Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 100/2022-71

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Annou Tichou ve věci

žalobkyně: ; název žalobkyně, IČO

; sídlem adresa žalobkyně

; zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného (datum narození) , IČO: osobní údaje žalovaného

; sídlem adresa žalovaného

o zaplacení částky 8 112 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 787 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 487 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Pokud se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 93 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 487 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení, žaloba se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 667 Kč k rukám právní zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 787 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 487 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Pokud se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 93 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 487 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení, žaloba se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 667 Kč k rukám právní zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 1. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 8 112 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný jako vlastník/provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3, registrační značka, VIN kód a č. technického průkazu anonymizováno, který je evidován jako provozovaný, nesjednal v období od 23. 7. 2019 do 14. 10. 2019 k tomuto vozidlu povinné pojištění (pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla). Za dobu, po kterou nebylo vozidlo pojištěno, požaduje žalobkyně po žalovaném k úhradě příspěvek do garančního fondu ve výši 8 112 Kč (84 dní x 93 Kč denní sazba) a dále poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalovaný byl k plnění vyzýván, na výzvy však nereagoval.

Žalovaný ve věci podal odpor, kde uvedl, že vozidlo nebylo v daném období v jeho vlastnictví, a to v období od 23. 7. 2019 do 15. 8. 2022, kdy zaplatil kupní cenu a platbu za vozidlo může doložit kupní smlouvou a dokladem o zaplacení. Vozidlo bylo tedy nepojištěné od 16. 8. 2019 do 14. 10. 2019, což rovněž není pravdou, když vozidlo prodal svému zákazníku panu příjmení, což dokládal čestným prohlášením. Dále uvedl, že se žalobkyní komunikoval, k čemuž dokládá i emailovou korespondenci.

Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět za období od 23. 7. 2019 do 15. 8. 2019 (celkově o 24 dnů) ve výši 2 232 Kč s odůvodněním, že v této době nebyl vlastníkem předmětného vozidla. Soud řízení v této části zastavil dle

O skutkovém stavu věci soud z předložených důkazů uzavřel, že žalovaný nabyl vlastnictví k předmětnému vozidlu na základě kupní smlouvy uzavřené s předchozím majitelem - společností právnická osoba Kupní smlouvu včetně faktury odeslal předchozí vlastník vozidla žalovanému e-mailem dne 23. 7. 2019. K zaplacení kupní ceny došlo dne 16. 8. 2019, což žalovaný prokázal potvrzením právnická osoba o zaplacení kupní ceny 158 600 Kč dne 16. 8. 2019. Dle této kupní smlouvy dle článku VI. přešlo vlastnické právo na kupujícího, tedy na žalovaného, a to zaplacením kupní ceny, což bylo dne 16. 8. 2019.

Žalovaný dále předložil kupní smlouvu uzavřenou mezi ním jako prodávajícím a jméno příjmení jako kupujícím. Předmětem této kupní smlouvy byl prodej vozidla registrační značka Kupní smlouva je ze dne 13. 10. 2019. Žalovaný doložil i čestné prohlášení s ověřenými podpisy jeho a svědků jméno příjmení a jméno příjmení, ve kterém žalovaný čestně prohlásil, že předmětné vozidlo prodal jméno příjmení dne 23. 7. 2019.

Soud má tedy za prokázané, že žalovaný byl vlastníkem předmětného vozidla v období od 16. 8. 2019 do 13. 10. 2019, kdy uzavřel kupní smlouvu s anonymizována dvě slova. Pokud v čestném prohlášení žalovaný uvedl, že prodal předmětné vozidlo anonymizována dvě slova již dne 23. 7. 2019, tak v této době nebyl vlastníkem předmětného vozidla, takže jej nemohl prodat. Jeho tvrzení v odporu jsou rozporuplná, když uvádí, že majitelem vozidla byl v době od 16. 8. 2019 do 14. 10. 2019 a zároveň tvrdí, že jím nebyl.

Žaloba je tedy částečně důvodná.

