Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
14 C 132/2021-126
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 60 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se částečně zastavuje co do částky 19 375 Kč.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 1 290,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,5 % p.a. od 12.8.2021 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 19 375 Kč za dobu od 12.8.2021 do 8.9.2021, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
III. V převyšující části co do 39 334,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,5 % p.a. od 12.8.2021 do zaplacení se žaloba zamítá.
IV. Žalovaná je povinna na náhradě nákladů řízení zaplatit žalobci částku 16 456 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
advokáta.
Odůvodnění:
I. Řízení se částečně zastavuje co do částky 19 375 Kč. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 1 290,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,5 % p.a. od 12.8.2021 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 19 375 Kč za dobu od 12.8.2021 do 8.9.2021, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. III. V převyšující části co do 39 334,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,5 % p.a. od 12.8.2021 do zaplacení se žaloba zamítá. IV. Žalovaná je povinna na náhradě nákladů řízení zaplatit žalobci částku 16 456 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. advokáta.
1. Žalobce požaduje nemajetkovou újmu formou doodškodnění z nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod č.j. 46 Cm 119/2009, když dříve již byl za toto řízení odškodněn řízením u zdejšího soudu pod sp.zn. 20 C 71/2017, nicméně posuzované řízení ještě nadále probíhalo a trvalo ještě 2 roky a 7 měsíců. Požaduje proto zaplatit po žalované za toto období částku 60 000 Kč.
2. Žalovaná s navýšením odškodnění v požadované výši nesouhlasila. Učinila nesporným, že nárok u ní žalobce uplatnil dne 11.2.2021. K projednání žádosti žalobce došlo dne 6.9.2021. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 19 375 Kč. Uvedla, že žalobci bylo za průběh namítaného řízení již dříve přiznáno zadostiučinění ve výši 106 000 Kč, a to na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22.10.2018, č.j. 20 C 71/2017-77, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze dne 19.2.2019, č.j. 30 Co 16/2019-104. Žalovaná v rámci mimosoudního projednání žádosti žalobce zjistila, že po vydání konečného rozhodnutí v kompenzačním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 20 C 71/2017 probíhalo v namítaném řízení odvolací řízení, kdy spis byl odvolacímu soudu předložen dne 24.4.2018. Poté, co kompenzační řízení skončilo, proběhlo v namítaném řízení u odvolacího soudu jednání, a to dne 11.12.2019, dne 4.3.2020 a dne 20.7.2020. Rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen dne 1.10.2020 a nabyl právní moci dne 2.2.2021. Dne 31.3.2021 bylo podáno dovolání a spis byl dne 7.6.2021 předložen Nejvyššímu soudu ČR. Žalovaná dospěla k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Namítané řízení trvá od skončení kompenzačního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 20 C 71/2017 prozatím 2 roky a 7 měsíců. Závěr o nepřiměřenosti délky řízení byl učiněn již v rámci předchozího kompenzačního řízení. Poskytnuté zadostiučinění dle žalované odpovídá všem okolnostem případu a není dán důvod pro jeho navýšení. Žalovaná vycházela ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc trvání řízení. Celková základní výše zadostiučinění tak činí 38 750 Kč. Žalovaná nepřistoupila k navýšení základní výše zadostiučinění poskytované za rok trvání řízení, a to z důvodu, že namítané řízení v další neodškodněné fázi trvá 2 roky a 7 měsíců, což není délka extrémní. K fázi řízení, za kterou již žalobce odškodněn byl, nebylo přihlíženo z důvodu překážky věci rozhodnuté. Žalovaná následně shledala důvody pro snížení základní výše zadostiučinění o 50 % z důvodu skutkové a procesní složitosti řízení. Byla zohledněna skutečnost, že řízení v posuzované fázi řízení probíhalo před odvolacím soudem a nyní před dovolacím soudem, také bylo zohledněno, že předmětní soudní spis byl zapůjčován Obvodnímu soudu pro Prahu 2, čímž se řízení prodloužilo bez zavinění soudu. Zohledněna byla i skutková a právní složitost řízení. Žalovaná má za to, že již poskytnuté odškodnění představuje odpovídající a dostatečnou kompenzaci vzniklé nemajetkové újmy. Žalobou uplatněný nárok tak žalovaná nepovažuje za důvodný.
