Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
61 C 124/2022-49
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Čermákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 8 593,80 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se co do částky 3 614,32 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 614,32 Kč od 21.4.2022 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 515,22 Kč, úrokem ve výši 5 052,45 Kč, úroku z prodlení ve výši 168,41 Kč, částky 434 Kč a částky 2 279,47 Kč zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 700,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 700,01 Kč od 28.1.2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se co do částky 3 614,32 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 614,32 Kč od 21.4.2022 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 515,22 Kč, úrokem ve výši 5 052,45 Kč, úroku z prodlení ve výši 168,41 Kč, částky 434 Kč a částky 2 279,47 Kč zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 700,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 700,01 Kč od 28.1.2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 20. 5. 2022, doplněnou dne 13. 10. 2022, domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 8 593,80 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), se žalovanou uzavřela dne 2. 10. 2019 úvěrovou smlouvu číslo na jejímž základě žalované poskytla úvěr ve výši 9 000 Kč, který žalovaná převzala v hotovosti. Úvěryschopnost žalované byla posouzena právní předchůdkyní žalobkyně na základě údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr, na základě negativního záznamu v insolvenčním rejstříku, smlouvy o změně pracovního poměru a výplatních pásek. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně splatit úvěr spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatkem, vše v celkové částce 16 730 Kč, a to prostřednictvím 14 měsíčních splátek ve výši 1 195 Kč. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas. Dlužná částka měla být právní předchůdkyni žalobkyně uhrazena do 2. 12. 2020 Celkem žalovaná uhradila na úvěr částku 6 299,99 Kč. Pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve zbývající výši 6 314,33 Kč, dlužných úhrad za služby a smluvním úrokem ve zbylé výši 5 052,45 Kč a úroku z prodlení v kapitalizované výši 515,22 Kč představující zákonný úrok z prodlení z jistiny 6 314,33 Kč od 3. 12. 2020, tj. ode dne následujícího po uplynutí sjednané lhůty pro úhradu poslední splátky, do 29. 11. 2021. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky v celkové výši 434 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 279,47 Kč představující 0,1 % denně z jistiny 6 314,33 Kč od 3. 12. 2020 do 28. 11. 2021, úroku z prodlení v kapitalizované výši 168,41 Kč představující zákonný úrok z jistiny 6 314,33 Kč od 22. 12. 2021, tj. od následujícího dne, kdy byla pohledávka postoupena, do 20. 4. 2022 a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z jistiny 6 314,33 Kč od 21. 4. 2022 do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení zůstala zcela pasivní.
3. Soud podle § 115a o.s.ř. rozhodl věc bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se na výzvu soudu ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Soud tak má za to, že žalovaná s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.
4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav:
5. Žalovaná dne 2. 10. 2019 uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru číslo dle které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 9 000 Kč. Úvěr byl žalované poskytnut v hotovosti v jejím bydlišti (viz smlouva o úvěru, viz formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Nedílnou součástí smlouvy byl předpis splátek (viz příloh č. 1 předpis splátek). Žalovaná v době uzavření smlouvy o úvěru byla zaměstnána s pracovní smlouvou na dobu určitou do 30.4.2020. Bydlela v nájmu. Příjem žalované činil 26 907 Kč měsíčně. Na výdajích na bydlení a energie platila žalovaná 8 000 Kč měsíčně, náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady činily 3 500 Kč měsíčně, na splátkách stávajících půjček žalovaná platila 3 585 Kč měsíčně (viz žádost o úvěr, viz změna pracovního poměru). Dle žádosti o úvěr byly údaje ověřeny z pracovní smlouvy a výplatních pásek. V květnu 2019 činila čistá mzda žalované 24 577 Kč, v červenci 2019 částku 28 604 Kč, v srpnu 2019 částku 27 539 Kč a v květnu 2018 částku 20 628 Kč a v červenci 2018 částku 20 418 Kč (viz výplatní pásky). Žalovaná se zavázala spolu s úvěrem uhradit i smluvní úrok ve výši 866 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 410 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 834 Kč a inkasní poplatek ve výši 1 620 Kč, tj. celkem 7 730 Kč, vše v 14 měsíčních splátkách po 1 195 Kč. V případě prodlení s úhradou splátky se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (viz smlouva o úvěru). Pohledávka za žalovanou z této smlouvy byla následně postoupena dne 22. 12. 2021 smlouvou o postoupení pohledávek žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek, viz dohoda o úplatě za postoupení pohledávek, viz potvrzení o provedení transakce, viz příloha ke smlouvě o postoupení pohledávek – specifikace postoupené pohledávky). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno s tím, že má dlužnou částku zaplatit do 10 dnů od doručení oznámení o postoupení pohledávek (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2022 a 1. 2. 2022, viz doklad o odeslání ze dne 12. 1. 2022 - podací arch). Právní osobnost žalobkyně byla prokázána výpisem z obchodního rejstříku (viz výpis z obchodního rejstříku). Dle výpisu úkonů byla za žalovanou vykonána cesta pověřeného terénního pracovníka věřitele (viz výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky). Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána předžalobní výzvou (viz předžalobní výzva, viz doklad o odeslání - podací arch).
