Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 207/2022-59

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem JUDr. Martinem Svobodou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 84 843,58 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 650 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky

a) 22 493,58 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 365,92 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 559,95 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21 385,77 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, a co do úroku 29 % ročně z částky 21 385,77 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení,

b) 14 925 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 111,60 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 961,50 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 099,90 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, a co do úroku 29 % ročně z částky 9 099,90 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení,

c) 21 775 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 952,72 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 306,36 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 873,23 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, a co do úroku 29 % ročně z částky 17 873,23 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 849 Kč Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet číslo variabilní symbol, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 650 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky a) 22 493,58 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 365,92 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 559,95 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21 385,77 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, a co do úroku 29 % ročně z částky 21 385,77 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, b) 14 925 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 111,60 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 961,50 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 099,90 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, a co do úroku 29 % ročně z částky 9 099,90 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, c) 21 775 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 952,72 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 306,36 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 873,23 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, a co do úroku 29 % ročně z částky 17 873,23 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 849 Kč Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet [číslo] [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 23. 8. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 39 077,88 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 365,92 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 7 559,95 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 21 385,77 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % a úrokem 29 % ročně z částky 21 385,77 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, dále částky 16 697,08 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 111,60 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 961,50 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 9 099,90 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % a úrokem 29 % ročně z částky 9 099,90 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, částky 29 068,62 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 952,72 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 7306,36 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 17 873,23 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % a úrokem 29 % ročně z částky 17 873,23 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, a dále náhrady nákladů řízení.

2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela

s žalovanou dne 25. 9. 2019 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku spolu s částkou ve výši 23 342 Kč představující úroky, poplatky a pojistné splatit v 60 týdenních splátkách po 806 Kč. Žalovaná však dosud uhradila pouze 8 415,70 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 (nárok číslo).

3. Dále žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela

s žalovanou dne 21. 6. 2019 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku spolu s částkou ve výši 14 925 Kč představující úroky, poplatky a pojistné splatit v 60 týdenních splátkách po 499 Kč. Žalovaná však dosud uhradila pouze 13 227,92 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 (nárok číslo).

4. Dále žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela

s žalovanou dne 15. 3. 2019 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku spolu s částkou ve výši 21 775 Kč představující úroky, poplatky a pojistné splatit v 18 měsíčních splátkách po 2 710 Kč. Žalovaná však dosud uhradila pouze 19 706,38 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 (nárok číslo).

5. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že původní věřitelka splnila svou zákonnou povinnost, když před uzavřením každé ze smluv s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, které byly ověřovány doklady od žalované. Tyto informace byly zaznamenány v Zákaznických kartách.

6. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu , (dále jen „“) za doručovací adresu místo jejího pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. ). Žaloba byla zaslána žalované na shora uvedenou doručovací adresu.

7. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná byla vyzvána, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu nereagovala. Soud proto v souladu s  u žalované předpokládal, že nemá žádné námitky.

8. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

9. Výpisem z obchodního rejstříku byla ověřena právní subjektivita žalobkyně.

10. K nároku číslo: Ze zákaznické karty ze dne 25. 9. 2019 bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím žalovaná požádala původní věřitelku právnická osoba o poskytnutí zápůjčky ve výši 30 000 Kč, přičemž v zákaznické kartě uvedla, že žije s rodiči, má partnera, její dosažené vzdělání je základní, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnána jako dělník apretáže u spol. jméno příjmení právnická osoba s čistým měsíčním příjmem 12 689 Kč, má 1 zdroj příjmů, další čistý příjem domácnosti činí 35 728 Kč, má interní splátky u původní věřitelky ve výši 4 706 Kč, odhadované měsíční výdaje činí 8 000 Kč. Předchozí věřitelka měla mít k dispozici pracovní smlouvu, 2 výplatní pásky. Tyto doklady však nebyly doloženy.

