Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 C 219/2019-134

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Šenkovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 176 086 Kč

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku částku 137 021 Kč.

II. Žaloba se zamítá co do částky 39 065 Kč.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení v rozsahu 50 % ve výši 37 092 k rukám právní zástupkyně žalobce titul jméno příjmení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku částku 137 021 Kč. II. Žaloba se zamítá co do částky 39 065 Kč. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení v rozsahu 50 % ve výši 37 092 k rukám právní zástupkyně žalobce [titul] [jméno] [příjmení], a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal náhrady škody a nemajetkové újmy, která žalobci vznikla v souvislosti s nezákonným trestním stíháním vedeným u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. spisová značka. Žalobce požadoval částku 96 086 Kč jako náhradu škody, když tyto náklady byl nucen vynaložit za obhajobu své osoby v dané trestní věci. Dále požaduje částku 250 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nezákonného trestního stíhání a částku 80 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání žalobce. Trestní stíhání žalobce bylo zahájeno usnesením Policie ČR ze dne 27. 11. 2014. Žalobce byl stíhán pro přečin zpronevěry podle , 3 . Dne 11. 5. 2015 byla státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Kolíně podána obžaloba pro spáchání skutků kvalifikovaných jako přečin zpronevěry dle , 3 . Okresní soud v Kolíně žalobce rozsudkem ze dne 23. 11. 2015 č. j. číslo jednací v části uznal vinným a v dalších částech obžaloby jej žaloby zprostil. Na základě žalobcem podaného odvolání byl uvedený rozsudek Krajským soudem v Praze zrušen, a to usnesením ze dne 19. 5. 2016. V pořadí druhým rozsudkem vydaným dne 24. 7. 2017 byl žalobce znovu uznán vinným jednáním uvedeným pod body 1 a 2 obžaloby, za což mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody o výměře 10 měsíců s podmíněným odkladem na dobu 30 měsíců. Dále mu byla uložena povinnost k náhradě škody. Pokud jde o třetí skutek obžaloby, soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by skutek spáchal žalobce. I tento rozsudek byl na základě odvolání žalobce Krajským soudem v Praze zrušen usnesením ze dne 20. 12. 2017. Věc byla opět vrácena soudu prvního stupně. Rozsudkem ze dne 17. 5. 2018 Okresní soud v Kolíně žalobce obžaloby v plném rozsahu zprostil, neboť nebylo prokázáno, že se stal žalovaný skutek, resp. že jej spáchal žalobce, tzn. z důvodu dle § 226 písm. a) a c) trestního řádu. Žalobce v souvislosti s obhajobou vynaložil částku 96 086 Kč, a to celkem za 17 úkonů právní služby a cestovné, včetně DPH. Žalobce se domnívá, že délka předmětného trestního řízení, které bylo zahájeno dne 15. 7. 2014 a bylo pravomocně skončeno dne 10. 10. 2018 a trvalo tak více než 4 roky, nebyla přiměřená. Žalobce poukazuje na to, že rozhodnutí ve věci byla rušena pro zjištěné zásadní vady, zejména pak nedostatky či přímo chyby v dokazování, a to za situace, kdy žalobce uplatňoval stejnou obhajobu a totožné námitky. Věc nebyla nikterak skutkově či právně složitá. V řízení došlo k průtahům, které jednoznačně zapříčinily orgány činné v trestním řízení a k nimž naopak žalobce nijak nepřispěl.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobou uplatněné nároky neuznává. Co se týká nákladů právního zastoupení, zde žalovaná žádosti žalobce nevyhověla vzhledem k tomu, že žalobce ani na výzvu nedoložil doklad o zaplacení právních služeb. Z uplatněných úkonů právní služby žalovaná učinila nesporné veškeré úkony právní služby tak, jak byly žalobcem uplatněny, kromě následujících úkonů:

ze dne 4. 8. 2014 – sepis blanketní stížnosti. Zde se dle žalované nejedná o podání ve věci samé, ale úkon dle § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 advokátního tarifu, za který náleží odměna pouze ve výši poloviny sazby.

ze dne 26. 1. 2015 – sepis stížnosti proti (druhému) usnesení o zahájení trestního stíhání – opět nejedná se o podání ve věci samé, ale úkon dle § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 advokátního tarifu,

ze dne 23. 3. 2015 – porada s klientem,

ze dne 21. 10. 2015 – porada s klientem

ze dne 9. 1. 2017 – porada s klientem.

