Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 156/2022-73
Okresní soud v Prostějově rozhodl soudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně,
zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení jméno,
sídlem adresa,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem ulice a číslo, PSČ obec,
o zaplacení 12.115 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9.999 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,5% ročně z částky 9.999 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu ohledně částky 2.116 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od datum do datum ve výši 62,40 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 12.115 Kč od datum do datum a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 2.116 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 1.351,20 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9.999 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,5% ročně z částky 9.999 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu ohledně částky 2.116 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od [datum] do [datum] ve výši 62,40 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 12.115 Kč od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 2.116 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 1.351,20 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.
Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne datum domáhal proti žalovanému zaplacení shora uvedeného peněžního plnění a náhrady nákladů řízení. Žalobce tvrdil, že uzavřel se žalovaným prostřednictvím internetových stránek společnosti právnická osoba webová adresa) dne datum úvěrovou smlouvu (dále jen Smlouva), na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka 10.000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku včetně poplatku za poskytnutí úvěru 330 Kč, do třiceti dnů od jejího poskytnutí. Žalobce popsal podrobně v žalobě podrobně postup při uzavírání Smlouvy ve chráněném internetovém prostředí, který byl ukončená zasláním ověřovacího poplatku ve výši 1 Kč na bankovní účet žalobce, který byl uveden ve Smlouvě a pokud je bankovní účet, ze kterého je ověřovací poplatek posílán, veden na jméno, které se shoduje se jménem žadatele o úvěr, následně je na tento účet převedena schválená výše úvěru prostřednictvím služby ThePay. V tomto konkrétním případě k tomuto postupu došlo dne datum. Žalovaný na dluh uhradil dne datum částku 1 Kč. S úhradou zbývající částky je v prodlení a dluh neuhradil ani na základě výzvy podle § 142a o.s.ř.. Žalobce tvrdil, že hodnotil schopnost žadatele o úvěr před jeho poskytnutím a to prostřednictvím informací získaných z registrů NRKI, BRKI, příjmení a dále v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Listiny týkající se postupu žalovaného při zkoumání schopnosti žalovaného úvěr zaplatit, žalobce nedoložil.
Žalobce na výzvu soudu, týkající se zkoumání schopnosti žalovaného úvěr zaplatit, v podání ze dne datum doplnil skutková tvrzení citacemi rozsudku soudního dvora Evropské unie ve věci sp. zn. C – číslo, odkázal na komentář k § 86 zák. č. 257/2016 Sb. a poukázal na škálu možností, jak zkoumat schopnost žadatele o úvěr tento úvěr zaplatit, když z požadavku odborné péče nelze dovodit jediný konkrétní správný postup. Žalobce tvrdil, že naplňuje zákonnou povinnost prověřování bonity spotřebitele důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, nebo kredit scoringu. Pro předcházení předlužení žadatele zajišťuje žalobce kontrolu bonity klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky, v rámci něhož je ověřována schopnost žadatele o úvěr splácet další finanční závazky a nahradit nezbytné životní údaje. Žalobce znovu zdůraznil, že provedl lustraci žalovaného v registrech příjmení, příjmení a ISIR a na základě uvedených zjištění, s ohledem na výši úvěrové měsíční splátky shledal schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr. K těmto tvrzením doložil úvěrovou kartu klienta a záznam z nebankovního registru klientských informací (NRKI). Pokud se týká příjmové stránky žadatele o úvěr, zpochybnil praxi spočívající v doložení potvrzení zaměstnavatele, když tato potvrzení mohla být falšována a upravována, proto preferoval použití statistického modelu umožňující identifikovat pravděpodobnou výši příjmu, kterého spotřebitel je schopen dlouhodobě dosahovat.
Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, když mu bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu (§ 46b o.s.ř.). Soud z tohoto důvodu považoval zásilku za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 4 o.s.ř., za použití ust. § 57 odst. 2 o.s.ř. dne datum (pondělí, pracovní den). Soud může konstatovat, že žalovaný byl řádně předvolán k soudnímu jednání, jednání se nezúčastnil, ani se neomluvil. Žalobce a zástupce žalobce se jednání též nezúčastnili, ale z účasti se omluvili a souhlasili, že věc může být projednána a rozhodnuta bez jejich přítomnosti. Soud provedl dokazování s ohledem na nečinnost žalovaného a nepřítomnost žalobce, pouze listinami průběžně předloženými žalobcem, z nichž zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci.
Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, včetně úvěrové smlouvy, že obě listiny byly opatřeny dne datum v 8.58 hodin jedinečným kódem žalovaného číslo, zaslaným žalovanému formou SMS zprávy na ověřené telefonní číslo žalovaného. Žalovaný tím dal souhlas s údaji týkající se poskytovaného spotřebitelského úvěru ve výši 10.000 Kč, s povinností zaplatit ve formě jedné splátky částku 10.330 Kč, se splatností do 30 dnů ode dne poskytnutí úvěru, při roční procentní sazbě nákladů (RPSN) 48,3%. Žalovaný byl poučen o nákladech vyplývajících ze Smlouvy, tj. poplatku za poskytnutí úvěru 330 Kč, ověřujícího poplatku 1 Kč a následující poplatky, které by byl žalovaný povinen zaplatit, pokud by danou službu využil.
Z výpisu čerpání splátek a úhrad z datum, že žalovaný k tomuto dni uhradil na dluh 1Kč a to datum.
Z opisu výpisu proplacení smlouvy, že dne datum byla na č. bankovního účtu bankovní účet, tedy číslo účtu uvedené v úvěrové smlouvě, poukázána částka 10.000 Kč a to z účtu žalobce.
Z předžalobní výzvy ze dne datum, že zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu ze Smlouvy, v celkové výši 12.115 Kč, sestávající se z jistiny úvěru, účtovaných poplatků a smluvních pokut a to do 30 dnů na konkrétní číslo účtu, se stručným popisem skutkového stavu a právního posouzení věci. Ze záznamu podací pošty ze dne datum bylo zjištěno, že uvedeného dne byla předána obec poště, s. p., k doručení poštovní zásilka a lze s jistotou předpokládat, že se jedná o doručování této předžalobní výzvy.
Z potvrzení o prověření bonity klienta – oddělení řízení rizik, ze dne datum, opatřeno údaji žalobce s tím, že jako finanční zdroj příjmů žadatele o úvěr je uvedená„ výpomoc na stavbě“, s výší čistého měsíčního příjmu 18.500 Kč. Výše schváleného úvěru 10.000 Kč, s měsíčními splátkami 10.478 Kč. Listina obsahuje tabulku, dle které měl žalobce dne datum v 8.43 hodin provést dotaz na externí registr NRKI, příjmení, CRIBIS, příjmení a ISIR, bez negativního záznamu s tím, že verifikace klienta byla označena údajem hovor, neproběhl, nebyl ani vyžadován, totéž bylo uvedeno u verifikace zaměstnavatele s tím, že klient nedokládal žádné dokumenty k posouzení. Žalobce vycházel z tzv. příjmení klienta a na základě toho uzavřel, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr do 30 dnů splatit, a to ve výši 10.478 Kč. příjmení jiné žalobce pracoval i s výší splátek jiným společnostem zjištěným z NRKI mimo žalobce, ve výši 2.105 Kč.
Podle ustanovení § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením Smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně, nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Podle ustanovení § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
Podle ustanovení § 2991 odst. 1,2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Soud zjištěný skutkový stav posoudil podle citované právní úpravy a dospěl k tomuto právnímu závěru.
Závazek žalobce a žalovaného přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že žalobce (dále též úvěrující) poskytl žalovanému (dále též spotřebitel) částku v celkové výši 10.000 Kč a to bezhotovostně na účet uvedený ve Smlouvě. Žalobce se ve Smlouvě zavázal, že uhradí žalobci z tohoto právního titulu celkem částku 10.330 Kč. Tuto smluvní povinnost nesplnil, když uhradil na bankovní účet žalobce pouze 1 Kč.
