Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
7 C 71/2022-121
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem trvale obec a číslo, PSČ obec
o zaplacení částky 52 918,58 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 911,06 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 28 911,06 Kč od datum do zaplacení, to vše do 12 měsíců od právní moci rozsudku.
II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 24 007,52 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 424,49 Kč, úrok 23,99% ročně z částky 50 196,70 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 50 196,70 Kč od datum do datum a zákonný úrok z prodlení z částky 21 285,64 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 911,06 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 28 911,06 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 12 měsíců od právní moci rozsudku. II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 24 007,52 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 424,49 Kč, úrok 23,99% ročně z částky 50 196,70 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 50 196,70 Kč od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení z částky 21 285,64 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky 52 918,58 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení z titulu dluhu ze smlouvy o úvěru ke kreditní kartě. Učinila tak s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne datum se společností právnická osoba smlouvu o úvěru ke kreditní kartě číslo. Žalovanému byl na základě smlouvy poskytnut úvěrový rámec ve výši 50 000 Kč Smlouvou byla ujednána smluvní úroková sazba ve výši 23,99 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr čerpaný kreditní kartou splácet v souladu s obchodními podmínkami minimální splátkou ve výši 3,2 % z aktuálního zůstatku + úroky a poplatky. Žalovaný svoji povinnost splácet neplnil řádně a včas a proto byl dluh prohlášen za splatný v celé výši. Žalovaná částka se skládá z jistiny dluhu 50 196,70 Kč, dále z částky 3 424,49 Kč představující kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 23,99 % ročně z částky 2 721,88 dlužných poplatků dle výpisu. Dále žalobkyně požaduje zaplacení smluvního úroku 23,99 % ročně z dlužné jistiny 50.196,70 Kč ode dne datum do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení 9 % ročně z jistiny dluhu. Aktivní legitimaci dovozuje žalobkyně ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne datum mezi právnická osoba a.s. a právnická osoba a dále ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi právnická osoba a.s. a žalobkyní. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky.
2. K výzvě soudu doplnila žalobkyně skutková tvrzení uvedená v žalobě podáním ze dne datum. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána z údajů poskytnutých bance klientem v návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty. Dále byly kontrolovány dostupné informace v databázích bankovního a nebankovního registru klientských informací, v insolvenčním rejstříku a databázi Ministerstva vnitra ČR. Banka porovnávala příjem klienta s výdaji dle odhadu na základě historických dat z ČSU. Dokumenty prokazující zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně nedoložila, neboť je neobdržela od původního věřitele. Dále žalobkyně upřesnila požadovaný nárok na plnění, tak že částka 52 918,58 Kč se skládá z částky 50 911,70 Kč odpovídající výběrům hotovosti a platbám u obchodníka, z kapitalizovaných smluvních úroků 3 424,49 Kč a poplatků 2 721,88 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaný splatil na svůj dluh celkem 22.000 Kč. K zesplatnění došlo dne datum a kapitalizovaný smluvní úrok 23,99 % je požadován od datum do datum. K navýšení úvěrového limitu žalovanému nedošlo.
3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu ze dne datum nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.
4. Vzhledem k tomu, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), soud usnesením účastníky vyzval, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a to s poučením, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila svůj souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v žalobě. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud proto rozhodl ve věci v souladu s ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. bez nařízení jednání.
5. Soud provedl dokazování listinnými důkazy: návrhem na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty ze dne datum, protokolem o převzetí kreditní karty ze dne datum, kopií občanského průkazu žalovaného, souhrnným výpisem z účtu kreditní karty na jméno žalovaného za období od datum do datum, oznámení o okamžité splatnosti kreditní karty ze dne datum včetně dokladu o odeslání žalovanému, ceníkem produktů a služeb pro soukromě osoby, všeobecnými obchodními podmínkami, rámcovou smlouvou o postupování pohledávek číslo 2018, ze dne datum, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum včetně přílohy seznamu postoupených pohledávek a vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne datum, smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum, včetně přílohy seznamu postoupených pohledávek, potvrzení úplaty ze dne datum, oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, seznamem odeslaných oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, seznamem odeslaných předžalobních výzev ze dne datum, předžalobní výzvou ze dne datum
6. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti (a učinil tentýž závěr o skutkovém stavu):
7. Z návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty soud zjistil, že dne datum požádal žalovaný právního předchůdce žalobkyně právnická osoba o vydání kreditní karty s úvěrovým limitem 50 000 Kč. Žalovaný v žádosti uvedl své osobní a majetkové poměry, tedy že je ženatý, se základním vzděláním, nemá žádné vyživované děti, bydlí v pronajatém domě/bytě, je podnikatel a jeho zaměstnavatelem je od června 2018 společnost právnická osoba a čistý měsíční příjem činí 31 000 Kč. Dále žalovaný uvedl, že nemá žádné závazky z jiných úvěrů ani leasingů. Za návrhem následují smluvní ujednání, kterými byl mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným sjednán úvěrový limit ke kartě (spotřebitelský úvěr) ve výši 50 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou pro bezhotovostní transakce ve výši 23,99 % ročně, zápůjční úrokovou sazbou pro hotovostní transakce 29,99 % ročně a měsíčním poplatkem za správu karty ve výši 89 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve 12 měsíčních splátkách ve výši dle splátkového kalendáře v ujednání odst. 3 smlouvy.
8. Ze souhrnného výpisu z účtu kreditní karty na jméno žalovaného soud zjistil, že v období od datum do datum žalovaný čerpal částku 50 911,06 Kč odpovídající výběrům hotovosti a platbám u obchodníka. Dále mu byly účtovány úroky v celkové výši 3 035,36 Kč a poplatky v celkové výši 3 249,88 Kč. Z výpisu dále vyplývá, že žalovaný zaplatil na svůj dluh celkem 22 000 Kč.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně přílohy soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla smlouvou postoupena na právnická osoba anonymizováno. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.