3. V průběhu řízení žalobce reagoval částečným zpětvzetím co do žalované poskytnutého plnění v rozsahu 19 375 Kč, soud následně řízení částečně o tuto částku zastavil.
4. Soud provedl dokazování namítaným spisem Městského soudu v Praze č.j. 46 Cm 119/2009 a to úkony navazujícími na datum 24.4.2018 (do tohoto data provedené úkony posuzoval již zdejší soud v dříve projednávané související věci 20 C 71/2017), když se tak podává úkon odvolacího soudu dne 7.6.2018, který zapůjčil spis Obvodnímu soudu pro Prahu 2 (projednávajícímu v kompenzačním řízení věc žalobce), spis byl pak vrácen zpět odvolacímu soudu dne 21.12.2018. Dne 13.2.2019 byl spis zapůjčen Městskému soudu v Praze. Referátem ze dne 7.10.2019 bylo nařízeno jednání u odvolacího soudu na den 11.12.2019, které proběhlo a jednání bylo odročeno na den 4.3.2020, kdy proběhlo a dále bylo odročeno na 1.4.2020 za účelem výslechu svědka. Pokynem ze dne 18.3.2020 bylo jednání odročeno na den 29.4.2020 z provozních důvodů v souvislosti s vyhlášením nouzového stavu a dále bylo odročeno na den 22.7.2020, kdy jednání proběhlo, byl vyslechnut svědek a jednání bylo odročeno na 30.9.2020. Dne 30.9.2020 jednání proběhlo, soud pokračoval ve výslechu svědka a jednání bylo odročeno na 1.10.2020, kdy byl vyhlášen rozsudek, kterým byl potvrzen rozsudek soudu I. stupně. Dne 27.10.2020 soudce žádal o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku z důvodu značného množství rozsouzení meritorních věcí, následovala další žádost ze dne 19.11.2020 a lhůta byla prodloužena až do 22.12.2020. Dále dne 22.12.2020 byla lhůta prodloužena do 22.1.2021 z důvodu pracovní neschopnosti soudce. V mezidobí byly vyřizovány žádosti o součinnost Policie ČR. Rozsudek odvolacího sodu nabyl právní moci dne 6.2.2021. Dne 30.3.2021 podala žalobkyně dovolání. Usnesením ze dne 7.4.2021 byla vyzvána k úhradě soudního poplatku, který byl zaplacen 19.4.2021. Dne 25.5.2021 se vyjádřila k dovolání žalovaná a spis byl dne 17.6.2021 předložen Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání žalobkyně.
5. Z rozsudku zdejšího soudu č.j. 20 C 71/2017-77 ze dne 22.8.2018 (čl. 12) se podává výrok I, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 65 800 Kč spolu s 8,05% p.a. úrokem z prodlení z této částky od 31.3.2017 do zaplacení a pod výrokem II bylo rozhodnuto, že žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci 249 200 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 31.3.2017 do zaplacení se zamítá.
6. Z rozsudku odvolacího soudu Městského soudu v Praze č.j. 30 Co 16/2019 ze dne 19.2.2019, jenž rozhodoval o odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 z 22.8.2018 čj. 20 C 71/2017-77 se podává, že se odvolací řízení o odvolání žalované zastavuje (výrok I.) a výrokem II byl rozsudek soudu I. stupně (ve výroku II) změněn tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 40 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 31.3.2017 do zaplacení, jinak ohledně částky 209 000 Kč s příslušenstvím z této částky byl rozsudek soudu I. stupně v tomto výroku potvrzen. Z odůvodnění tohoto rozsudku se podává pod bodem 20, že odvolací soud považuje stanovení základní částky 16 000 Kč za jeden rok řízení za adekvátní, když při délce řízení 12 let a 9 měsíců náleželo žalobkyni 188 000 Kč. Rovněž pod bodem 25 odůvodnění uvádí odvolací soud, že považuje za adekvátní snížení základní částky z důvodu složitosti řízení o 50 %.
