Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
22 C 34/2022-79
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Bodnárikovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
se sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 99 480 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 50 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 45 895 Kč od 19.9.2021 do zaplacení a dále z s úrokem z prodlení ve výši 8,5% z částky 4 105 Kč od 29.1.2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 49 480 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 45 895 Kč od 19.9.2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 4 105 Kč od 19.9.2021 do 28.1.2022 a úrokem ve výši 19,06 % ročně z částky 50 000 Kč od 19.9.2021 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu 21.2.2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 99 480 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 50 000 Kč od 19.9.2021 do zaplacení a dále úrokem ve výši 19,06% ročně z částky 50 000 Kč od 19.9.2021 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, uzavřela dne 6.9.2019 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo přičemž před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Na základě uzavřené smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 50 000 Kč, jenž se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 37 480 Kč a odměnou za administrativní činnost ve výši 12 000 Kč v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 4 145 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 18.9.2021. Žalovaný neuhradil ani jednu splátku, přičemž neuhrazená jistina se dále úročí úrokem ve výši 19,06% ročně. Pohledávka za žalovaným přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.7.2020 ze společnosti právnická osoba na žalobkyni. Přes opakované výzvy žalovaný svůj dluh neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, proto soud věc projednal v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř.
4. Z trestního spisu Okresního soudu v Chomutově pod sp.zn. spisová značka z obžaloby zjistil, že dne 15.3.2022 byla k Okresnímu soudu v Chomutově podána Statním zastupitelstvím v Chomutově obžaloba na celé jméno žalovaného a jméno příjmení příjmení mimo jiné pro skutek, že v přesně nezjištěné době v srpnu roku 2019 na přesně nezjištěném místě jméno příjmení příjmení bez oprávnění vyhotovila a předala celé jméno žalovaného listiny dokládající jeho smyšlený pracovní poměr u společnosti právnická osoba, a to potvrzení o zaměstnání a výplatní listy, ačkoliv věděla, že celé jméno žalovaného nikdy nebyl zaměstnancem uvedené společnosti a že tyto listiny celé jméno žalovaného použije při sjednávání úvěrových smluv, a dále jméno jméno navrhla, aby s využitím uvedených listin požádal různé společnosti o poskytnutí spotřebitelských úvěru, přičemž od celé jméno žalovaného obdržela podíl ve výši nejméně 30 000 Kč na finančních prostředcích vylákaných od věřitelů jednáním, které uskutečnil celé jméno žalovaného tak, že dne 6.9.2019 na přesně nezjištěném místě uzavřel prostřednictvím internetových stránek společnosti právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, který vyčerpal, přičemž při sjednání uvedené smlouvy věřiteli lživě uvedl, že je zaměstnán u společnosti právnická osoba a dosahuje měsíčního příjmu 26 000 Kč a tuto skutečnost doložil potvrzením zaměstnavatele a výplatními listy, ačkoliv ve stejné době byl bez zaměstnání a věděl, že uvedené potvrzení zaměstnavatele a výplatní listy bez oprávnění vyhotovila jméno příjmení příjmení a že uvedený úvěr nebude věřiteli splácet, čímž společnosti právnická osoba způsobil škodu ve výši 50 000 Kč, čímž se měl společně s dalšími skutky dopustit mimo jiné přečinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. Zákoníku. Dále z trestního spisu, ze zpráva Okresní správy sociálního zabezpečení Chomutov, že celé jméno žalovaného byl v době uzavření smlouvy s právní předchůdkyní žalobkyně nezaměstnaný, zaměstnán byl pouze v roce 2018 na dohody o pracovní činnosti u právnická osoba právnická osoba
5. Z dopisu ze dne 6.9.2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně informovala o splátkách, jejich splatnosti.
6. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán u společnosti právnická osoba, s měsíčním příjmem 26 000 Kč, s osobními výdaji ve výši 3 410 Kč, výdaji na bydlení ve výši 4 000 Kč, ostatními výdaji 1000 Kč. Číslo účtu zákazníka bylo bankovní účet.
7. Z listiny zpracování osobních údajů – prohlášení a souhlasy žadatele soud zjistil, že žalovaný dne 6.9.2019 podepsal tento souhlas i prohlášení.
8. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 13.1.2022 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky ve výši 103 958,51 Kč nejpozději do 28.1.2022. Předžalobní výzva byla předána k poštovní přepravě dne 14.1.2022.
9. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba uzavřela dne 6.9.2019 s žalovaným smlouvu, ve které se zavázala poskytnou žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky společnosti vrátit spolu s úrokem ve výši 37 480 Kč a administrativním poplatkem ve výši 12 000 Kč v 24 měsíčních splátkách po 4 145 Kč. Výše RPSN úvěru činila 111,32 %.
10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.7.2020 soud zjistil, že právní předchůdce společnost právnická osoba, na straně postupitele a žalobkyně na straně postupníka uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek postupitele vzniklých ze smluv o spotřebitelském úvěru, které uzavřel Postupitel jako věřitel se svými klienty jako dlužníky, specifikovaných v seznamu pohledávek.
11. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že z účtu společnosti právnická osoba, byla na účet bankovní účet zaslána částka 50.000 Kč dne 6.9.2019.
12. Ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami ze společnosti právnická osoba na žalobkyni byla i pohledávka za žalovaným z uzavřené smlouvy ze dne 6.9.2019.
13. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26.8.2020 soud zjistil, že společnost právnická osoba, oznámila žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni a současně vyzvala žalovaného k úhradě částky ve výši 45 895 Kč do 10 dnů od obdržení dopisu a ve zbývající části pohledávky, nechť pokračuje v pravidelných splátkách. Jak vyplývá z podacího lístku, oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 27.8.2020.
14. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
15. Žalovaný požádal právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč, přičemž při sjednávání úvěru úmyslně uvedl nepravdivé údaje, že je zaměstnán u společnosti právnická osoba, s měsíčním příjmem 26 000 Kč, ačkoliv byl bez zaměstnání, a společnost mu na základě jím uvedených údajů poskytla úvěr ve výši 50 000 Kč, ze kterého neuhradil ani jedinou splátku. Právní předchůdce žalobkyně se před uzavřeném smlouvy zabývala jeho schopností úvěr splácet, přičemž tyto informace si vyžádala od žalovaného a zaznamenal do zákaznické karty. Dne 16.7.2020 uzavřel právní předchůdce společnost právnická osoba, na straně postupitele a žalobkyně na straně postupníka uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek, mezi nimiž byla i pohledávka za žalovaným. Předchůdce žalobkyně žalovaného vyzval k zaplacení dlužné částky ve výši 45 895 Kč do 10 dnů od doručení výzvy o oznámení o postoupení pohledávek. Předžalobní výzvou byl vyzván k úhradě částky 103 958,51 Kč do 28.1.2022.
16. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporu zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
18. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
19. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
20. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
22. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
23. Po právním posouzení shora popsaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Žalovaný při sjednání úvěru uvedl úmyslně nepravdivé údaje, aby využil omylu a získal finanční prostředky od právního předchůdce žalobkyně. Takové jednání je neplatné, však tolik pouze k námitce druhé strany. Jedná se o tzv. relativní neplatnost. Soud však považoval smlouvu absolutně neplatnou, neboť se jednalo o úvěr převyšující částku 5 000 Kč, je třeba posoudit uzavřený právní vztah dle zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 257/2016 Sb. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdce se před uzavřením smlouvy zabýval schopností žalovaného úvěr splácet, avšak získané údaje řádně nevyhodnotil. Dle zákaznické karty měl být žalovaný zaměstnán ve společnosti právnická osoba s čistým měsíčním příjem 26 000 Kč a výdaji v celkové částce 8 410 Kč (4 000 Kč bydlení, osobní výdaje 3 410 Kč, ostatní výdaje 1000 Kč). Žalovanému pak měsíčně mělo zůstávat 17 590 Kč a z této částky měla být hrazena splátka úvěru. Právní předchůdce žalobkyně se pouze spokojil s údaji uváděnými žalovaným, aniž by je jakkoliv ověřoval. Aby právní předchůdce žalobkyně mohl učinit kvalifikovaný závěr úvěruschopnosti žalovaného, mohl si od žalovaného vyžádat výpis z účtu, ze kterého by byly příjmy i výdaje žalovaného zřejmé. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru jsou limitovány, avšak nelze připustit, aby poskytovatele zcela rezignovali na zjišťování a ověřování údajů, zejména po výdajové stránce, pokud z údajů od klienta vyplývá komplikovanější struktura výdajů a příjmů. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (anonymizováno právnická osoba anonymizováno), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
