Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 C 33/2022-103

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Bodnárikovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

se sídlem adresa, obec a číslo

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 78 833 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 40 000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 999,17 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 40 000 Kč od 9.9.2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 38 833 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 301,11 Kč a úrokem ve výši 19% ročně z částky 40 000 Kč od 9.9.2021 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu 21.2.2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 78 833 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 999, 17 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2301,11 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 40 000 Kč od 9.9.2021 do zaplacení a dále úrokem ve výši 19% ročně z částky 40 000 Kč od 9.9.2021 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, uzavřela dne 7.10.2019 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo přičemž před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Na základě uzavřené smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 40 000 Kč, jenž se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 43 952 Kč a odměnou za administrativní činnost ve výši 18 000 Kč v pravidelných 36 měsíčních splátkách po 2 832 Kč. Žalovaný splátky řádně nesplácel, a proto došlo dne 22.4.2021 k zesplatnění celého úvěru. S ohledem na předčasnou splatnost dluhu nárokoval.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, proto soud věc projednal v jejich nepřítomnosti dle

4. Z trestního spisu Okresního soudu v Chomutově pod sp.zn. spisová značka z obžaloby zjistil, že dne 15.3.2022 byla k Okresnímu soudu v Chomutově podána Statním zastupitelstvím v Chomutově obžaloba na celé jméno žalovaného a jméno příjmení příjmení mimo jiné pro skutek, že v přesně nezjištěné době v srpnu roku 2019 na přesně nezjištěném místě jméno příjmení příjmení bez oprávnění vyhotovila a předala celé jméno žalovaného y dokládající jeho smyšlený pracovní poměr u společnosti právnická osoba, a to potvrzení o zaměstnání a výplatní listy, ačkoliv věděla, že celé jméno žalovaného nikdy nebyl zaměstnancem uvedené společnosti a že tyto y celé jméno žalovaného použije při sjednávání úvěrových smluv, a dále celé jméno žalovaného navrhla, aby s využitím uvedených listin požádal různé společnosti o poskytnutí spotřebitelských úvěru, přičemž od celé jméno žalovaného obdržela podíl ve výši nejméně 30 000 Kč na finančních prostředcích vylákaných od věřitelů jednáním, které uskutečnil celé jméno žalovaného tak, že dne datum v Kadani ul. ulice a číslo, uzavřel prostřednictvím internetových stránek společnosti právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, který vyčerpal, přičemž při sjednání uvedené smlouvy věřiteli lživě uvedl, že je zaměstnán u společnosti právnická osoba a dosahuje měsíčního příjmu 20 500 Kč a tuto dobu byl bez zaměstnání a věděl, že uvedené potvrzení zaměstnavatele a výplatní listy bez oprávnění vyhotovila jméno příjmení příjmení a že uvedený úvěr nebude věřiteli splácet, čímž společnosti právnická osoba způsobil škodu ve výši 40 000 Kč, čímž se měl společně s dalšími skutky dopustit přečinu úvěrového podvodu podle tr. Zákoníku a přečinu podvodu ve stádiu pokusu podle tr. Zákoníku k  tr. Zákoníku. Dále z trestního spisu, ze zpráva Okresní správy sociálního zabezpečení Chomutov, že celé jméno žalovaného byl v době uzavření smlouvy s právní předchůdkyní žalobkyně nezaměstnaný.

5. Z výzvy k úhradě spotřebitelského úvěru před jeho zesplatněním ze dne 10.3.2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému zesplatnění úvěru ke dni 20.4.2021 a vyzval ho k jeho úhradě do 30 dnů od doručení této výzvy.

6. Z dopisu ze dne 7.10.2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně informovala o splátkách, jejich splatnosti.

7. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán u společnosti právnická osoba, s měsíčním příjmem 20 500 Kč, s osobními výdaji ve výši 3 410 Kč, výdaji na bydlení ve výši 4 000 Kč, ostatními výdaji 1000 Kč. Číslo účtu zákazníka bylo bankovní účet.

8. Z y zpracování osobních údajů – prohlášení a souhlasy žadatele soud zjistil, že žalovaný dne 4.10.2019 podepsal tento souhlas i prohlášení.

9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 13.1.2022 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky ve výši 85 978,56 Kč nejpozději do 28.1.2022.

10. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba uzavřela dne 7.10.2019 s žalovaným smlouvu, ve které se zavázala poskytnou žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky společnosti vrátit spolu s úrokem ve výši 43 952 Kč a administrativním poplatkem ve výši 18 000 Kč v 36 měsíčních splátkách po 2 832 Kč. Výše RPSN úvěru činila 108%.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8.9.2021 soud zjistil, že právní předchůdce společnost právnická osoba, na straně postupitele a žalobkyně na straně postupníka uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek postupitele vzniklých ze smluv o spotřebitelském úvěru, které uzavřel Postupitel jako věřitel se svými klienty jako dlužníky, specifikovaných v seznamu pohledávek.

12. Z výpisu účtu právnická osoba pro podnikatelské konto jméno č. bankovní účet soud zjistil, že z tohoto účtu byla odeslána na účet bankovní účet částka 40000 Kč.

13. Ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami ze společnosti právnická osoba na žalobkyni byla i pohledávka za žalovaným z uzavřené smlouvy ze dne 7.10.2019.

14. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5.10.2021 soud zjistil, že společnost právnická osoba, oznámila žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni a současně vyzvala žalovaného k úhradě částky 82 633,60 Kč do 10 dnů od obdržení dopisu. Jak vyplývá z podacího lístku, oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 5.10.2021.

15. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

16. Žalovaný požádal právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 40 000 Kč, přičemž při sjednávání úvěru úmyslně uvedl nepravdivé údaje, že je zaměstnán u společnosti právnická osoba, s měsíčním příjmem 20 500 Kč, ačkoliv byl bez zaměstnání, a společnost mu na základě jím uvedených údajů poskytla úvěr ve výši 40 000 Kč, ze kterého neuhradil ani jedinou splátku. Právní předchůdce žalobkyně se před uzavřeném smlouvy zabývala jeho schopností úvěr splácet, přičemž tyto informace si vyžádala od žalovaného a zaznamenal do zákaznické karty. Dne 8.9.2021 uzavřel právní předchůdce společnost právnická osoba, na straně postupitele a žalobkyně na straně postupníka uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek, mezi nimiž byla i pohledávka za žalovaným. Předchůdce žalobkyně žalovaného vyzval k zaplacení dlužné částky do 10 dnů od doručení výzvy o oznámení o postoupení pohledávek.

17. Dle , (dále jen „ “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporu zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

20. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Dle , odst. 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Dle zákona o spotřebitelském úvěru č. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Po právním posouzení shora popsaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Žalovaný při sjednání úvěru uvedl úmyslně nepravdivé údaje, aby využil omylu a získal finanční prostředky od právního předchůdce žalobkyně. Takové jednání je neplatné, však tolik pouze k námitce druhé strany. Jedná se o tzv. relativní neplatnost. Soud však považoval smlouvu absolutně neplatnou, neboť se jednalo o úvěr převyšující částku 5 000 Kč, je třeba posoudit uzavřený právní vztah dle zákona o spotřebitelském úvěru z.č. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdce se před uzavřením smlouvy zabýval schopností žalovaného úvěr splácet, avšak získané údaje řádně nevyhodnotil. Dle zákaznické karty měl být žalovaný zaměstnán ve společnosti právnická osoba s čistým měsíčním příjem 20.500 Kč a výdaji v celkové částce 8 410 Kč (4 000 Kč bydlení, osobní výdaje 3 410 Kč, ostatní výdaje 1000 Kč). Žalovanému pak měsíčně mělo zůstávat 12 090 Kč a z této částky měla být hrazena splátka úvěru. Právní předchůdce žalobkyně se pouze spokojil s údaji uváděnými žalovaným, aniž by je jakkoliv ověřoval. Aby právní předchůdce žalobkyně mohl učinit kvalifikovaný závěr úvěruschopnosti žalovaného, mohl si od žalovaného vyžádat výpis z účtu, ze kterého by byly příjmy i výdaje žalovaného zřejmé. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru jsou limitovány, avšak nelze připustit, aby poskytovatele zcela rezignovali na zjišťování a ověřování údajů, zejména po výdajové stránce, pokud z údajů od klienta vyplývá komplikovanější struktura výdajů a příjmů. Je pravdou, že v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou ( zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v  d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle ). Ostatně k výkladu zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (anonymizováno právnická osoba anonymizováno), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

