Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

61 C 89/2019-147

Potvrdené rozhodnutím 19 CO 267/2022-174
„Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Karetové a soudců Mgr. Pavla Freiberta a Mgr. Alice Žáčkové ve věci žalobkyně: [[osobní údaje žalobkyně]] zastoupená advokátem [[údaje o zástupci]] proti žalované: [[osobní údaje žalované]] zastoupení, [[IČO]] sídlem [[adresa]] zastoupená advokátem Mgr. [[jméno]] [[příjmení]] sídlem [[adresa]] o zaplacení [[částka]] příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [[datum rozhodnutí]], č. j. 61 C 89/2019-147, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [[částka]], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [[jméno]] [[příjmení]]."

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Andršovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci

pro zaplacení částky 626,91 euro s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 626,91 EUR se zákonným úrokem z prodlení ve výši stanovené ve znění pozdějších předpisů od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 17 884 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 626,91 EUR se zákonným úrokem z prodlení ve výši stanovené ve znění pozdějších předpisů od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 17 884 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou nadepsanému soudu dne datum domáhá zaplacení částky 626,91 EUR s příslušenstvím. Částku 600 EUR požaduje z titulu náhrady nemajetkové újmy za způsobené nepohodlí, ztrátu času, čekání na letišti a další nepříjemnosti spojené se zpožděným letem, který absolvovala dne datum a který byl naplánován z destinace do obec přes destinace. Vzdálenost mezi oběma destinacemi činí 7 197 km. Vzhledem ke skutečnosti, že let z destinace do destinace byl opožděn o 4 hodiny a 6 minut, nestihla žalobkyně návazný let do cílové destinace. Přesměrovaný let č. OK 767 dorazil do obec v čase číslo hod, což činilo oproti původnímu plánu zpoždění v rozsahu 11 hodin a 1 minutu. Nárok žalobkyně odůvodňuje ust. čl. 19 Úmluvy o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké přepravě, podepsané v Montrealu dne 28. května 1999 (dále jen„ Montrealská úmluva“), který stanovuje, že dopravce odpovídá za škody způsobené zpožděním letecké dopravy cestujících, zavazadel nebo nákladu. Soudní dvůr Evropské unie ve své judikatuře zdůrazňuje zásadu rovného zacházení, která vylučuje rozdílný přístup u srovnatelných situací. Vedle nemajetkové újmy ve výši 600 EUR způsobené opožděným letem podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 (dále jen„ Nařízení“), které stanovuje obdobnou povinnost pro provozující dopravce u letů z Evropy, a to dokonce již od zpoždění přesahujícího 3 hodiny, požaduje žalobkyně rovněž náhradu majetkové újmy ve výši 690 Kč přepočítané na 26,91 EUR dle aktuálního kurzu ČNB, neboť zmeškala koncert kapely Wohnout, na který měla dopředu zakoupenou vstupenku. Žalobkyně vyzvala žalovanou dne datum prostřednictvím právního zástupce k úhradě předmětné částky, nicméně ta výslovně nároky dne datum odmítla s tím, že nebyla provozujícím letu a odkázala žalobkyni na provozujícího leteckého dopravce. Žalobkyně v souvislosti s reakcí žalované doplnila, že se nedomáhá odškodnění na základě Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004, ale na základě Montrealské úmluvy. Jejím smluvním dopravcem na let z destinace do Prahy byl žalovaný, který nese za zpoždění žalobkyně odpovědnost za celou přepravu sjednanou ve smlouvě, proto se podanou žalobou domáhá uhrazení shora uvedené částky. Pokud žalovaná tvrdí, že není za zpoždění letu odpovědná, tak proti tomu argumentuje žalobkyně tím, že na letenkách je žalovaná uvedena jako dopravce, a to na všech úsecích. Žalobkyně připomíná, že existuje několik typů kordinace, jak mohou dopravci cestující dopravit do cílové destinace. První z nich je tzv.„ Interline“, kdy na jedné letence je každý úsek cesty vystaven tak, že cestující má smlouvu s jiným dopravcem. Při tomto typu koordinace by se jednalo o postupnou dopravu. Za situace, že letenku vystaví dopravce smluvní a za něj provede v rámci subdodávky bez jakékoliv smlouvy dopravu jiný dopravce, pak se nejedná o postupného dopravce, neboť nemá smlouvu s cestujícím, nýbrž provádí dopravu za jiného dopravce na základě tzv. codesharové spolupráce. Žalobkyně má za to, že v opačném případě by smluvní dopravce nenesl žádnou odpovědnost vůči spotřebiteli. Žalobkyně upozorňuje, že odškodnění ve stejné podobě jako Nařízení přiznává např. ukrajinská vnitrostátní úprava či kanadská vnitrostátní úprava a je přesvědčena, že výše odškodnění by měla být přiznána dle čl. 19 Montrealské úmluvy ve všech státech, které ji ratifikovaly, totožně. Žalobkyně v této souvislosti odkázala na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2021, č. j. -118, podle něhož je postupný dopravce v souladu s ustálenou judikaturou i odbornou literaturou vždy dopravcem smluvním a na místě je aplikovat hlavu V. Montrealské úmluvy, pročež je dána pasivní legitimace žalované.