Porady s klientem nebyly žádným způsobem doloženy. Dále žalovaná sporovala nárok žalobce na zaplacení vyúčtovaného cestovného, když nebyl doložen souhlas vlastníku vozidla, které bylo použito k cestám titul jméno příjmení k použití vozidla. Žalovaná dále sporuje částku účtovanou jako DPH, když uvádí, že obhájkyně žalobce nebyla plátkyní DPH. Co se týká nároku na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení, zde žalovaná dospěla k závěru, že celkovou délku řízení v trvání 4 let a 3 měsíců lze považovat za přiměřenou. Co se týká nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, žalovaná se domnívá, že konstatování porušení práva a omluva je v daném případě dostačující formou kompenzace. Žalobce byl stíhán pro přečin zpronevěry dle , 3 . Šlo o druh trestné činnosti, který nemá ve společnosti výrazně dehonestující charakter. Co se týká konkrétních zásahů do osobnostní sféry, toto kritérium zůstalo převážně v rodině tvrzení. Žalovaná dále upozorňuje na skutečnost, že žalobce není osobou bezúhonnou. V roce 2014 byl žalobce pravomocně odsouzen pro trestný čin podvodu a pro trestný čin krádeže.

3. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované podáním ze dne 8. 4. 2019. Žalovaná konstatovala porušení práva žalobce a žalobci se omluvila, čímž kompenzovala nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním. Ve zbytku nárokům žalobce nevyhověla. Mezi účastníky byly rovněž nesporné úkony právní služby, které obhájkyně žalobce v rámci obhajoby žalobce vykonala, kromě 5 shora uvedených. Vyúčtovaná náhrada za ztrátu času v celkové výši 12 600 (9 x v rozsahu 14 půl hodin á 100 Kč) byla mezi účastníky rovněž nesporná. Tyto skutečnosti nebyly předmětem dokazování.

4. Podáním ze dne 4. 7. 2022 vzala žalobce žalobu částečně zpět co do částky 250 000 Kč požadované jako nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním. Soud řízení zastavil usnesením ze dne 28. 7. 2022 v rozsahu tohoto zpětvzetí.