24. V případě neplatnosti smlouvy je pak nezbytné postupovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku, neboť žalovaný je povinen vydat, oč se obohatil z neplatného právního úkonu. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, přičemž z této částky neuhradil ničeho. Soud tedy žalobě vyhověl co do této částky a žalovanému uložil její zaplacení žalobkyni, na niž byla dle § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupena pohledávka za žalovaným. Pokud šlo o žalované příslušenství, úrok z prodlení, pak již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaný byl prokazatelně vyzván k zaplacení částky 45 895 Kč až oznámením o postoupení pohledávky ze dne 26.8.2020, přičemž dle § 573 občanského zákoníku, se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetím pracovním dnem po odeslání, tj. 31.8.2020, přičemž ve výzvě bylo uvedeno, aby žalovaný dlužnou částku uhradil do 10 dnů od doručení výzvy, tj. do 10.9.2020. Dne 10.9.2020 tedy nastala splatnost bezdůvodného obohacení ve výši 45 895 Kč a dnem 11.9.2020 se dle §1970 občanského zákoníku žalovaný dostal do prodlení a byl povinen zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který žalobkyně požadovala ve vyšší výši než stanovené v nařízení vlády stanovené (výrok I.). Ve vztahu k částce 4 105 Kč byl žalovaný prokazatelně vyzván až doručením předžalobní výzvy, kdy dle této výzvy měl dlužnou částku uhradit do 28.1.2022, dnem následujícím se tedy dostal do prodlení a byl povinen žalobkyni uhradit též úrok z prodlení z dlužné částky 4 105 Kč, který žalobkyně požadovala v nižší výši než stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.).
25. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O nákladech řízení rozhodl dle §142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu a neúspěchu byl 50% k 50%.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 50 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 45 895 Kč od 19.9.2021 do zaplacení a dále z s úrokem z prodlení ve výši 8,5% z částky 4 105 Kč od 29.1.2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 49 480 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 45 895 Kč od 19.9.2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 4 105 Kč od 19.9.2021 do 28.1.2022 a úrokem ve výši 19,06 % ročně z částky 50 000 Kč od 19.9.2021 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. <b>Odůvodnění</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu 21.2.2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 99 480 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 50 000 Kč od 19.9.2021 do zaplacení a dále úrokem ve výši 19,06% ročně z částky 50 000 Kč od 19.9.2021 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], uzavřela dne 6.9.2019 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] přičemž před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Na základě uzavřené smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 50 000 Kč, jenž se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 37 480 Kč a odměnou za administrativní činnost ve výši 12 000 Kč v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 4 145 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 18.9.2021. Žalovaný neuhradil ani jednu splátku, přičemž neuhrazená jistina se dále úročí úrokem ve výši 19,06% ročně. Pohledávka za žalovaným přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.7.2020 ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Přes opakované výzvy žalovaný svůj dluh neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, proto soud věc projednal v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř. 4. Z trestního spisu Okresního soudu v Chomutově pod sp.zn. [spisová značka] z obžaloby zjistil, že dne 15.3.2022 byla k Okresnímu soudu v Chomutově podána Statním zastupitelstvím v Chomutově obžaloba na [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení] [příjmení] mimo jiné pro skutek, že v přesně nezjištěné době v srpnu roku 2019 na přesně nezjištěném místě [jméno] [příjmení] [příjmení] bez oprávnění vyhotovila a předala [celé jméno žalovaného] listiny dokládající jeho smyšlený pracovní