Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

36 C 166/2022-71

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Blažejovou, LL.M. ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 7 120 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 8. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 2 120 Kč spolu s :

-) kapitalizovaným úrokem ve výši 764,60 Kč od 18. 4. 2020 do 23. 11. 2020;

-) úrokem 16,9 % ročně z částky 5 000 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení;

-) kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 297,70 Kč od 18. 4. 2020 do 23. 11. 2020;

-) zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 120 Kč od 24. 11. 2020 do

7. 12. 2020;

-) úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 120 Kč od 8. 12. 2020 do zaplacení;

-) úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 8. 12. 2020 do zaplacení;

zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 8. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v částce 2 120 Kč spolu s : -) kapitalizovaným úrokem ve výši 764,60 Kč od 18. 4. 2020 do 23. 11. 2020; -) úrokem 16,9 % ročně z částky 5 000 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení; -) kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 297,70 Kč od 18. 4. 2020 do 23. 11. 2020; -) zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 120 Kč od 24. 11. 2020 do 7. 12. 2020; -) úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 120 Kč od 8. 12. 2020 do zaplacení; -) úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 8. 12. 2020 do zaplacení; zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle

, , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “).

2. Žalobkyně se žalobou podanou dne 16. 12. 2020 u Obvodního soudu pro Prahu 1 domáhala zaplacení částky 7 120 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru číslo uzavřené dne 11. 12. 2019 mezi žalobkyní a žalovanou, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované, tak žalobkyně uvedla, že tuto zkoumala na základě informací poskytnutých žalovanou v žádosti o poskytnutí úvěru, přičemž žalobkyně porovnávala pravidelné měsíční příjmy žalované s jejími měsíčními náklady na živobytí a výši úvěrové splátky; žalobkyně přitom vycházela z interních a externích závazků žalované, prověřila rejstříky (insolvenční, exekuční, CCB).

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Usnesením č. j. číslo jednací ze dne 16. 2. 2022 vyslovil Obvodní soud pro Prahu 1 svoji místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu v Ústí nad Labem; usnesení nabylo právní moci dne 15. 3. 2022.

5. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná spolu dne 11. 12. 2019 uzavřely smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla dne

11. 12. 2019 žalované finanční prostředky v celkové výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru, která činí 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. ve výši 250 Kč. Žalovaná však svůj dluh nehradil řádně a včas (na svůj dluh neuhradila ničeho) a dostala se tak s placením splátek do prodlení. Žalovaná byla vyzvána žalobkyní k úhradě dluhu, a to výzvami ze dne 16. 3. 2020 a ze dne 18. 4. 2020, ke kterým však nebyly doloženy doklady o odeslání. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou ještě předžalobní výzvou ze dne 25. 11. 2020, odeslanou téhož dne, s poskytnutím lhůty úhradě v délce 5 dnů od doručení. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované, žalobkyně ji provedla tak, že vypracovala zprávu, které měla žalovaná deklarovat příjem 14 800 Kč/měsíc z titulu rodičovského příspěvku, výdaje měla žalované uvést 0 Kč, pouze 2 000 Kč na nájemné; pokud jde o výdaje žalované, měla žalobkyně vycházet interního ekonomického modelu založeného na statistických datech, aktuálním údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Z oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že jím ČSSZ oznámila žalované zvýšení rodičovského příspěvku z 7 600 Kč na 14 800 Kč měsíčně, zároveň toto oznámení obsahuje informaci o tom, že po odpočtu všech vyplacených částek rodičovského příspěvku od celkové částky 220 000 Kč zbývá k vyplacení částka 14 800 Kč.

6. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení ( , , dále jen „o. z.“) a zákona číslo Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

7. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by provedla kontrolu úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem náležité péče dle ust. § 86 a 87 z. s. ú. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

8. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

9. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. ).

10. V daném případě žalobkyně prokazatelně při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr vycházela (pokud jde o zkoumání výše příjmů žalované) zejména z doložené výše příjmu a svého statického modelu. Pokud jde o výši příjmu, žalovaná sice doložila, že jí je vyplácen rodičovský příspěvek ve výši 14 800 Kč, z předmětného potvrzení však zároveň vyplývá, že k vyplacení zbývá toliko jediná měsíční splátka. Přesto se žalobkyně podrobněji budoucím příjmem žalované nezabývala. Pokud jde o výdaje žalované, tvrzené měsíční výdaje žalované ve výši toliko 2 000 Kč jsou bez dalšího těžko uvěřitelné, a to zejména za situace, že má v péči nezletilé dítě do cca 3 let věku (o čemž svědčí vyplácený rodičovský příspěvek). Jde-li

o interní statický model žalobkyně, pak tento nelze posoudit, neboť podrobnější údaje, se kterými tento pracuje, žalobkyně neuvedla. S ohledem na vše shora uvedené má soud za to, že žalobkyně nedostála požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalované, a proto je úvěrová smlouva neplatná (§ 87 odst. z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.)

11. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaná je povinna bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud jí tak uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 5 000 Kč (tj. čerpané částka revolvingového úvěru 5 000 Kč mínus celkové úhrady žalovanou ve výši 0 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 8. 12. 2020 do zaplacení (výrok I.; počátek běhu úroku z prodlení soud stanovil uplynutím lhůty poskytnuté v předžalobní upomínce, když před předžalobní upomínkou žalovaná prokazatelně k úhradě celého dluhu vyzvána nebyla). Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení ( o. z.) ve výši stanovené

12. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalované (výrok II.).

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , (dále jen „”). Žalobce byl v řízení úspěšný z 53 %, žalovaný byl úspěšný ze 47 %, přičemž soud při výpočtu zohlednil veškeré žalobou uplatněné nároky, vč. příslušenství (obdobně např. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. ), které pro účely výpočtu kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni 17. 10. 2022. S ohledem na uvedené rozhodl soud o náhradě nákladů řízení podle a právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků (výrok III.), neboť úspěch (resp. neúspěch) obou účastníků v řízení byl (s výjimkou nepatrné části) téměř stejný.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté , či exekucí dle příslušných ustanovení exekučního řádu ().