5. Ze spisu Okresního soudu v Kolíně sp. zn. spisová značka vzal soud za prokázané následující: dne 27. 2. 2013 byl proveden záznam o zahájení úkonů tr. řízení ve věci podezřelého celé jméno žalobce. Dne 28. 11. 2013 byla věc postoupena dle místní a věcné příslušnosti Policii anonymizována čtyři slova. Úkony tr. stíhání byly zahájeny na základě podaného trestního oznámení (Protokol o tr. oznámení ze dne 27. 2. 2013). Dne 27. 2. 2013 bylo provedeno ohledání místa činu. Dne 8. 3. 2013 se s nárokem na náhradu škody připojila anonymizováno právnická osoba Dne 12. 4. 2013 bylo uplatnění nároku na náhradu škody ještě doplněno. Dne 24. 5. 2013 poškozený ještě doplnil některé písemné podklady. Dne 13. 8. 2013 na úřední záznam vyslechnut jméno příjmení a dne 10. 7. 2013 svědkyně jméno příjmení. Dne 24. 4. 2013 byl na úřední záznam vyslechnut žalobce a znovu dne 27. 8. 2013. Dne 13. 12. 2013 byla policií podána žádost o odborné vyjádření z oboru kriminalistika – odvětví zkoumání ručního písma. Dne 6. 1. 2014 je sdělováno, že je třeba zajistit další srovnávací materiál pro provedení objektivního zkoumání písma. Dne 20. 2. 2014 proběhl odběr ručně psaného písma u žalobce. Dne 15. 7. 2014 bylo vydáno usnesení o zahájení tr. stíhání žalobce pro obvinění ze spáchání pokračujícího přečinu zpronevěry podle § 206 dost. 1, 3 tr. zkn. Dne 4. 8. 2014 byla právní zástupkyní titul jméno příjmení podána stížnost proti usnesení policie ze dne 15. 7. 2014, která byla následně odůvodněna dne 6. 8. 2014. Dne 30. 7. 2014 byl do protokolu vyslechnut žalobce jako obviněný. Usnesením ze dne 19. 9. 2014 bylo zrušeno usnesení o zahájení tr. stíhání žalobce, kdy Okresní státní zastupitelství v Kolíně sdělilo, že policejní orgán neprovedl prověřování v dostatečném rozsahu pro vydání rozhodnutí o zahájení tr. stíhání. Následně dne 14. 10. 2014 byl znovu vyslechnut svědek jméno příjmení. Dne 14. 10. 2014 byla vyslechnuta svědkyně jméno příjmení a dne 29. 10. 2014 svědek příjmení. Dne 27. 11. 2014 bylo znovu vydáno usnesení o zahájení tr. stíhání žalobce, jako obviněného ze spáchání pokračujícího přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zkn. Dne 19. 1. 2015 byl jako obviněný vyslechnut žalobce. Dne 26. 1. 2015 byla obhájkyní žalobce titul příjmení podána stížnost obviněného proti usnesení. Usnesením ze dne 3. 4. 2015 Okresní státní zastupitelství stížnost žalobce zamítlo. Následně policie vyžádala zprávy Úřadu práce ČR, Živnostenského úřadu, OSSZ týkající se zaměstnání žalobce, následně dne 10. 3. 2015 vyžádán opis z evidence rejstříku trestů. Dne 9. 3. 2015 je zástupce poškozeného vyrozuměn o možnosti prostudovat trestní spis a stejného dne i obhájkyně žalobce a následně byl dne 27. 3. 2014 vydán trestní příkaz ve věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. anonymizováno spisová značka, kterým byl žalobce odsouzen pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zkn. a byl mu uložen podmíněný trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců, který byl odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců, dále mu byla uložena povinnost k náhradě škody ve výši 45 000 Kč. Dne 30. 3. 2015 se k prostudování spisu dostavila obhájkyně žalobce. Dne 12. 5. 2015 byla u Okresního soudu v Kolíně podána obžaloba Okresním státním zastupitelstvím v Kolíně. Dne 26. 10. 2015 ve věci proběhlo hlavní líčení, na kterém byl vyslechnut obžalovaný a dále vyslechnut svědek příjmení, svědek příjmení, svědkyně příjmení, svědek příjmení a svědkyně příjmení, hlavní líčení bylo odročeno na den 23. 11. 2015. Dne 23. 11. 2015 ve věci pokračovalo hlavní líčení, na kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání tr. činu zpronevěry podle § 206 dost. 1 tr. zákoníku, dále byl žalobce z části zproštěn pro skutek uvedený v bodě 1) obžaloby a v bodě 3) obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný. Rozsudek byl rozeslán účastníkům dne 3. 3. 2016, přičemž lhůta pro vyhotovení rozsudku byla opakovaně rozhodnutím předsedy soudu prodlužována. Následně bylo ve věci podáno odvolání obžalovaného a to dne 15. 3. 2016 a věc byla dne 30. 3. 2016 předložena Krajskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání, odvolací soud ve věci rozhodl dne 19. 5. 2016 tak, že rozsudek soudu I. stupně se ruší a vrací zpět soudu I. stupně. Spis byl vrácen zpět Okresnímu soudu v Kolíně dne 17. 6. 2016. Dne 2. 11. 2016 byl ve věci přibrán znalec z oboru silniční doprava, vyhotovený znalecký posudek byl soudu doručen dne 8. 12. 2016 a následně další část znaleckého posudku dne 20. 12. 2016. Ve věci bylo nařízeno hlavní líčení na den 9. 3. 2017 (referátem soudce ze dne 13. 2. 2017), zástupkyně žalobce požádala přípisem ze dne 17. 2. 2017 o odročení hlavního líčení z důvodu kolize s jiným jednáním. Hlavní líčení bylo odročeno na den 16. 3. 2017, z tohoto hlavního líčení se omluvil žalobce, přítomna byla obhájkyně žalobce. Hlavní líčení bylo odročeno za účelem doplnění dokazování a to výslechu svědka příjmení. Na tomto hlavním líčení byl proveden znalecký posudek a vyslechnut znalec. Na hlavním líčení dne 27. 4. 2017 byl vyslechnut svědek jméno příjmení, hlavní líčení odročeno za účelem doplnění dokazování na 1. 6. 2017. Následně si soud ještě vyžádal měsíční výpisy o tankování vozidla, jehož prostřednictvím měl žalobce spáchat zpronevěru, toto bylo soudu zasláno dne 24. 5. 2017. K hlavnímu líčení dne 1. 6. 2017 nedošlo z organizačních důvodů na straně soudu, jednání bylo odročeno na den 29. 6. 2017. Přípisem z 1. 6. 2017 obhájkyně žalobce požádala o odročení jednání z důvodu kolize s jiným jednáním. Na č.l. 441 spisu je založen opis z Evidence rejstříku trestů, kde je uvedeno, že žalobce byl Okresním soudem v Ostravě rozhodnutím ze dne 27. 3. 2014 odsouzen za úmyslný tr. čin podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody podmíněně ve výměře 4 měsíců na zkušební dobu 18 měsíců, datum právní moci dne 8. 11. 2014, rozhodnutí ze dne 22. 10. 2014. Následně ve věci proběhlo hlavní líčení dne 24. 7. 2017, kdy byl vydán rozsudek, kterým byl žalobce uznán vinným z tr. činu zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen k souhrnnému trestu spolu s přečinem podvodu podle § 10 odst. 1 tr. zákoníku pro který byl již dříve odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě pod č.j. spisová značka k souhrnnému trestu odnětí svobody 10 měsíců, který byl odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců, dále byla žalobci uložena povinnost k náhradě škody. Ve věci byla opět prodloužena lhůta k vyhotovení rozsudku o dalších 20 dnů, rozsudek byl vyhotoven a účastníkům zaslán dne 16. 8. 2017. Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce dne 24. 8. 2017 odvolání a dne 29. 8. 2017 podal odvolání i obžalovaný. Věc byla dne 26. 10. 2017 předložena odvolacímu soudu Odvolací soud – Krajský soud v Praze ve věci nařídil veřejné zasedání na den 20. 12. 2017, na kterém zrušil rozsudek soudu I. stupně a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, spis byl Okresnímu soudu v Kolíně vrácen dne