11. Smlouvou o zápůjčce ze dne 25. 9. 2019 bylo prokázáno, že touto smlouvou se původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit původní věřitelce jistinu ve výši 25 000 Kč a zaplatit úrok ve výši 4 472 Kč, poplatky ve výši 17 070 Kč a pojistné ve výši 1 800 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 806 Kč, poslední splátka měla činit 788 Kč RPSN činila 229,45 %.

12. K nároku číslo: Ze zákaznické karty ze dne 21. 6. 2019 bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím žalovaná požádala původní věřitelku právnická osoba o poskytnutí zápůjčky ve výši 30 000 Kč, přičemž v zákaznické kartě uvedla, že žije s rodiči, má partnera, její dosažené vzdělání je základní, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnána jako dělník apretáže u jméno příjmení právnická osoba s čistým měsíčním příjmem 9 856 Kč, má 1 zdroj příjmů, další čistý příjem domácnosti činí 38 893 Kč, má jednu interní splátku u původní věřitelky ve výši 2 710 Kč, odhadované měsíční výdaje činí 3 900 Kč. Předchozí věřitelka měla mít k dispozici pracovní smlouvu, 2 výplatní pásky. Tyto doklady však nebyly doloženy.

13. Smlouvou o zápůjčce ze dne 21. 6. 2019 bylo prokázáno, že touto smlouvou se původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit původní věřitelce jistinu ve výši 15 000 Kč a zaplatit úrok ve výši 2 683 Kč, poplatky ve výši 10 442 Kč a pojistné ve výši 1 800 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 499 Kč, poslední splátka měla činit 484 Kč RPSN činila 234,69 %.

14. K nároku číslo: Ze zákaznické karty ze dne 15. 3. 2019 bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím žalovaná požádala původní věřitelku právnická osoba o poskytnutí zápůjčky ve výši 20 000 Kč, přičemž v zákaznické kartě uvedla, že žije s rodiči, má partnera, její dosažené vzdělání je základní, nemá žádnou vyživovací povinnosti, je zaměstnána (pracovní zařazení- úklidové práce) s čistým měsíčním příjmem 9 900 Kč, má 1 zdroj příjmů, další čistý příjem domácnosti činí 34 124 Kč, nemá žádné interní splátky u původní věřitelky, odhadované měsíční výdaje činí 5 100 Kč. Předchozí věřitelka měla mít k dispozici pracovní smlouvu, 2 výplatní pásky. Tyto doklady však nebyly doloženy.

15. Smlouvou o zápůjčce ze dne 15. 3. 2019 bylo prokázáno, že touto smlouvou se původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit původní věřitelce jistinu ve výši 27 000 Kč a zaplatit úrok ve výši 6 617 Kč a poplatky ve výši 15 158 Kč, to vše v 18 měsíčních splátkách po 2 710 Kč, poslední splátka měla činit 2 705 Kč RPSN činila 128,59 %.

16. Původní věřitelka postoupila všechny pohledávky za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 a postoupení pohledávky oznámila žalované dopisem z 30. 1. 2022 (srov. smlouvu o postoupení pohledávek, seznam postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek).

17. Předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 3. 8. 2022.

18. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.

19. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované. Ve spise se nenachází relevantní důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitelka řádně zjišťovala a posuzovala majetkové a osobní poměry žalované.

20. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

21. Původní věřitelka poskytla žalované na základě smluv o zápůjčce peněžní prostředky v celkové výši 67 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit zapůjčenou částku spolu s poplatky, úrokem a pojistným. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka před uzavřením jednotlivých smluv důsledně zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet. Pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek.

22. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení , (dále jen„ o. z.“), a rovněž dle , o spotřebitelském úvěru.

23. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

26. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí

i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

28. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení , o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných

a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. ). ulice úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. ve znění účinném do 28. 5. 2022 navozovala dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění citovaného zákona ve znění účinném do 28. 5. 2022). Při výkladu

a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. ,„ … soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C -679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 /48/. Na závěry Evropského soudního dvora ostatně reagoval i český zákonodárce, když novelou obsaženou v zákoně č. došlo s účinností od 29. 5. 2022 ke změně věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru tak, že dle nového znění tohoto ustanovení soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

29. Soud proto vycházel z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně též

z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti

o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele

a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. ).

