Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

57 CO 270/2022-46

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a Mgr. Daniely Teterové ve věci

žalobce: ; jméno příjmení, narozený dne datum

bytem adresa

; zastoupený advokátkou titul jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; jméno příjmení, narozený dne datum

bytem adresa

zastoupený advokátem titul jméno příjmení

sídlem adresa

o zvýšení výživného zletilého dítěte,

o odvolání obou účastníků proti rozsudku pro uznání Okresního soudu v Opavě ze dne 31. 8. 2022, č. j. -21,

takto:

Rozsudek okresního soudu se mění tak, že rozsudek pro uznání se nevydává.

Odůvodnění:

Rozsudek okresního soudu se mění tak, že rozsudek pro uznání se nevydává.

1. Rozsudkem pro uznání okresní soud výživné, které je žalovaný povinen platit žalobci podle rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 10. 2008, č. j. -63, v částce 5 000 Kč měsíčně, s účinností od 1. 2. 2019 zvýšil na částku 22 000 Kč měsíčně (výrok I), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci výživné splatné za dobu od 1. 2. 2019 do 30. 9. 2022 (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III), neboť podmínky pro tento postup měl za splněné; fikce uznání nastala v důsledku marného uplynutí lhůty k vyjádření podle a , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), které nepovažoval za„ relevantní“ a námitku žalovaného požadující osobní setkání s žalobcem měl za obstrukční.

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání jak žalovaný, který jej napadl zcela, tak žalobce, který jej napadl toliko ve výroku III.

3. Žalovaný nesouhlasil s tím, že by nastala fikce uznání nároku. Zdůraznil, že jednoznačně vyjádřil, že uplatněný nárok neuznává a poukázal jednak na nedostatky v substancování žaloby, zejména za dobu tří let zpětně, jednak na svůj informační deficit způsobený tím, že žalobce s ním od konce roku 2015 nekomunikuje. Navrhl, aby byl rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalobce svým odvoláním brojí proti výši odměny a paušální náhrady s tím, že při jejím stanovení soud vycházel ze tří úkonů právní služby, přičemž jeho zástupkyně ve skutečnosti učinila úkony čtyři. Navrhl, aby ve výroku III byl rozsudek změněn.

5. Ve výrocích I a II se žalobce s rozsudkem ztotožnil a ve vyjádření k odvolání žalovaného zejména argumentoval, že jeho snaha o komunikaci s žalobcem přes dlouhodobě„ napjaté“ vztahy, a možnosti – za účelem získání informací – obrátit se na zástupkyni žalobce, je pouhým účelovým prodloužením sporu, tedy jde o obstrukční jednání.

6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek pro uznání soudu prvního stupně ( věta prvá, a 4, , , včetně splnění předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání ( )) zcela a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

7. Přezkoumání rozsudku pro uznání je možné - vedle vad uvedených v  - jen z hlediska splnění zákonem stanovených předpokladů pro jeho vydání ve smyslu

8. Podle uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, přičemž podle se má za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává, jestliže se bez vážného důvodu na výzvu soudu podle včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání; o tomto následku ( ) musí být poučen, a to za předpokladu nejsou-li splněny podmínky pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby.

9. Ústavní soud se ke kvalitativní úrovni substancování žaloby (dokonce ve sporu o zvýšení výživného) vyjádřil např. v nálezu ze dne 13. 10. 2016, sp. zn. (všechna zde označená rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz, zatímco rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz, zatímco), ve kterém s poukazem na smysl a účel kvalifikované výzvy podle jako institutu přípravy jednání, uvedl, že na samotnou žalobu a tvrzení pro věc významných skutečností je nezbytné klást zvýšené nároky.

10. Ve věcech, jejichž předmětem je stanovení, zvýšení či snížení vyživovací povinnosti, je nezbytně třeba zjištění v podstatě standardního okruhu rozhodných skutečností. Relevantními faktory jsou odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného ( , (dále jen „ “)).

11. Promítnou-li se uvedené závěry do poměrů posuzované věci, nelze přehlédnout, že uvedeným požadavkům narativní část žaloby nedostojí, a to zejména jde-li o dobu tří let zpětně (srov. čl. II. žaloby; přičemž za tuto dobu byla žalobci přiznána částka přesahující 730 000 Kč).

12. Nedostatky v žalobní naraci jak ohledně majetkových poměrů, tak – a to zejména – odůvodněných potřeb za dobu předcházející, bránili aplikaci kvalifikované výzvy a nebyly tak splněny ani podmínky pro případné vydání rozsudku pro uznání.

13. Kromě výše uvedeného odvolací soud může dodat, že nálezová judikatura Ústavního soudu ustáleně vysvětluje, že fikce uznání je vyhrazena pro případy lhostejné či obstrukční pasivity žalovaného, jejíž akceptace by byla z pohledu žalobce nespravedlivou, a proto může mít onen přísný důsledek v podobě předstírání, že žalovaný nárok žalobce uznal. Obecná zásada audiatur et altera pars jako výraz kontradiktorního řízení je vnímána též jako povinnost soudu vytvořit prostor zaručující účastníku řízení možnost účinně uplatňovat námitky a argumenty, které jsou způsobilé ovlivnit rozhodování soudu a s nimiž se soud musí v rozhodnutí vypořádat. K fikci uznání je tedy nutno přistupovat jako k nástroji výjimečnému, jehož použití je ospravedlněno jen v případech skutečně nesporných, přičemž podmínky jeho použití musí být interpretovány nikoli extenzivně, ale restriktivně. Abstrahováno od nedostatků žaloby lze uzavřít, že i tak by bylo nezbytné pečlivě vážit, zda je vydání rozsudku pro uznání namístě, neboť z chování žalovaného bylo zřejmé, že s žalobou nesouhlasí a hodlá se jí bránit, přičemž jeho obranu, že trpí„ informačním deficitem“, nelze považovat za okolnost nasvědčující tomu, že jde o procesní obstrukce či procesní pasivitu. Nesprávná (mechanická) aplikace , vede k porušení práva žalovaného být slyšen a vyjádřit se k věci dle d, jakož i k porušení jeho práva na spravedlivý proces obecně, ba dokonce k odepření spravedlnosti (porušení práva na přístup k soudu) dle y (nález Ústavního soudu ze dne 1. 8. 2016, sp. zn. , bod 26).

14. Uvedený závěr byl následně zopakován a rozvinut v celé řadě dalších nálezů Ústavního soudu (srov. například nálezy Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. , ze dne 12. 9. 2016, sp. zn. , ze dne 18. 8. 2017, sp. zn. ), pak byl aprobován i v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. , ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. , či ze dne 24. 7. 2019, sp. zn. ).

15. Podmínky pro potvrzení napadeného rozsudku podle ani pro jeho zrušení podle dány nejsou, a proto odvolací soud podle rozsudek soudu prvního stupně změnil, a to tak, že rozsudek pro uznání se nevydává, přičemž logickým důsledkem této změny je pominutí účinků výroku závislého, aniž by bylo namístě (možno) o něm výslovně rozhodnout; odvolání žalobce se tak stalo zcela irelevantním.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání je možno podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu v Opavě.