18. 1. 2018. Ve věci bylo nařízeno hlavní líčení na den 17. 5. 2018, žalobce souhlasil s konáním hlavního líčení v jeho nepřítomnosti, hlavní líčení dne 17. 5. 2018 se účastnila obhájkyně žalobce. Na tomto hlavním líčení byl vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby ze všech tří skutků, které mu byly obžalobou kladeny za vinu a to v případě bodů 1 – 3 obžaloby, protože nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro něj je obžalovaný stíhán a v bodě 2 obžaloby, protože nebylo prokázáno, že by skutek spáchal obžalovaný. Rozsudek byl účastníkům rozeslán dne 22. 5. 2018. Proti tomuto rozsudku podalo Okresní státní zastupitelství v Kolíně dne 29. 5. 2018 odvolání, věc byla odvolacímu soudu předložena dne 30. 8. 2018. Obžalovaný souhlasil s konáním veřejného zasedání bez jeho účasti, veřejné zasedání ve věci proběhlo dne 10. 10. 2018 a Krajský soud v Praze rozhodl tak, že odvolání státního zástupce zamítá. Zprošťující rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 17. 5. 2018 tak nabyl právní moci dne 10. 10. 2018.

6. Co se týká nároku na náhradu škody v podobě vynaložených nákladů obhajoby, zde vzal soud za prokázané z čestného prohlášení titul jméno příjmení ze dne 1. 7. 2022 a dohody o rozvázání pracovního poměru uzavřené mezi anonymizována tři slova a anonymizováno jméno příjmení, že anonymizováno jméno příjmení byla v době trestního stíhání žalobce zaměstnancem anonymizováno jméno příjmení a jakožto zaměstnanec jmenovaného byla oprávněna k úkonům právní služby při obhajobě celé jméno žalobce využívat osobní motorové vozidlo ve vlastnictví anonymizováno jméno příjmení. Z kopie velkého technického průkazu vozidla registrační značka vzal soud za prokázané, že toto vozidlo značka automobilu anonymizováno bylo ve vlastnictví anonymizováno jméno příjmení. Vozidlo mělo kombinovanou spotřebu 5,1 l /100 km.

7. Z příjmových pokladních dokladů ze dne 25. 3. 2019 na částku 48 686 Kč a ze dne 6. 10. 2018 na částku 48 400 Kč vzal soud za prokázané, že žalobce uhradil na nákladech obhajoby anonymizováno jméno příjmení částku 96 086 Kč, a to ve dvou splátkách: dne 25 3. 2019 částku 47 686 Kč a dne 6. 10. 2018 částku 48 400 Kč Částky byly uhrazeny včetně DPH.

8. Z osvědčení o registraci plátce DPH pro anonymizováno jméno příjmení vzal soud za prokázané, že anonymizováno jméno příjmení byl v rozhodném období plátcem DPH.

9. Ze záznamu o poradách s klientem ze dne 9. 1. 2017, 21. 10. 2015 a 23. 3. 2015 vzal soud za prokázané, že v těchto dnech se uskutečnily porady žalobce s jeho obhájcem, resp. s anonymizováno jméno příjmení jako substitutem anonymizováno jméno příjmení, přičemž každá z těchto porad trvala více než 1 hodinu.

10. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

11. Podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

12. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 cit. ust. právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

13. Podle ustanovení § 31 odst. 1 OdpŠk, náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí, nebo nápravu nesprávného úředního postupu. Podle ustanovení odst. 3 náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle zvláštního právního předpisu o mimosoudní odměně.

14. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 1 a 2 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na zadostiučinění újmy a náhradu škody předvídanou § 14 OdpŠk, neboť nárok u žalované předběžně uplatnil.

17. Žalovaná odpovídá za škodu podle OdpŠk za současného splnění tří předpokladů: 1) existence odpovědnostního titulu, tedy nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vzniklou škodou, přičemž z existence jednoho předpokladu (např. vznik škody) nelze automaticky dovozovat existenci dalšího (např. odpovědnostního titulu).

18. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21.6.2005).

19. Kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk se použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená.

20. Celková délka řízení ve vztahu k žalobci činila 4 roky a 2 měsíce, když trestní řízení žalobce bylo zahájeno dne 15. 7. 2017 a pravomocně skončeno dne 10. 10. 2018 (usnesením Krajského soudu v Praze o zamítnutí odvolání státního zástupce).

21. Řízení probíhalo v rámci přípravného řízení a na 2 stupních soudní soustavy. Ve věci bylo rozhodnuto 3x prvého stupně a 3x odvolacím soudem.

22. Věc byla po skutkové stránce do určité míry složitá; žalobce byl stíhán celkem pro 3 skutky, ve věci bylo slyšeno množství svědků, byl vyhotoven znalecký posudek

23. Žalobce se na délce řízení nepodílel, naopak s orgány činnými v trestním řízení spolupracoval. Obhájkyně žalobce 2x požádala o odročení hlavního líčení, toto však na celkovou délku řízení nemělo žádný podstatný vliv.

