Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

110 C 158/2022-48

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Yvonou Del Favero ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o 9 066,45 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 066,45 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 397,70 Kč od datum do zaplacení, s úrokem 29 % ročně z částky 1 397,70 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 76,56 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 066,45 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 397,70 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem 29 % ročně z částky 1 397,70 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 76,56 Kč, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobou doručenou soudu datum, doplněnou datum (čl. 15-22 spisu), se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 9 066,45 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 76,56 Kč a s 29 % úrokem a 11,75 % zákonným úrokem z prodlení z částky 1 397,70 Kč od datum do zaplacení. V žalobě skutkově tvrdila, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původní věřitelky společnosti právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně“), na základě smlouvy o postoupení pohledávek z datum. Předchůdkyně uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo s produktovým názvem ulice půjčka v hotovosti týdenní číslo (dále jen„ smlouva“), na základě které poskytla žalované hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit, včetně poplatku ve výši 8 917 Kč, celkem 18 917 Kč formou 60 týdenních splátek po 316 Kč (poslední splátku ve výši 273 Kč). Žalovaná však uhradila pouze částku ve výši 16 650,55 Kč. Tato částka byla ve výši 8 602,30 Kč započtena na jistinu ve výši 10 000 Kč, která tak byla ponížena na 1 397,70 Kč, a další uhrazená platba ve výši 8 048,25 Kč, byla započtena na poplatky spojené s poskytnutím a správou úvěru ve výši 8 917 Kč, které tak byly poníženy na 868,75 Kč. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 1 397,70 Kč, z poplatku za poskytnutí a správu úvěru ve výši 868,75 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, která byla sjednána ve smlouvě ve výši 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, ohledně nichž se žalovaná dostala do prodlení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti řádně předvolaného žalované, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením (dále jen „“).

3. Z tvrzení žalobkyně, ze smlouvy o zápůjčce číslo (čl. 33-33 spisu) a ze standardních informací (čl. 34-34 spisu) soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi předchůdkyní a žalovanou dne datum s tím, že na základě smlouvy předchůdkyně poskytla v hotovosti při uzavření smlouvy žalované jistinu zápůjčky ve výši 10 000 Kč, což žalovaná stvrdila na smlouvě svým podpisem, a žalovaná se zavázala vrátit jistinu, včetně poplatku za půjčku ve výši 8 917 Kč (představující úrok 1 789 Kč, poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 920 Kč a částku administrativní činnost a komfortní splácení 4 208 Kč). Celkem se tak žalovaná zavázala uhradit předchůdkyni 18 917 Kč formou 60 týdenních splátek po 316 Kč (poslední ve výši 273 Kč) s tím, že 1. splátka byla splatná 7. kalendářního dne od data uzavření smlouvy, a každá další vždy posledního dne dalšího následujícího týdenního období.

4. Z přehledu splátek (čl. 35-36 spisu) soud zjistil, že žalovaná uhradila v rámci úvěrového vztahu dne datum 500 Kč, datum 1 000 Kč, datum 500 Kč, datum 500 Kč, datum 1 500 Kč, datum 1 000 Kč, datum 1 000 Kč, datum 1 500 Kč, datum 500 Kč, datum 500 Kč, datum 1 000 Kč, datum 1 000 Kč, datum 1 000 Kč, datum 1 000 Kč, datum 956 Kč, 24. 6. 202 184 Kč, datum 1 147 Kč a datum 1 863 Kč Celkem tak uhradila 16 650 Kč.

5. Na základě shora uvedeného soud dospěl ke skutkovému závěru, že předchůdkyně poskytla žalované v hotovosti na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce dne datum jistinu zápůjčky ve výši 10 000 Kč, což žalovaná stvrdila podpisem na smlouvě, a žalovaná se zavázala formou dojednaných splátek předchůdkyni jistinu zápůjčky vrátit spolu s dojednanými úroky a poplatky v celkové výši 18 917 Kč. Žalovaná uhradila 16 650 Kč.

6. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaná jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle a 2 věty první , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalované) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.

7. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobkyně v žalobě pouze obecně tvrdila, že úvěruschopnost zkoumala s odbornou péčí, vycházela z informací získaných z nebankovního registru (příjmení) a prověřila úvěruschopnost prostřednictvím registrů a databází, jako insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, evidence adres obecních úřadů, interních registrů atd. Komplexně vyhodnotila celkovou finanční situaci žalované, přičemž vycházela ze statistických, demografických a historických dat dle ekonomických modelů. V rámci doplnění žalobních tvrzení (čl. 15-22 spisu) žalobkyně dotvrdila, že v databázi úvěrových registrů (BRKI, NRKI a příjmení) nebyly zjištěny žádné negativní záznamy ohledně žalované. Žádný z uvedených výstupů z registrů však nebyl soudu předložen. Kromě toho žalobkyně tvrdila, že provedla lustraci v interní databázi předchůdkyně, v insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí a v rámci Ministerstva vnitra ČR ověřovala platnost dokladů žalované. Vše opět s negativním záznamem. Soudu byl k důkazu doložen pouze výpis z Centrální evidence exekucí ( spisu), ze kterého soudu zjistil, že tento byl pořízen dne datum (půjčka byla uzavřena datum). U jednání před soudem dne datum poté, co byl právní zástupce žalobkyně poučen v souladu s ustanovením až 3 o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti, tento doplnil s odkazem na písemné doplnění žaloby (č.l. 15 – 22 spisu), že pokud jde o příjmy žalované, tyto byly zjišťovány tak, že žalovaná předložila doklad o výměře invalidního důchodu, tedy rozhodnutí o přiznání dávky, ze kterého vyplynulo, že pravidelných měsíční příjem žalované činí 13 769 Kč. Vše bylo zaznamenáno zprostředkovatelem předchůdkyně v zákaznické kartě, kde byly doplněny také další příjmy domácnosti ve výši 4 400 Kč, přičemž při zjišťování těchto příjmů vycházela předchůdkyně pouze ze sdělení žalované. Pokud jde o výdaje žalované, tyto byly v zákaznické kartě uvedeny jako odhadované částkou 13 000 Kč, přičemž při zjištění jejich výše předchůdkyně opět vycházela pouze z informací žalované, které nebyly ničím podloženy.

8. Ze zákaznické karty (čl. 29-29 spisu) vyplynulo, že v době uzavření půjčky byla žalovaná invalidní důchodkyně s příjmem z invalidního důchodu 13 769 Kč, byla vdaná, žila v nájemním bytě, jako další příjem domácnosti byla uvedena již zmíněná částka 4 400 Kč. Výše invalidního důchodu byla ověřena z výměru o důchodu, který žalovaná předložila zprostředkovateli úvěru jméno příjmení, a částka 4 400 Kč jako ostatní příjem byla ověřena pouze z informací žalované, jak tvrdil právní zástupce žalobkyně. Pokud jde o výdaje, tyto jsou uvedeny pouze jako odhadované částkou 13 000 Kč měsíčně a jak vyplynulo z tvrzení právního zástupce žalobkyně, byly zjištěny z informací žalované ničím nepodložené a neověřené.

9. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že předchůdkyně zkoumala příjmovou stránku žalované, kterou ověřila předložením důchodového výměru. Pokud jde o výdajovou stránku rodinného rozpočtu žalované, tuto vůbec neprověřovala, vycházela pouze z informací žalované, nezjišťovala vůbec strukturu výdajů, které navíc deklarovala jako odhadované ve výši 13 000 Kč měsíčně. Žalobkyně neprokázala, že by předchůdkyně činila ohledně žalované dotaz na registry dlužníků a na Centrální evidenci exekucí v době před uzavřením předmětné smlouvy, když soudu byla předložena pouze jediná, a to výpis z Centrální evidence exekucí, která byla vyhotovena několik dní před jednáním ve věci samé. Za takto zjištěné situace soud dospěl k závěru, že předchůdkyně řádně nezjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr před uzavřením smlouvy a výslech navrženého svědka zprostředkovatele úvěru jméno příjmení, který jednal se žalovanou za předchůdkyni, by byl nadbytečný, když všechny údaje zjištěné od žalované byly zaznamenány do zákaznické karty, což soud nijak nezpochybňuje.

10. Soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovanou k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy.

11. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro přiznání částky, a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaná prokazatelně v průběhu trvání úvěrového vztahu obdržela částku ve výši 10 000 Kč při uzavření smlouvy v hotovosti, což stvrdila svým podpisem, a uhradila 16 650 Kč.

12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Stanoví-li toto ustanovení povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila 16 650 Kč, a předchůdkyně jí poskytla částku 10 000 Kč, uhradila poskytnutou jistinu žalovaná beze zbytku, a proto byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

13. Aktivní legitimaci ve sporu prokázala žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek z datum a přílohou ke smlouvě v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o. z.

14. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když procesně úspěšnější žalované prokazatelně náklady řízení v souvislosti s předmětným sporem nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).