6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:
Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o.z. “) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru “), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Dle § 573 o.z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
Dle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
7. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou jako spotřebitelem uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr 9 000 Kč. Žalovaná částku převzala a zavázala se ji uhradit spolu se smluvním úrokem ve výši 866 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 410 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 834 Kč a inkasním poplatkem ve výši 1 620 Kč, tj. celkem 7 730 Kč, vše prostřednictvím 14 měsíčních splátek po 1 195 Kč. Žalovaná na úvěr uhradila celkem 6 299,99 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek.
8. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr v rámci své podnikatelské činnosti ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru . Žalovaná smlouvu o úvěru uzavřela jako fyzická osoba – spotřebitel. Zároveň tento úvěr nebyl vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru (viz § 4 tohoto zákona). Právní předchůdkyně žalobkyně tak byla povinna řádně posoudit úvěryschopnost žalované dle spotřebitelského zákona.
9. Dle rozsudku NS ČR ze dne 25.7.2018, č.j. 33 Cdo 2178/2018 „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru , je správný.“
10. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.3.2019, č.j. 14 Co 4/2019 -89„ schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů. Jak pokud jde o stránku příjmovou, tak i stránku výdajovou, spokojil se právní předchůdce žalobkyně s pouhým tvrzením žalovaného, aniž by jej žalovaný doložil. Skutečnost, že jeho výdělek činí 17 000 Kč měsíčně, tedy žalovaný nikterak neprokázal a pravidelné měsíční výdaje zjišťoval právní předchůdce žalobkyně pouze ve vztahu k bydlení, další výdaje (např. náklady na dopravu, domácnost, případnou vyživovací povinnost apod.) pak nezkoumal, přičemž ani údaje ohledně bydlení následně neověřil. Povinnost věřitele vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit přitom vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 1726/2006 již dne 27. 9. 2007. Tuto povinnost věřitele pak zdůraznil ve svém rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/18 , v němž současně řešil, zda ke splnění povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost postačí provedení lustrace v registru SOLUS.“
11. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19.5.2020, č.j. 14 Co 36/2020 -63„ posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“
12. Shodně k posouzení úvěryschopnosti též rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29.7.2021, sp.zn. 14 Co 65/2021 , dle kterého při posouzení úvěryschopnosti dlužníka nelze vycházet pouze z odhadovaných výdajů uvedených dlužníkem bez prověření jejich skutečné výše.
13. Dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C číslo 2018 ze dne 5.3.2020„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
14. Právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování majetkové situace žalované vycházela z údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr. K posouzení úvěryschopnosti pak žalobkyně soudu předložila smlouvu o změně pracovního poměru, dle které byla žalovaná zaměstnána na dobu určitou, a to od 1. 5. 2019 do 30. 4. 2020. Dle výplatní pásky za květen 2019 náležela žalované čistá mzda ve výši 24 577 Kč, za červenec 2019 čistá mzda ve výši 28 604 Kč a za srpen 2019 čistá mzda ve výši 27 539 Kč. Dle výplatní pásky za květen 2018 náležela žalované čistá mzda ve výši 20 628 Kč, ze mzdy byla provedena srážka k úhradě nepřednostní pohledávky ve výši 8 176 Kč, a dle výplatní pásky za červenec 2018 náležela žalované čistá mzda ve výši 20 418 Kč, ze mzdy byla provedena srážka k úhradě nepřednostní pohledávky ve výši 5 607 Kč.
