Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 194/2022-28
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu titul Martinou Volfovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně částky částka a zákonného úroku z prodlení ve výši
9,75 % z této částky od datum do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně částky [částka] a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % z této částky od [datum] do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalované zaplacení částky částka s příslušenstvím. Uvedl, že dne datum pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, smlouvu o úvěru, na základě níž byla žalované poskytnuta částka ve výši částka, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované. Jistinu úvěru ve výši částka spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši částka se žalovaná zavázala vrátit do dne datum. Do sjednaného data splatnosti však nevrátila na úvěr ničeho. Pohledávka byla z původního věřitele na žalobce postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalovaná svůj dluh doposud ani částečně neuhradila, přestože jí byla zaslána předžalobní upomínka.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud ve věci nařídil jednání, z něhož se žalobce omluvil, žalovaná se bez včasné a důvodné omluvy nedostavila. Soud tedy jednal v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř.“).
4. Soud provedl důkazy listinami, které žalobce navrhl a předložil k prokázání svých tvrzení a sdělením banky, a z těchto listin byl zjištěn následující skutkový stav:
V řízení bylo prokázáno, že žalovaná pomocí prostředků komunikace na dálku sjednala s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, dne datum, resp. datum (refinancování) dohodu označenou jako smlouva o úvěru č. B00019053 2008, na základě které byla žalované poskytnuta částka částka. Tuto částku se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši částka do dne datum. Jistina úvěru byla na účet žalované zaslána dne datum. Žalovaná úvěr do data splatnosti neuhradila. Pohledávka byla z původního věřitele na žalobce postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, což bylo žalované přípisem oznámeno. Žalovaná byla bezvýsledně vyzvána k uhrazení zažalované částky předžalobní upomínkou.
5. Po právní stránce posoudil soud vztah účastníků (resp. právního předchůdce žalobce a žalované) jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o.z.“). Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Původní věřitel uzavřel smlouvu v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o.z.). Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení o.z., nutno posoudit rovněž podle zákona č 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“).
7. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni sjednání smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
13. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované (§ 86 odst. 1 z.s.ú.). Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Porušení uvedené povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o.z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo OPR-Finance, v němž SDEU vyslovil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud tak splnění povinnosti právního předchůdce žalobce posoudit úvěruschopnost žalované řádným způsobem zkoumal z úřední povinnosti.
14. Stran posouzení úvěruschopnosti žalované žalobce uvedl, že žalovaná byla lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, příjmení, CRKI, EUCB a na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybnostem ohledně platební schopnosti žalované a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Původní věřitel dále ověřoval úvěruschopnost žalované výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, přičemž klientům je vždy ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu jednotlivce. Úvěry jsou poskytovány tak, aby vrácena částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu příjmů a výdajů.
15. K posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany původního věřitele soud konstatuje, že jej považuje za nedostatečné a neprovedené s náležitou péčí. Žalobce ve věci pouze uvedl, že žalovaná byla lustrována v příslušných registrech, přičemž výstupy z provedené lustrace nepředložil. Dále uvedl, že jeho předchůdce ověřoval úvěruschopnost výpočtem mezi doloženými příjmy a výdaji. K tomuto tvrzení však žádné konkrétní důkazy nepředložil. Neuvedl, jak konkrétně byly příjmy a výdaje žalované ze strany jeho předchůdce zjišťovány a k jakým konkrétním zjištěním původní věřitel došel.
16. S ohledem na to, že žalobce ve věci neprokázal, že při sjednávání smlouvy o úvěru byla splněna zákonná povinnost jeho právního předchůdce s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované jakožto dlužníka, je tak tato smlouva absolutně neplatná.
17. Vzhledem k tomu, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou nebyl sjednán platný závazek, má žalobce podle ust. § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nesplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že předchůdce žalobce vyplatil z titulu smlouvy o úvěru žalované částku částka, žalovaná nezaplatila na smlouvu ničeho a zbývá jí tak uhradit na jistině částku ve výši částka. Soud proto uložil žalované povinnost tuto částku žalobci zaplatit. Žalovaná je dále povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z přiznané částky (tj. dlužné části jistiny) dle § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tak v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).
18. Lhůtu k plnění soud žalované stanovil dle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvodu pro jiný postup.
19. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. V řízení byla procesně úspěšnější žalovaná, které však nevznikly žádné účelně vynaložené náklady, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.