Soud s ohledem na postavení žalovaného, jako slabší smluvní strany – spotřebitele, posoudil postup úvěrujícího při uzavírání Smlouvy, kromě občanského zákoníku, též podle ust. zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platného ke dni uzavření Smlouvy (datum) a to zejména z ust. § 86 a zkoumal, zda úvěrující jednal s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Na základě výzvy soudu žalobce tvrdil, že splnil tuto svoji zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobce předložil dodatečně listiny, které naopak vyvolávají pochybnost o tom, zda úvěrující mohl, byť úvěr pouze v částce 10.000 Kč spotřebiteli poskytnout. Soud z těchto listin zjistil, že úvěrující nevěděl, jakého příjmu spotřebitel dosahuje, či může dosahovat, neboť k ověření údaje o výši čistého měsíčního příjmu 18.000 Kč nedošlo. Spotřebitel ani netvrdil konkrétní zdroj příjmů, pouze uvedl, že si příležitostně vydělával jako výpomoc na stavbě. Takže úvěrující vycházel z údajů, ze kterých nebylo vůbec jisté, zda spotřebitel může uvedeného měsíčního příjmu pravidelně dosahovat. Úvěrující věděl a měl pracovat s údajem, že spotřebitel ke dni žádosti o poskytnutí úvěru má dluh u jiných společností, když z registru NRKI zjistil nebo měl zjistit, že žalovaný splácí měsíčně 2.105 Kč. K těmto údajům, které zpochybňovaly schopnost spotřebitele poskytnutý úvěr v uvedené výši zaplatit, úvěrující žádné listiny nepředložil, a tedy řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru žalovanému neprokázal. Lze tedy shrnout, že úvěrující řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem, úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož žalobce poskytl žalovanému peněžité prostředky ve výši 10.000 Kč, bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti Smlouvy, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33Cdo 2178/2018). Soud byl připraven na ústním jednání poskytnout žalobci poučení podle § 118a odst. 1,3 o.s.ř., ve vztahu k nedostatkům žaloby, co do tvrzení a označení důkazů stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného, nicméně poučení nemohlo být realizováno s ohledem na nepřítomnost žalobce na tomto prvním ústním jednání. S ohledem na skutečnost, že žalovanému byly žalobcem poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovaného nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení, odpovídající výši převzatých peněžních prostředků. Podle žalobních tvrzení žalovaný zaplatil žalobci na požadované částce 10.000 Kč pouze 1 Kč. Soud tak na základě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.), zavázal žalovaného k zaplacení částky 9.999 Kč, jako plnění, které žalovaný od žalobce převzal, ale doposud nevrátil. Jelikož žalovaný zůstává se splněním peněžitého dluhu v prodlení, vznikla mu povinnost zaplatit úroky z prodlení v zákonné výši ode dne prodlení, kterým je s ohledem na skutečnost, že věc byla posouzena jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, den následující po doručení návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalovanému, tj. datum (§ 1968, § 1970 o. z., ve spojení s nař. vl. č. 351/2013 Sb.) - odst. I. výroku.
Soud s ohledem na zastávaný právní názor ve věci, ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (odst. II. výroku).
Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a náhradu nákladů poměrně rozdělil na základě porovnání procesních úspěchů účastníků řízení, když procesní úspěch žalobce činil 80%, kdežto žalovaného 20% a zavázal žalovaného k poměrné náhradě nákladů řízení ve výši 60% z částky 2.252 Kč, tj. 1.351,20 Kč Tyto náklady se stávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 8 odst. 1 a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen a. t.), z tarifní hodnoty ve výši 12.115 Kč, sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných ve věci, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a DPH v sazbě 21% z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč (odst. III. výroku).
Soud rozhodl o povinnosti žalovaného plnit žalobci ve lhůtě 3 dnů, když pro stanovení jiné, než zákonné lhůty nebyly shledány podmínky (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) a náklady řízení budou zaplaceny k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově, ke Krajskému soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).