25. V případě neplatnosti smlouvy je pak nezbytné postupovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle a násl. , neboť žalovaný je povinen vydat, oč se obohatil z neplatného právního úkonu. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, přičemž z této částky neuhradil ničeho. Soud tedy žalobě vyhověl co do této částky a žalovanému uložil její zaplacení žalobkyni, na niž byla dle a násl. postoupena pohledávka za žalovaným. Pokud šlo o žalované příslušenství, úrok z prodlení, pak již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele ( ). Žalovaný byl prokazatelně vyzván k zaplacení výzvou o zesplatnění ze dne 22.4.2021, přičemž dle , se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetím pracovním dnem po odeslání, tj. 26.4.2021, přičemž ve výzvě bylo uvedeno, aby žalovaný dlužnou částku uhradil do 10 dnů od doručení výzvy, tj. 6.5.2021. Dne 6.5.2021 tedy nastala splatnost bezdůvodného obohacení a dnem 7.5.2021 se dle žalovaný dostal do prodlení a byl povinen zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle , který žalobkyně požadovala v zákonem stanovené výši dle nařízením vlády stanovené (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.).

26. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O nákladech řízení rozhodl dle tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu a neúspěchu byl 50% k 50%.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 40 000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 999,17 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 40 000 Kč od 9.9.2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 38 833 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 301,11 Kč a úrokem ve výši 19% ročně z částky 40 000 Kč od 9.9.2021 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. <b>Odůvodnění</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu 21.2.2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 78 833 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 999, 17 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2301,11 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 40 000 Kč od 9.9.2021 do zaplacení a dále úrokem ve výši 19% ročně z částky 40 000 Kč od 9.9.2021 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], uzavřela dne 7.10.2019 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] přičemž před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Na základě uzavřené smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 40 000 Kč, jenž se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 43 952 Kč a odměnou za administrativní činnost ve výši 18 000 Kč v pravidelných 36 měsíčních splátkách po 2 832 Kč. Žalovaný splátky řádně nesplácel, a proto došlo dne 22.4.2021 k zesplatnění celého úvěru. S ohledem na předčasnou splatnost dluhu nárokoval. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, proto soud věc projednal v jejich nepřítomnosti dle 4. Z trestního spisu Okresního soudu v Chomutově pod sp.zn. [spisová značka] z obžaloby zjistil, že dne 15.3.2022 byla k Okresnímu soudu v Chomutově podána Statním zastupitelstvím v Chomutově obžaloba na [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení] [příjmení] mimo jiné pro skutek, že v přesně nezjištěné době v srpnu roku 2019 na přesně nezjištěném místě [jméno] [příjmení] [příjmení] bez oprávnění vyhotovila a předala [celé jméno žalovaného] y dokládající jeho smyšlený pracovní poměr u společnosti [právnická osoba], a to potvrzení o zaměstnání a výplatní listy, ačkoliv věděla, že [celé jméno žalovaného] nikdy nebyl zaměstnancem uvedené společnosti a že tyto y [celé jméno žalovaného] použije při sjednávání úvěrových smluv, a dále [celé jméno žalovaného] navrhla, aby s využitím uvedených listin požádal různé společnosti o poskytnutí spotřebitelských úvěru, přičemž od [celé jméno žalovaného] obdržela podíl ve výši nejméně 30 000 Kč na finančních prostředcích vylákaných od věřitelů jednáním, které uskutečnil [celé jméno žalovaného] tak, že dne [datum] v Kadani ul. [ulice a číslo], uzavřel prostřednictvím