Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 29/2022-65

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 4 560 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 4 554 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 518 Kč za období od 20. března 2020 do zaplacení a ve výši 8,25 % ročně z částky 1 518 Kč za období od 23. do 27. září 2020 a z částky 3 036 Kč za období od 28. září 2020 do zaplacení.

II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 6 Kč s úrokem z prodlení 10 % z částky 2 Kč za období od 20. března 2020 do zaplacení a 8,25 % z částky 2 Kč za období od 23. do 27. září 2020 a z částky 4 Kč za období od 28. září 2020 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 500 Kč.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 4 554 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 518 Kč za období od 20. března 2020 do zaplacení a ve výši 8,25 % ročně z částky 1 518 Kč za období od 23. do 27. září 2020 a z částky 3 036 Kč za období od 28. září 2020 do zaplacení.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 6 Kč s úrokem z prodlení 10 % z částky 2 Kč za období od 20. března 2020 do zaplacení a 8,25 % z částky 2 Kč za období od 23. do 27. září 2020 a z částky 4 Kč za období od 28. září 2020 do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 500 Kč.</b>

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 3. prosince 2021, na zaplacení částky 4560 Kč jakožto nedoplatku pohledávky, složené z tří cen jízdného po 20 Kč a tří přirážek k jízdnému po 1 500 Kč. Platební povinnost žalovaného dovozovala žalobkyně z toho, že žalovaný bez platného jízdního dokladu cestoval dopravními prostředky provozovanými žalobkyní (dále také jako„ přepravkyně“), a to druh dopravního prostředku na lince číslo dne datum v čase údaj o čase hodin a druh dopravního prostředku na lince číslo dne datum v čase údaj o čase hodin a dne datum v čase údaj o čase hodin. Při těchto jízdách se žalovaný neprokázal na výzvu osoby pověřené žalobkyní platným jízdním dokladem a byla mu proto vždy uložena povinnost zaplatit jízdné 20 Kč a přirážku k jízdnému 1 500 Kč. Tyto pohledávky žalovaný dosud neuhradil, přestože k tomu byl vyzván. Výše pohledávek odpovídá tarifu a smluvním přepravním podmínkám přepravkyně. Vedle těchto částek žalobkyně požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení z těchto částek podle výroků I. a II.

Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a stejně jako žalobkyně (jejíž neúčast byla ovšem předem omluvena) se nedostavil k jednání před soudem, nařízenému na den 24. října tr.

Před hodnocením skutkového stavu soud zjistil, že žalobkyně označovala důkazy jen v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Takto označila k důkazu zápisy o provedených přepravních kontrolách, výzvu k plnění a hlášení o provedených přepravních kontrolách. V dalším písemném podání ze dne 28. února tr. žalobkyně již žádné důkazy výslovně neoznačovala. K tomuto podání byly připojeny opět elektronické písemnosti, které žalobkyně označila jen jako přílohy. Protože žalobkyně v tomto podání výslovně odkazovala na své smluvní přepravní podmínky a tarif, které byly právě částí příloh tohoto podání a protože žalobkyně nebyla v řízení kvalifikovaně zastoupena, vyhodnotil soud podání podle jeho obsahu jako označení dalších dvou důkazních prostředků, které pak na jednání provedl.

Tvrzení žalobkyně o jízdě žalovaného uváděnými dopravními prostředky bylo prokázáno záznamy o provedených přepravních kontrolách podepsanými vlastnoručně žalovaným. Tyto záznamy obsahovaly rovněž písemné uložení povinnosti žalovaného zaplatit jízdné a přirážku k němu v žalované výši. Výše přirážky k jízdnému pak odpovídala smluvním přepravním podmínkám přepravkyně, jež odkazují na svou přílohu - ceník, který výši přirážky stanoví.

Výše jízdného ovšem odpovídala tarifu přepravkyně jen v částkách po 18 Kč, jako nejnižší plnocenné jízdné, když žalobkyně netvrdila nic, z čeho by se podávala povinnost platit vyšší jízdné. Soud tedy neměl za prokázané, že by jízdné bylo stanoveno ve vyšší částce, než 18 Kč.

