Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
8 C 155/2022-93
Okresní soud Brno-venkov v obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci
žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení
se sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 34.862 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 27.500 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně za dobu od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 7.362 Kč
- s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 30.000 Kč za dobu od datum do datum
- s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 2.500 Kč za dobu od datum do datum
- s úrokem 21,05 % ročně z částky 30.000 Kč za dobu od datum do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 3.573 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. jméno příjmení, advokáta v obec.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 27.500 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 7.362 Kč - s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 30.000 Kč za dobu od [datum] do [datum] - s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 2.500 Kč za dobu od [datum] do [datum] - s úrokem 21,05 % ročně z částky 30.000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 3.573 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta v [obec].
1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 34.862 Kč s úrokem 21,05 % ročně z částky 30.000 Kč za dobu od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení 8,5 % ročně z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že dne datum uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru číslo na základě níž žalovanému poskytl peněžní prostředky 30.000 Kč tak, že 27.500 Kč převedl na účet žalovaného a 2.500 Kč poukázal na účet zprostředkovatele jako provizi. Žalovaný se zavázal vrátit peněžní prostředky včetně úroku, celkem 42.000 Kč, formou 40 splátek po 1.050 Kč měsíčně od datum. Žalovaný na úvěr ničeho nesplatil. Žalovaná částka se skládá z jistiny úvěru 30.000 Kč, z úroku z úvěru ve výši 1.551 Kč vypočteného za dobu do zesplatnění úvěru, dále ze tří poplatků za upomínky po 100 Kč, celkem 300 Kč, ze smluvní pokuty 1.497 Kč a ze smluvní pokuty 1.514 Kč Smluvní pokuta 1.497 Kč představuje třikrát pokutu 499 Kč za tři nezaplacené splátky. Smluvní pokuta 1.514 Kč představuje sazbu 0,1 % denně z částky 31.551 Kč za dobu od datum do datum.
2. Ve věci byl dne datum vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.
3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.
4. Žalobce je zapsán v obchodním rejstříku od datum dosud a do jeho předmětu podnikání náleží poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobce je veden v registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru obec národní banky a má povoleno poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení a poskytování vázaného spotřebitelského úvěru.
5. Dne datum uzavřel žalobce jako poskytovatel s žalovaným jako úvěrovaným nebo zákazníkem smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Úvěr byl specifikován jako standardní neúčelový úvěr nepřímý, jeho výše činila 30.000 Kč, provize zprostředkovatele 2.500 Kč, úroková sazba 21,05 % Kč ročně. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci celkem 42.000 Kč formou 40 splátek ve výši 1.050 Kč měsíčně, které měl platit od datum do datum. Žalobce se zavázal úvěr poskytnout tak, že provizi 2.500 Kč uhradí na účet zprostředkovatele a zbývající částku 27.500 Kč uhradí na účet žalovaného č. bankovní účet. V článku IV. smlouvy jsou zahrnuty důsledky porušení povinností smluvních stran, přičemž bylo stanoveno, že celý neuhrazený zůstatek úvěru se stane splatným, pokud se žalovaný dostane do prodlení s úhradou jedné splátky nebo její části po dobu delší než dva měsíce, čímž dojde k zesplatnění úvěru dnem odeslání oznámení o zesplatnění žalovanému. V tomtéž článku odstavci 2 byly sjednány smluvní pokuty. Žalovaný se zavázal v případě zesplatnění úvěru zaplatit žalobci smluvní pokutu 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a v případě prodlení se zaplacením měsíční splátky smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku. Článek IV. odstavec 4 písmeno b) obsahuje výčet poplatků, mezi nimiž je i poplatek 100 Kč za každou písemně odeslanou upomínku pro nesplácení splátek.
6. Součástí smlouvy byly úvěrové podmínky a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Úvěrové podmínky obsahují podrobnější úpravu práv a povinností smluvních stran a výklad použitých pojmů.
7. Rozpis splátek zahrnuje všech 40 dohodnutých splátek, první byla splatná datum a poslední datum. U každé splátky je uvedeno, jaká část představuje úmor jistiny a jaká část úmor úroku.