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Předně namítala nedostatek pasivní věcné legitimace na straně žalované, neboť předmětný let anonymizováno číslo z destinace do destinace dne datum provedla právnická osoba anonymizováno a navazující let anonymizováno číslo z destinace do Prahy téhož dne, který žalobkyně z důvodu zpoždění prvního letu nestihla, byl realizován společností právnická osoba, z čehož je zřejmé, že přepravu žalobkyně provádělo postupně několik přepravců a Montrealská úmluva v části rozšiřující odpovědnost za neprovedený let i na smluvního dopravce, na kterou odkazuje žalobkyně, se v tomto případě neuplatní. Článek 40 Montrealské úmluvy sice skutečně za splnění určitých podmínek rozšiřuje odpovědnost za provedený let i na smluvního dopravce, avšak aplikaci tohoto článku Montrealské úmluvy nelze uplatnit, jestliže skutečný dopravce, který přepravu provedl, je postupným dopravcem ve smyslu čl. 36 ve spojení s čl. 1 odst. 3 Montrealské úmluvy. Postupnou přepravou podle této úmluvy je taková přeprava, kterou provádí postupně několik dopravců. Žalobkyně dále neprokazuje výši újmy, která jí měla být údajně zpožděním letu způsobena, když nelze souhlasit s paušalizací náhrady stanovenou Nařízením, jak bylo učiněno žalobkyní. obec rovného zacházení nemůže být uplatněna za této situace, neboť principy upravované v Nařízení nelze vztahovat na nároky uplatňované podle Montrealské úmluvy, která představuje zcela autonomní a odlišnou úpravu. Výklad žalobkyně nepřípustně a neodůvodněně extenzivně rozšiřuje interpretaci Nařízení. Podle Nařízení má být cestujícím odčiněno nepohodlí způsobené časovou ztrátou, nesměřuje tedy přímo ke skutečné škodě, naproti tomu podle Montrealské úmluvy lze nárokovat újmu, která byla cestujícím zpožděním letu skutečně způsobena. Žalovaná má taktéž za to, že žalobkyně neprokázala příčinnou souvislost mezi zpožděním letu a způsobenou újmou. I v případě, že by se žalobkyně domáhala nároku na základě Nařízení, nemůže být žalovaná v projednávané věci považována za provozujícího leteckého dopravce, neboť tím je subjekt, který přepravu cestujících provádí či zamýšlí provést. Za splnění povinností tedy odpovídá provozující letecký dopravce, nikoli ten, kdo prodal letenku. Žalovaná nebyla provozujícím leteckým dopravcem ani v jednom z uskutečněných letů, což podporuje také skutečnost, že letenku na náhradní let OK767, jímž byla žalobkyně přepravena z Paříže do obec, vystavila žalobkyni právnická osoba anonymizováno. U mezilinkové dohody cestující uzavírají smlouvu pouze s jedním leteckým dopravcem. S případným dopravcem navazujícího úseku se smlouva nepodepisuje, a přesto je zpravidla vydávána jediná letenka, proto rozlišování učiněné žalobkyní nemůže obstát. Podle čl. 1 odst. 3 Montrealské úmluvy se o postupnou dopravu jedná v případě, že přeprava byla prováděna postupně několika dopravci, a byla stranami zamýšlena jako jediný úkon, bez odhledu na to, zda byla sjednána jedinou smlouvou či několika smlouvami. V tomto případě pak postupný dopravce odpovídá do té míry, na jakou část jemu svěřené přepravy se smlouva vztahuje. Odpovědnost smluvního dopravce je dle čl. 39 Montrealské úmluvy v případě postupné přepravy vyloučena. Provozující letečtí dopravci právnická osoba, předem vyjádřili svůj souhlas s tím, že let, který bude žalovaná nabízet pod svým kódovým označením, může být součástí širšího itineráře zahrnujícího přepravu na několika úsecích v rámci jedné cesty. Žalobkyně uzavřením smlouvy vstoupila do závazkového stavu i s partnerskými leteckými dopravci. Žalovaná je přesvědčena, že jsou zcela naplněny podmínky čl. 1 odst. 3 Montrealské úmluvy, kdy se čl. 39 a následující Montrealské úmluvy nepoužijí. Proti tvrzením žalobkyně o zahraničních vnitrostátních právních úpravách žalovaná namítá, že tyto nejsou nikterak specifikovány a nemohou obstát. Navíc Montrealská úmluva vyžaduje individuální posouzení rozsahu způsobené škody. Škoda a její výše je tedy ve vztahu ke každému poškozenému jedinečná. Naproti tomu Nařízení stanovuje paušalizovanou výši náhrady, tedy pro všechny stejnou. Žalovaná se neztotožnila se žalobkyní ani v úvahách o stejné výši náhrady škody ve všech státech, které Montrealskou úmluvu ratifikovaly, neboť jsou v rozporu s principem individualizované náhrady škody, z něhož Montrealská úmluva vychází.

