Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

58 CO 363/2022-271

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Wildové a soudkyň JUDr. Vladimíry Čítkové a JUDr. Blanky Bendové ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částka s příslušenstvím

k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne datum rozhodnutí, č. j. -235

takto:

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o věci samé (I.) a ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem (II.) potvrzuje, ve výroku o náhradě nákladů řízení státu (III.) se mění jen tak že jejich výše činí částka, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částka do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o věci samé (I.) a ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem (II.) potvrzuje, ve výroku o náhradě nákladů řízení státu (III.) se mění jen tak že jejich výše činí [částka], jinak se v tomto výroku potvrzuje. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne datum soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím, dále částky částka s příslušenstvím a částky částka s příslušenstvím (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku částka (výrok II.) a na náhradě nákladů řízení státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 částku částka (výrok III.).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě (doručené soudu I. stupně dne datum), kterou se žalobkyně domáhala zaplacení celkové částky částka s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení s úhradou jednotlivých částek, z nichž shora uvedená částka sestává) s tvrzením, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o nájmu nebytových prostor, kterou byla žalovanou pronajata žalobkyni v žalobě specifikovaná nebytová jednotka (dále též jen„ nebytové prostory“ případně„ nebytová jednotka“) za účelem provozování restauračního zařízení. Nebytové prostory se ukázaly jako nezpůsobilé k užívání ke sjednanému účelu bez stavebních úprav, které se žalobkyně snažila zajistit, přičemž problémem se ukázal souhlas všech vlastníků jednotek v domě (včetně žalované), v němž se nebytové prostory nacházejí, s provedením stavebních úprav. Žalovaná místo toho, aby umožnila žalobkyni užívání nebytových prostor, jejich nájem ukončila na základě výpovědi ze dne datum, přičemž dopisem ze dne datum žalobkyni vyzvala k jejich vyklizení. Žalobkyně na uvedenou výzvu reagovala dopisem ze dne datum, ve kterém zopakovala své výhrady ke stavu pronajatých nebytových prostor s tím, že nehodlá jejich vyklizení a předání bránit, nicméně považuje za nezbytné s vyklizením projednat zejména otázky do nebytových prostor investovaných prostředků a náhradu vzniklé škody, nicméně k takovému jednání nikdy nedošlo. Celková žalovaná částka tak sestává z částky částka představující žalobkyní uhrazenou kauci, kterou si žalovaná bezdůvodně ponechala, z částky částka, přestavující zálohu na první nájem, která byla s ohledem na vady nebytových prostor, o nichž žalobkyně nebyla žalovanou informována, žalobkyní uhrazena bez právního důvodu, z částky částka představující zůstatkovou cenu technologického zhodnocení k datu zpětného předání nebytových prostor žalované a částky částka představující ušlý zisk žalobkyně za dobu od uzavření nájemní smlouvy, tj. od datum, do data ukončení nájemního vztahu ze strany žalované, tj. do datum, z důvodu nemožnosti užívat nebytové prostory k sjednanému účelu. Celková žalovaná částka nebyla přes výzvu žalobkyně doručenou žalované dne datum ve stanovené lhůtě pěti dnů (ani později) uhrazena.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, když s podrobnou argumentací sporovala jednotlivé žalované nároky. Při jednání dne datum pak vznesla námitku jejich promlčení pro uplynutí dvouleté subjektivní promlčecí doby s poukazem na datum podání žaloby a ukončení nájemního vztahu mezi účastníky (podle protokolu z uvedeného jednání na čl. 234 spisu) dne„ datum“ (správně zřejmě dne datum, jak se podává z tvrzení žalované v podání ze dne datum na čl. 86 a násl. spisu označeném jako„ odůvodnění odporu - poznámka odvolacího soudu).

4. Soud I. stupně v odůvodnění rozsudku v prvé řadě konstatoval, že neshledal důvodnou žádost advokáta žalobkyně příjmení jméno příjmení doručenou dne datum o odročení jednání nařízeného na datum z důvodu pracovní neschopnosti jednatele žalobkyně, když žalobkyně je právně zastoupena a jednatel žalobkyně nebyl k nařízenému jednání předvolán, přičemž poukázal i na to, že podle obsahu spisu zástupce žalobkyně již žádal o odročení jednání dne datum (správně dne datum - poznámka odvolacího soudu) a dne datum z důvodu své nemoci. Neshledal tak opětovnou žádost o odročení jednání„ objektivně ospravedlňující pro neúčast právního zástupce žalobkyně“, pročež dne datum jednal v nepřítomnosti žalobkyně s odkazem na , (dále případně jen „ “). Ve věci rozhodl na základě z provedeného dokazování zjištěného skutkového stavu popsaného pod body 5. až 16. a shrnutého pod bodem 17. odůvodnění prvostupňového rozsudku (odvolací soud na všechna tato zjištění v zájmu stručnosti vlastního rozhodnutí odkazuje). Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil - s odkazem na věta prvá , (dále jen „o. z.“) a o. z. - podle , o nájmu a podnájmu nebytových prostor ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále případně jen„ zákon o nájmu nebytových prostor“), a , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“). Soud I. stupně vyšel z toho, že nájem předmětných nebytových prostor (sjednaný podle nájemní smlouvy uzavřené za účinnosti obč. zák. a zákona o nájmu nebytových prostor) zanikl uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty dne datum na základě výpovědi z nájmu nebytových prostor ze dne datum žalobkyni doručené do datové schránky dne datum, kdy tříměsíční výpovědní lhůta začala běžet prvním dnem následujícího měsíce po doručení výpovědi. Dospěl k závěru, že žalovaná nájem vypověděla platně, tedy v souladu se smluvními ujednáními v tříměsíční výpovědní lhůtě bez udání důvodu. Za situace, kdy od datum žalobkyně neužívala pronajaté prostory k smluvnímu účelu a žalovaná neodevzdala žalobkyni nebytový prostory ve stavu způsobilém k smluvenému nebo obvyklému užívání, žalobkyně od datum věděla, že jí„ vzniká ušlý zisk“ z provozu hostinské činnosti. Nejpozději ke dni uplynutí výpovědní lhůty, tj. k datum, mohla a musela žalobkyně též vědět, že žalovaná se bezdůvodně obohatila na její úkor a v jaké výši na ponechané kauci i na záloze za první nájem, a musela zhruba znát i okolnosti o vzniklé škodě spočívající v ušlém zisku z podnikání v oblasti restaurační činnosti, kterého žalobkyně objektivně nedosahovala již od„ vzniku závazkového vztahu podle nájemní smlouvy“. Soud I. stupně žalobu zamítl z důvodu, že byla podána opožděně, po uplynutí subjektivní promlčecí lhůty (doby - podle terminologie staré právní úpravy - poznámka odvolacího soudu), která počala nejpozději datum a uplynula dne datum, žaloba však byla soudu podána dne datum.

5. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl podle s tím, že v řízení zcela úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení sestávajících z 5 paušálních náhrad nezastoupeného účastníka ve smyslu a , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu (dále případně jen „ “), jak je specifikoval bod bodem 25. odůvodnění napadeného rozhodnutí. O nákladech řízení státu rozhodl podle

6. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, tzv. blanketní odvolání s odkazem na důvody podle , d), e) a g) V doplnění odvolání žalobkyně především namítla, že soud I. stupně nesprávně posoudil její právo účastnit se projednání věci, pokud s ohledem na její právní zastoupení neshledal důvodnou její žádost o odročení jednání a dne datum jednal v její nepřítomnosti. Žalobkyně tak byla zkrácena na svých procesních právech zaručených normami ústavního práva. Podle d má každý právo na to, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti; má-li být toto právo realizováno, musí být účastníkovi umožněno, aby se jednání mohl zúčastnit, což se v projednávané věci nestalo. Vzhledem k tomu, že procesní práva žalobkyně byla dotčena do té míry, že to mohlo mít vliv na napadený rozsudek, měl by ho odvolací soud již jen z tohoto důvodu zrušit. Dále namítla, že se soud I. stupně nedostatečně zabýval okamžikem rozhodným pro běh subjektivní promlčecí doby, s tím, že pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby je rozhodný den, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá ( obč. zák.); pouhé možné neurčité povědomí poškozeného o tom, že mohlo dojít k protiprávnímu úkonu či protiprávní události tak bez dalšího nestačí; poškozený si musí být vědom toho, že na jeho úkor došlo ke škodě, jaká je její přibližná výše a kdo za škodu odpovídá. V této souvislosti žalobkyně uvedla, že v projednávané věci nebyla věc zdaleka jasná; že snažila se získat stavební povolení k opravě prostor, aby splňovaly podmínky pro zahájení provozu restaurace, přičemž se potýkala s absencí souhlasného vyjádření žalované, se složitým jednáním se společenstvím vlastníků jednotek v domě, navíc ještě v roce 2011 komunikovala s žalovanou o případném pokračování nájmu. Žalobkyně tak vyjádřila přesvědčení, že žalobu podala včas. Uvedla, že i kdyby byla žaloba podána po uplynutí zákonné promlčecí lhůty, s ohledem na okolnosti posuzovaného případu by to nemělo mít vliv na její nárok a žaloba by neměla být namítnuta z důvodu promlčení, když uplatnění námitky promlčení žalovanou je v rozporu s dobrými mravy, když na posouzení nároku žalobkyně a obranu žalované je třeba uplatnit i obecné zásady občanského práva formulované novým (o. z.), podle nichž výkon práv obecně nesmí být v rozporu s dobrými mravy; jsou zakázána ujednání porušující dobré mravy ( o. z.) a rovněž je zakázán výklad a použití právních předpisů, které by byly v rozporu s dobrými mravy ( o. z.); v  o. z. je výslovně zakotvena povinnost jednat v právním styku poctivě a poctivost jednání každého se předpokládá. Podle žalobkyně není možné přiznat ochranu jednání žalované,„ která je v postavení vnímaném jako do jisté míry veřejná instituce (jednající za orgán územní spolupráci), a která i přes zjevné porušení jejích povinností z nájemní smlouvy, kdy předmět nájmu nebyl zdaleka vhodný ke sjednanému užívání, bez jakéhokoliv důvodu vypoví nájemní smlouvu i s vědomým značných investic a času žalobkyně investovaného do přípravy projektové dokumentace a pronajímaných prostor, a po výpovědi předá prostory k pronájmu třetí osobě včetně investic provedených žalobkyní, aniž by došlo k jejich vypořádání, a na základě projektové dokumentace žalobkyně poté povolí stavební úpravy této třetí osobě.“ Žalobkyně dodala, že„ k tomu nemá žádné důkazy, nicméně uvedené jednání žalované se jeví značně účelové s možností trestněprávních následků“. Žalobkyně je přesvědčena, že takové jednání lze jednoznačně označit jako jednání nepoctivé a porušující dobré mravy, přičemž i námitka promlčení za těchto okolností je nemravná. Navrhla proto, aby odvolací soud pokud napadený rozsudek soudu I. stupně jako celek nezruší, rozhodl tak, že nárok žalobkyně co do základu uzná a vrátí věc soudu I. stupně pouze za tím účelem, aby rozhodl o výši bezdůvodného obohacení a újmy (ušlý zisk) způsobené žalobkyni.

7. Při jednání odvolacího soudu právní zástupce žalobkyně s podrobnou argumentací akcentoval tu skutečnost, že žalovaná jednala účelově, když žalobkyni vědomě pronajala nebytové prostory nezpůsobilé k pronájmu a následně nedala souhlas nutný pro vydání stavebního povolení pro stavební úpravy nebytových prostor nutné k jejich zprovoznění ke sjednanému účelu. Zopakoval odvolací argumentaci, že i po uplynutí výpovědní doby účastníci jednali o možnosti prodloužení pronájmu předmětných nebytových prostor. K uvedeným skutečnostem se měl vyjádřit právě jednatel žalobkyně, pročež jeho účast u jednání byla nezbytná. Zopakoval, že z uvedených důvodů, je námitka promlčení uplatněných nároků vznesená žalovanou v rozporu s dobými mravy. Dodal, že žalobkyně nebyla seznámena s předběžným názorem soudu I. stupně, že bude věc posuzovat z hlediska žalovanou uplatněné námitky promlčení.

8. Žalovaná ve vyjádření k odvolání označila za správný postup soudu I. stupně, pokud neshledal důvodnou žádost žalobkyně o odročení jednání, při němž vydal napadené rozhodnutí, za situace, kdy se k jednání mohl dostavit řádně předvolaný zástupce žalobkyně, který jako advokát disponoval procesní plnou mocí pro celé řízení a byl oprávněn ke všem jednáním, která mohla v řízení činit žalobkyně ( ), takže žalobkyně nemohla být v důsledku své neúčasti při jednání na svých právech poškozena. Dále poukázala na smysl právní úpravy institutu promlčení v občanskoprávních vztazích; vyjádřila se k okamžiku zahájení běhu subjektivní promlčecí lhůty s tím, že nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení a na náhradu škody se tak promlčel ke dni datum. Ohledně„ dobrých mravů“ poukázala na pasivitu či liknavost žalobkyně ohledně podání žaloby a v průběhu řízení ohledně doplnění žaloby k výzvě soudu I. stupně, předkládání označených důkazů (např. znaleckých posudků k vyčíslení hodnoty stavebních prací a k prokázání vzniku a výše ušlého zisku, jejichž zadání konkrétním subjektům tvrdila v doložení důkazů na výzvu soudu ze dne datum), neposkytnutí součinnosti soudem ustanovenému znalci pro vyhotovení znaleckého posudku. Se zmínkou o smlouvě o postoupení práv k projektové dokumentaci ze dne datum týkající se dotčených nebytových prostor za cenu částka, namítla, že není pravdou tvrzení žalobkyně, že by došlo ke zmaření investice žalobkyně do přípravy projektové dokumentace. S poukazem na skutečnost, že jako subjekt hospodařící s veřejnými prostředky se musí chovat jako řádný hospodář, žalovaná namítla, že pokud žalobkyně k vymáhání svého práva přistupuje od počátku velmi nezodpovědně, nemůže očekávat, že tento způsob jednání bude žalovaná tolerovat, pročež její námitku promlčení nelze posuzovat jako jednání v rozporu s dobrými mravy. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal jí nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení.

9. Při jednání odvolacího soudu žalovaná doplnila, že žalobkyně byla z nebytových prostor vyklizena žalovanou v květnu 2011, tedy k tomuto okamžiku nepochybně již musela vědět, že k žádnému prodloužení nájemní smlouvy nedojde.

10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání správnost rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo ( , ), a to při nařízeném jednání ( ), přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

11. Odvolací soud především dospěl k závěru, že postup soudu I. stupně není zatížen vadou, která by měla za násadek nesprávné rozhodnutí ve věci, pokud soud I. stupně jednal dne datum v nepřítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupcem, ač zástupce žalobkyně požádal o odročení jednání z důvodu pracovní neschopnosti jednatele žalobkyně. K námitce žalobkyně, že soud I. stupně takovým postupem zasáhl do jejích základních práv včetně možnosti zúčastnit se jednání před soudem (projednání věci), lze uvést následující:

12. Účastník se může dát v řízení zastupovat zástupcem, jehož si zvolí ( ). Oprávnění zvolit si zástupce je právem zaručeno (článek 37 odst. 2 d) a jeho smyslem je poskytnout procesním právům a povinnostem účastníka kvalifikovanou ochranu. Zástupce, vybavený plnou mocí pro celé řízení, je oprávněn ke všem úkonům, které může v řízení učinit účastník ( ), ať je jím advokát ( ) nebo tzv. obecný zmocněnec ( ). Zástupci doručuje soud vždy písemnosti, účastníku jen tehdy, má-li se účastník dostavit k výslechu nebo jinému úkonu nebo má-li v řízení něco osobně vykonat, případně rozhodne-li tak soud ( a 2, odst. 4 písm. a), b) ); zástupce je proto také vždy nutné předvolat k jednání ( ). Je-li účastník zastoupen, vykonává svá procesní práva a povinnosti prostřednictvím zástupce.

13. Ze shora uvedeného vyplývá, že o odnětí možnosti jednat před soudem jde v případě zastoupeného účastníka jen tehdy, jestliže účastník v důsledku postupu soudu nemůže realizovat svá procesní práva ani prostřednictvím svého zástupce. Tato situace v projednávané věci však nenastala, když žalobkyně je v řízení zastoupena advokátem, který požádal o odročení jednání pouze z důvodu na straně žalobkyně (jejího jednatele), nikoliv také z důvodu na své straně, pro který by se jednání soudu I. stupně nařízeného na den datum, k němuž byl řádně a včas předvolán, nemohl zúčastnit. Žalobkyně nebyla k tomuto jednání předvolána, nešlo tedy o situaci, kdy se účastník má dostavit k výslechu nebo jinému úkonu nebo má v řízení něco osobně vykonat, nebo by tak rozhodl soud. Z uvedeného vyplývá, že otázku naplnění zákonem stanovené podmínky pro jednání v nepřítomnosti účastníka (resp. jeho právního zástupce) ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř soud I. stupně náležitě zhodnotil.

14. Odvolací soud při nařízeném jednání zopakoval dokazování„ Smlouvou o nájmu nebytových prostor číslo N - číslo“ ze dne datum (čl. 25 a násl. spisu) z níž zjistil, že podle čl. 8 této smlouvy nájemce může požadovat až po skončení nájmu úhradu„ Zhodnocení Nebytového prostoru“, dal-li pronajímatel předchozí písemný souhlas se„ Změnou Nebytového prostoru“, ale nezavázal-li se k úhradě nákladů; podle bodu 1.5. se,,Zhodnocení Nebytového prostoru rozumí částka vynaložená (mimo jiné) na Technické zhodnocení Nebytového prostoru“. Dále zopakoval dokazování dopisem žalobkyně adresovaným žalované ze dne datum (čl. 16 a 17 spisu), z něhož zjistil, že žalobkyně - v souvislosti se svými kroky ohledně rekonstrukce předmětného nebytového prostoru - mimo jiné upozorňuje žalovanou na to, že její zástupce se pravidelně účastnil schůzí SVJ, jejichž součástí bylo projednávání otázek rekonstrukce předmětných nebytových prostor včetně nového uspořádání„ 1.PP“, tedy že žalovaná musela být o stavu pravidelně informována, a dále že byly získány souhlasy všech dotčených osob vyjma žalované. Dále odvolací soud doplnil dokazování u označenou jako„ SOUHLAS se stavebními úpravami“ datovanou dnem datum (v podání žalobkyně ze dne datum na a násl. označenou jako důkaz číslo k prokázání jejího tvrzení o písemném souhlasu pronajímatele s provedením zněm nebytových prostor), z níž zjistil, že žalobkyně je zde označena jako stavebník, a následuje text pod bodem I.„ Níže uvedení vlastníci jednotek souhlasí, aby stavebník jako nájemce nebytového prostoru v 1. N,P. a 1. P.P číslo na sklepních prostorů jednotek 102, 5a 8 v objektu adresa, k. ú. obec, ulice ulice a číslo, obec a číslo, provedl stavební úpravy jednotky dle projektu zpracovaného Ing. jméno příjmení, tímto se ovšem vlastníci jednotek nevzdávají práva být účastníky při stavebním povolení a kolaudaci stavby“; následuje ujednání o závazcích stavebníka (bod II.) a jeho povinnostech během provádění stavby (bod III.), ujednání, že stavba bude realizována na základě stavebního povolení a to odbornou firmou (bod III.); pod bodem V. je uvedeno, že„ Stavebník společně se zástupcem SVJ ulice a číslo bude jednat s MČ obec a číslo, jako majitelem pronajatých prostor o změně uspořádání v 1. P.P. domu, kde pronajatý prostor se zvětší“ …„ Smlouvu o výstavbě, zahrnující připojení prostorů k n.j. číslo vznik nových nebytových jednotek číslo – 114 v 1. P.P. zpracuje stavebník do své žádosti o stavební povolení.“; pod bodem VII. Je uveden text„ Souhlasy majitelů jsou na přiloženém listě.“, přičemž jakákoliv specifikace tohoto listu se z uvedené y nepodává. K uvedené ě byla žalobkyní připojena označená jako„ Dohoda o provádění prací“ datovaná dnem datum, z jejíhož textu se nepodává, že by byla uzavřena i s žalovanou, a dále označená jako„ Seznam členů Společenství vlastníků jednotek domu ulice a číslo, adresa, obec a číslo, bez jakéhokoliv data, obsahující kolonky„ jednotka“,„ vlastník, bydliště“,„ spol. podíl“,„ podíl v %“ a„ podpis člena“, kde na prvním řádku jako vlastník jednotek„ 101, 102, 5, 8“ je uvedena žalovaná a podpis„ příjmení“; na konci y je rukou psaný text„ přítomno 90,74% hlasů“.

