Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 232/2022-17
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Kymlovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 517 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 517 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 517 Kč od 31. 10. 2021 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 388,57 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 517 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 517 Kč od 31. 10. 2021 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 388,57 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 2. 3. 2022 domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost jí zaplatit 517 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu neuhrazeného příspěvku do garančního fondu za období od 7. 3. 2021 do 17. 3. 2021, vyplývající z provozování vozidla bez sjednaného pojištění odpovědnosti z jeho provozu.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. V řízení z listinných důkazů vyplynulo, že žalovaný je vlastníkem a provozovatelem vozidla registrační značka, VIN anonymizováno (osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3), číslo technického průkazu vozidla anonymizováno. V době od 7. 3. 2021 do 17. 3. 2021 (celkem 11 dní) nebyla k vozidlu uzavřena smlouva o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem (tzv. povinné ručení). Žalobkyně dne 16. 8. 2021 vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 60 dnů, avšak ten na tuto výzvu nereagoval a ničeho neuhradil. Žalobkyně požaduje po žalovaném příspěvek za nepojištěné období od 7. 3. 2021 do 17. 3. 2021 (tj. za 11 dní) v částce 517 Kč.
5. Soud věc po právní stránce posoudil podle § 1 odst. 2 písm. a) a § 4 zákona č. 168/1999 Sb. , o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“), ve spojení se zákonem č. 89/2012 Sb. , občanským zákoníkem (dále jen„ o. z.“).
6. Ačkoliv byl žalovaný vlastníkem a provozovatelem předmětného osobního vozidla, v období od 7. 3. 2021 do 17. 3. 2021 sjednáno zákonem uložené pojištění odpovědnosti. Žalobkyně, která je právnickou osobou oprávněnou k výběru příspěvku placeného provozovatelem a vlastníkem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tak má ze zákona nárok na uhrazení příspěvku do garančního fondu ve výši zákonné denní sazby (47 Kč), stanovené v § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb. , vynásobené počtem dní (11 dní), za něž nebylo pojištění odpovědnosti hrazeno. Dále žalobkyni náleží náhrada nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 zákona ve výši 300 Kč stanovené v § 2a vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb. Žalovaný příspěvek do garančního fondu, po výzvě žalobkyně dle § 4 odst. 7 zákona, jež se dostala do sféry jeho dispozice dne 31. 8. 2021, řádně a včas nezaplatil, čímž se dostal dne 31. 10. 2021 dle § 1968 o. z. do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle příspěvku i zaplacení úroku z prodlení. Úrok z prodlení žalobkyně požaduje od 31. 10. 2021 a jejím návrhem je soud vázán. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 388,57 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 517 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předložabní upomínka, sepis a podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. s tím, že odměna byla dle § 14b odst. 4 a. t. omezena výší tarifní hodnoty, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 817 Kč ve výši 171,57 Kč.
9. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. a dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. byla povinnost žalovanému k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupkyně žalobkyně.
10. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.