24. Pokud se jedná o postup orgánů činných v trestní řízení, v přípravném řízení, před soudem prvního stupně ani před soudem odvolacím nebyly shledány žádné neodůvodněné průtahy. Na celkovou délku řízení však měla zásadní vliv skutečnost, že rozhodnutí soudu prvního stupně byla opakovaně rušena soudem odvolacím.

25. Dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení, která mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako např. věci trestní, věci péče o nezletilé, pracovněprávní spory, věci osobního stavu aj. Nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. ). V daném případě je jednalo o trestní stíhání žalobce, které navíc bylo značným způsobem medializováno. Žalobce hrozil trest odnětí svobody v trvání 1 - 5 let, peněžitý trest a náhrada škody. Je zřejmé, že předmětný řízení mělo pro žalobce zvýšený význam již jen z toho důvodu, že se jednalo o řízení trestní, ale i z důvodu poměrně vysokého trestu a případné náhrady škody, které žalobci hrozili.

26. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu

a ve shodě s žalobcem dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, neboť celková délka řízení nebyla s ohledem na shora uvedené závěry přiměřená. Odpovědnostní titul v podobě nesprávného úředního postupu je proto dán.

27. V případě § 31a odst. 2 OdpŠk jde o normu s relativně neurčitou hypotézou, vyžadující, aby soud s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti každého individuálního případu sám vymezil okolnosti významné pro určení výše náhrady. Základním vodítkem pro určení vhodné formy satisfakce je podmínka, že se musí jednat o zadostiučinění přiměřené, tedy takové, které poskytne poškozené osobě vhodnou a zároveň účinnou nápravu. Přičemž peněžité zadostiučinění lze v případě nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení považovat za pravidlo.

28. V důsledku nepřiměřené délky řízení vznikla žalobci nemajetková újma. Presumovaný vznik újmy žalovaná v řízení nevyvracela.

29. Ke stanovení výše odškodnění přistoupil soud v souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. . Při stanovení výše základní částky vycházel soud z délky řízení, která činí 4 roky a 2 měsíce; tato délka řízení je nepřiměřená, vzhledem k tomu, že se jedná o řízení trestní a s ohledem na jeho průběh, kdy docházelo k opakovanému rušení rozhodnutí soudu prvního stupně. Soud proto stanovil základní částku ve výši 15 000 Kč, přičemž za první 2 roky řízení přísluší žalobci polovina této částky. Celkem tedy 47 500 Kč. Tuto základní hodnotu odškodnění je však třeba s ohledem na kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk upravit, a to jejím snížením o 20% za shora popsanou skutkovou složitost věci. Soud naopak základní odškodnění zvýšil o 10% za zvýšený význam předmětu řízení pro žalobce. Za postup orgánů státu soud základní částku nenavyšoval, neboť opakované rušení rozsudku soudu prvního stupně se projevilo již v samotné celkové délce řízení a je zohledněno již v samotném faktu, že je žalobci přiznáváno zadostiučinění v peněžité formě. Za odpovídající tak považuje částku 42 750 Kč, kterou žalobci ve výroku I přiznal. Ve zbývající části, tedy co do částky 37 250 Kč (výrok II).

30. Co se týká náhrady škody ve výši 96 086 Kč požadované jako náhrady nákladů obhajoby, zde soud vyšel z nesporných skutkových tvrzení účastníků a dále po provedeném dokazování dospěl k závěru, že obhájce žalobce v rámci obhajoby účelně vykonal v žalobě uvedené úkony právní služby. Jednotlivé úkony právní služby, tak jak byly vyčísleny žalobcem v žalobě, byly v rámci řízení prokázány (kromě shora uvedených 5 úkonů byly mezi účastníky nesporné). Soud se tedy v rámci dokazování a následného hodnocení důkazů zabýval těmi úkony, které byly mezi účastníky sporné a dále otázkou, zda byla anonymizováno jméno příjmení oprávněna k cestám k jednotlivým úkonům právní služby využít vozidlo ve vlastnictví anonymizováno jméno příjmení a dále zda byl obhájce žalobce oprávněn účtovat obhajné včetně DPH.

