Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 288/2022-14
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Coufalem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 1 990 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 1 990 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 1 990 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 1 990 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 1 990 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].
ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu :
Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 1 990 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení jako dlužného pojistného z pojistné smlouvy ze dne 25. 6. 2020 o pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla.
V rámci zjišťovaného skutkovému stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena pojistná smlouva, na kterou ovšem žalovaný nehradil sjednané lhůtní pojistné, v důsledku čehož pojistná smlouva zanikla, přičemž vzniklý nedoplatek na pojistném za dobu do zániku pojištění žalovaný dosud žalobkyni neuhradil.
Po právní stránce soud posuzoval věc podle § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 , otázku úroku z prodlení pak posuzoval podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
Výrok o nákladech řízení nachází své opodstatnění v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Ve věci plně úspěšné žalobkyni pak soud přiznal proti žalovanému náhradu nákladů řízení, spočívající toliko v zaplaceném soudním poplatku jako hotového výdaje, když ostatní účtované položky v podobě odměny advokáta a jeho režijních paušálů za poskytnuté úkony právní služby dle advokátního tarifu neshledal náklady vynaloženými účelně. V této souvislosti vycházel ze skutečnosti, že žalobkyně se zabývá mimo jiné vymáháním dlužného pojistného, u Okresního soudu v Třebíči vede velké množství bagatelních sporů, jejichž předmětem jsou pouze pohledávky vzniklé z nezaplaceného pojistného a žalobkyně by tak měla disponovat personálními, technickými i jiným zdroji potřebnými pro výkon podnikání, tedy i pro soudní uplatňování pohledávek. Žalobkyně své nároky uplatňuje vzorovým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, v němž mění jen identifikační údaje žalované strany, identifikaci pojistné smlouvy a výpočet dlužné částky. Žalobkyně sama prostřednictvím svého organizačního útvaru, popř. vymáhací agentury zpracovává veškeré výzvy k úhradě pojistného, které teprve následně předá k vymáhání advokátní kanceláři; uvedené údaje v upomínkách pak jsou naprosto dostačující i pro potřeby žaloby, do které jsou také převzaty. Pokud si žalobkyně tedy najala služby advokáta de facto za účelem přepsání údajů z upomínek k zaplacení vytvořené jí samotnou do žaloby, pak takové zastupování do značné míry postrádá racionální smysl a náklady na takové zastoupení advokátem nelze považovat za náklady, které by byly vynaloženy účelně. Uvedené rozhodnutí dle názoru soudu obsahově koresponduje se smyslem stávající judikatury Ústavního soudu ČR, ve vztahu k účelně vynaloženým nákladům ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , za které lze považovat toliko takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se nepřihlíží a nejedná se přitom ani o rozsudek pro uznání či zmeškání (ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu ).