Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
5 C 210/2022-30
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 5.772 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Řízení se v části o zaplacení 2.658 Kč zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4.000 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,25% od 16. 4. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se v části o zaplacení 617,52 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,25% jdoucími z částky 4.000 Kč od 11. 12. 2021 do 15. 4. 2022, zamítá.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 366,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa.
Odůvodnění:
<b>I. Řízení se v části o zaplacení 2.658 Kč zastavuje.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4.000 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,25% od 16. 4. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žaloba se v části o zaplacení 617,52 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,25% jdoucími z částky 4.000 Kč od 11. 12. 2021 do 15. 4. 2022, zamítá.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 366,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].</b>
1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení finančního plnění zahrnujícího částku jistiny ve výši 4.000 Kč, smluvních úroků ve výši 886 Kč (zahrnující i částku paušalizovaných nákladů na upomínání ve výši 150 Kč), částku smluvní pokuty ve výši 1.772 Kč a příslušenství sestávajícího z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z jistiny ve výši 400,52 Kč a dále zákonného úroku z jistiny od datum do zaplacení. Žalobu pak odůvodnila zejména tím, že nárok na shora uvedená finanční plnění nabyla z titulu smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, kterou uzavřela se společností právnická osoba, (dále jen„ původní věřitel“). Původní věřitel na základě smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, poskytl žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 4.000 Kč, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s úrokem ve výši 736 Kč, tj. celkem 4.736 Kč ve lhůtě do 30 dnů od jeho poskytnutí. Následně došlo na základě dodatku ke smlouvě ze dne datum k prodloužení lhůty splatnosti do datum. Žalovaný však své povinnosti nedostál a nesplatil ničeho. Z tohoto důvodu původnímu věřiteli v souladu s ujednáním uvedeným ve čtvrtém odstavci třetí strany smlouvy vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny, která byla původně vyčíslena na 1.796 Kč. Žalobkyně však po revizním přepočtu smluvní pokuty požaduje jen 1.772 Kč, a to s odkazem na ustanovení § 122 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena na žalobkyni s účinností ke dni datum. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 6.682 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 4.000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 736 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 1.796 Kč (před revizí – pozn. soudu) a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč (nárokovaná v souladu s ujednáním ve čtvrtém odstavci třetí strany úvěrové smlouvy). Nad rámec postoupeného žalobkyně požaduje i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 400, 52 Kč z částky 4.000 Kč za období od datum do datum a náhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojeného s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. Žalovaný byl o zaplacení opakovaně upomínán.
2. K výzvě soudu žalobkyně výslovně sdělila, že stran procesu zkoumání tzv. úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje žádnými důkazními prostředky. V souvislosti s tímto konstatováním proto žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to co do shora popsané částky kapitalizovaného smluvního úroku a částky smluvní pokuty, tj. vše v celkové výši 2.658 Kč (886 + 1.772). Vzhledem k tomu, že žalobkyně akt částečného zpětvzetí provedla ještě před zahájením prvého jednání ve věci samé, soud tomuto návrhu vyhověl bez zjišťování stanoviska žalovaného a s odkazem na § 96 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. řízení v této části zastavil (výrok I. tohoto rozsudku).
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání se pak žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ačkoliv byl k jednání řádně předvolán. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalovaného ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Soud má za prokázaný tento skutkový stav věci:
Mezi společností právnická osoba a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru číslo ze dne datum, platná a účinná ve znění dodatku označeného rovněž jako smlouva stejného čísla ze dne datum. Úvěr ve výši 4.000 Kč byl žalovanému poskytnut v hotovosti dne datum, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit předmětný úvěr spolu s úrokem ve výši 736 Kč, tj. celkem 4.736 Kč ve lhůtě do 30 dnů od jeho poskytnutí. Následně došlo na základě dodatku ke smlouvě ze dne datum k prodloužení lhůty splatnosti do datum. Uvedený dodatek byl uzavírán již prostředky na dálku (přes internet na internetové adrese webová adresa). Žalovaný však své povinnosti přesto nedostál a nesplatil ničeho. Původní věřitel pak pohledávku z výše specifikované smlouvy o úvěru postoupil na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalovanému řádně oznámeno dopisem ze dne datum. Žalovaný na svůj dluh ani přes opakované upomínky ničeho nezaplatil. Žalovanému byla zaslána i předžalobní upomínka ze dne datum, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu nejpozději do datum.
5. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datum (dále jen z. s. ú.), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.
8. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
15. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
16. Podle § 1880 odst. 1 a 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. (2) Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
17. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k datům počátku prodlení.
20. Při právním hodnocení projednávaného nároku soud předně vyšel z povahy práv a povinností, které si mezi sebou původní věřitel a žalovaný ujednali prostřednictvím smluv o úvěru. Předmětný úvěr pak postupitel jako poskytovatel nebankovních půjček/úvěrů sjednal v rámci své podnikatelské činnosti, tedy jako poskytovatel ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný naopak předmětný úvěr sjednal mimo rámec jakékoli podnikatelské či samostatně výdělečné činnosti, tedy jako spotřebitel ve smyslu § 419 o. z., a proto je třeba sjednaný úvěr právně kvalifikovat též jako spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú.
21. S ohledem na právní povahu sjednaného úvěru tak postupiteli ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú. vznikla povinnost posoudit tzv. úvěruschopnost žalovaného. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní, povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti pak svým významem přesahuje rovinu dvoustranného soukromoprávního poměru úvěrujícího a úvěrovaného a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tak povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť:„ předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).
22. Ve vztahu k provedenému skutkovému posouzení však lze konstatovat, že žalobkyně na předložení důkazních prostředků vztahujících se k posuzování tzv. úvěruschopnosti žalovaného ze strany postupitele zcela rezignovala. Toto ostatně sama žalobkyně potvrdila, když k výzvě soudu sdělila, že žádnými takovými důkazními prostředky nedisponuje. Za daného stavu věci proto soud musel vycházet ze závěru, že původní věřitel při posuzování tzv. úvěruschopnosti žalovaného v rozporu s § 86 odst. 1 z. s. ú. nepostupoval s náležitou pečlivostí. Proto závazek ze smlouvy o úvěru soud po právní stránce vyhodnotil jako absolutně neplatný ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., a to pro rozpor se zákonem.
23. Plnění poskytnutá na základě smlouvy o úvěru je tudíž na místě právně kvalifikovat jako závazek z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Právě a pouze pohledávku z tohoto závazku také žalobkyně ve smyslu § 1879 o. z. včetně jeho příslušenství mohla z titulu postoupení pohledávky nabýt. Z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného tak soud uplatněný a dodatečně postoupený nárok (po částečném zpětvzetí žaloby) výrokem II. tohoto rozsudku uznal jako oprávněný co do částky jistiny 4.000 Kč.
24. Bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, a doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o.z. Teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. V daném případě je třeba za kvalifikovanou výzvu k zaplacení považovat předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky ve lhůtě nejpozději do 15. 4. 2022. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky úrok z prodlení od datum, neboť od této doby byl žalovaný prokazatelně v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 11,75% p.a. Žalobkyni však byl přiznán úrok z prodlení v požadované (nižší) výši 8,25 % p.a. Žalobním petitem je soud vázán. Lhůta k plnění byla určena s odkazem na § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku).
25. V návaznosti na shora uvedené ohledně okamžiku, kdy se žalovaný dostal do prodlení, je žaloba nedůvodná jednak v části o zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu od datum do datum ve výši 400,52 Kč, jednak za dobu od 11. 12. 2021 do 15. 4. 2022.
26. Konečně jako nedůvodnou shledal soud žalobu v části o zaplacení„ účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 2217 Kč“. Lze totiž přiznat jen skutečně a průkazně vynaložené náklady. Skutečnost, že žalovaný byl informován o„ nacenění“ jednotlivých úkonů neznamená, že žalobkyně je oprávněna takové náklady účtovat, aniž by prokázala, že je skutečně a účelně vynaložila. Především poštovné spojené s odesláním upomínky spadá do režijního paušálu, který advokátu náleží a byl mu přiznán za odeslání předžalobní výzvy. Opakované upomínky a náklady s tím spojené nelze automaticky pokládat za účelné. Naopak vedle vyúčtovaného režijního paušálu za zaslanou předžalobní upomínku se další požadované náklady spojené s odesláním„ jiné“ upomínky jeví jako snaha žalobkyně dále„ uměle“ navýšit nárok uplatněný žalobou. V rozsahu, v jakém tedy soud neshledal žalobu důvodnou, tj. co do částky 617,52 Kč (400,52 + 217), proto rozhodl o jejím zamítnutí včetně příslušenství (výrok III.).
27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 366,70 Kč, přičemž tato částka představuje 10 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 45 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 772 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 500 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 700 Kč ve výši 567 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.