Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 184/2022-48
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu titul Martinou Volfovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % od datum do zaplacení z částky částka, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 11,75 %, s úrokem 56 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši částka k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % od [datum] do zaplacení z částky [částka], to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do částky [částka], se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 %, s úrokem 56 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím. Uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost právnická osoba, IČO, uzavřel se žalovaným dne datum smlouvu číslo s produktovým názvem D S0 HC měsíční POJ číslo. Na základě této smlouvy byly žalovanému při jejím uzavření poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši částka. Za poskytnutí a spravování zápůjčky se žalovaný zavázal původnímu věřiteli zaplatit poplatek v částce částka sestávající z kapitalizovaného úroku za sjednanou dobu trvání smlouvy při sazbě 56 % ročně, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení a z částky za administrativní činnost a komfortní splácení. Celkovou částku částka se žalovaný zavázal splatit ve 21 pravidelných měsíčních splátkách po částka. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, celkem uhradil pouze částka. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli právo na uhrazení smluvní pokuty v sazbě 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, ohledně nichž je žalovaný v prodlení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ke dni datum ve výši částka a sankčních poplatků ve výši částka. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi původním věřitelem a žalobcem došlo k postoupení pohledávky na žalobce. Žalovaná částka částka sestává z dlužné části jistiny ve výši částka, dlužné části poplatku za poskytnutí a správu úvěru ve výši částka, kapitalizované smluvní pokuty ve výši částka, a sankčních poplatků ve výši částka. Dále žalobce požadoval výše uvedený kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení v částce částka, běžící smluvní úrok ve výši 56 % ročně z dlužné části jistiny částka od datum do zaplacení a běžící zákonný úrok z prodlení rovněž z částky částka od datum do zaplacení. Žalovaný svůj dluh neuhradil, přestože byl k plnění vyzván předžalobní upomínkou.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení, a z těchto listin byl zjištěn následující skutkový stav:
Právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa, a žalovaný spolu dne datum sjednali dohodu označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši částka, a to v hotovosti při uzavření smlouvy. Obdržení jistiny úvěru žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Ve smlouvě se žalovaný zavázal za poskytnutí úvěru zaplatit poplatek ve výši částka, který se skládal z kapitalizovaného úroku za sjednanou dobu trvání smlouvy při sazbě 56 % ročně v částce částka a z částky za zpracování úvěru ve výši částka. Dále žalovaný přistoupil k doplňkovému pojištění, přičemž pojistné za dobu trvání smlouvy činilo částka. Celkovou částku částka (jistina + poplatek + pojistné) se žalovaný zavázal splatit ve 21 pravidelných měsíčních splátkách po částka, z toho poslední splátka činila částka (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo). Při uzavírání smlouvy si předchůdce žalobce vyžádal od žalovaného informace o jeho osobních, příjmových a výdajových poměrech (prokázáno zákaznickou kartou, výstupem z centrální evidence exekucí). Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, celkem uhradil částka. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení pohledávky za žalovaným z předmětné smlouvy z původního věřitele na žalobce (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postupovaných pohledávek). V důsledku neplnění podmínek smlouvy žalobce vyzval žalovaného dopisem ze dne datum k okamžitému splacení (do dne datum) všech dlužných částek po splatnosti plynoucích ze smlouvy o zápůjčce, které ke dni datum dle evidence žalobce činily v souhrnu částka včetně příslušenství. Současně s výzvou zaslal žalobce žalovanému oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum (prokázáno výzvou k okamžitému splacení dluhu ze dne datum včetně oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum). K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne datum (prokázáno výzvou k úhradě dluhu - předžalobní upomínkou ze dne datum včetně dokladu o odeslání).
4. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaný a právní předchůdce žalobce uzavřeli smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. z. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o.z. “). Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
5. Původní věřitel uzavřel smlouvu v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o.z. ). Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení o.z. , nutno posoudit rovněž podle zákona č 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“).
6. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú., ve znění účinném ke dni sjednání smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle ust. § 86 odst. 2 z.s.ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle ust. § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
11. Podle § 2991 odst. 1 , 2 o.z. , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 z.s.ú.). Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Porušení uvedené povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o.z. ) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo OPR-Finance, v němž SDEU vyslovil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud tak splnění povinnosti právního předchůdce žalobce posoudit úvěruschopnost žalovaného řádným způsobem zkoumal z úřední povinnosti.
13. Stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce vycházel zejména z informací, které si sám aktivně zjišťoval a ověřoval ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať již dostupných veřejně či neveřejných, které mu jsou dostupné z jeho účasti v zájmových sdruženích. Původní věřitel nezjistil žádný negativní záznam ohledně osoby žalovaného v registrech BRKI, NRKI, příjmení ani ve své vlastní interní databázi. Předchůdce žalobce rovněž zjistil, že proti žalovanému nebylo zahájeno insolvenční řízení ani proti němu nebyla v době uzavření smlouvy vedena žádná exekuce. Dále zjistil, že průkaz totožnosti žalovaného není veden v databázi neplatných dokladů. Ohledně příjmů a výdajů žalovaného vycházel původní věřitel ze statistických modelů a dále žalobce odkázal na zákaznickou kartu žalovaného vyplněnou při uzavírání smlouvy. Ze všech získaných informací žalobce usoudil, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dána. V zákaznické kartě je uvedeno, že v době poskytnutí zápůjčky žil žalovaný v nájmu, byl rozvedený, měl základní vzdělání a pracoval ve společnosti právnická osoba s čistým příjmem částka. Výdaje žalovaného dle zákaznické karty činily částka. Údaje byly ověřeny oproti občanskému průkazu žalovaného, jeho pracovní smlouvě a 2 výpisům z účtu.
14. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany původního věřitele soud konstatuje, že skutečnosti uvedené v zákaznické kartě zůstávají v rovině tvrzení, když ke kartě nejsou přiloženy kopie dle karty ověřených dokladů. Pravdivost údajů v zákaznické kartě tak nepovažuje soud za prokázanou. Karta evokuje dojem, že byla vyplněna účelově s cílem zápůjčku za každou cenu poskytnout. Co se týče výdajů žalovaného, je zřejmé, že jejich měsíční výše uvedená v zákaznické kartě nemohla v době poskytnutí zápůjčky odpovídat realitě. příjmení částka nepostačuje na pokrytí ani těch nejzákladnějších potřeb jako např. stravování, dle zákaznické karty navíc žalovaný žil v době uzavření smlouvy v nájmu. V zákaznické kartě je dále uvedeno, že na jméno žalovaného byl veden bankovní účet, avšak předchůdce žalobce si výpis z tohoto účtu od žalovaného nevyžádal. Právě výpis z účtu žalovaného by věřiteli umožnil velmi dobře analyzovat skutečné hospodaření žalovaného a výši jeho skutečných výdajů. Soud tak uzavírá, že takové posouzení úvěruschopnosti považuje za nedostatečné a nelze jej hodnotit jako provedené řádně a s odbornou péčí, přičemž předchůdce žalobce zejména nevěnoval dostatečnou pozornost zjišťování faktických výdajů žalovaného.
15. S ohledem na to, že žalobce ve věci neprokázal, že při sjednávání smlouvy o zápůjčce byla splněna zákonná povinnost jeho právního předchůdce s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka, je tak tato smlouva absolutně neplatná. V řízení bylo naopak prokázáno, že žalobce uzavřel předmětnou smlouvu s žalovaným, aniž by vzal v úvahu všechny nezbytné a relevantní faktory, které by mohly ovlivnit schopnost žalovaného danou zápůjčku po dobu jejího trvání splácet.
16. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky (resp. právním předchůdcem žalobce a žalovaným) nebyl sjednán platný závazek, má žalobce podle ust. § 2993 věta první o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nesplacenou část jistiny zápůjčky. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že původní věřitel vyplatil z titulu smlouvy o zápůjčce žalovanému částku ve výši částka, žalovaný zaplatil celkem částku částka a zbývá mu tak uhradit na jistině částku ve výši částka. Soud proto uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobci zaplatit. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z této dlužné části jistiny dle § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , a to ode dne datum (tj. ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k úhradě stanovené žalovanému ve výzvě ze dne datum) do zaplacení. Soud tak v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).
17. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil dle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř. , když neshledal důvodu pro jiný postup.
18. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , tedy podle míru úspěchu účastníků ve věci. Rozdíl v úspěchu účastníků činí 28,1 % ve prospěch žalobce, který má v tomto rozsahu právo na náhradu svých účelně vynaložených nákladů. Účelně vynaložené náklady žalobce představuje: zaplacený soudní poplatek ve výši částka; advokát žalobce učinil v řízení celkem čtyři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, dále jen „a.t.“), předžalobní výzva k plnění, návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d/ a.t.), a účast na jednání soudu dne datum (§ 11 odst. 1 písm. g/ a.t.), přičemž mimosmluvní odměna za tyto úkony právní služby činí 4 x částka (§ 7 bod 5 a.t.); paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 4 x částka (§ 13 odst. 1 , 3 a.t.); náhrada za promeškaný čas strávený cestou na jednání soudu a zpět v trvání čtyř půlhodin činí částka, krácená na ½, tj. částka, vzhledem ke dvěma jednáním stejného žalobce konaným dne datum (§ 14 odst. 1 písm. a/ a odst. 3); cestovné za cestu obec – obec a zpět, 150 km, při vyhláškové ceně paliva částka (benzin 95 oktanů), sazbě základní náhrady 4,70 Kč/km a při spotřebě paliva (3. údaj z TP) 9,8 l číslo km činí částka, kráceno na ½, tj. částka, vzhledem ke dvěma jednáním konaným dne datum; náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ze základu částka ve výši částka Celkem tak náklady žalobce činí částka, z nichž má právo na náhradu v rozsahu 28,1 %, tedy v částce částka, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 , § 160 odst. 1 o.s.ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.