poměr u společnosti [právnická osoba], a to potvrzení o zaměstnání a výplatní listy, ačkoliv věděla, že [celé jméno žalovaného] nikdy nebyl zaměstnancem uvedené společnosti a že tyto listiny [celé jméno žalovaného] použije při sjednávání úvěrových smluv, a dále [jméno] [jméno] navrhla, aby s využitím uvedených listin požádal různé společnosti o poskytnutí spotřebitelských úvěru, přičemž od [celé jméno žalovaného] obdržela podíl ve výši nejméně 30 000 Kč na finančních prostředcích vylákaných od věřitelů jednáním, které uskutečnil [celé jméno žalovaného] tak, že dne 6.9.2019 na přesně nezjištěném místě uzavřel prostřednictvím internetových stránek společnosti [právnická osoba], smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, který vyčerpal, přičemž při sjednání uvedené smlouvy věřiteli lživě uvedl, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] a dosahuje měsíčního příjmu 26 000 Kč a tuto skutečnost doložil potvrzením zaměstnavatele a výplatními listy, ačkoliv ve stejné době byl bez zaměstnání a věděl, že uvedené potvrzení zaměstnavatele a výplatní listy bez oprávnění vyhotovila [jméno] [příjmení] [příjmení] a že uvedený úvěr nebude věřiteli splácet, čímž společnosti [právnická osoba] způsobil škodu ve výši 50 000 Kč, čímž se měl společně s dalšími skutky dopustit mimo jiné přečinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. Zákoníku. Dále z trestního spisu, ze zpráva Okresní správy sociálního zabezpečení Chomutov, že [celé jméno žalovaného] byl v době uzavření smlouvy s právní předchůdkyní žalobkyně nezaměstnaný, zaměstnán byl pouze v roce 2018 na dohody o pracovní činnosti u [právnická osoba] [právnická osoba] 5. Z dopisu ze dne 6.9.2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně informovala o splátkách, jejich splatnosti. 6. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba], s měsíčním příjmem 26 000 Kč, s osobními výdaji ve výši 3 410 Kč, výdaji na bydlení ve výši 4 000 Kč, ostatními výdaji 1000 Kč. Číslo účtu zákazníka bylo [bankovní účet]. 7. Z listiny zpracování osobních údajů – prohlášení a souhlasy žadatele soud zjistil, že žalovaný dne 6.9.2019 podepsal tento souhlas i prohlášení. 8. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 13.1.2022 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky ve výši 103 958,51 Kč nejpozději do 28.1.2022. Předžalobní výzva byla předána k poštovní přepravě dne 14.1.2022. 9. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela dne 6.9.2019 s žalovaným smlouvu, ve které se zavázala poskytnou žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky společnosti vrátit spolu s úrokem ve výši 37 480 Kč a administrativním poplatkem ve výši 12 000 Kč v 24 měsíčních splátkách po 4 145 Kč. Výše RPSN úvěru činila 111,32 %. 10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.7.2020 soud zjistil, že právní předchůdce společnost [právnická osoba], na straně postupitele a žalobkyně na straně postupníka uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek postupitele vzniklých ze smluv o spotřebitelském úvěru, které uzavřel Postupitel jako věřitel se svými klienty jako dlužníky, specifikovaných v seznamu pohledávek. 11. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že z účtu společnosti [právnická osoba], byla na účet [bankovní účet] zaslána částka 50.000 Kč dne 6.9.2019. 12. Ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni byla i pohledávka za žalovaným z uzavřené smlouvy ze dne 6.9.2019. 13. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26.8.2020 soud zjistil, že společnost [právnická osoba], oznámila žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni a současně vyzvala žalovaného k úhradě částky ve výši 45 895 Kč do 10 dnů od obdržení dopisu a ve zbývající části pohledávky, nechť pokračuje v pravidelných splátkách. Jak vyplývá z podacího lístku, oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 27.8.2020. 14. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: 15. Žalovaný požádal právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč, přičemž při sjednávání úvěru úmyslně uvedl nepravdivé údaje, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba], s měsíčním příjmem 26 000 Kč, ačkoliv byl bez zaměstnání, a společnost mu na základě jím uvedených údajů poskytla úvěr ve výši 50 000 Kč, ze kterého neuhradil ani jedinou splátku. Právní předchůdce žalobkyně se před uzavřeném smlouvy zabývala jeho schopností úvěr splácet, přičemž tyto informace si vyžádala od žalovaného a zaznamenal do zákaznické karty. Dne 16.7.2020 uzavřel právní předchůdce společnost [právnická osoba], na straně postupitele a žalobkyně na straně postupníka uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek, mezi nimiž byla i pohledávka za žalovaným. Předchůdce žalobkyně žalovaného vyzval k zaplacení dlužné částky ve výši 45 895 Kč do 10 dnů od doručení výzvy o oznámení o postoupení pohledávek. Předžalobní výzvou byl vyzván k úhradě částky 103 958,51 Kč do 28.1.2022. 16. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 17. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporu zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 18. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 19. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 20. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 21. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 22. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 23. Po právním posouzení shora popsaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Žalovaný při sjednání úvěru uvedl úmyslně nepravdivé údaje, aby využil omylu a získal finanční prostředky od právního předchůdce žalobkyně. Takové jednání je neplatné, však tolik pouze k námitce druhé strany. Jedná se o tzv. relativní neplatnost. Soud však považoval smlouvu absolutně neplatnou, neboť se jednalo o úvěr převyšující částku 5 000 Kč, je třeba posoudit uzavřený právní vztah dle zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 257/2016 Sb. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdce se před uzavřením smlouvy zabýval schopností žalovaného úvěr splácet, avšak získané údaje řádně nevyhodnotil. Dle zákaznické karty měl být žalovaný zaměstnán ve společnosti [právnická osoba] s čistým měsíčním příjem 26 000 Kč a výdaji v celkové částce 8 410 Kč (4 000 Kč bydlení, osobní výdaje 3 410 Kč, ostatní výdaje 1000 Kč). Žalovanému pak měsíčně mělo zůstávat 17 590 Kč a z této částky měla být hrazena splátka úvěru. Právní předchůdce žalobkyně se pouze spokojil s údaji uváděnými žalovaným, aniž by je jakkoliv ověřoval. Aby právní předchůdce žalobkyně mohl učinit kvalifikovaný závěr úvěruschopnosti žalovaného, mohl si od žalovaného vyžádat výpis z účtu, ze kterého by byly příjmy i výdaje žalovaného zřejmé. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru jsou limitovány, avšak nelze připustit, aby poskytovatele zcela rezignovali na zjišťování a ověřování údajů, zejména po výdajové stránce, pokud z údajů od klienta vyplývá komplikovanější struktura výdajů a příjmů. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 ([anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno]), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. 24. V případě neplatnosti smlouvy je pak nezbytné postupovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku, neboť žalovaný je povinen vydat, oč se obohatil z neplatného právního úkonu. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, přičemž z této částky neuhradil ničeho. Soud tedy žalobě vyhověl co do této částky a žalovanému uložil její zaplacení žalobkyni, na niž byla dle § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupena pohledávka za žalovaným. Pokud šlo o žalované příslušenství, úrok z prodlení, pak již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaný byl prokazatelně vyzván k zaplacení částky 45 895 Kč až oznámením o postoupení pohledávky ze dne 26.8.2020, přičemž dle § 573 občanského zákoníku, se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetím pracovním dnem po odeslání, tj. 31.8.2020, přičemž ve výzvě bylo uvedeno, aby žalovaný dlužnou částku uhradil do 10 dnů od doručení výzvy, tj. do 10.9.2020. Dne 10.9.2020 tedy nastala splatnost bezdůvodného obohacení ve výši 45 895 Kč a dnem 11.9.2020 se dle §1970 občanského zákoníku žalovaný dostal do prodlení a byl povinen zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který žalobkyně požadovala ve vyšší výši než stanovené v nařízení vlády stanovené (výrok I.). Ve vztahu k částce 4 105 Kč byl žalovaný prokazatelně vyzván až doručením předžalobní výzvy, kdy dle této výzvy měl dlužnou částku uhradit do 28.1.2022, dnem následujícím se tedy dostal do prodlení a byl povinen žalobkyni uhradit též úrok z prodlení z dlužné částky 4 105 Kč, který žalobkyně požadovala v nižší výši než stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.). 25. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O nákladech řízení rozhodl dle §142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu a neúspěchu byl 50% k 50%.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.