V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl vlastníkem předmětného vozidla v době od 16. 8. 2019 do 13. 10. 2019, kdy vozidlo dne 14. 10. 2019 na základě kupní smlouvy prodal jméno příjmení. Soud nepřihlédl k obsahu čestného prohlášení předloženého žalovaným, kde žalovaný uvádí, že předmětné vozidlo prodal anonymizována dvě slova již dne 23. 7. 2019, když v té době nebyl vlastníkem předmětného vozidla, neboť na něj nepřešlo vlastnické právo od předchozího vlastníka vozidla. Žalovaný nezaplatil žalobkyni příspěvek za dobu od 16. 8. 2019 do 13. 10. 2019, kdy vozidlo prodal. Po tuto dobu bylo vozidlo provozováno bez povinného ručení, což představuje 59 dní x 93 Kč denní sazby, celkem 5 487 Kč Náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva činily 300 Kč. V době rozhodování soudu žalovaný dlužil žalobkyni celkem částku 5 787 Kč a od 2. 3. 2021 trvalo prodlení žalovaného se zaplacením. Právní zástupce žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky.

Při právním posouzení věci vycházel soud ze , o pojištění odpovědnosti

za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů. Podle ustanovení platí, že vlastník/provozovatel tuzemského vozidla je povinen zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den porušení povinnosti podle tohoto zákona. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle

§ 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla (§ 4 odst. 3 zákona). Výši denní sazby příspěvku podle druhu vozidla a výši nákladů žalobkyně spojených s uplatněním práva

na příspěvek stanovilo Ministerstvo financí ( - osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3 ve výši 93 Kč). Ustanovení předpokládá, že povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona musí být splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel (s výjimkou např. doby, kdy je v registru zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené

do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené). O nákladech spojených

s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek bylo rozhodnuto dle § 4 odst. 4 zákona EV.

Podle shora již citovaného ustanovení § 4 odst. 2 zákona se při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem. Výše uvedené ustanovení představuje vyvratitelnou zákonnou domněnku. Registr silničních vozidel není veřejným seznamem, ale informačním systémem veřejné správy. Pokud v tomto případě osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel na základě výzvy žalobkyni sdělí a doloží, že v předmětném období vlastníkem vozidla nebyla, uplatní žalobkyně v souladu s § 4 odst. 6 poslední věta citovaného zákona svůj nárok na příspěvek vůči skutečnému vlastníku vozidla, o němž se tímto způsobem dozvěděla, jako tomu bylo v tomto konkrétním případě.

V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný dlužnou částku za dané období zaplatil. Soud proto žalovanému výrokem I. uložil povinnost dlužnou částku zaplatit, a to včetně úroků z prodlení, o kterých soud rozhodl podle , a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb.

Žaloba byla částečně zamítnuta (výrok II), kdy žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení pojistného i za den 14. 10. 2019, kdy tento den již prokazatelně žalovaný nebyl vlastníkem předmětného vozidla, a z toho důvodu není žaloba v této části důvodná.

O nákladech řízení rozhodl soud podle , podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování

nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měla plný úspěch žalobkyně. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou , o soudních poplatcích)

a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle ,

o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b) odst. 1 bod 1 citované vyhlášky činí v dané věci, kterou soud posoudil jako formulářovou, mimosmluvní odměna za 3 úkony právní služby částku 600 Kč. Advokát žalobkyně učinil v řízení tyto úkony právní služby - převzetí věci a sepis žaloby, výzva k plnění, odměna advokáta proto dosahuje částky 600 Kč (tj. 200 Kč/úkon). Ke každému úkonu právní služby náleží advokátovi náhrada hotových výdajů v paušální částce po 100 Kč/úkon podle ) odst. 5 písm. a) citované vyhlášky, tj. celkem 300 Kč. Protože zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu i daň ve výši 21 % z uvedených částek podle . Dále soud přiznal náklady za zastoupení advokátem dle advokátního tarifu za písemné vyjádření ve věci z tarifní hodnoty 5 787 Kč ve výši 1 500 Kč + 1 paušální poplatek ve výši 300 Kč dle citované vyhlášky + 21% DPH ve výši 378 Kč Náklady řízení v celkové výši 3 667 Kč jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně podle

Lhůtu k plnění dle výroků I. a III. rozsudku soud stanovil v souladu s 

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá pravomocné a vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí soudem nebo návrh na exekuci.