31. Co se týká sporných úkonů právní služby, zde v řízení bylo prokázáno, že ve dnech 23. 3. 2015, 21. 10. 2015 a 9. 1. 2017 se uskutečnily porady obhájce, resp. anonymizováno příjmení jako substituta anonymizováno jméno příjmení s žalobcem a to vždy v trvání více než 1 hodinu. V daném případě se tak jedná o účtovatelné úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. c) AT. Co se týká dalších dvou sporných úkonů právní služby ze dne 4. 8. 2014 a 26. 1. 2015, zde se soud naopak ztotožňuje s hodnocením žalované, že v daném případě se nejedná o úkon právní služby ve smyslu ust. § 11 odst. 1 AT, nýbrž o úkon dle § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 AT. Za tyto úkony tak náležela odměna pouze ve výši poloviny sazby. V rámci obhajoby žalobce tak bylo vykonáno celkem 15 úkonů právní služby dle § 11 odat. 1 AT, 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 2 AT, za které náleží odměna ve výši ½, dále žalobci náleží 17x režijní paušál á 300 Kč (za každý úkon právní služby) dle § 13 odst. 3 AT. Sazba mimosmluvní odměny v tomto případě činí dle § 10 odst. 3 písm. b) ve spojení s § 7 AT 1 500 Kč za úkon (když žalobce byl stíhán pro trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody 1-5 let).

32. Žalobce v rámci náhrady nákladů obhajoby požadoval i cestovné za celkem 9 cest a náhradu za ztrátu času dle § 14 odst. 1, 3 AT:

k úkonu dne 30. 3. 2015 – prostudování policejního spisu za cestu obec (kde v té době bylo sídlo advokátní kanceláře anonymizováno jméno příjmení) – obec a zpět, celkem 675 km ve výši 3 713 Kč a náhradu za ztrátu času v rozsahu 14 půlhodin á 100 Kč, tedy 1 400 Kč.

k úkonu dne 26. 10. 2015 – účast u hlavního líčení u Okresního soudu v Kolíně za cestu obec – Kolín a zpět, celkem 682 km ve výši 3 751 Kč a náhradu za ztrátu času v rozsahu 14 půlhodin á 100 Kč, tedy 1 400 Kč.

k úkonu dne 23. 11. 2015 - účast u hlavního líčení u Okresního soudu v Kolíně za cestu obec – Kolín a zpět, celkem 682 km ve výši 3 751 Kč a náhradu za ztrátu času v rozsahu 14 půlhodin á 100 Kč, tedy 1 400 Kč.

k úkonu dne 16. 3. 2017 - účast u hlavního líčení u Okresního soudu v Kolíně za cestu obec – Kolín a zpět, celkem 682 km ve výši 3 683 Kč a náhradu za ztrátu času v rozsahu 14 půlhodin á 100 Kč, tedy 1 400 Kč.

k úkonu dne 27. 4. 2017 - účast u hlavního líčení u Okresního soudu v Kolíně za cestu obec – Kolín a zpět, celkem 675 km ve výši 3 683 Kč a náhradu za ztrátu času v rozsahu 14 půlhodin á 100 Kč, tedy 1 400 Kč

k úkonu dne 24. 7. 2017 - účast u hlavního líčení u Okresního soudu v Kolíně za cestu obec – Kolín a zpět, celkem 675 km ve výši 3 683 Kč a náhradu za ztrátu času v rozsahu 14 půlhodin á 100 Kč, tedy 1 400 Kč

k úkonu dne 20. 12. 2017 - účast u veřejného zasedání u Krajského soudu v Praze za cestu obec (od 1. 10. 2017 došlo ke změně sídla AK na adresu adresa) – Praha a zpět, celkem 757 km ve výši 4 088 Kč a náhradu za ztrátu času v rozsahu 14 půlhodin á 100 Kč, tedy 1 400 Kč.

k úkonu dne 17. 5. 2018 - účast u hlavního líčení u Okresního soudu v Kolíně za cestu za cestu obec – Kolín a zpět, celkem 682 km ve výši 3 819 Kč a náhradu za ztrátu času v rozsahu 14 půlhodin á 100 Kč, tedy 1 400 Kč.

k úkonu dne 10. 10. 2018 - účast u veřejného zasedání u Krajského soudu v Praze za cestu za cestu obec – Praha a zpět, celkem 757 km ve výši 4 088 Kč a náhradu za ztrátu času v rozsahu 14 půlhodin á 100 Kč, tedy 1 400 Kč.

