Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
3 C 228/2022-15
Okresní soud Plzeň - sever rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Andrlovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. titul. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa
o zaplacení 23 459,51 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit částku 23 459,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 23 459,51 Kč od datum do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se částečně, co do povinnosti uhradit kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8 284,48 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 23 459,51 Kč od datum do datum, zamítá.
III. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit náklady řízení ve výši 1 243 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně příjmení titul jméno příjmení, Ph.D.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit částku 23 459,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 23 459,51 Kč od [datum] do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se částečně, co do povinnosti uhradit kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8 284,48 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 23 459,51 Kč od [datum] do [datum], zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit náklady řízení ve výši 1 243 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [titul] [jméno] [příjmení], Ph.D.</b>
1. Žalobkyně se po žalované žalobou ze dne datum domáhala zaplacení částky 23 459,51 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že mezi jejím právním předchůdcem, spol. právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo (dále jen„ původní věřitel“) a žalovanou došlo dne datum k uzavření Smlouvy o zápůjčce číslo jejíž součástí byly smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 41 000 Kč (dále jen„ zápůjčka“ nebo„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit původnímu věřiteli částku ve výši 34 278 Kč (představovanou součtem kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 5 206 Kč, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 7 792 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 21 280 Kč). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 1 255 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Již ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne datum. Marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky tak již žalovaná byla v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a původní věřitel mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé dlužné částky a dále úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky až do jejího úplného zaplacení. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 17 540,49 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany původního věřitele postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek datum činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 78 237,51 Kč. Její příslušenství pak tvořily úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Žalobkyně se rozhodla požadovat po žalované pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované. Požaduje tak po žalované uhrazení pouze dlužné jistiny ve výši 23 459,51 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 41 000 Kč a částkou zaplacenou žalovanou na předmětnou pohledávku ve výši 17 540,49 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 8 284,48 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny 23 459,51 Kč od datum do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 8 284,48 Kč žalobkyně uvedla, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně počítaný z dlužné jistiny od datum do datum. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes zaslání předžalobní upomínky.
2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání vyslovila souhlas již v návrhu, žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.
3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna dopisem ze dne datum.
4. Na základě obsahu listinných důkazů dospěl soud k závěru o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum (dále též jen„ smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly rovněž smluvní podmínky, má soud za prokázané, že původní věřitel (spol. právnická osoba) a žalovaná uzavřeli smlouvu o zápůjčce podle ust. § 2390 o.z., na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalované částku 41 000 Kč s tím, že podpisem smlouvy žalovaná stvrdila, že jí uvedená částka byla předána při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaná se proti tomu zavázala poskytnutou zápůjčku vrátit spolu se zaplacením poplatku ve výši 34 278 Kč, to vše v 60 pravidelných týdenních splátkách po 1 255 Kč (poslední částka ve zbytku, tj. ve výši 1 233 Kč). V této souvislosti bylo ve smluvních podmínkách smlouvy o zápůjčce v čl. 3 ve vazbě na počet sjednaných splátek uvedeno, že RPSN činí 68,70 %. Z předložené tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná celkem na smlouvu číslo v období od datum do datum uhradila částku 17 540,49 Kč.
5. Podle § 2 odst. 1 o.z. každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit.
6. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
7. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny.
10. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále například sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“
11. Z veřejně dostupné databáze na webových stránkách obec národní banky (příjmení B1 číslo) plyne, že roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR činila v září 2014, kdy byla uzavřena shora specifikovaná smlouva o zápůjčce, 14,76 %.
12. Po zhodnocení předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi žalovanou a původním věřitelem, spol. právnická osoba, IČO, byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o.z., a to na poskytnutí jistiny ve výši 41 000 Kč. Uzavřenou smlouvu o zápůjčce soud shledal absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Smlouva se zjevně příčí dobrým mravům jako celek, soud ji tak shledal absolutně neplatnou dle ust. § 588 věta první o.z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle ust. § 577 o.z. je vyloučena. Původní věřitel zneužil absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. Dle shora citované judikatury Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, ve spojení s daty z databáze na webu ČNB, podle kterých činila roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v září 2014 výši 14,76 %, by bylo možné akceptovat až trojnásobek této sazby, to je 44,28 % ročně. V daném případě však RPSN představovalo 68,70 %. Přesto, že RPSN není totéž co úrok, když tato sazba vyjadřuje právě celkové náklady zápůjčky jako roční procento, je zřejmé, že částka, kterou měla žalovaná zaplatit nad rámec půjčené částky, tj. navýšení zápůjčky ve výši 41 000 Kč o 34 278 Kč při délce trvání zápůjčky 60 týdnů, přesahuje i trojnásobek běžného smluvního úroku sjednávaného pro úvěry v daných obdobích. Struktura částky, která měla být vrácena, je nastavena tak, že sjednaná výše smluvního úroku představuje 5 206 Kč, částka za administrativní činnost představuje 7 792 Kč a částka za hotovostní režim splátek představuje 21 280 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala původnímu věřiteli v souvislosti s poskytnutím zápůjčky zaplatit, představuje 86,6 % poskytnuté jistiny. Taková výše poplatku se zcela vymyká obvykle sjednávaným poplatkům, které za tuto službu účtují banky. V této souvislosti je třeba zohlednit závěry obsažené v nálezech Ústavního soudu ČR ze dne datum sp. zn. III. ÚS 4084/12 a ze dne datum sp. zn. I. ÚS 199/2011, dle nichž se nemá dostávat soudní ochrany subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, v případě ustanovení smluv, která jsou předtištěná a neumožňují slabší straně jejich modifikace a skrývají-li v sobě možnost vyvolání nepříznivých následků na straně spotřebitele, kdy zasáhnou výrazně do sféry právní i osobní. Na smlouvu o zápůjčce jako celek uzavřenou mezi žalovanou a původním věřitelem dne datum je třeba pohlížet ve světle shora citované judikatury Ústavního soudu jako na absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení § 588 o.z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy a současně pro rozpor se zákonem, neboť předmětná smlouva představuje značnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele (žalované) jakožto slabší smluvní strany, když sjednané náklady zápůjčky svou výší ani zdaleka neodpovídají obvyklým poplatkům, které účtují bankovní subjekty.
13. Vzhledem ke skutečnosti, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud nárok žalobkyně vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. o.z., kdy žalovaná se na úkor právního předchůdce žalobkyně (původního věřitele) plněním, které jí poskytl na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatila, a proto je povinna vydat žalobkyni částku 23 459,51 Kč, která odpovídá rozdílu mezi poskytnutou jistinou 41 000 Kč a částkou 17 540,49 Kč, kterou žalovaná již uhradila. Pokud jde o prodlení, v oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínce byla stanovena splatnost dlužné částky na datum. Od datum tak nastalo na straně žalované prodlení a v této souvislosti byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od shora uvedeného data. Ve zbytku úroku z prodlení a kapitalizovaného úroku z prodlení musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť pokud soud shledal absolutně neplatnou samotnou smlouvu o zápůjčce, neplatným musel shledat rovněž i ujednání o povinnosti hradit úroky z prodlení od data následujícího po postoupení pohledávky.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 243 Kč, přičemž tato částka představuje 52 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76 % a úspěchu žalované v rozsahu 24 %, vyčísleno v souladu s ust. § 154 odst. 1 o.s.ř.) Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 939 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 459,51 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Při vyčíslení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlížel v souladu s nálezem Ústavního soudu I. ÚS 2717/08 i k požadovanému příslušenství, když je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen jistiny pohledávky, ale též stran jejího příslušenství
15. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon tohoto rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.