7. Z rozsudku v posuzované věci Městského soudu v Praze č.j. 46 Cm 119/2009-334 ze dne 3.11.2016 ve věci žalobce příjmení jméno proti právnická osoba o 492 500 Kč se podává výrok, že pod bodem I. byla žaloba (aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku 492 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2,5 % ročně od 2.3.2005 do zaplacení), zamítnuta. Z rozsudku odvolacího soudu ve věci stejných účastníků o zaplacení 492 500 Kč s příslušenstvím k dovolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze 46 Cm 119/2009-334 z 3.11.2016 ve spojení s usnesením téhož soudu čl. 338 z 29.11.2016 a opravného usnesení tatáž spisová značka s čl. 352 ze dne 23.1.2016 se podává, výrok pod bodem I, že rozsudek soudu I. stupně ve znění doplňujícího usnesení 46 Cm 119/2009-338 ze dne 29.11.2016 a opravného usnesení 46 Cm 119/2009-352 ze dne 23.1.2016 se ve výroku I potvrzuje
8. Ze žádosti žadatele právnická osoba datované 11.2.2021 a adresované žalované o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za průtahy v řízení plyne, že je požadovaná částka 60 000 Kč a na to navazovala odpověď žalované ze 6.9.2021 (čl. 81), že došlo k nesprávnímu úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 odškodňovacího zákona a že žalovaná žadateli poskytla 19 375 Kč.
9. Skutkovým zjištěním soudu je, že po vydání definitivního rozhodnutí v kompenzačním řízení probíhajícím u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 20 C 71/2017 bylo vedeno v namítaném řízení odvolací řízení, kdy spis byl odvolacímu soudu předložen dne 24.4.2018. Poté co kompenzační řízení skončilo, proběhlo v namítaném řízení u odvolacího soudu jednání, a to dne 11.12.2019, dne 4.3.2020 a dne 20.7.2020. Rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen dne 1.10.2020 a nabyl právní moci dne 2.2.2021. Dne 31.3.2021 bylo podáno dovolání a spis byl dne 7.6.2021 předložen Nejvyššímu soudu ČR. Posuzované řízení trvající přes 11 let se tedy ještě prodloužilo o 2 roky a 7 měsíců.
10. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.
11. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").
12. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.
13. Otázku přiměřenosti délky řízení v předmětné věci je třeba posoudit v souladu zejména s článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“), který mj. zakotvuje právo každého na projednání věci v přiměřené lhůtě, a příslušnou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“). Z ní kromě jiného plyne, že přiměřenost délky řízení se posuzuje podle okolností případu a s ohledem zejména na složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz např. rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. července 2003, § 73). Průtah v určité fázi řízení lze tolerovat za předpokladu, že celková délka řízení nebude nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Pretto proti Itálii ze dne 8. prosince 1983, § 37). Jen průtahy přičitatelné státu mohou vést k závěru, že délka řízení byla nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Papachelas proti Řecku ze dne 25. března 1999, § 40). Chování stěžovatele představuje objektivní faktor, který není přičitatelný žalovanému státu a je třeba ho vzít v úvahu při rozhodování o překročení přiměřené lhůty (viz např. rozsudek ESLP ve věci Versini proti Francii ze dne 10. července 2001, § 28). Obecně je délka řízení je dána nejen činností či nečinností příslušného orgánu veřejné moci, ale i složitostí věci, počtem úkonů, které je třeba ve věci provést, a počtem instancí, které ve věci rozhodují, chováním účastníků řízení, jímž přispěli k průtahům v řízení, a též chováním, jímž přispěli k odstranění vzniklých průtahů v řízení, a významu řízení pro poškozeného. Přiměřenost délky řízení je jen jedním z aspektů práva na spravedlivý proces, který nelze uplatňovat na úkor aspektů dalších, jimiž je zejména zájem na řádném zjištění skutkového stavu věci, který je cílem každého procesu. Délku řízení lze označit za nepřiměřenou tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících výlučně z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv žadatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Dle judikatury Nejvyššího soudu ČR, stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků řízení a jsou vyvolány okolnostmi, které nemají původ v povaze soudů a jejich institucionálním a organizačním vybavení.
14. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Otázky přiměřenosti délky řízení je nutno vždy zkoumat ve světle konkrétních okolností daného případu a pouze průtahy přičitatelné státu mohou vést ke konstatování překročení přiměřené lhůty. To znamená, že stát je možno činit odpovědným pouze za ty průtahy, které by byly způsobeny liknavým postupem státních orgánů. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je třeba zohlednit stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp.zn. Cpjn 206/2010, které bylo vydáno v zájmu sjednocení rozhodování soudů prvních stupňů a soudů odvolacích o otázce postupu při stanovení přiměřeného zadostiučinění podle ustanovení § 31a) zákona č. 82/1998 Sb.
15. Pokud žalobce požaduje doodškodnit nemajetkovou újmu za délku soudního řízení vedeného u Městského soudu v Praze č.j. 46 Cm 119/2009 za další 2 roky a 7 měsíců, což oceňuje částkou 60 000 Kč, pak jak vyplynulo z dokazování, již v dříve projednávaném kompenzačním řízení pod sp.zn. zdejšího soudu 20 C 71/2017, bylo odvolacím soudem konstatováno, že je akceptovatelná částka relutární satisfakce za rok posuzovaného řízení ve výši 16 000 Kč Odvolací soud se též souhlasně vyjádřil ke krácení odškodnění pro složitost, a to v částce 50 %.
16. V nyní posuzovaném řízení doodškodnila žalovaná žalobce částkou 19 375 Kč, o tuto částku bylo k návrhu žalobce na částečné zpětvzetí žaloby, řízení částečně zastaveno. Řízení nadále probíhalo pro částku 40 625 Kč a příslušenství k této částce a rovněž k zaplacené částce žalovanou v průběhu řízení.
17. Soud provedl výpočet dle stejného algoritmu, jako tomu bylo v řízení posuzovaném pod sp.zn. 20 C 71/2017, když neshledal důvod k jakékoli modifikaci. Je to tedy částka 16 000 násobená dvěma roky, kdy soud neshledal důvod snižovat odškodnění za první 2 roky řízení, neboť řízení navazovalo na předcházející fázi řízení, která byla již odškodněna a v níž při výpočtu soud korigoval odškodnění za první dva roky. Výpočet - v součtu je to částka 32 000 Kč a za dalších 7 měsíců je to 1 333 Kč/měsíčn krát sedm, což je 9 331 Kč. V součtu je to 41 331 Kč, z čehož soud provedl krácení o 50 %, a to na částku 20 665,50 Kč. Po částečném zastavení zůstalo k projednání 40 625 Kč, a pokud tedy žalovaná plnila v rozsahu 19 375 Kč, pak rozdíl do žalobci náležející částky 20 665,50 Kč je 1 290,50 Kč. Pokud tedy žalobce setrval na částce 40 625 Kč a přiznáno mu bylo 1 290,50 Kč, pak v rozdílu 39 334,50 Kč byla žaloba zamítnuta.
18. V podrobnostech soud odkazuje na argumentaci provedenou v dříve projednávané věci u zdejšího soudu pod č.j. 20 C 71/2017 a v odvolacím řízení u Městského soudu v Praze č.j. 30 Co 19/2019, kteréžto soudy posuzovaly období předcházející v nyní projednávané věci v délce přesahující 11 let.
19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., V případě řízení o zaplacení přiměřeného zadostiučinění podle zákona č. 82/1998 Sb., se jedná o situaci, kdy rozhodnutí o výši plnění závisí na úvaze soudu ve smyslu § 136 o. s. ř. Soud proto rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení, které představuje odměna advokáta za 4 úkony právní služby spočívající v přípravě a převzetí zastoupení, podání žaloby, částečné zpětvzetí, účast u jednání podle § 9 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 3 100 Kč x 4 = 12 400 Kč a 4x paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 1 200 Kč dle § 13 odst. 3 cit vyhlášky, celkem 13 600 Kč a 21% náhrada DPH (2 856 Kč); celkem 16 456 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.