Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 337/2022-68
Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Ondráčkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 469.247,14 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 420.545,03 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 48.702,11 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 31.322,55 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 204,25 Kč a co do požadovaného úroku ve výši 7,99 % ročně z částky 469.247,14 Kč od 14. 4. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 469.247,14 Kč od 14. 4. 2022 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 44.995,42 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce příjmení jméno příjmení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 420.545,03 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 48.702,11 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 31.322,55 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 204,25 Kč a co do požadovaného úroku ve výši 7,99 % ročně z částky 469.247,14 Kč od 14. 4. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 469.247,14 Kč od 14. 4. 2022 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 44.995,42 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení].
Žalobou doručenou soudu dne 17. 8. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 469.247,14 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 31.322,55 Kč od 17. 2. 2022 do 13. 4. 2022, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 204,25 Kč od 17. 2. 2022 do 13. 4. 2022, s úrokem ve výši 7,99 % ročně z částky 469.247,14 Kč od 14. 4. 2022 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 469.247,14 Kč od 14. 4. 2022 do zaplacení. K odůvodnění žaloby uvedl, že mezi společností právnická osoba (dále jen„ banka"), IČO, se sídlem adresa, obec a číslo a žalovaným byla dne 19. 1. 2020 uzavřena anonymizováno 5 slov č. 8737//62614104/SU, v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 500.000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 7.065,80 Kč vždy k 15. kalendářnímu dni, spolu se smluvním úrokem ve výši 7,99 % p.a. a s dalšími poplatky dle úvěrové smlouvy a Ceníku, přičemž bude dodržovat dohodnuté podmínky. Banka svoji povinnost splnila a úvěr žalovanému poskytla. Žalovaný však úvěr nesplácel dle smluvních podmínek a splátky nezasílal řádně a včas. Vzhledem k porušení smluvních podmínek ze strany žalovaného přistoupila banka v souladu s Produktovými podmínkami dne 16. 2. 2022 k zesplatnění úvěru. Před poskytnutím úvěru původní věřitel splnil své zákonné povinnosti, když zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 469.247,14 Kč, z dlužného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 31.322,55 Kč, z dlužného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 204,25 Kč. Vyčerpaná jistina ve výši 469 247,14 Kč je tvořena poskytnutým úvěrem ve výši 500.000 Kč a ponížena o splátky ze strany žalovaného, které byly započteny na jistinu v celkové výši 30.752,86 Kč. K částce ve výši 31 322,55 Kč, která představuje kapitalizovaný smluvní úrok dle smlouvy ve výši 7,99 % p.a., dospěl žalobce sečtením zaevidovaného smluvního úroku po splatnosti ve výši 31.721,01 Kč, které byly poníženy o částku započtenou na tyto úroky a to částkou 398,46 Kč. Přesný výpočet dlužného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 204,55 Kč, tvoří částky naúčtovaného úroku z prodlení ve výši 223,39 Kč, které byly poníženy o částku započtenou na tyto úroky a to částkou 19,14 Kč. Zákonný úrok z prodlení byl počítán z aktuální dlužné částky po splatnosti s tím, že všechny dlužné částky po splatnosti se stávaly součástí jistiny dle Produktových podmínek. Úrok je počítán na denní bázi s počtem 360 dnů v roce. Aktivní legitimace žalobce je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 29. 4. 2022 uzavřené mezi právnická osoba a.s. a společností právnická osoba a mezi žalobcem a právnická osoba anonymizováno, která byla věřitelem žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 5. 2022. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na předžalobní výzvu žalobce.
K výzvě soudu žalobce doplnil svá skutková tvrzení k prověřování úvěruschopnosti žalovaného následujícím způsobem. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, při schvalování úvěru vycházel z údajů poskytnutých bance klientem v anonymizováno 6 slov č. 8737//62614104/SU. Žádost klienta byla hodnocena individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Po provedeném individuálním hodnocení klienta, jak je uvedeno výše, banka žádosti klienta vyhověla.
Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
Dle § 1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Dle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
Dle § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
V řízení bylo smlouvou o poskytování bankovních a dalších služeb (zřízení a vedení běžného účtu č. bankovní účet ze dne 20. 10. 2010), návrhem anonymizována tři slova na kliknutí č. 8737//62614104/SU ze dne 19. 1. 2020 podepsaným žalovaným a akceptací návrhu anonymizována tři slova anonymizováno anonymizováno ze dne 19. 1. 2020 včetně údajů klienta prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba („ banka“) jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Tato byla uzavřena v souladu s výše citovaným ustanovením § 2395 o.z. Současně je zřejmé, že žalovaný při uzavření smlouvy byl v postavení spotřebitele (je zde označen rodným číslem a bydlištěm) a banka byla v postavení podnikatele. Věc je tedy nutno posuzovat rovněž podle ustanovení upravujících spotřebitelské smlouvy (§ 1810 a násl. o. z.). Dále bylo prokázáno, že banka dle smlouvy poukázala v rámci poskytnutí úvěru žalovanému částku 500.000 Kč na účet žalovaného č. bankovní účet (viz. výpis Spotřebitelského úvěru). Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, proto mu banka zaslala prohlášení o okamžité splatnosti a výzvu k uhrazení dluhu v celkové výši 500.857,94 Kč ze dne 16. 2. 2022. Dle výpisu Spotřebitelského úvěru a celkového přehledu započtených splátek žalovaný na úvěr uhradil bance celkem částku 79.454,97 Kč, z čehož na jistinu bylo započteno 30.752,86 Kč a na příslušenství 48.702,11 Kč (číslo + 398,46 + 19,14).
