Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
12 C 44/2022-56
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Martinem Masárem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 29 684,01 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 108 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 746,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 829,51 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 973 Kč od datum do zaplacení se zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 108 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 746,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žaloba o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 829,51 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 973 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 29 684,01 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v zákonném úroku z prodlení z částky 24 081 Kč od datum do zaplacení. Uvedla, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne datum smlouvu o zápůjčce číslo (dále také jen„ Smlouva“), na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 17 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit v 54 měsíčních splátkách po 922 Kč (resp. poslední 921 Kč), tedy s navýšením o úrok 19 287 Kč a administrativní poplatek ve výši 13 500 Kč. Žalovaný zápůjčku nejprve splácel, následně se ocitl v prodlení, a proto došlo ke dni datum k zesplatnění celého dluhu. příjmení ve výši 16 880 Kč odpovídá aktuální dlužné jistině zápůjčky. V souladu se smlouvou požaduje žalobkyně na úrocích částku 3 751 Kč, na poplatcích částku 1 750 Kč, na zákonných úrocích z prodlení do datum částku 746,50 Kč, a na smluvní pokutě do datum částku 2 328 Kč za prodlení se splátkami, a na smluvní pokutě od zesplatnění částku 2 528,51 Kč za prodlení s úhradou. Žalobkyně dále požaduje i smluvní náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 1 700 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že peníze si půjčil pro kamaráda, který slíbil peníze splácet, ale nebyl toho schopen. Žalovaný je anonymizována dvě slova a nemá příjmy, z nichž by mohl dluh splácet, což ostatně dle jeho vyjádření měl žalobce povinnost posoudit již před poskytnutím úvěru. Žalobce tak však neučinil, čímž porušil zákon a smlouva je proto neplatná. Navíc je dle vyjádření žalovaného smluvní ujednání v rozporu s dobrými mravy vzhledem ke sjednané výši RPSN a nezasluhují si soudní ochranu.
3. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum, obchodních podmínek pro užívání klientského centra a poskytování spotřebitelského úvěru, sazebníku úroků, poplatků a smluvních pokut právnická osoba anonymizováno, elektronického výpisu informací ze systému uzavírání smluv on-line prostřednictvím anonymizována dvě slova a splátkového kalendáře soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu, na jejímž základě žalobkyně měla poskytnout žalovanému částku ve výši 17 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet zápůjčku s RPSN ve výši 80,5 % dle podmínek ve smlouvě sjednaných v 53 měsíčních splátkách po 922 Kč a 54. splátce ve výši 921 Kč. Ze sdělení právnická osoba a výpisu z účtu č. bankovní účet bylo zjištěno, že žalovaný obdržel na svůj účet částku 17 000 Kč dne datum od žalobkyně. Z výpisu splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalovaný uhradil dne datum první splátku. Z formuláře příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že žalovaný uvedl své příjmy anonymizována dvě slova ve výši 12 560 Kč měsíčně a že je nájemce, aniž by uvedl výši nájemného a dalších nákladů spojených s bydlením, pravidelně splácí spotřebitelské úvěry či zápůjčky ve výši částka měsíčně, jeho další měsíční výdaje činí průměrně částka. Žalovaný je anonymizováno a anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova. Žalobkyně dle předložených dokladů dále prověřila žalovaného v registru exekucí i insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem, dále ověřila OP žalovaného číslo skutečnost, že tento nebyl evidován jako neplatný. Ze žalobkyní předloženého oznámení anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova rok vystaveného anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova bylo zjištěno, že žalovaný v době před uzavřením smlouvy o zápůjčce pobíral anonymizována dvě slova částka měsíčně. Z výpisů z běžného účtu žalovaného za měsíce říjen, listopad a prosinec 2020 bylo zjištěno, že jediný pravidelný příjem žalovaného je anonymizována dvě slova částka a pravidelně měsíčně splácí úvěr částkou částka. Z výzvy k úhradě ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dosud splatného dluhu. Z oznámení o zesplatnění ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně upozornila žalovaného na zesplatnění žalovaného dluhu ve výši 25 125,53 Kč a vyzvala ho k zaplacení do datum.
