Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 24/2022-40

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní JUDr. Adélou Sedláčkovou, LL.M. ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 56 742,96 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku ve výši 934 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 55 808,96 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 56 742,96 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku ve výši 934 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 55 808,96 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 56 742,96 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala zaplacení částky 56 742,96 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení s odůvodněním, že mezi předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru (dále jen„ smlouva“), na základě které žalovaný od předchůdkyně žalobkyně čerpal úvěr v konečné výši 56 742,96 Kč Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, žalovaný předchůdkyni žalobkyně poskytl fotokopii občanského průkazu k prokázání totožnosti. Pohledávka ze smlouvy byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Ve svém vyjádření doručeným soudu dne datum žalobkyně specifikovala, že požadovaná částka 56 742,96 Kč se skládá ze součtu výběrů a poplatků za výběry žalovaného dle smlouvy v celkové výši 37 152,23 Kč již snížených o případné úhrady, dále z náhrady účelně vynaložených nákladů 250 Kč dle čl. VI odst. 1 písm. a) smlouvy a z úroků za období čerpání ve výši

19 340,73 Kč dle čl. II odst. 4 smlouvy. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku

67 866 Kč, po postoupení pohledávky již neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Z fotokopie občanského průkazu bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně měla k ověření totožnosti k dispozici fotokopii občanského průkazu žalovaného.

4. Zy označené jako„ potvrzení o provedené platbě“ bylo zjištěno, že je vyhotovena předchůdkyní žalobkyně a obsahuje specifikaci poskytnutých částek v celkové výši 68 800 Kč na účet č. bankovní účet, a to dne datum částky 4 300 Kč, dne datum částky 15 000 Kč, dne datum částky 15 000 Kč, dne datum částky 10 000 Kč, dne datum částky 2 000 Kč, dne datum částky 5 000 Kč, dne datum částky 5 000 Kč, dne datum částky 4 500 Kč a dne datum částky 8 000 Kč.

5. Ze zprávy společnosti právnická osoba bylo zjištěno, že majitelem účtu č. bankovní účet je žalovaný.

6. Zy označené„ Smlouva o spotřebitelském úvěru“ bylo zjištěno, že je sice datována dnem datum, který je jako den uzavření smlouvy uveden v žalobě, však není opatřena ani podpisem věřitele, tj. právní předchůdkyně žalobkyně, a ani žádným specifickým SMS kódem, jímž měl dle tvrzení žalobkyně nahradit svůj podpis žalovaný. Vzhledem k tomu, že by soud z důvodů níže uvedených smlouvu nemohl považovat za platnou, žalobkyni již k předložení smlouvy, jež by podpis smluvních stran či nahrazení takového podpisu jiným způsobem obsahovala, nevyzýval.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že smlouva je podepsána společností právnická osoba, se sídlem adresa, anonymizována dvě slova číslo, anonymizováno, reg. číslo anonymizováno číslo a žalobkyní a jejím předmětem je postoupení pohledávek ze smluv o zápůjčce specifikovaných v seznamu pohledávek. V seznamu postoupených pohledávek se nachází jméno žalovaného pod číslo. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne datum.

8. Z dalších provedených důkazů (standardní informace o spotřebitelském úvěru, podací lístek, platební informace, obchodní podmínky společnosti právnická osoba) soud nečinil skutková zjištění, neboť pro právní hodnocení a rozhodnutí ve věci byla podstatná výše uvedená skutková zjištění.

9. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Předchůdkyně žalobkyně, společnost anonymizováno právnická osoba, se sídlem adresa, anonymizována dvě slova číslo, země, reg. číslo anonymizováno číslo, postupně žalovanému na jeho účet č. ú. bankovní účet vyplatila částku 68 800 Kč (dne datum částku 15 000 Kč, dne datum částku 15 000 Kč, dne datum částku 4 300 Kč, dne datum částku 8 000 Kč, dne datum částku 4 500 Kč, dne datum částku 5 000 Kč, dne datum částku 5 000 Kč, dne datum částku 2 000 Kč, dne datum částku 10 000 Kč), a to na základěy nazvané Smlouva o revolvingovém úvěru (dále jen„ Smlouva“). Předchůdkyně žalobkyně ověřila totožnost žalovaného za pomoci fotokopie občanského průkazu. Smlouva obsahuje závazek právní předchůdkyně žalované poskytnout žalovanému úvěr do výše úvěrového limitu 80 000 Kč a závazek žalovaného tuto částku splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 11 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání nebo 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, přičemž úroková sazba byla stanovena ve výši 10,45 % měsíčně a roční procentní sazba nákladů na úvěr ve výši 229,53 %. Dále je ve Smlouvě upravena náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely smlouvu, na základě které předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky na žalobkyni specifikované v seznamu pohledávek, kdy pohledávka za žalovaným byla součástí seznamu. Žalovanému bylo oznamováno postoupení pohledávky.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle , 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne datum sp. zn. C číslo musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 příjmení vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby

z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z datum, sp. zn.

:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. , při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

15. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost zkoumala a posoudila nedostatečně. Žalobkyně ve svém žalobním návrhu uvedla obecné tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Neuvádí však, jakými konkrétními zjištěními ohledně příjmů a výdajů žalovaného disponovala, a k otázce ověřování úvěruschopnosti žalovaného nenavrhuje žádné důkazy, a neučinila tak ani na výzvu soudu. Žalobkyně sice ve svém žalobním návrhu také uvádí, že žalovaného lustrovala ve veřejných databázích, tuto skutečnost však nijak nedoložila. Je tak zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost řádně nezkoumala.

16. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, z kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že žalobkyně neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému vyplatila částku 68 800 Kč, přičemž žalovaný na svůj dluh uhradil dle tvrzení žalobkyně částku 67 866 Kč. Žalovaný v řízení nenamítal, že by uhradil jakoukoliv částku na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovaným. Stejně tak žalovaný neuváděl žádné skutečnosti ohledně možností uvedenou částku splatit. Žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení zbývající poskytnuté částky ve výši 934 Kč. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. zamítl.

17. Soud nepřiznal žalobkyni ani úrok z prodlení z výše uvedené částky, neboť žalovaný je sice povinen vrátit to, oč se na úkor předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, ale dle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ, tak má učinit ve lhůtě přiměřené jeho možnostem. Toto ustanovení je speciální ustanovení ohledně splatnosti pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru oproti obecné úpravě obsažené v ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého je dlužník povinen plnit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, pokud není doba splatnosti sjednána (tak jak je tomu v případě obecné pohledávky z bezdůvodného obohacení). Zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje speciální ustanovení, které neváže splatnost na výzvu věřitele, ale na možnosti spotřebitele. Spotřebitel se tak dostává do prodlení se splacením pohledávky až poté, co nesplácí pohledávku vzniklou z titulu bezdůvodného obohacení na základě neplatné smlouvy, jejíž splatnost je v dané věci stanovena soudem s ohledem na možnosti spotřebitele (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). S ohledem na to, že žalovaný netvrdil, jaké jsou jeho možnosti předmětnou částku splácet, soud stanovil lhůtu k plnění podle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř, tedy obecnou třídenní lhůtu, přičemž do prodlení se žalovaný dostane až neuhrazením pohledávky v této soudem stanovené lhůtě.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaný byl v řízení sice převážně úspěšný, ale žádné náklady mu nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.