Dle protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta ze dne 19. 1. 2020, který byl předložen k prokázání řádného ověřování úvěruschopnosti žalovaného bankou, byl úvěr schválen, neboť na základě uvedených informací nebyly pohybnosti o schopnosti klienta úvěr splácet. Protokol neobsahuje žádné konkrétní informace, ze kterých by bylo zřejmé, z jakých konkrétních dat (údajů jako je výše příjmů a výdajů žalovaného, osobní a rodinná situace, případné vyživovací povinnosti apod.) banka při ověřování úvěruschopnosti žalovaného vycházela. Jde o čistě obecná sdělení ohledně toho, co se zohledňuje a vyhodnocuje. Z protokolu je konkrétně zřejmé pouze to, že kontrola v insolvenčním rejstříku, databázi neplatných dokladů, interním Black listu a externích úvěrových registrech byla bez záznamu.
Aktivní legitimace žalobce v řízení vyplývá z Rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. 2018 ze dne 29. 8. 2018, seznamu postoupených pohledávek ze dne 7. 5. 2022, vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 12. 5. 2022, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 6. 2022 včetně dokladu o odeslání. Předžalobní výzvou ze dne 27. 6. 2022 vyzval zástupce žalobce žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 545.168,98 Kč
Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo náležitě prokázáno, že právní předchůdce žalobce splnil povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka. Splnění této povinnosti je podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků či úpadců. Soud by mohl dovodit, že žalobce náležitě prověřil úvěruschopnost žalovaného, pokud by bylo prokázáno, že ověřené příjmy žalovaného poté, kdy splní závazky související s uspokojováním každodenních potřeb (bydlení, strava apod.), jakož i další zákonné závazky (vyživovací povinnosti, eventuální další smluvní závazky), umožní ve stanovených splátkách splácet sjednaný úvěr. Z výše uvedeného je zřejmé, že k řádnému splnění povinnosti úvěrujícího posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele nedošlo, nestačí lustrace ve veřejných či interních seznamech jako databáze neplatných dokladů, insolvenční rejstřík, interní Black list apod. Žalobce sice v řízení tvrdil, že banka pro účely úvěrové smlouvy a posouzení úvěruschopnosti žalovaného porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, avšak jednak je toto tvrzení zcela obecné a jednak jej žalobce nijak nedoložil, tj. nijak neprokázal, z jakých konkrétních dat banka vycházela při svých výpočtech pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tedy z jakých konkrétních podkladů dospěla k závěru o dostatečné výši příjmů žalovaného vzhledem k jeho měsíčním výdajům. Soud byl připraven u ústního jednání v tomto směru žalobce poučit o nutnosti doplnění tvrzení a předložení důkazů k jejich prokázání ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalovaného, avšak žalobce se nedostavil k jednání před soudem a připravil se tak o možnost být ze strany soudu poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. S ohledem na neunesení důkazního břemene ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru pro rozpor se zákonem shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), když k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z. a § 87 odst. 1 ZoSÚ). Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému z absolutně neplatného právního jednání částku 500.000 Kč, na kterou žalovaný uhradil celkem 79.454,97 Kč Žalovaný se přijetím této částky po odečtení poskytnuté úhrady bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z. o částku 420.545,03 Kč, a proto je povinen žalobci toto obohacení vrátit. Žalovaný byl v řízení nečinný, netvrdil ani neprokázal, že dlužnou poskytnutou částku žalobci vrátil. Ve zbytku žalované částky pak soud s ohledem na výše uvedené závěry žalobu výrokem II. rozsudku zamítl. Soud při svém rozhodování dále postupoval dle závěrů vyjádřených v rozsudku Nejvyššího soudu 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , v němž se uvádí: Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu s uvedenými závěry soud uložil žalovanému zaplatit dlužnou jistinu ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud vzal v úvahu, že žalovaný byl již zesplatňovacím dopisem banky ze dne 16. 2. 2022 vyzván k úhradě částky 500.857,94 Kč, a měl tak dostatek času na vrácení přiznané dlužné jistiny. V souladu s výše citovanými závěry vyjádřenými v rozhodnutí Nejvyššího soudu pak soud nepřiznal žalobci požadovaný úrok z prodlení.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl ve svém uplatněném nároku úspěšný v části ve výši 89,6 % z žalované částky bez příslušenství a neúspěšný v 10,4 % z žalované částky bez příslušenství, náleží mu nárok na náhradu 79,2 % důvodně vynaložených nákladů řízení. Předmětem sporu bez příslušenství je dle § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhl.) částka 469.247,14 Kč. Žalobci by při plném úspěchu ve věci náležela na nákladech řízení náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 18.770 Kč, odměna advokáta ve výši 30.540 Kč dle 7 bodu 6 ve spojení s § 11 vyhl. za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, zaslání předžalobní upomínky, sepis žaloby) po 10.180 Kč, 3 x režijní paušál po 300Kč dle § 13 odst. 1 , 4 vyhl. Dle shora uvedeného poměru úspěchu a neúspěchu ve věci vznikl žalobci nárok na náhradu nákladů řízení (bez DPH) ve výši 39.766,32 Kč (79,2 % z 50.210 Kč). Zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen DPH). Dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. proto patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající DPH. Základní sazba DPH od 1. 1. 2013 činí 21 %. Základem daně jsou odměna za zastupování a náhrady, tj. částka 24.900,48 Kč (79,2 % z částky 31.440 Kč), daň činí 5.229,10 Kč. Soud proto přiznal žalobci na náhradě nákladů řízení celkem částku 44.995,42 Kč Náklady řízení se podle § 149 odst. 1 o.s.ř. platí zástupci žalobce.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.