové smlouvy řádně a včas neplnila, žalobkyni tedy neuhradila všechny splátky tak, jak se je zavázala hradit ve smlouvě. Pokud však nedošlo k uhrazení všech mezi smluvními stranami dohodnutých splátek, není zřejmé, z jakého důvodu by měla žalovaná hradit náklady spojené s hotovostním splácením jednotlivých splátek v plné výši sjednané pro případ splacení všech splátek úvěru, ačkoliv k uhrazení všech splátek ve skutečnosti nedošlo. Soud má tedy za to, že i v případě tohoto poplatku tu nebylo žádné adekvátní protiplnění - v tomto případě náklady věřitele vynaložené na součinnost při hrazení splátek dlužníkem - a jedná se tak o další faktickou odměnu za dočasné poskytnutí peněžních prostředků žalované, tedy o úrok.
22. Jakožto úhrady za totéž, co představuje již jednou a samostatně sjednaný úrok, hodnotil soud daná ujednání o úplatě za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěrového případu a poplatku za inkaso plateb v hotovosti jako nikoli jasná a srozumitelná, ale naopak klamavá, a proto na ně nedopadá omezení přezkumu o předmětu plnění a ceně ve smyslu § 1813 o.z. Sjednání druhého až čtvrtého, současně a vedle sebe (s výslovně sjednaným úrokem) náležejícího úroku z úvěru, je nepřiměřeným ujednáním, jehož jediným účelem je nejasným způsobem vyjádření předstírat nižší výši úroku, než byla ve skutečnosti sjednána. Tyto platby se tak ve svém smyslu a účelu s úrokem jakožto„ cenou“ za poskytnutí peněz překrývají. Nemají žádný smysl a účel, než fakticky navýšit tuto úplatu. Skutečnou výši sjednaného úroku je pak třeba posuzovat při zohlednění kumulativního účinku i těchto dalších, formálně oddělitelných plnění, jejichž skutečnou funkcí není nic jiného, než totéž, co je běžně a pravidelně zahrnuto ve vlastním úroku.
23. Celková výše faktického úroku pak v případě smlouvy činila ve svém souhrnu částku odpovídající 86 % jistiny úvěru poskytovaného na dobu 14 měsíců. Úrok v takové výši odpovídá již pouze úrokům sjednávaným v lichevních smlouvách, a proto jej nelze považovat za přiměřený. Ujednání o takovéto výši daného úroku, ve smlouvě navíc prezentovaného klamavě nejasně a nesrozumitelně jako různá, oddělitelná plnění, je nutno považovat za ujednání zjevně příčící se dobrým mravům, zakládající současně v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele, a proto soud smlouvu o úvěru v části týkající se uvedených plateb shledal absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o.z.
24. Proto soud žalobkyni přiznal podle § 2395 o.z. a § 2048 o.z. částku představující dosud neuhrazenou jistinu z uzavřené smlouvy a sjednanou smluvní pokutu, jejíž vyčíslení odpovídá jí uplatněné výši, a dále úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Přiznaný kapitalizovaný úrok z prodlení pak soud oproti podané žalobě přiměřeně ponížil tak, aby jeho výpočet vycházel z dosud neuhrazené jistiny. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř. o.s.ř. , když neshledal důvody pro její prodloužení. Ve zbytku pak soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl. Nutno podotknout, že s ohledem na zjištěný skutkový stav žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce měla náklady s vymáháním pohledávky ve výši 723 Kč, a proto žalobu zamítl i v této části.
25. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Pro účely rozhodování o nákladech řízení v této věci soud nevycházel pouze z„ jistiny“, tedy žalované částky samotné, nýbrž do posouzení míry úspěchu a neúspěch ve věci zahrnul i příslušenství, a to včetně běžícího zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srovnej nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2717/08 , usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 30 Co 363/2013 ). Po zohlednění těchto částek se podává, že účastníci měli ve věci přibližně stejný úspěch, a proto soud o náhradě nákladů rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci.