Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
72 C 63/2022-183
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Soňou Novotnou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení jméno.
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 20.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky ve výši 20.000 Kč od 1. 7. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 10.000 Kč s úrokem ve výši 25,85 % ročně z pohledávky ve výši 20.000 Kč od 31. 5. 2017 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 20.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky ve výši 20.000 Kč od 1. 7. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 10.000 Kč s úrokem ve výši 25,85 % ročně z pohledávky ve výši 20.000 Kč od 31. 5. 2017 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se na základě podané žaloby domáhal ve vztahu k žalovanému, celé jméno žalovaného, dříve jméno příjmení, zaplacení částky v celkové výši 30.000 Kč a to s tím, že žalobce v žalobě uvedl, že žalovaný v postavení úvěrovaného uzavřel dne 30. 5. 2017 s předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO, jako úvěrujícím, smlouvu o úvěru číslo dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Na základě mezi účastníky uzavřené smlouvy o úvěru se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 20.000 Kč s pevně stanovenou úrokovou sazbou, kdy poskytnuté peněžní prostředky se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli spolu s úrokem, poplatkem za vyhodnocení a správu úvěru, poplatkem za uzavření smlouvy a za sjednání úvěru společně s inkasním poplatkem za hotovostní výběr splátek. Žalovaný se tak zavázal na základě smlouvy o úvěru původnímu věřiteli poskytnutou peněžní částku vrátit v 13 pravidelných splátkách, kdy první splátka byla splatná v měsíci, který bezprostředně následuje po podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni 30. 6. 2018. Přestože ze strany původního věřitele byl závazek na základě uzavřené smlouvy splněn a sjednaný úvěr byl žalovanému dne 30. 5. 2017 poskytnut, jak také žalovaný potvrdil svým vlastnoručním podpisem na smlouvě o úvěru, žalovaný svůj závazek vyplývající ze smlouvy o úvěru nesplnil řádně a včas. Žalovaný se tak ocitl v prodlení s úhradou dlužné částky v celkové výši 20.000 Kč a s ohledem na prodlení žalovaného tak žalobce uplatnil rovněž právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení v zákonné výši z neuhrazené jistiny od 1. 7. 2018 do zaplacení společně se smluvní pokutou. Žalobce dále uvedl, že dle článku V. smlouvy o úvěru vznikla žalovanému v postavení dlužníka povinnost zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení, a to do zaplacení. Žalobce uplatnil ve vztahu k žalovanému rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky ve výši 20.000 Kč za období od 1. 7. 2018 do 21. 9. 2021, přičemž výše smluvní pokuty byla stanovena v celkové výši 23.520 Kč. Pokud jde o žalobcem požadovanou částku odpovídající smluvní pokutě, žalobce uvedl, že nicméně na základě podané žaloby požaduje po žalovaném zaplacení pouze částky odpovídající polovině nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 10.000 Kč, a to s tím, že rovněž jistina úvěru je ze strany žalobce požadována ve výši 20.000 Kč. Přestože byl žalovaný ze strany žalobce vyzván k zaplacení dlužné částky rovněž prostřednictvím předžalobní upomínky, ze strany žalovaného k zaplacení dlužné částky ani posléze nedošlo. Následně byla pohledávka vůči žalovanému vyplývající ze smlouvy o úvěru postoupena ze strany původního věřitele, právnická osoba, IČO, resp. společnosti právnická osoba, IČO, na níž byla převedena část závodu společnosti právnická osoba, IČO, zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů, následně postoupena na společnost právnická osoba, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019, přičemž následně byla pohledávka smlouvou ze dne 26. 5. 2020 postoupena žalobci. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.
5. Dne 30. 5. 2017 uzavřel právní předchůdce žalobce (společnost právnická osoba, IČO) a žalovaný celé jméno žalovaného, dříve jméno příjmení smlouvu o úvěru číslo na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, které byly žalovanému téhož dne poskytnuty, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč spolu s úroky a poplatky za správu úvěru a za hotovostní výběr splátek prostřednictvím jednotlivých 13 měsíčních splátek po 2.600 Kč, přičemž takto se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku v celkové výši 34.600 Kč, a to s ohledem na částku odpovídajícím celkovým nákladům spotřebitelského úvěru v celkové výši 14.600 Kč, přičemž každá splátka byla splatná třicátého dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Společně se smlouvou žalobce předložil rovněž předpis splátek ke smlouvě o úvěru uzavřené dne 30. 5. 2017 ve vztahu k poskytnuté částce ve výši 20.000 Kč s dobou trvání úvěru v délce 13 měsíců, přičemž rovněž předpis splátek ke smlouvě byl opatřen podpisem žalovaného jako dlužníka.
6. Pokud se jedná o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, žalobce soudu předložil zejména jednotlivé listiny v podobě čestného prohlášení, přiznání k dani z příjmu fyzických osob za zdaňovací období kalendářního roku 2016, tj. od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016, kdy dále žalobce předložil žádost žalovaného o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 30. 5. 2017 s s finanční analýzou. Spolu s žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru tak předložil žalobce finanční analýzu provedenou dne 30. 5. 2017 včetně listiny v podobě„ credit scoring“, kdy v rámci této scoringové karty k úvěru soud zjistil, že žalovaný dle hodnocení předchůdce žalobce byl vyhodnocen jako žadatel, kterému lze na základě finanční analýzy poskytnout úvěr s maximální výší měsíční splátky v částce 12.030 Kč, kdy takto lze poskytnout úvěr až do výše 25.000 Kč. Dále se z listiny označené jako finanční analýza ve vztahu k žalovanému podává výše měsíčního příjmu žadatele ve výši 16.530 Kč spolu s výší měsíčních výdajů žadatele ve výši 3.500 Kč, které nebyly dále specifikovány, přičemž minimální měsíční výdaje byly stanoveny částkou ve výši 3.050 Kč s ohledem na částku stanovenou jako„ rezerva na neočekávané výdaje“ ve výši 1.000 Kč. S ohledem na„ měsíční volné finanční zdroje“ ve výši 12.030 Kč tak bylo stanoveno, že žadateli lze poskytnout úvěr, a to s maximální výši měsíční splátky v uvedené výši.
7. Na základě smlouvy o prodeji části závodu uzavřené mezi společností právnická osoba, IČO, a společností právnická osoba, IČO, následně došlo k postoupení pohledávky dne 11. 12. 2019, kdy byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi společností právnická osoba, IČO, coby postupitelem a společností právnická osoba, IČO, coby postupníkem, přičemž následně byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2020 takto na žalobce ze strany společnost právnická osoba, postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným, což bylo žalovanému oznámeno prostřednictvím dopisu ze dne 5. 11. 2018 v podobě oznámení předloženého spolu s potvrzením o expedici obyčejných zásilek a dále prostřednictvím výzvy ze dne 27. 7. 2020. Aktivní věcná legitimace žalobce se tak opírá o shora uvedené listinné důkazy, k nimž žalobce předložil rovněž seznam postoupených pohledávek. Žalovaný byl dále vyzván k úhradě dlužné částky prostřednictvím předžalobní výzvy, přičemž žalobce předložil k zasílaným písemnostem příslušné podací lístky.
8. Dle § číslo smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Právní poměr mezi stranami se dále řídí mimo jiné také ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
10. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
11. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
15. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
16. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Soud má tak za to, že s ohledem na vše shora uvedené za to, že s ohledem na v rámci ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jako důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 občanského zákoníku jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy pak soud posoudil nárok žalobce jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, vzniklého plněním bezprávního důvodu dle § 2991 občanského zákoníku provázené povinností žalovaného toto obohacení vydat. Výše bezdůvodného obohacení je pak dána částkou, která takto byla žalovanému poskytnuta, neboť žalovaný v řízení nerozporoval tvrzení žalobce, že za účelem vzniklého dluhu neuhradil ničeho.
19. Na podkladě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že s ohledem na ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je třeba posoudit plnění, které bylo ze strany právního předchůdce žalobce poskytnuto žalovanému dle pravidel o bezdůvodném obohacení, když zákonem stanovenou neplatnost právního jednání, jako důsledek porušení uvedené povinnosti věřitele, je v návaznosti na ustanovení § 588 občanského zákoníku třeba považovat za neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinností poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je přitom povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu z úřední povinnosti, přičemž v projednávaném případě dospěl k závěru, že povinnosti stanovené věřiteli zákonem o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy, věřitel nedostál, jestliže se poměry žalovaného v pozici spotřebitele, za situace kdy mezi smluvními stranami byla nepochybně uzavřena smlouva mající charakter smlouvy spotřebitelské, nezabýval. Věřitel přitom poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).
20. Žalobci tak byla přiznána částka ve výši 20.000 Kč odpovídající žalovanému poskytnutému plnění ve vztahu, ke kterému se bezdůvodně na úkor žalobce obohatil ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku s ohledem na povinnost vrátit plnění získané z neplatného právního důvodu. Soud tak dospěl ve vztahu k žalobcem požadované částce v uvedené výši, která byla žalovanému poskytnuta, k závěru, že žaloba je v daném rozsahu důvodná. Žalovaný však poskytnuté peněžní prostředky dosud nevrátil, ani skutečnosti tvrzené žalobcem v řízení nerozporoval, netvrdil, že by na svůj dluh čehokoliv uhradil, když zůstal v řízení zcela nečinný a na svou obranu ničeho neuvedl. Pohledávka byla postoupena na žalobce, který je tak ve věci aktivně legitimován. Vedle jistiny má žalobce právo na úhradu úroků z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
21. Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobě zčásti vyhověl a bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku. Ve zbylém rozsahu nezbylo soudu než žalobu zamítnout. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.
22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Jde-li o posouzení míry úspěchu ve sporu, soud přitom v daném případě mimo jiné zohlednil závěry vyslovené například v nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, dle něhož je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Ve věci tak soud dospěl k závěru o převážném úspěchu žalovaného. S ohledem na skutečnost, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.