8. Čerpání úvěru vzal soud za prokázáno z potvrzení právnická osoba o provedení transakcí, z potvrzení právnická osoba a z výpisu z účtu žalovaného. Podle potvrzení právnická osoba byla z účtu žalobce dne datum poukázána částka 2.500 Kč na účet č. bankovní účet majitele jméno příjmení, tedy zprostředkovatele úvěru, a téhož dne byla poukázána částka 27.500 Kč na účet č. bankovní účet právnická osoba potvrdila, že majitelem posledně uvedeného účtu je žalovaný.
9. Z listiny bonita smlouvy soud zjistil, že žalovaný nezaplatil žalobci žádnou splátku.
10. Dopisy z datum a z datum upomenul žalobce žalovaného o zaplacení dlužných splátek a upozornil ho na možnost zesplatnění úvěru v případě prodlení delšího než dvě měsíce. V řízení však nebylo zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec, byly tyto dopisy žalovanému odeslány či doručeny. Část seznamu upomínek či část seznamu zpráv k prokázání takových skutečností nepostačují.
11. Dopisem z datum žalobce úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě celého zbytku dluhu najednou včetně smluvních pokut a upomínacích nákladů ve lhůtě do 10 dnů od odeslání dopisu s tím, že jinak se žalobce se svým nárokem obrátí na soud. Podle podacího lístku byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně dne datum.
12. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zjistil soud z následně uvedených listiny tyto skutečnosti. Ve výše citované smlouvě o spotřebitelském úvěru, konkrétně na první straně, žalovaný uvedl, že je rozvedený, nemá žádné vyživované osoby, bydlí v nájemním bytě, jeho čistý měsíční příjem činí 26.629 Kč, stejná částka je označena také jako příjem domácnosti, výdaje na bydlení činí 3.500 Kč a splátky dalších úvěrů 8.000 Kč. Adresa bydlení žalovaného je ulice a číslo, obec, což je adresa Městského úřadu Kuřim, a druhá, současná adresa, je ulice a číslo, obec. Žalovaný v den podpisu smlouvy datum podepsal rovněž listiny Výdaje spotřebitele, Příjmy spotřebitele a Závazky spotřebitele. Uvedl, že má výši závazku z úvěru 8.000 Kč a měsíční splátky jsou 2.000 Kč, 3.000 Kč a 3.000 Kč. Výdaje jsou uvedeny ve výši 3.500 Kč na bydlení a energie, 8.000 Kč na splátky úvěrů, příjmy činí 26.629 Kč měsíčně. Z tří výplatních lístků žalovaného za měsíce prosinec 2020, leden 2021 a březen 2021 bylo zjištěno, že jeho čistý příjem za tyto měsíce činil 27.434 Kč a 4.000 Kč záloha, 26.629 Kč a 4.000 Kč záloha a 23.001 Kč a 5.000 Kč záloha. Zaměstnavatelem žalovaného byla právnická osoba Ke dni datum byla provedena lustrace žalovaného v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí, obojí s negativním výsledkem. Žalobce měl k dispozici rovněž částečný výpis z běžného účtu žalovaného výše uvedeného, přičemž žalobce předložil část jeho první strany s jedinou transakcí datum – platba 124 Kč kartou. Dne datum zaměstnavatel žalovaného právnická osoba potvrdila, že žalovaný je ubytován na ubytovně této společnosti a za ubytování je mu srážena ze mzdy částka 3.700 Kč měsíčně. Na ubytovně bydlí od datum, pod adresou adresa žalovaného, což je adresa uvedená v úvěrové smlouvě. Žalobce vyhodnotil veškeré údaje zjištěné o žalovaném na svém tiskopisu posouzení úvěruschopnosti zákazníka, v němž je uvedeno, že žalovaný má příjem 29.000 Kč měsíčně, výdaje na bydlení 3.700 Kč měsíčně a splátky úvěrů 8.000 Kč měsíčně. Z toho žalobce vypočítal rozdíl 17.300 Kč, zohlednil normativní náklady na bydlení, velikost města Kuřim, životní minimum a nezabavitelnou částku. Dne datum žalobce uzavřel zkoumání poměrů žalovaného s tím, že žalovanému lze úvěr poskytnout.