3. V řízení byly prokázány následující skutečnosti:

4. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že se žalobkyně prostřednictvím internetového prodejce letenek, společnosti právnická osoba, udělala rezervaci na lety anonymizováno číslo a anonymizováno číslo z destinace do Prahy přes destinace s plánovaným přistáním v obec v čase údaj o čase hod dne datum. Žalobkyně se zúčastnila naplánované cesty, přičemž zpáteční let anonymizováno číslo z destinace do destinace byl na své trase opožděn o 4 hodiny a 6 minut. Žalobkyně proto nestihla navazující let a byla z destinace do Prahy dopravena téhož dne letem anonymizována dvě slova, který do cílové destinace dorazil ve údaj o čase hod.

5. Z elektronické vstupenky číslo bylo zjištěno, že žalobkyně měla zakoupenu vstupenku na koncert kapely Wohnout na den datum ve 20:00 hod za cenu 690 Kč, který se konal v Sono Centru na adrese Veveří 113, Brno.

6. Z žádosti o úhradu kompenzace ze dne datum a vyjádření žalované ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně uplatnila u žalované nárok na kompenzaci za způsobené nepohodlí a ztrátu času čekáním na letišti ve výši 600 EUR, stanovené analogicky podle Nařízení a rovněž úhradu majetkové újmy spočívající v propadlém lístku na koncert dne datum od 20:00 hod. v obec, a to na základě Montrealské úmluvy. Žalovaná veškeré nároky žalobkyně výslovně odmítla a odkázala žalobkyni na provozující letecké dopravce.

7. Z ostatních předložených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam

pro rozhodnutí ve věci. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co ve věci uvedla jak žalobkyně, tak žalovaná.

8. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

9. V řízení bylo prokázáno, že si žalobkyně zakoupila prostřednictvím internetového prodejce letenky na lety označené anonymizováno číslo a anonymizováno číslo z destinace do Prahy s přestupem v destinace. Předmětné lety se uskutečnily dne datum, přičemž let z destinace do destinace prováděný právnická osoba anonymizováno měl na své trase zpoždění v délce 4 hodin a 6 minut, pročež žalobkyně nestihla navazující spoj do Prahy v 9:45 hod provozovaný leteckým dopravcem právnická osoba Jmenovaná byla dopravena do cílové stanice náhradním letem anonymizována dvě slova, který do Prahy dorazil v čase 11:30 hod., což v celkovém součtu činí zpoždění 11 hodin a 1 minutu. Žalobkyně měla zakoupenu vstupenku na koncert kapely Wohnout za částku 690 Kč na den datum ve 20:00 hod. v Brně, který v důsledku zpoždění shora specifikovaného letu nestihla. V návaznosti na shora popsané uplatnila žalobkyně nárok na kompenzaci u žalované, a to jednak v souvislosti s nepříjemnostmi spojenými se zpožděným letu, jednak v souvislosti se zmeškáním koncertu kapely Wohnout. Žalovaná nárok zaplatit odmítla z důvodu pochybnosti stran její pasivní věcné legitimace a odkázala žalobkyni na provozujícího leteckého dopravce.

10. Podle čl. 1 odst. 1 Montrealské úmluvy, provedené a doplněné nařízením (ES) č. 2027 ze dne 9. 10. 1997 o odpovědnosti leteckého dopravce při letecké dopravě cestujících a jejich zavazadel, ve znění Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 889/2002 ze dne 13. 5. 2002, se tato úmluva vztahuje na veškerou mezinárodní přepravu osob, zavazadel a nákladu, prováděnou letadlem za úplatu. Ve stejném rozsahu se vztahuje na bezplatnou leteckou přepravu, kterou provádějí podniky a organizace zabývající se leteckou dopravou.

11. Podle odst. 2 téhož článku se pro účely této úmluvy rozumí výrazem mezinárodní přeprava jakákoli přeprava, při níž podle dohody mezi zúčastněnými stranami leží místo odletu a místo určení, ať již dojde nebo nedojde k přerušení přepravy nebo překládání, buď na území dvou smluvních stran anebo na území jedné smluvní strany, je-li stanovena zastávka na území jiného státu, a to i když tento stát není smluvní stranou. Přeprava mezi dvěma místy na území jedné smluvní strany bez dohodnuté zastávky na území jiného státu se pro účely této úmluvy nepovažuje za mezinárodní přepravu.

12. Podle odst. 3 téhož článku, přeprava, která má být provedena postupně několika dopravci, se pro účely této úmluvy považuje za jednu nepřerušenou přepravu, pokud byla stranami zamýšlena jako jediný výkon, a to bez ohledu na to, zda byla sjednána ve formě jediné smlouvy anebo několika smluv, a nepozbývá proto své mezinárodní povahy pouze jen tím, že jedna smlouva nebo několik smluv bude plněno zcela v rámci území jednoho státu.

13. Podle odst. 4 téhož článku, platí tato úmluva také pro přepravu, jak je uvedeno v hlavě V, a to podle podmínek, které jsou tam uvedené.

14. Podle čl. 36 odst. 1 Montrealské úmluvy, jde-li o přepravu ve smyslu čl. 1 odst. 3 prováděnou postupně několika dopravci, každý dopravce, který přijme cestující, zavazadla nebo náklad, podléhá pravidlům stanoveným touto úmluvou a je považován za jednu ze stran přepravní smlouvy do té míry, na jakou část přepravy jemu svěřené se přepravní smlouva vztahuje.