15. Na základě skutkových zjištění soudu I. stupně (po jejich dílčím doplnění - viz bod 14. shora) dospěl odvolací soud k závěru, že soud I. stupně učinil správný závěr, že všechny žalované nároky jsou promlčeny. Soud I. stupně za situace, kdy žalovaná vznesla námitku promlčení žalovaných nároků, se zcela správně nejprve zabýval důvodností této námitky. Nepochybil ve svém závěru, že nájem předmětných nebytových prostor zanikl uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty dne datum. Rovněž zcela správně vyšel z toho, že nejpozději k tomuto datu mohla a musela žalobkyně vědět, že žalovaná se bezdůvodně obohatila na její úkor a v jaké výši (ve smyslu § 107 odst. 1 obč. zák.) na tvrzeně bezdůvodně ponechané kauci (požadováno částka) i na tvrzeně bezdůvodně uhrazené záloze za první nájem (požadováno částka), a musela zhruba znát i okolnosti o vzniklé škodě (ve smyslu § 106 odst. 1 obč. zák.), spočívající v ušlém zisku z podnikání v oblasti restaurační činnosti, kterého nedosahovala již od vzniku nájemního vztahu dne datum (požadováno částka za dobu existence nájemního vztahu). Jako bezdůvodné obohacení na straně žalované lze posoudit i částku částka požadovanou po žalované jako zůstatkovou cenu technologického zhodnocení nebytových prostor žalované. Z obsahu listiny„ SOUHLAS se stavebními úpravami“ datované dne datum, žalobkyní v podání ze dne datum označené jako důkaz číslo k prokázání jejího tvrzení o písemném souhlasu pronajímatele s provedením zněm nebytových prostor podle bodu 8.3. nájemní smlouvy (viz. zjištění pod bodem 14. shora), nelze existenci takového písemného souhlasu žalované dovodit, a nelze ho dovodit ani z jejích příloh. Z listiny„ Seznam členů Společenství vlastníků jednotek domu ulice a číslo, adresa, obec a číslo, bez jakéhokoliv data“ totiž nelze usuzovat, že by se vztahovala právě k ě ze dne datum; z ručně psaného textu v její dolní části lze spíš usuzovat, že jde o prezenční u z nějakého (blíže neidentifikovaného) shromáždění vlastníků jednotek. Za takové situace nelze uvedený nárok posuzovat jako plnění ze smlouvy, ale jako bezdůvodné obohacení na straně žalované, pročež i v tomto případě začal běh dvouleté subjektivní promlčecí doby (ve smyslu obč. zák.) od okamžiku ukončení nájemního vztahu. Subjektivní promlčecí doba jak u žalovaných nároků na vydání bezdůvodného obohacení, tak u nároku na náhradu škody/ušlého zisku uplynula dne datum, když nejpozději k tomuto datu musela žalobkyně vědět o všech podstatných okolnostech pro uplatnění jak nároku na náhradu škody, tak i nároků na vydání bezdůvodného obohacení. Žaloba však byla soudu podána dne datum. I kdyby jako počátek běhu subjektivní promlčecí doby byl zvažován okamžik vyklizení žalobkyně žalovanou v květnu rok (když nejpozději k tomuto okamžiku žalobkyně věděla, že již nájem předmětných nebytových prostor nebude obnoven), uvedená promlčecí doba by uplynula v květnu rok, pročež i v takovém případě by žalované nároky byly promlčeny. Odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně dospěl k závěru, že žalované nároky žalobkyně jsou promlčeny; námitka promlčení ze strany žalované tak byla vznesena důvodně.

