Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 303/2022-26
Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
fakticky bytem adresa žalovaného
pro zaplacení 1 029 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 029 Kč s úrokem z prodlení v sazbě 8,5 % ročně z této částky od datum do zaplacení, a to do 7 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení 1 489 Kč, a to do 28 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 029 Kč s úrokem z prodlení v sazbě 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do 7 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení 1 489 Kč, a to do 28 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne datum, zaplacení jízdného 29 Kč, přirážky 1 000 Kč k běžnému jízdnému a úroku z prodlení od následujícího dne za použití drážního prostředku hromadné přepravy osob právního předchůdce žalobkyně (právnická osoba) žalovaným bez platného dokladu o zaplacení jízdného datum (vlak číslo směr obec). Pohledávka byla původním věřitelem postoupena dne datum.
2. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění.
3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) bez nařízení jednání, neboť žalobkyni mohl soud plně vyhovět a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na pouhé evidenční adrese by se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Od novely občanského soudního řádu , provedené zákonem č. 7/2009 Sb. , je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listin y nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012 ). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaného evidenční adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou. K tomu v tomto řízení došlo, neboť soud žalovaného iniciativně vypátral na faktické a adrese jak v záhlaví shora a zde mu doručil dne datum do vlastních rukou. Žalovaný by však měl ve vlastním zájmu zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelný pro úřední korespondenci. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne datum). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky a ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce).
4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Oznámením o závadách a potvrzením o nedodržení přepravních podmínek ze dne datum (č. l. 13) žalobkyně prokázala, že žalovaný cestoval vlakem právního předchůdce žalobkyně bez platného dokladu o zaplacení a identita byla zjištěna občanským průkazem (číslo). Výše přirážky k jízdnému (1 000 Kč) vyplynula z příslušného tarifu anonymizována dvě slova, platného v době uskutečnění jízdy (notorieta z dalších řízení původní věřitelky). Již oznámením původního věřitele ze dne datum (č. l. 14) žalobkyně prokázala, že předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Právní zástupce žalobkyně prokázal shodným dopisem, že žalovanému zaslal kvalifikovanou výzvu k plnění před podáním žaloby ve smyslu § 142a o. s. ř. o. s. ř.
5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , podle § 37 odst. 4 až 6 zákona č. 266/1994 Sb. , o dráhách, podle § 3 , § 7 ,
§ 15 , § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb. , o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a podle smluvních přepravních podmínek žalobkyně, to vše ve znění účinném v době, kdy žalovaný cestoval prostředkem hromadné dopravy osob, provozovaným právním předchůdcem žalobkyně. Žalovanému vznikla nástupem do dopravního prostředku povinnost uhradit jízdné a po odhalení vlakvedoucím právního předchůdce žalobkyně dále povinnost uhradit přirážku k jízdnému, která je stanovena v souladu vyhláškou č. 175/2000 Sb. příslušným tarifem. Žalobě proto mohl soud v plném rozsahu vyhovět, a to včetně požadovaného úroku z prodlení, který žalobkyně stanovila korektně, v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , od následujícího dne po splatnosti.
6. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše částky těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, po 200 Kč a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á 100 Kč ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, se zasláním předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek.
7. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. o. s. ř. , neboť trvá energetická, inflační a uprchlická krize v důsledku války na Ukrajině a lze očekávat další omezení ekonomiky i běžného života. Žalovaný nadto čelí několika exekucím. Je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla, když případná další exekuce by zřejmě vedla toliko k čekání na vymožení předchozích závazků a časové hledisko splnění povinností žalovaného tak zjevně nehraje hlavní roli. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného přiměřeně navýšil lhůty k plnění (fakticky se jedná o„ dvousplátkový“ kalendář), aby měl reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, která pohledávku navýší o náklady exekuce (hotové výdaje soudního exekutora a odměna soudního exekutora, zpravidla nejméně 6 555 Kč; případně dále odměna právního zástupce za zastupování v exekučním řízení). Dlužník si přitom může být téměř jist, že v případě včasného nesplnění platební povinnosti k návrhu na provedení exekuce žalobkyně přistoupí, neboť právě vymožení plnění a odměna za zastupování je důvodem vedení nalézacího řízení, zahájeného spřízněným právním zástupcem. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod. Žalovaný by měl nicméně postupovat v součinnosti s příslušnými soudními exekutory (případně hradit splátky z nezabavitelných částek svého příjmu, což výše obou splátek zřejmě umožňují), aby se nedopouštěl trestných činů zvýhodnění věřitele či maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (zatajením a spotřebováním disponibilního majetku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci nařízení exekuce nebo výkonu rozhodnutí u soudu.