15. Podle čl. 36 odst. 2 Montrealské úmluvy, v případě tohoto typu dopravy může cestující nebo jiná osoba, která má nárok na náhradu škody, žádat tuto náhradu pouze od toho dopravce, který uskutečňoval dopravu, při které došlo k nehodě nebo zpoždění s výjimkou případu, kdy první dopravce na základě výslovné dohody převzal odpovědnost za celou přepravu.

16. Podle čl. 39 Montrealské úmluvy platí ustanovení uvedená v této hlavě v případech, kdy osoba (nadále označovaná jako "smluvní dopravce") jako podnikatel uzavře přepravní smlouvu podle této úmluvy s cestujícím nebo odesílatelem a nebo s osobou, která jedná v zastoupení cestujícího nebo odesílatele, a jiná osoba (nadále označovaná jako "skutečný dopravce") provede na základě zmocnění smluvního dopravce celou nebo část přepravy, avšak není pro tuto část přepravy postupným dopravcem ve smyslu definice v této úmluvě. Existence takového zmocnění se předpokládá, pokud není prokázán opak.

17. Podle čl. 40 Montrealské úmluvy, uskuteční-li skutečný dopravce celou dopravu nebo její část podle smlouvy uvedené v článku 39 a doprava se řídí touto úmluvou, vztahují se na smluvního dopravce i skutečného dopravce pravidla stanovená v této úmluvě, není-li v této kapitole uvedeno jinak. Na smluvního dopravce se vztahují pravidla stanovená v této úmluvě pro celou dopravu uvedenou v přepravní smlouvě, na skutečného dopravce pouze pro dopravu, kterou uskutečňuje.

18. Podle čl. 2 písm. b) Nařízení se provozujícím leteckým dopravcem rozumí letecký dopravce, který provádí nebo zamýšlí provést let podle smlouvy s cestujícím nebo v zastoupení jiné právnické nebo fyzické osoby, která uzavřela smlouvu s tímto cestujícím.

19. Podle čl. 3 odst. 5 Nařízení se toto nařízení vztahuje na každého provozujícího leteckého dopravce, který přepravuje cestující podle odstavců 1 a 2. Jestliže provozující letecký dopravce nemá smlouvu s cestujícím a plní povinnosti podle tohoto nařízení, má se za to, že jedná v zastoupení osoby, jež uzavřela smlouvu s tímto cestujícím.

20. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně cestovala dne datum nejprve letem anonymizováno číslo z destinace do destinace, který byl proveden leteckou právnická osoba anonymizováno a následně navazujícím letem anonymizováno číslo z destinace do Prahy, který žalobkyně z důvodu zpoždění prvního letu nestihla, jehož realizaci měla na starost společnost právnická osoba Takto popsaná přeprava naplňuje všechny znaky postupné přepravy podle čl. 1 odst. 3 a čl. 36 Montrealské úmluvy. O postupnou přepravu jde totiž v takovém případě, kdy přeprava byla prováděna postupně několika dopravci, byla stranami zamýšlena jako jediný úkon, a to bez ohledu na skutečnost, zda byla sjednána jedinou smlouvou či několika smlouvami. V uvedeném případě jsou tedy naplněny všechny shora vyjmenované podmínky, kdy přepravu postupně provedly společnosti právnická osoba a přeprava byla celkově zamýšlena jako jediný úkon. Soud se neztotožnil s názorem žalobkyně, podle níž by mělo být v této věci postupováno podle čl. 40 Montrealské úmluvy, neboť je zřejmé, že jednalo-li se o postupnou přepravu ve smyslu čl. 36 za použití čl. 1 odst. 3 Montrealské úmluvy, Hlava V. této úmluvy se podle čl. 39 Montrealské úmluvy neuplatní. Za postupného dopravce naopak nelze považovat žalovanou, která pouze zprostředkovávala nabídku letů jiných společností, když konkrétní rozhodnutí o provedení letů činily již zmiňované společnosti právnická osoba Postupní dopravci odpovídají podle čl. 36 Montrealské úmluvy do takové míry, na jakou část přepravy jim svěřené se přepravní smlouva vztahuje. Naopak odpovědnost smluvního dopravce může být založena pouze podle hlavy V. Montrealské úmluvy. Soud k tomu dále uvádí, že přeprava byla sjednána prostřednictvím několika smluvních vztahů, a to jak mezi žalovanou a provozujícími leteckými dopravci, tak i žalobkyní. Letečtí dopravci realizující přepravu na předmětné trase uzavřeli se žalovanou dohodu o sdílení kódů a předem vyjádřili svůj souhlas, že nabízený let může být součástí obsáhlého seznamu zahrnujícího přepravu na několika úsecích, což s sebou přináší také přepravu prostřednictvím navazujících letů. Žalovaná uzavřela smlouvu, jejímž obsahem bylo, že jednotlivé úseky cesty provádí partnerští letečtí dopravci. Odpovědnost žalované je v souladu s čl. 39 Montrealské úmluvy vyloučena.