16. Není případná odvolací argumentace žalobkyně, že námitka promlčení vznesená žalovanou je v rozporu s dobými mravy. Odvolací soud připomíná, že institut promlčení má vést oprávněného k tomu, aby svá práva vykonal ve společensky přiměřené době (promlčecí lhůtě) tak, aby po časově neomezenou dobu nebyli dlužníci ohledně svých povinností vystaveni donucujícímu zákroku (tzv. vynutitelnosti) ze strany soudů. Tím institut promlčení - kterým dochází k oslabení určitého práva v důsledku marného uplynutí času (promlčecí lhůty) v tom smyslu, že není-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, není dlužník povinen plnit - v souladu s požadavkem právní jistoty brání existenci dlouhotrvajících občanských subjektivních práv a jim odpovídajících povinností. Dobrými mravy rozumí § 3 odst. 1 obč. zák. souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Těmto normám zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoli právu, které se podle zákona promlčuje. Jestliže by však výkon práva namítat promlčení uplatněného nároku byl toliko prostředkem umožňujícím poškodit jiného účastníka právního vztahu, zatímco dosažení vlastního smyslu a účelu sledovaného právní normou by pro něj zůstalo vedlejší a z hlediska jednajícího by bylo bez významu, jednalo by se sice o výkon práva, který je formálně se zákonem v souladu, avšak šlo by o výraz zneužití tohoto subjektivního práva (označované rovněž jako šikana) na úkor druhého účastníka, a tedy o výkon v rozporu s dobrými mravy. O jednání vykazujícím znaky přímého úmyslu poškodit druhého účastníka by ovšem nebylo možno uvažovat z okolností a důvodů, z nichž je vznik uplatněného nároku dovozován, nýbrž jen z konkrétních okolností, za nichž byla námitka promlčení tohoto nároku uplatněna. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2000, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo po pořadovým číslo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. ).

17. V projednávané věci se žalobkyně dovolává skutečnosti, že námitka promlčení vznesená žalovanou je v rozporu s dobrými mravy, právě a jen s poukazem na okolnosti a důvody, z nichž dovozuje vznik žalovaných nároků, pokud poukazuje na okolnosti případu, kdy namítá účelovost a nepoctivost jednání žalobkyně při vzniku nájemního vztahu a v průběhu jeho existence - jak se podává z tvrzení uvedených v podaném odvolání a zopakovaných při jednání odvolacího soudu. Žalovaná žádným svým jednání nezavinila, že žalobkyně podala žalobu až po uplynutí subjektivní promlčecí doby. Ostatně takové jednání žalobkyně ani netvrdila. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že námitka promlčení vznesená žalovanou není v rozporu s dobrými mravy.

18. Není důvodná ani odvolací námitka žalobkyně, že nebyla soudem I. stupně seznámena s předběžným názorem soudu I. stupně, že bude věc posuzovat z hlediska žalovanou uplatněné námitky promlčení. Námitka promlčení byla žalovanou vznesena při jednání dne datum, jehož se právní zástupce bezdůvodně nezúčastnil, pročež žalobkyně nemohla být jeho prostřednictvím soudem I. stupně v tomto směru poučena.

19. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé (I.) jako věcně správný podle § 219 o. s. ř potvrdil, včetně správného akcesorického výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem (II.).

20. Ve výroku o náhradě nákladů státu (III.) bylo soudem I. rozhodnuto správně podle , nicméně soud I. stupně dospěl k nesprávné výši těchto nákladů, když podle obsahu spisu znalci bylo přiznání a vyplaceno znalečné ve výši částka, a to ve výši částka ze zálohy složené žalobkyní a ve výši částka z rozpočtových prostředků státu. Odvolací soud proti tento nákladový výrok změnil podle tak, že jejich výše činní částka, jinak ho jako věcně správný potvrdil ( ).

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ve spojení s  , přičemž odvolací soud i v odvolacím řízení zcela úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení sestávajících ze dvou paušálních náhrad nezastoupeného účastníka ve smyslu a , a to za písemné vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, které se podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( , a ).

Pouze proti výroku o náhradě nákladů řízení není dovolání přípustné ( ).