Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 153/2022-18

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30 000 Kč od 2. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od 2. 3. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 324,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30 000 Kč od 2. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od 2. 3. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 324,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Podanou žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným zdejšímu soudu dne 3. 12. 2021 domáhala se žalobkyně vydání rozsudku, jímž bude žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 30 000 Kč s příslušenstvím ve formě smluvních úroků a zákonných úroků z prodlení, a to z titulu dosud nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba, dále též jen„ ECFS“) a žalovaným dne 1. 3. 2019. Sjednaná výše úvěru činila 30 000 Kč.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 2. 8. 2022, které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně. Žalobkyně obecně uvedla, že kritérii pro posouzení úvěruschopnosti byl maximální počet tří závazků u jiných věřitelů ověřený interním systémem právní předchůdkyně žalobkyně, negativní lustrace v evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku. Při podání žádosti o úvěr bylo dále požadováno uvedení příjmů a výdajů. Pokud žalovaný nebyl úvěruschopný, pak při kontraktačním procesu uvedl nepravdivé údaje. Pokud by se soud neztotožnil se závěrem, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, pak žalobkyně navrhla, aby její nárok byl posouzen jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.

3. V souladu s  , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ “), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. ohledně tohoto postupu soudu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření ( ).

4. Z obsahu samotné žaloby a z provedených listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům:

5. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 1. 3. 2019 soud zjistil, že tohoto dne došlo mezi ECFS jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným k podpisu smlouvy, v níž se ECFS zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti úvěr v celkové výši 30 000 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 25 776 Kč. Tato částka zahrnovala dle smlouvy úrok ve výši 2 888 Kč, úplatu/úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 788 Kč a inkasní poplatek za výběr plateb v hotovosti přímo v bydlišti žalované ve výši 5 400 Kč. Žalovaný byl podle smlouvy povinen splácet celkovou částku 55 776 Kč ve 14 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 984 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 11. 12. 2019 přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Dne 27. 2. 2020 pak žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě žalované pohledávky bez stanovení lhůty k plnění.

6. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení , (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014.

7. Podle , (dále též jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

11. Podle , o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016 (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

12. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

13. Dle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze zčásti. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně (ECFS) a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru jako smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 1810 o. z. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ ve výši 30 000 Kč za podmínek specifikovaných ve smlouvě. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet úvěr, resp. poskytla žalovanému úvěr za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaný bude schopen jej splácet. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ) a Ústavního soudu ČR (např. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Byť se uvedená judikatura vztahovala k , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C číslo, OPR- právnická osoba Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a jejich dopadu na aplikaci a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Přitom nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na toto rozhodnutí navázal též Nejvyšší soud ČR svým usnesením ze dne 31. 5. 2021, sp. zn. .

16. V právě souzeném případě žalobkyně netvrdila, resp. neprokázala, že by její právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně byla přitom soudem písemně vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Na výzvu soudu však pouze doplnila tvrzení v obecném směru, jakým způsobem posuzování úvěruschopnosti mělo probíhat, avšak žádné konkrétní skutečnosti alespoň k příjmům a výdajům žalovaného neuvedla. Svá obecná tvrzení taktéž nedoložila žádným důkazem. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba Financial Services) nedostála své povinnosti dle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že žalovanému poskytla spotřebitelský úvěr, byť řádně neposoudila jeho schopnost spotřebitelský úvěr splácet. S ohledem na to je smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 1. 3. 2019 neplatná a žalobkyně jako právní nástupkyně původní věřitelky má vůči žalovanému právo toliko na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z.

17. Z listinných důkazů, které měl soud k dispozici nebylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni na svůj dluh uhradil jakoukoli částku. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je neplatná a žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení, byla žalobkyni přiznána částka 30 000 Kč, která představuje jistinu úvěru, resp. bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Ve vztahu k částce 30 000 Kč má proto má žalobkyně právo na to, aby jí žalovaný zaplatil úroky z prodlení podle o. z. ve spojení s

18. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaný dostal až poté, co byl k zaplacení vyzván, neboť smlouva o úvěru je neplatná jako celek, tedy i co do ujednání o jeho splatnosti. Žalovaný byl prokazatelně k vrácení dlužné částky vyzván nejdříve v předžalobní upomínce ze dne 26. 2. 2020, odeslané dne 27. 2. 2020. Z pravidelného chodu věcí a ustanovení § 573 o. z. je možno očekávat, že zásilka obsahující takovou výzvu došla do sféry žalovaného třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 3. 3. 2020. Splatnou se proto pohledávka stala dne 4. 3. 2020 a ode dne 5. 3. 2020 je tedy žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení. žalobkyně však požadovala přiznání zákonného úroku z prodlení až ode dne 2. 5. 2020 a soud proto žalobě v této části vyhověl.

19. Ve zbylém rozsahu soud výrokem II. žalobu jako nedůvodnou zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval dle ust. Každý z účastníků byl úspěšný pouze v části předmětu řízení – žalobkyně co do 69,6 %, žalovaný co do 30,4 %. Původně žalovaná byla částka 53 591,85 Kč, žalobkyni soud přiznal částku 37 317,88 Kč a žalobu zamítl co do částky 16 274,09 Kč. Do uvedených částek soud započetl též příslušenství pohledávek kapitalizované ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. S ohledem na shora uvedené má proto žalobkyně nárok, aby jí žalovaný zaplatil 39,2 % nákladů řízení (rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem ve sporu). Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení soud v projednávaném případě neshledal. V případě plného úspěchu ve věci by měla žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek:

soudní poplatek ve výši 1 200 Kč,

odměna advokáta ve smyslu ustanovení , advokátního tarifu (dále též jen„ AT“) ve výši 3 x 500 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, písemné podání soudu týkající se věci samé), celkem 900 Kč,

paušální částky náhrady výdajů ve výši 3 x 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 1 AT, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem 300 Kč.

21. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně má vůči žalovanému nárok pouze na náhradu 39,2 % shora vyčíslených nákladů řízení (v celkové výši 3 378 Kč), přiznal jí soud částku 1 324,20 Kč.

22. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení ; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.