30. Soud má tedy v projednávané věci za to, že původní věřitelka nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalované, a proto jsou předmětné smlouvy o úvěru absolutně neplatné ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně též § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. Soud především podotýká, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované, žalobkyně soudu nedoložila žádný doklad, který by prokazoval ověřování tvrzených příjmů a výdajů žalované v době před uzavřením smluv o zápůjčce. Příjmy a výdaje žalované tak nelze ověřit. Žalobkyně navíc ani nedoložila žádný doklad o tom, že by snad provedla lustraci žalované v příslušných registrech dlužníků. V případě příjmů ze zákaznických karet není jakkoli známo, co představují další čisté příjmy domácnosti (v jednotlivých zákaznických kartách uváděné ve výši 35 728 Kč, 38 893 Kč, 34 124 Kč), jakož jakými položkami jsou tyto příjmy tvořeny, když žalovaná měla žít s rodiči; tyto příjmy právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřila. Nelze přitom přehlédnout, že žalovaná měla pouze jeden zdroj příjmů (ze zaměstnání), jakož ani to, že bez takto nejasných a nedoložených dalších příjmů domácnosti by příjmy žalované byly podstatně nižší a jejich výše by zcela jistě nepostačovala k pokrytí všech potřeb žalované a současně k úhradě sjednaných splátek. Pokud jde o výdaje, pak není zřejmé, zdali jsou v nich promítnuty také náklady na bydlení, energie, na základní živobytí apod. Žalovanou tvrzené výdaje rovněž nebyly nijak ověřovány (např. výpisy z bankovního účtu, ze kterého by byl zřejmý finanční obrat žalované), jejich výše se zejména v případě zákaznických karet vztahujících se k nároku číslo nezdá pravděpodobnou - s přihlédnutím k výši splátek z předchozích zápůjček. Již tyto úvahy vzbuzují důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Ležérní postup právní předchůdkyně žalobkyně tedy navozuje pochybnosti o tom, že jejím skutečným cílem bylo posoudit úvěruschopnost žalované. Dle názoru soudu se jednalo pouze o formalistické zachycení příjmů a výdajů žalované.

31. Původní věřitelka tedy poskytla žalované plnění na základě absolutně neplatných smluv o zápůjčce, a to konkrétně v celkové výši 67 000 Kč (25 000 Kč + 15 000 Kč + 27 000 Kč). Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila, že žalovaná na zápůjčky dosud uhradila pouze 41 350 Kč (8 415,70 Kč + 13 227,92 Kč + 19 706,38 Kč). Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, jakou částku žalovaná uhradila, nese žalovaná, která však byla v tomto řízení zcela pasivní a netvrdila, že by snad uhradila vyšší částku, než uvádí žalobkyně. Vzhledem k tomu, že smlouvy o zápůjčce jsou absolutně neplatné, nebyly platně sjednány ani úroky, ani poplatky apod. Soud proto uložil žalované, aby uhradila žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, částku 25 650 Kč z titulu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně také dle § 2991 odst. 1 o. z.

32. Jak vyplývá z ustanovení § 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. dospěl k následujícím závěrům:„ … Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440) . ….. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“

33. Promítnutím shora uvedených judikaturních závěrů Nejvyššího soudu do poměrů projednávané věci dospěl soud k přesvědčení, že nárok žalobkyně na úroky z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou považuje soud za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

34. Žalovaná byla ve sporu převážně úspěšná, žádné náklady jí však nevznikly, a proto soud rozhodl dle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

35. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení věta první po středník

36. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou , o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 4 243 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 3 394 Kč. Povinností žalobkyně tudíž je doplatit soudní poplatek ve výši 849 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozhodnutím, lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.