33. Vyúčtovaná náhrada za ztrátu času v celkové výši 12 600 (9 x v rozsahu 14 půl hodin á 100 Kč byla mezi účastníky nesporná, žalovaná sporovala skutečnost, že obhájkyně žalobce byla oprávněna použít vozidlo anonymizováno, registrační značka. Z žalobcem předložených listin (viz shora) vzal soud za prokázané, že obhájkyně žalobce titul jméno příjmení byla v době poskytování obhajoby zaměstnankyní advokáta anonymizováno jméno příjmení, který byl vlastníkem předmětného vozidla již od 12. 2. 2012. Cestovné, tak jak bylo žalobcem vyčísleno, odpovídá ustanovení § 13 odst. 4 AT. V řízení bylo rovněž prokázáno, že anonymizována dvě slova, jako zaměstnavatel anonymizováno příjmení byl v rozhodné době plátcem DHP.

34. Vzhledem k uvedenému soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení v požadované výši, kromě částky odpovídající odměně advokáta za úkony ze dne 4. 8. 2014 a 26. 1. 2015, kdy za tyto úkony přiznal odměnu advokáta ve výši ½, tedy v obou případech namísto odměny ve výši 1 500 Kč a režijního paušálu á 300 Kč odměnu ve výši 750 Kč a režijní paušál 300 Kč. Žalobu tedy zamítl co do částky 1 500 Kč, včetně DPH co do částky 1 815 Kč.

35. Celkem tedy soud žalobu zamítl do co částky 39 065 Kč, z toho 37 250 Kč zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení a částku 1 815 Kč jako část nároku na náhradu škody v podobě nákladů obhajoby (viz výrok II.).

36. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle část věty za středníkem Soudu je z jeho činnosti známo, že lhůta patnácti dnů odpovídá organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

37. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením , když žalobce byl v řízení pouze z části. Předmětem řízení byly původně 3 nároky: nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, a nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení kdy v obou případech je třeba vycházet z tarifní hodnoty 50 000 Kč (dle § odst. 4 písm. a) AT) a náhrady škody ve výši 96 086 Kč. Co do nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání vzal žalobce žalobu zpět, procesně tak zavinil zastavení řízení a v tomto ohledu analogicky dle ustanovení veta první byl v řízení neúspěšný, co do nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení byl so co základu úspěšný, stejně tak i co do nároku na náhradu škody. Žalobce byl v řízení úspěšný co do cca 75 %, co do 25 % neúspěšný, po odečtení neúspěchu žalobce od úspěchu má žalobce právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 50 % ¨ Náklady řízení jsou tvořeny odměnou advokáta za 4 úkony právní služby á 8 980 Kč (do částečného zpětvzetí žaloby; příprava a převzetí věci, sepis žaloby, účast u jednání soudu dne 2. 6. 2022, vyjádření ve věci a částečné zpětvzetí žaloby), jeden úkon á 6 980 Kč (účast na jednání soudu dne 23. 8. 2022), 5 x režijní paušál á 300 Kč, 2x cestovné za cestu obec – Praha a zpět, celkem 750 km ve výši 4 575 Kč, náhrada za ztrátu času, za každou cestu v rozsahu 14 půlhodin, celkem 2 800 Kč, DPH ve výši 11 833,50 Kč, soudní poplatek ve výši 6 000 Kč Celkem činí náklady řízení částku 74 183,50 Kč, z toho 50 % činí po zaokrouhlení na celé koruny 37 092 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.