4. Soud má tedy za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 17 000 Kč. Zápůjčku se žalovaný zavázal splácet v 53 měsíčních splátkách po 922 Kč a jedné splátce 921 Kč RPSN zápůjčky byla sjednána ve výši 80,5 %. Žalovaný řádně a včas neplatil splátky a žalobkyně zápůjčku zesplatnila a uplatnila za žalovaným smluvní nároky, které vyjmenovává ve svém tvrzení. Výdaje žalovaného žalobkyně řádně nezohlednila.
5. K výzvě soudu podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), žalobkyně netvrdila a neprokázala řádné zkoumání příjmů a výdajů žalovaného, bez nichž nelze posoudit schopnost žalovaného splácet poskytovanou zápůjčku. Žalobkyně poukazovala na to, že nemá reálně možnost příjmy a výdaje žalovaného kontrolovat, a je závislá na tvrzeních žalovaného. Soud zamítl návrh žalobkyně na provedení důkazu obvyklými výšemi úroků u kontokorentů a kreditních karet, neboť tyto bankovní produkty jsou neporovnatelné s žalobkyní poskytnutou zápůjčkou žalobci.
6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil dle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 NOZ lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2021 do datum, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 2 druhé věty spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 580 odst. 1 NOZ je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Podle § 2991 odst. 1 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
11. Podle § 1970 NOZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , stanoví výši úroku z prodlení.
12. Soud se z moci úřední zabýval předloženou smlouvou o zápůjčce se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.
13. Žalobkyně dle soudu neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovanou zápůjčku ve výši 17 000 Kč s RPSN 80,5 %. Žalobkyně k výzvě soudu ohledně unesení břemene tvrzení o platnosti uzavřené smlouvy podle zákona o spotřebitelském úvěru sdělila, že zkoumala schopnost žalovaného splácet, přičemž příjmy žalovaného zjistila ve výši částka měsíčně čistého, pravidelné měsíční výdaje činily průměrně částka, aniž by do nich žalobkyně zahrnula nájemné a skutečné životní náklady na stravování, případně léky, hygienické potřeby atd. Žalobkyně ve shrnutí pravidelných měsíčních výdajů uvažovala toliko s částkou životního minima ve výši částka. Rozdíl mezi žalobkyní uvažovanými příjmy a výdaji tudíž činil 2 995,40 Kč, z níž dle posouzení žalobkyně žalovaný byl schopen hradit pravidelnou měsíční splátku 922 Kč, resp. 921 Kč. Soud neshledal postup žalobkyně dostačujícím, neboť žalovaný doložil jediný pravidelný příjem anonymizována tři slova částka měsíčně, po zvýšení anonymizována dvě slova rok ve výši částka. Příjem ve výši 5 000 Kč připsaný na bankovní účet žalovaného je pouze jednorázovým příspěvkem vyplaceným anonymizována tři slova anonymizováno žalovanému anonymizována dvě slova. Žalobkyně nezjistila skutečné celkové pravidelné měsíční výdaje žalovaného, jejichž součástí je mimo jiné nájemné a zálohy za energie, stravné. Žalobkyně tudíž na základě neúplného zjištění výše pravidelných měsíčních výdajů nemohla kvalifikovaně porovnat příjmy a výdaje žalovaného, natož uzavřít, že volné prostředky žalovaného činí 2 995,40 Kč. S ohledem na měsíční výši anonymizována dvě slova částka, resp. částka, dlužníkem tvrzené pravidelné měsíční výdaje zhruba 5 000 Kč, avšak bez zohlednění nájemného, čerpání jiných úvěrů či zápůjček žalovaným, měla být žalobkyně obezřetná a vyžádat si prokázání všech životních nákladů a přistoupit k poskytnutí zápůjčky až v případě tohoto doložení. Žalobkyně ale nevyzvala žalovaného ani k předložení čestného prohlášení žalovaného, ale spokojila se s neúplnými údaji na formuláři. Navíc i prohlášení žalovaného, pokud by bylo vyžádáno, musí žalobkyně prověřovat, nestačí se na něj spolehnout (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, přičemž uvedený závěr je použitelný i za nyní platné a účinné právní úpravy) a tvrzení žalobkyně, že se musí pouze spoléhat na tvrzení klienta, v tomto světle neobstojí, jestliže navíc v tomto případě ani tvrzení klienta ohledně všech příjmů a výdajů nebyla vyžádána.
14. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republik y). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb. ), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C -679/18), jakož i odvolacího soudu (např. č. j. 8 Co 114/20119 -39) směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l NOZ a § 588 NOZ (absolutní neplatnost právního jednání).
15. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovaným uzavřená smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 NOZ pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2015, sp. zn. I. ÚS 1742/2015 ; obé použitelné i v poměrech platného a účinného zákona o spotřebitelském úvěru. Z uvedeného důvodu soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobkyně včetně smluvních pokut i úroků zamítl.
16. Pokud jde o jistinu samotnou, tj. zápůjčka poskytnutá žalovanému žalobkyní ve výši 17 000 Kč ponížená o zaplacenou splátku, dospěl soud při právním posouzení k závěru, že v této výši se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, a proto v souladu s § 2991 odst. 1 , 2 NOZ má soud za to, že plnění žalobkyně z neplatné smlouvy o zápůjčce je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat. Žalobkyni také podle § 1970 NOZ náleží úrok z prodlení z částky, v níž se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, ve výši zákonného úroku z prodlení, tj. stanovený podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném v době počátku prodlení.
Jedná-li se o zákonný úrok z prodlení vyčíslený žalobkyní ve výši 746,50 Kč, který se skládá z částky 140,35 Kč za dobu do zesplatnění a dále z částky 606,15 Kč za dobu od zesplatnění do vyčíslení pohledávky, soud tomuto nároku vyhověl.
17. Nad rámec uvedeného soud dodává, že smlouva o zápůjčce je neplatná dále i pro rozpor s dobrými mravy pro lichevní úroky. Při posouzení platnosti, resp. neplatnosti smlouvy o zápůjčce je třeba také posoudit výši úroků, zda je přiměřená, či nikoliv. Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR lze za nepřiměřenou výši úroků zpravidla mít takovou výši úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo zápůjček. Za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje výše obvyklého úroku poskytovaného bankami dvakrát až třikrát (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 použitelný i v poměrech nového občanského zákoníku ). Z veřejně dostupných zdrojů na webových stránkách České národní banky, www.cnb.cz (Hlavní menu, Statistika, ARAD-systém časových řad, Výběr dat, Měnová a finanční statistika, Měnová statistika, Úrokové sazby MFI, Nové obchody, Úrokové sazby) vyplývá, že RPSN spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami domácnostem s obdobnou splatností činila v lednu 2021 cca 8,16 %. V daném případě tak RPSN přesahuje obvyklou míru v bankovním sektoru poskytovanou domácnostem nikoliv třikrát, ale téměř desetkrát. Z toho lze uzavřít, že sjednaná míra RPSN je zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy, což činí smlouvu o zápůjčce absolutně neplatnou dle § 588 NOZ .
18. Soud se také zabýval oddělitelností ujednání o nepřiměřené úrokové míře od ostatních ujednání smlouvy a dospěl k závěru, že toto ujednání není od ostatních částí smlouvy oddělitelné, je naopak jeho integrální součástí a za neplatné je tak nutno prohlásit nejen ujednání o nepřiměřeném úroku, ale celou smlouvu o zápůjčce. Tento závěr soud učinil na základě skutečnosti, že výše úrokové sazby byla v adhezní formulářové smlouvě pevně stanovena, když jiná možnost výše úroku připouštěna nebyla. Bez sjednání tohoto nepřiměřeného úroku by tak nedošlo k poskytnutí zápůjčky žalovanému. Z těchto okolností lze dospět k závěru, že neplatně sjednaný úrok činí absolutně neplatnou celou smlouvu o zápůjčce. Vzhledem k tomu, že ujednání o úrocích je ve smlouvě o zápůjčce jedním ze zásadních ujednání, má soud za to, že neplatnost tohoto ujednání nelze oddělit od ostatních částí smlouvy o zápůjčce, neboť nelze rozumně předpokládat dle § 576 NOZ , že by obě strany smlouvu uzavřely i bez tohoto ujednání, pokud by jeho neplatnost rozpoznaly včas.
19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. Účastníci měli ve věci přibližně stejný úspěch, proto soud rozhodl jak uvedeno výše.
20. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí.