Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

77 C 267/2022-35

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Kupkou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 2 500 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 500 Kč od 26. 1. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 500 Kč od 18. 4. 2014 do 25. 1. 2018 se zamítá.

III. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 500 Kč od 26. 1. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 500 Kč od 18. 4. 2014 do 25. 1. 2018 se zamítá. III. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 2 500 Kč s úrokem z prodlení s tím, že žalovaný nesplnil povinnost vyplývající ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 27. 2. 2014 mezi žalovaným a maltskou společností právnická osoba, jež postoupila tuto pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný.

Ve věci jde o řízení s cizím prvkem, neboť žalobkyně je právnickou osobou sídlící na Kypru. Pravomoc českých soudů věc rozhodnout vyplývá z čl. 17 odst. 1 písm. c) a čl. 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť jde o spor ze spotřebitelské smlouvy, kdy původní věřitelka zaměřuje svou činnost na Českou republiku, kde má žalovaný bydliště. Rozhodným právem je podle čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 právo české, neboť původní věřitelka zaměřuje svou činnost na Českou republiku.

Soud nařídil jednání na den 29. 2. 2022 a účastníky k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl podle , v nepřítomnosti účastníků, vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. V tomto odůvodnění se podle uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. právnická osoba, sídlící na Maltě, se s žalovaným dne 27. 2. 2014 dohodli, že tato společnost poskytne žalovanému zápůjčku ve výši 2 500 Kč, přičemž žalovaný vrátí jednorázově do 17. 4. 2014 částku 3 700 Kč. Částka 2 500 Kč byla žalovanému vyplacena na základě poštovní poukázky dne 4. 3. 2014. Dne 21. 12. 2017 se společnost právnická osoba a žalobkyně dohodly, že výše specifikovaná pohledávka za žalovaným se postupuje na žalobkyni. Dopisem z 18. 1. 2018 společnost právnická osoba žalovanému oznámila postoupení pohledávky a vyzvala jej úhradě dluhu v částce 6 538,72 Kč novému věřiteli, přičemž zásilku za účelem doručení žalovanému podala na poště dne 22. 1. 2018.

Žalobkyně uvedla, že nedisponuje doklady k posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Jelikož se žalobkyně k nařízenému jednání nedostavila, nemohla být soudem poučena k povinnosti dotvrdit a doložit, jak s odbornou péčí přistupovala k prověřování a posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Soud proto vychází z toho, že předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposuzovala.

Po právní stránce posoudil soud věc následovně.

právnická osoba a žalovaý uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu , (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a jejím předmětem byla zápůjčka peněz, jednalo se případech o spotřebitelský úvěr ve smyslu , o spotřebitelském úvěru (dále též„ ZSÚ“), kterýžto zákon je tak na věc nutno aplikovat. Žalobkyně, na niž byla pohledávka za žalovaným postoupena podle a násl. o. z., neprokázala, že její předchůdkyně coby poskytovatelka úvěru svou předsmluvní povinnost ve smyslu ZSÚ posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovaným úvěruschopnost žalovaného splnila, přičemž nesplnění takové povinnosti má podle ZSÚ za následek neplatnost smlouvy, přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Soud proto konstatoval, že ochrana spotřebitele nebyla žalovanému před uzavřením smlouvy poskytnuta, poskytovatelka úvěru postupovala v rozporu se zákonem, její jednání vedlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku (poskytování úvěrů bez prověření úvěruschopnosti spotřebitelů, kteří nejsou schopni tyto včas splácet, může vést k jejich dalšímu zadlužování a ve výsledku k negativním ekonomickým dopadům na celou společnost a její členy), a uzavřená smlouva o úvěru je proto podle o. z. (a v souladu se závěry Soudního dvora EU vyslovenými v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18) absolutně neplatná.

Žalobkyně, na niž byla pohledávka za žalovaným postoupena, má proto za žalovaným pohledávku toliko z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. Předchůdkyně žalobkyně podle absolutně neplatné smlouvy žalovanému poskytla peněžní prostředky v částce 2 500 Kč. Žalovaný nic neplnil a proto je podle § 2993 o. z. povinen bezdůvodné obohacení v částce 2 500 Kč žalobkyni vydat. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení se ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. stává splatnou až k výzvě věřitele. Dle provedených důkazů byl žalovaný k vrácení dlužné částky vyzván psaním ze dne 18. 1. 2018, které bylo žalovanému odesláno dne 21. 1. 2018, výzva se má za doručenou podle § 573 o. z. třetího pracovního dne po odeslání, tj. dne 24. 1. 2018, žalovanému nebyla určena lhůta ke splnění dluhu, byl proto povinen plnit (ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z.) bez zbytečného odkladu. Pokud tedy do následujícího pracovního dne (25. 1. 2018) žalovaný dluh nesplnil, ocitl se od 26. 1. 2018 v prodlení ve smyslu § 1968 o. z., a žalobkyně má proto podle § 1970 o. z. právo požadovat zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši, jež plyne z příslušného vládního nařízení, resp. ve výši nižší dle žalobního návrhu. V tomto rozsahu je tedy žaloba důvodná a soud jí proto výrokem I vyhověl.

Ve zbývajícím rozsahu je, jak bylo osvětleno výše, žaloba pro absolutní neplatnost uzavřené smlouvy nedůvodná. Právo na vydání bezdůvodného obohacení (vrácení částky 2 500 Kč) se stalo splatným až dne 25. 1. 2018. Pokud žalobkyně požadovala úroky z prodlení za období tomuto datu předcházející, nemohla být s žalobou úspěšná. Soud proto žalobu ve zbývající části výrokem II zamítl.

Žalobkyně byla sice ve věci převážně úspěšná, avšak skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr spotřebiteli, aniž by řádně a dostatečně posuzovala jeho úvěruschopnost, jež vedla mj. k zahájení zdejšího řízení, je důvodem hodným zvláštního zřetele pro nepřiznání nákladů řízení ve smyslu a proto soud žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.