10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně přílohy soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla smlouvou postoupena na žalobkyni.
11. Z listiny„ Okamžitá splatnost kreditní karty“ ze dne datum včetně poštovní dodejky, soud zjistil, že právnická osoba vyzývá žalovaného k okamžité úhradě dluhu ve výši 56 343,07 Kč z důvodu řádného a včasného nezaplacení finančních závazků ze žádosti/smlouvy o vydání kreditní karty číslo anonymizováno. Uvedená výzva byla žalovanému zaslána poštou dne
datum.
12. Žalovanému byla doporučenou poštou dne datum zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu ze smlouvy o vydání kreditní karty s upozorněním na možné soudní vymáhání dluhu.
13. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny dluhu z čerpání kreditní kartou ve výši jistiny 50 196,70 Kč, dále částku 3 424,49 Kč představující kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 23,99 % ročně a dlužné poplatky ve výši 2 721,88 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení smluvního úroku 23,99 % ročně z dlužné jistiny 50 196,70 Kč od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení 9 % ročně z částky 50 196,70 Kč od datum do zaplacení.
14. Na základě výslovného ujednání stran obsaženého o úvěru se smluvní vztah řídí zákonem číslo 89/2012 Sb. , občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (ve znění platném v době poskytnutí úvěru).
15. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.
20. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C -679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
21. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021 ) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 : Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.
22. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne
datum smlouvu o úvěru, jako spotřebitelskou smlouvu. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalované sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit.
23. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v uvedených ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.
24. Jak vyplývá z provedeného dokazování, právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalovaného z informací uvedených samotným žadatelem v návrhu na uzavření smlouvy. Dle této karty byl žalovaný ženatý, se základním vzděláním, neměl žádné dítě, jeho čistý měsíční příjem činil 31.000 Kč. Bydlel v pronájmu. Z žádosti vyplývá, že žadatel neměl další závazky. Poskytovatel úvěru ověřil informace z bankovního a nebankovního registru klientských informací, insolvenčního rejstříku a v databázi Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti pak banka porovnávala příjmy žadatele s výdaji odhadnutými na základě historických dat z ČSÚ. Žalobkyně k výzvě soudu nepředložila žádné listin y, na základě kterých byla úvěruschopnost zkoumána. Soudu tedy zcela postrádá doložení výdajů žalovaného. Z předložených listinných důkazů není zřejmé, jak byly poskytovatelem úvěru stanoveny výdaje žalovaného, tedy s jakou částkou byl porovnáván jeho příjem.
25. Soud z registru řízení vedených Okresním soudem ve obec zjistil, že od roku 2001 do roku 2018 bylo proti žalovanému zahájeno 32 exekučních řízení, a to i pro vymáhání dluhů ze spotřebitelských úvěrů poskytnutých nebankovními subjekty.
26. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že při sjednávání spotřebitelského úvěru se žalobkyně zabývala poměry žalovaného, avšak neučinila tak dostatečně, s vynaložením odborné péče. Žalobkyně byla před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinna si vyžádat od žalovaného sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat (např. výpisem z účtu, výplatní páskou) a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků, náklady na dopravu apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistila, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit. Tuto povinnost žalobkyně nesplnila. Z údajů zjištěných žalobkyní k posouzení úvěruschopnosti nelze v žádném případě vyhodnotit, zda se u žadatele jedná o osobu solventní či nikoli. Ačkoli to žalobkyně v obecné rovině tvrdí, v tomto konkrétním případě neprokázala, že by řádně zjišťovala a ověřovala výdaje žadatele. Samotná skutečnost, že má žalovaný stabilní příjem, není postačující pro prokázání jeho úvěruschopnosti, pokud není dostatečně zkoumána jeho výdajová stránka, případně je-li žadatel výrazně nad výši tohoto příjmu zadlužen.
27. Na základě informací, které žalobkyně měla, si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalovanému lze úvěr poskytnout.
28. Soud dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalované byla posuzována toliko formálně a zcela nedostatečně. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum.
29. Na základě neplatné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění ve výši 50 911,06 Kč odpovídající výběrům hotovosti a platbám u obchodníka. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně a předložených důkazů zaplatil na svůj dluh celkem 22 000 Kč. Žalovaný je tak povinen s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni 28 911,06 Kč. Soud proto žalovaného k zaplacení této částky žalobkyni zavázal. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky
28 911,06 Kč, přiznal soud žalobkyni tento úrok od datum tj. s ohledem na lhůtu, kterou žalobkyně stanovila k zaplacení dluhu v předžalobní výzvě ze dne datum, do zaplacení. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl.
30. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a s odkazem na ustanovení § 87 odstavec 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalovaného. Vzhledem k nečinnosti žalovaného v řízení soud neshledal možnost splácení dlužné částky jako účelnou a stanovil proto splatnost přiznaného dluhu včetně zákonného úroku z prodlení v přiměřené době 12 měsíců od právní moci rozsudku, tak aby žalovanému poskytl možnost dobrovolného uhrazení a zároveň jej nepřiměřeně nezvýhodnil na úkor žalobkyně.
31. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odstavec 2 občanského soudního řádu , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08 ). Žalobkyně požadovala zaplacení částky 56 343,07 Kč (včetně kapitalizovaného příslušenství), přičemž úspěšná byla co do částky 28 911,06 Kč tj. v rozsahu 2,63% čistý úspěch. Vzhledem tomu, že žalobkyně měla úspěch pouze v nepatrné části, soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.