Soud proto dospěl na základě označených a předložených písemných důkazů ke zjištění, že žalovaný použila dopravní prostředky provozované přepravkyní bez platného jízdního dokladu, když sám netvrdil, že by jízdním dokladem disponoval. Jde totiž o tvrzení o negativní skutečnosti, ohledně nějž tíží břemeno tvrzení a prokázání opaku žalovaného ve smyslu a . Žalobkyně vždy v den přepravní kontroly uložila žalovanému zaplatit jízdné za uváděnou přepravu v částce 20 Kč, které odpovídá tarifu přepravkyně v části 18 Kč a přirážku k jízdnému v částce 1 500 Kč, odpovídající přepravním podmínkám přepravkyně.

Přestože , o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, (dále jen„ PŘ”) stanoví, že přepravní smlouva je uzavřena nejpozději tím, že cestující nastoupí do vozidla nebo vstoupí do označeného prostoru přístupného s platným jízdním dokladem a přestože v projednávané věci bylo zjištěno, že žalovaný použil dopravní prostředky provozované přepravkyní bez platného jízdního dokladu a netvrdil přitom, že by chtěl využít svého práva na přepravu z jízdního dokladu (který ostatně zřejmě ani neměl), je nutné přijmout právní závěr o tom, že mezi přepravkyní a žalovaným vždy došlo k uzavření smlouvy o přepravě osob ve smyslu a násl. , (dále jen„ OZ“) ve spojení s  PŘ, neboť takový závěr přijal Ústavní soud České republiky ve svém nálezu ze dne 10. ledna 2001, sp. zn. , vyhlášeném ve sbírce zákonů pod č. 78/2001, který je pro všechny závazný ve smyslu ,y.

Žalobkyně proto využila svého práva zakotveného v  a odst. 6 , o drahách, (dále jen„ ZD“) a uložila žalovanému povinnost zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Jde o zvláštní deliktní povinnost žalovaného za porušení povinnosti cestovat při využití prostředku hromadné přepravy osob přepravním prostředkem pouze s platným jízdním dokladem, jak je zřejmé z PŘ. Protože žalovaný nesplnil tuto svou povinnost ve lhůtě stanovené žalobkyní podle a ve smyslu PŘ, je podle ZD povinen zaplatit žalobkyni nejen jízdné po 18 Kč a přirážky k němu za porušení přepravního řádu, ale podle ve spojení s , také úrok z prodlení. Neuhrazením jízdného v této výši a přirážky k němu v celkové částce 1 018 Kč se žalovaný totiž dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po ní od prvního dne prodlení úrok z prodlení.

Z těchto všech důvodů soud výrokem I. vyhověl žalobě na zaplacení žalované přirážky a jízdného po 18 Kč a žalovaného úroku z prodlení za dobu prodlení žalovaného. Výrokem II. pak soud žalobu ve zbytku jako nedůvodnou zamítl.

Výrokem III. soud v souladu s  přiznal převážně procesně úspěšné žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení, neboť její procesní úspěch byl jen nepatrný.

Nahrazované náklady řízení žalobkyně spočívají podle v hotovém výdaji za soudní poplatek ve výši 400 Kč podle a v paušální náhradě provozních výdajů ve výši 100 Kč za písemné podání ve věci samé - podání žalobního návrhu podle ve spojení s  a Celkem se tedy jedná o náklady řízení v částce 500 Kč.

Další žádaná náhrada nákladů ve výši 100 Kč nebyla žalobkyní vysvětlena. Proto nebylo možné tuto částku hodnotit jako výdaj vynaložený k účelnému uplatnění práva před soudem ( ). Soud tak v tomto rozsahu žalovaného k její náhradě nevázal.

Lhůty pro splnění ukládaných povinností byly stanoveny podle .

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.