21. Pokud jde o kritéria, která jsou uplatňována při posuzování vzniku škody za zpoždění letu podle Montrealské úmluvy, má soud v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora EU za to, že časovou ztrátu nelze kvalifikovat jako škodu podle čl. 19 Montrealské úmluvy (např. C -581/10, C -629/10). Soudní dvůr EU ve svých rozhodnutích uvedl, že časovou ztrátu nelze takto kvalifikovat z toho důvodu, že se nejedná o škodou vzniklou v důsledku zpoždění, nýbrž nepohodlím, ať jde o nedostatek komfortu či dočasnou nemožnost používat prostředky komunikace. Podobně vznikají i další formy nepohodlí, když je cestujícím odepřen nástup na palubu nebo zrušen či zpožděn let. Ze shora popsaného je zřejmé, že žalobkyně má právo na náhradu škody, avšak nikoliv na kompenzaci za ztrátu času a další nepohodlí způsobené zpožděním letu, neboť ztrátu času nelze považovat za nemajetkovou újmu. Nicméně povinnost nahradit škodu sama o sobě nebrání tomu, aby cestující v případě, že jim zpoždění způsobí vedle toho i individuální škody zakládající nárok na náhradu škody, mohli podat žaloby, jimiž se budou domáhat individualizované náhrady vzniklé škody za podmínek stanovených Montrealskou úmluvou. Pokud by soud danou problematiku posuzoval ve vztahu k Nařízení, je zřejmé, že ani v tomto případě neodpovídá za plnění povinností žalovaná, neboť nesplňuje klíčový požadavek čl. 3 odst. 5 Nařízení (není provozujícím leteckým dopravcem ve smyslu čl. 2 Nařízení), když přepravu neprováděla ani nezamýšlela provést. Judikatura v tomto směru upřesňuje, že provozujícím leteckým dopravcem je ten, kdo přijme rozhodnutí o uskutečnění konkrétního letu, včetně stanovení jeho trasy (např. C -532/17).

22. V daném případě nezbývá než uzavřít, že žalobě nelze vyhovět z důvodu nedostatku pasivní legitimace žalované ve věci.

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , neboť žalovaná byla ve věci zcela úspěšná. Náklady jsou tvořeny náklady na právní zastoupení žalované advokátem podle

vyhl. č. 177/96 Sb. za 2 úkony právní pomoci x 1 740 Kč (převzetí a příprava zastoupení, odpor proti platebnímu rozkazu), za 1 úkon x 1 820 Kč (replika k vyjádření žalobkyně), za 2 úkony a 2x ½ úkonu x 1 780 Kč (odvolání pouze proti procesnímu usnesení ze dne datum, písemné vyjádření, odvolání proti procesnímu rozhodnutí ze dne datum, replika k vyjádření žalobkyně) a za 1 úkon x 1 740 Kč (účast na jednání dne datum), přičemž výše částky je závislá na kurzu eura ke dni provedení konkrétního úkonu + 8x režijní paušál 300 Kč + 21 % DPH, celkem 17 884 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.