15. Zároveň soud ze soudní databáze zjistil, že rozsudkem zdejšího soudu ze dne 13. 4. 2021, č.j. číslo jednací, bylo žalované uloženo zaplatit částku ve výši 2 250 Kč s příslušenstvím představující dluh z úvěrových smluv uzavřených dne 18. 4. 2017 a dne 26. 1. 2017, na jejichž základě byla žalované poskytnut úvěr v celkové výši 23 000 Kč. Na splátkách měla žalovaná hradit celkem 700 Kč měsíčně. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 2. 9. 2022, č.j. číslo jednací vyplývá, že žalovaná dne 24. 5. 2019 uzavřela úvěrovou smlouvu, na jejímž základě jí byl poskytnut úvěr ve výši 27 000 Kč. Na splátkách měla žalovaná hradit celkem 3 585 Kč měsíčně. Dále byly proti žalované vedeny exekuce pro dluhy, které vznikly žalované před uzavřením úvěrové smlouvy dne 2. 10. 2019 (např. exekuce sp. zn. spisová značka na základě exekučního titulu: ČTÚ číslo vyř. – Čej, exekuce sp. zn. číslo jednací na základě exekučního titulu: ČTÚ číslo nebo exekuce sp.zn. číslo jednací na základě exekučního titulu: ČTÚ – číslo vyř. – PeE)
16. Soud tak dospěl k závěru v souladu s výše uvedenou judikaturou, že úvěryschopnost žalované nebyla řádně posouzena. Žalobkyně se v žalobě u posouzení úvěryschopnosti žalované omezila na sdělení, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla u žalované lustraci insolvenčního rejstříku s negativním výsledkem a majetkovou situaci žalované prověřila na základě údajů sdělených žalovanou v rámci žádosti o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně soudu sice předložila několik výplatních pásek žalované a změnu pracovní smlouvy o pracovním poměru na dobu určitou, ale vzhledem k výše uvedeným exekucím je zjevné, že posouzení úvěryschopnosti žalované bylo nedostatečné. Soud tak dospěl k závěru, že úvěryschopnost žalované nebyla řádně posouzena.
17. Za těchto okolností soudu nezbylo než z důvodu neunesení důkazního břemene žalobkyní posoudit smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, tedy k neplatnosti přihlédnout i bez návrhu dle § 588 o.z. , neboť porušením svých povinností právní předchůdkyně žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, neboť ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru chrání také celou společnost (viz rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11.12.2018, č.j. 17 Co 149/2018 -86, viz rozsudek NS ČR ze dne 25.7.2018, č.j. 33 Cdo 2178/2018 , viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C číslo 2018 ze dne 5.3.2020). Od 29.5.2022 je stanovena absolutní neplatnost rovněž v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru .
18. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, představuje částka 9 000 Kč (částka poskytnutá žalované) bezdůvodné obohacení, které je žalovaná dle § 2991 o.z. a § 2993 o.z. povinna vrátit žalobkyni. Dle sdělení žalobkyně žalovaná uhradil celkem 6 299,99 Kč. Žalovaná je tak povinna žalobkyni vrátit 2 700,01 Kč (9 000 Kč – 6 299,99 Kč). Žalovaná byla vyzvána k úhradě úvěru v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2022, kdy jí byla stanovena lhůta k zaplacení 10 dnů od obdržení tohoto oznámení. K poštovní přepravě bylo oznámení o postoupení pohledávky předáno dne 12. 1. 2022. Třetí pracovní den, tj. v pondělí 17.1.2022, se zásilka považuje za doručenou (viz § 573 o.z. ) Lhůta 10 dnů k úhradě žalované uplynula ve čtvrtek dne 27. 1. 2022, od 28. 1. 2022 je žalovaná s plněním v prodlení. Soud tak vyhověl žalobě co do částky 2 700,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 700,01 Kč od 28. 1. 2022 do zaplacení (viz výrok II). Výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
19. Ve zbývající části, tedy co do částky 3 614,32 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši ve výši 8,25 % ročně z částky 3 614,32 Kč od 21. 4. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 515,22 Kč, úrokem z prodlení ve výši 5 052,45 Kč, úrokem z prodlení ve výši 168,41 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 279,47 Kč, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (viz výrok I).
20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku III. dle § 142 odst. 2 o.s.ř. , dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě je zřejmé, že v převážné většině byla ve věci úspěšná žalovaná. Soud však nezjistil, že by žalované nějaké náklady řízení vznikly, proto soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.
21. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř. , jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.