13. Žalobce měl evidovány doklady od žalovaného včetně upomínek v klientské složce, z níž soud nevzal za prokázány žádné skutečnosti.
14. Z úplného výpisu ze shora uvedeného účtu žalovaného za dobu od datum až do datum, tedy za dobu přibližně tří měsíců před uzavřením smlouvy o úvěru, soud zjistil, že žalovaný dne datum obdržel na svůj účet částku 16.000 Kč z účtu společnosti právnická osoba jakožto půjčka od anonymizováno, téhož dne odeslal částku 0,01 Kč na účet anonymizována dvě slova za účelem ověřovací platby, dne datum z účtu byla odepsána částka 2.122,10 Kč na splátku nějakého úvěru, dne datum obdržel žalovaný na účet částku 7.800 Kč z účtu společnosti právnická osoba jakožto zápůjčku, dne datum obdržel částku 5.000 Kč od právnická osoba, dne datum obdržel 5.000 Kč z platební brány webová adresa, kterou používají nebankovní poskytovatelé spotřebitelského úvěru, následujícího dne obdržel částku 1 Kč z téže platební brány jako pojištěnou půjčku, dne datum byla z účtu odepsána částka 2.122,10 Kč jako splátka nějakého úvěru, dne datum z účtu žalovaného byla odepsána částka 0,01 Kč jakožto ověřovací platba ve prospěch účtu anonymizována dvě slova. Dne datum obdržel žalovaný na účet 23.001 Kč od zaměstnavatele právnická osoba, dne datum obdržel 75.000 Kč z účtu anonymizována dvě slova anonymizováno jakožto výplatu půjčky. Je tedy zřejmé, že žalovaný byl již zadlužen, čerpal několik nebankovních úvěrů a pokoušel se získat poskytováním ověřovacích plateb další nebankovní úvěry. Z účtu hradil splátku blíže nezjištěného úvěru 2.122,10 Kč.
15. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný dne datum uzavřel s žalobcem smlouvu o spotřebitelském úvěru shora uvedeného obsahu. Žalobce na základě smlouvy žalovanému poskytl bezhotovostně na jeho účet částku 27.500 Kč a na účet zprostředkovatele úvěru uhradil částku 2.500 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr včetně úroku 21,05 % ročně splatit formou 40 splátek po 1.050 Kč měsíčně, nezaplatil však ničeho. Žalobce žalovaného upomínal o úhradu splátek a úvěr zesplatnil dopisem odeslaným datum. Žalovaná částka je tvořena jistinou 30.000 Kč, úrokem z úvěru za splátky do zesplatnění ve výši 1.551 Kč, třemi poplatky po 100 Kč za upomínky, třemi smluvními pokutami po 499 Kč za první tři nezaplacené splátky a smluvní pokutou 1.514 Kč, která odpovídá sazbě 0,1 % denně z částky 31.551 Kč za dobu od datum do datum. Žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru zjišťoval poměry žalovaného shora uvedeným způsobem. Žalovaný uzavřel žalovanou úvěrovou smlouvu za situace, kdy v předcházejících třech měsících se pokoušel získat jiné nebankovní úvěry, obdržel výplaty peněžních prostředků z dalších shora uvedených nebankovních úvěrů, byl tudíž již zadlužen a sám uváděl, že hradí splátky 8.000 Kč měsíčně. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatil.
16. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § číslo tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce jakožto úvěrující si svoji povinnost ze smlouvy o úvěru splnil tím, že žalovanému poskytl částku 30.000 Kč dohodnutým způsobem tak, že z toho 27.500 Kč poukázal na účet žalovaného a 2.500 Kč na účet zprostředkovatele úvěru.
17. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Soud nepokládá závěr žalobce o tom, že žalovanému zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splacení žalovaného úvěru, za zodpovědný. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu a žalobce byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po žalobci důvodně očekávat, a že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku, podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. Tentýž zákon v § 75 a § 76 vyžaduje od žalobce provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalovaného. Ustanovení § 77 téhož zákona obsahuje obecná pravidla komunikace se spotřebiteli, a soud upozorňuje zejména na odst. 2 písm. b), podle něhož obsah komunikace musí být dostačující a přesný a nesmí zastírat, zlehčovat nebo zamlčet důležité skutečnosti, což je povinen zajistit žalobce. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobce byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobce byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a jeho dosavadních závazků.
18. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Žalobci bylo známo, že žalovaný je rozvedený, nemá vyživovací povinnosti, neměl záznam v centrální evidenci exekucí ani v insolvenčním rejstříku. Žalobce zjistil příjem žalovaného 29.000 Kč měsíčně, což neodpovídá zcela přesně třem výplatním lístkům. Pokud jde o výdajovou stránku žalovaného, žalobce měl zjištěny a ověřeny výdaje žalovaného na bydlení 3.700 Kč měsíčně na ubytovnu. Žalobce použil statistické údaje a životní a existenční minimum a ohledně výdajů zjistil u žalovaného dále pouze to, že žalovaný platí 8.000 Kč měsíčně splátky blíže nespecifikovaných úvěrů. Žalobce si vyžádal od žalovaného částečný výpis z jeho účtu, a v silách žalobce zcela jistě bylo za těchto okolností vyžádat si od žalovaného řádný úplný výpis z účtu za dobu posledních tří měsíců před uzavřením smlouvy. Žalobce by takto mohl zcela snadno zjistit, že žalovaný je zvyklý běžně si brát úvěry od různých nebankovních poskytovatelů, jak je shora popsáno. Žalovaný v únoru čerpal jeden úvěr, v březnu 2021 čerpal tři úvěry a v dubnu 2021 čerpal jeden úvěr, jak je výše uvedeno. Tyto skutečnosti, pro žalobce lehce zjistitelné, mohly žalobci signalizovat, že žalovaný si ve svém finančním hospodaření nepočíná zodpovědně, že je již zadlužen. Žalobce se však spokojil pouze s informací od žalovaného, podle níž žalovaný splácí měsíčně 8.000 Kč na splátky nespecifikovaných úvěrů. Žalobce měl zjistit, o jaké úvěry se jedná, jaká je jejich výše, v jakých splátkách žalovaný úvěry splácí, případně zda vůbec tyto úvěry splácí, kolik již splatil a jaký je nesplacený zůstatek těchto úvěrů. Soud rovněž poukazuje na to, že žalovaný přímo ve smlouvě o úvěru uvedl svoji adresu odpovídající adrese Městského úřadu Kuřim, kde se samozřejmě žalovaný nemůže zdržovat, a rovněž adresu ubytovny svého zaměstnavatele, kde však žalovaný ke dni uzavření smlouvy o úvěru nebydlel ještě ani celý měsíc. Žalobce mohl zjistit z veřejně dostupných údajů, že adresa pobytu žalovaného ulice a číslo, obec, je úřední adresou. Žalobce tudíž mohl seznat, že žalovaný nemá zcela v pořádku své podmínky k bydlení, když se na skutečné adrese nemůže k trvalému pobytu přihlásit, a na adrese v ubytovně bydlí velmi krátkou dobu. Žalobce z těchto skutečností mohl dovodit, že tyto mohou v budoucnu způsobovat velké problémy v kontaktování žalovaného. Soud je proto toho názoru, že žalobce neměl žalovanému úvěr poskytnout.
19. Žalobce, který má odbornou převahu nad žalovaným, měl zjistit ohledně žalovaného více údajů, a to zejména ohledně jeho výdajů a závazků, a zjištěné údaje vyhodnotit přiléhavěji. Je zřejmé, že žalovaný není schopen správně vnímat vlastní schopnost splácet úvěr, není schopen vyhodnotit svoji majetkovou situaci, a za stavu, kdy je již několikanásobně zadlužen, si bere další úvěry. Žalovaný nedokáže v této oblasti zřejmě usuzovat zodpovědně a přiměřeně svému stavu a svým poměrům. Spotřebitelé, kteří si berou úvěry na nebankovním trhu, mají výrazně posunuté vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr ve srovnání s běžnými klienty bank, což je již obecně známou skutečností. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele, jako je žalovaný, a právě k tomu je nutná odborná péče žalobce jakožto poskytovatele úvěru. Žalobce ze skutečností, které u žalovaného zjistit v nedostatečné míře, nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit. Skutečnost, že žalobce odečetl od příjmu žalovaného nedostatečně a neúplně zjištěné výdaje žalovaného, a vyšel mu kladný zůstatek, 17.300 Kč, neznamená, že žalobce může prohloubit jeho dosavadní úvěrové zatížení. Výše citované povinnosti žalobce jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru podle zákona o spotřebitelském úvěru nelze vykládat tak, že dokud žalovanému zbývá částka na měsíc vyšší, než je plánovaná splátka úvěru, lze úvěr poskytnout. Je třeba zohlednit také dosavadní závazky žalovaného a vyhodnotit také to, že žalovaný již byl vícenásobně zadlužen, že se zřejmě jedná o jeho životní styl, kdy si stále bere další a další úvěry, aniž by měl ty dřívější splaceny. Žalobce podcenil tyto okolnosti a neprovedl dostatečné zkoumání a ověření výdajové stránky žalovaného a jeho závazků. Žalobce tedy poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé citovaného zákona, a proto je smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona.
20. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání žalobce, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednání úvěrové smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Chování žalobce výše popsané jakožto věřitele a poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušeností, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí poté nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, čerpají tak pro sebe státní prostředky taktéž ve formě sociálních dávek, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů. Žalobci muselo být zřejmé, že žalovaný není schopen reálně uvažovat ohledně finančních otázek a posoudit jak svoji schopnost úvěr splácet, tak ani vyhodnotit finanční přínos úvěrové smlouvy pro žalovaného a důsledky uzavření smlouvy.
21. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i žalobce, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne datum sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.
22. Za takové situace soud žalovanou úvěrovou smlouvu považuje za absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku. Z takové smlouvy nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému nemohla tudíž vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě ve stanovených splátkách ani platit žalobci jakékoli úroky z úvěru, poplatky či smluvní pokuty. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému na jeho účet částku 27.500 Kč, z čehož žalovaný ničeho nevrátil. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tak představuje částku 27.500 Kč.
23. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned a dlužník je povinen poté dluh splnit bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je shora uvedený dopis odeslaný datum žalovanému. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal datum, žalovaný měl plnit do deseti dnů od odeslání dopisu, tedy do datum. Dnem následujícím datum se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku. Od téhož dne žalobci vzniklo podle § 1970 občanského zákoníku právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Jiná sazba úroků z prodlení sjednána nebyla.
24. Na základě výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci bezdůvodné obohacení 27.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení až od datum do zaplacení. Výrokem II. tohoto rozhodnutí byla žaloba ve zbytku zamítnuta ohledně části jistiny, kapitalizovaných úroků z úvěru, poplatků, smluvních pokut, úroku z úvěru a části úroku z prodlení.
25. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 68 % předmětu sporu a jeho neúspěch představuje 32 %. Při výpočtu míry úspěchu a neúspěchu soud u úroků a úroků z prodlení přiznaných či zamítnutých do zaplacení na dobu neurčitou tyto úroky kapitalizoval ke dni tohoto rozhodnutí. Do úspěchu žalobce tak náleží jistina 27.500 Kč a úrok z prodlení 2.407,94 Kč. Do neúspěchu žalovaného náleží 7.362 Kč, úrok z prodlení 69,86 Kč, 218,90 Kč a úrok z úvěru 6.678,32 Kč. Žalobci náleží podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem ve sporu, tedy 36 %. Soud přihlédl též k tomu, že ve smyslu § 142a o. s. ř. žalobce více než sedm dní před zahájením řízení odeslal žalovanému výzvu k plnění, a to výše uvedený dopis z datum Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 1.395 Kč, z odměny za právní zastoupení za dva a půl úkonu právní pomoci po 2.460 Kč podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále ze tří paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a konečně z částky 1.480,50 Kč, která odpovídá 21% dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálu. Výše odměny za úkon byla stanovena z částky 33.311 Kč, když soud z celkové žalované částky 34.862 Kč odečetl kapitalizovaný úrok 1.551 Kč. Soud žalobci nepřiznal odměnu ani paušál za písemné doplnění žaloby, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být již zahrnuty do žaloby. Účelně vynaložené náklady žalobce činí 9.925,50 Kč, z čehož žalobci náleží 36 %, tedy 3.573 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Nesplní-li povinná strana dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.