internetových stránek společnosti [právnická osoba], smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, který vyčerpal, přičemž při sjednání uvedené smlouvy věřiteli lživě uvedl, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] a dosahuje měsíčního příjmu 20 500 Kč a tuto dobu byl bez zaměstnání a věděl, že uvedené potvrzení zaměstnavatele a výplatní listy bez oprávnění vyhotovila [jméno] [příjmení] [příjmení] a že uvedený úvěr nebude věřiteli splácet, čímž společnosti [právnická osoba] způsobil škodu ve výši 40 000 Kč, čímž se měl společně s dalšími skutky dopustit přečinu úvěrového podvodu podle tr. Zákoníku a přečinu podvodu ve stádiu pokusu podle tr. Zákoníku k  tr. Zákoníku. Dále z trestního spisu, ze zpráva Okresní správy sociálního zabezpečení Chomutov, že [celé jméno žalovaného] byl v době uzavření smlouvy s právní předchůdkyní žalobkyně nezaměstnaný. 5. Z výzvy k úhradě spotřebitelského úvěru před jeho zesplatněním ze dne 10.3.2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému zesplatnění úvěru ke dni 20.4.2021 a vyzval ho k jeho úhradě do 30 dnů od doručení této výzvy. 6. Z dopisu ze dne 7.10.2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně informovala o splátkách, jejich splatnosti. 7. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba], s měsíčním příjmem 20 500 Kč, s osobními výdaji ve výši 3 410 Kč, výdaji na bydlení ve výši 4 000 Kč, ostatními výdaji 1000 Kč. Číslo účtu zákazníka bylo [bankovní účet]. 8. Z y zpracování osobních údajů – prohlášení a souhlasy žadatele soud zjistil, že žalovaný dne 4.10.2019 podepsal tento souhlas i prohlášení. 9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 13.1.2022 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky ve výši 85 978,56 Kč nejpozději do 28.1.2022. 10. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela dne 7.10.2019 s žalovaným smlouvu, ve které se zavázala poskytnou žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky společnosti vrátit spolu s úrokem ve výši 43 952 Kč a administrativním poplatkem ve výši 18 000 Kč v 36 měsíčních splátkách po 2 832 Kč. Výše RPSN úvěru činila 108%. 11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8.9.2021 soud zjistil, že právní předchůdce společnost [právnická osoba], na straně postupitele a žalobkyně na straně postupníka uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek postupitele vzniklých ze smluv o spotřebitelském úvěru, které uzavřel Postupitel jako věřitel se svými klienty jako dlužníky, specifikovaných v seznamu pohledávek. 12. Z výpisu účtu [právnická osoba] pro podnikatelské konto [jméno] č. [bankovní účet] soud zjistil, že z tohoto účtu byla odeslána na účet [bankovní účet] částka 40000 Kč. 13. Ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni byla i pohledávka za žalovaným z uzavřené smlouvy ze dne 7.10.2019. 14. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5.10.2021 soud zjistil, že společnost [právnická osoba], oznámila žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni a současně vyzvala žalovaného k úhradě částky 82 633,60 Kč do 10 dnů od obdržení dopisu. Jak vyplývá z podacího lístku, oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 5.10.2021. 15. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: 16. Žalovaný požádal právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 40 000 Kč, přičemž při sjednávání úvěru úmyslně uvedl nepravdivé údaje, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba], s měsíčním příjmem 20 500 Kč, ačkoliv byl bez zaměstnání, a společnost mu na základě jím uvedených údajů poskytla úvěr ve výši 40 000 Kč, ze kterého neuhradil ani jedinou splátku. Právní předchůdce žalobkyně se před uzavřeném smlouvy zabývala jeho schopností úvěr splácet, přičemž tyto informace si vyžádala od žalovaného a zaznamenal do zákaznické karty. Dne 8.9.2021 uzavřel právní předchůdce společnost [právnická osoba], na straně postupitele a žalobkyně na straně postupníka uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek, mezi nimiž byla i pohledávka za žalovaným. Předchůdce žalobkyně žalovaného vyzval k zaplacení dlužné částky do 10 dnů od doručení výzvy o oznámení o postoupení pohledávek. 17. Dle , (dále jen „ “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 18. Podle neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporu zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 19. Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 20. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 21. Dle , odst. 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 22. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 23. Dle zákona o spotřebitelském úvěru č. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 24. Po právním posouzení shora popsaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Žalovaný při sjednání úvěru uvedl úmyslně nepravdivé údaje, aby využil omylu a získal finanční prostředky od právního předchůdce žalobkyně. Takové jednání je neplatné, však tolik pouze k námitce druhé strany. Jedná se o tzv. relativní neplatnost. Soud však považoval smlouvu absolutně neplatnou, neboť se jednalo o úvěr převyšující částku 5 000 Kč, je třeba posoudit uzavřený právní vztah dle zákona o spotřebitelském úvěru z.č. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdce se před uzavřením smlouvy zabýval schopností žalovaného úvěr splácet, avšak získané údaje řádně nevyhodnotil. Dle zákaznické karty měl být žalovaný zaměstnán ve společnosti [právnická osoba] s čistým měsíčním příjem 20.500 Kč a výdaji v celkové částce 8 410 Kč (4 000 Kč bydlení, osobní výdaje 3 410 Kč, ostatní výdaje 1000 Kč). Žalovanému pak měsíčně mělo zůstávat 12 090 Kč a z této částky měla být hrazena splátka úvěru. Právní předchůdce žalobkyně se pouze spokojil s údaji uváděnými žalovaným, aniž by je jakkoliv ověřoval. Aby právní předchůdce žalobkyně mohl učinit kvalifikovaný závěr úvěruschopnosti žalovaného, mohl si od žalovaného vyžádat výpis z účtu, ze kterého by byly příjmy i výdaje žalovaného zřejmé. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru jsou limitovány, avšak nelze připustit, aby poskytovatele zcela rezignovali na zjišťování a ověřování údajů, zejména po výdajové stránce, pokud z údajů od klienta vyplývá komplikovanější struktura výdajů a příjmů. Je pravdou, že v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou ( zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v  d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle ). Ostatně k výkladu zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 ([anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno]), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. 25. V případě neplatnosti smlouvy je pak nezbytné postupovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle a násl. , neboť žalovaný je povinen vydat, oč se obohatil z neplatného právního úkonu. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, přičemž z této částky neuhradil ničeho. Soud tedy žalobě vyhověl co do této částky a žalovanému uložil její zaplacení žalobkyni, na niž byla dle a násl. postoupena pohledávka za žalovaným. Pokud šlo o žalované příslušenství, úrok z prodlení, pak již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele ( ). Žalovaný byl prokazatelně vyzván k zaplacení výzvou o zesplatnění ze dne 22.4.2021, přičemž dle , se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetím pracovním dnem po odeslání, tj. 26.4.2021, přičemž ve výzvě bylo uvedeno, aby žalovaný dlužnou částku uhradil do 10 dnů od doručení výzvy, tj. 6.5.2021. Dne 6.5.2021 tedy nastala splatnost bezdůvodného obohacení a dnem 7.5.2021 se dle žalovaný dostal do prodlení a byl povinen zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle , který žalobkyně požadovala v zákonem stanovené výši dle nařízením vlády stanovené (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.). 26. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O nákladech řízení rozhodl dle tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu a neúspěchu byl 50% k 50%.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí o soudu.