Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 307/2022-85

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 7 243 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení o zaplacení částky ve výši 600 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od 21. 9. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 93,64 % ročně z této částky od 21. 9. 2022 do zaplacení, se zastavuje.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 4 549 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 749 Kč od 2. 4. 2021 do 21. 5. 2021,

z částky 9 649 Kč od 22. 5. 2021 do 23. 8. 2021

z částky 9 149 Kč od 24. 8. 2021 do 21. 9. 2021

z částky 8 649 Kč od 22. 9. 2021 do 30. 11. 2021

z částky 8 149 Kč od 1. 12. 2021 do 5. 1. 2022

z částky 7 649 Kč od 6. 1. 2022 do 18. 1. 2022

z částky 7 149 Kč od 19. 1. 2022 do 22. 2. 2022

z částky 6 649 Kč od 23. 2. 2022 do 17. 3. 2022

z částky 6 149 Kč od 18. 3. 2022 do 22. 4. 2022

z částky 5 649 Kč od 23. 4. 2022 do 18. 5. 2022

z částky 5 149 Kč od 19. 5. 2022 do 20. 9. 2022

z částky 4 549 Kč od 21. 9. 2022 do zaplacení

částky ve výši 2 094,60 Kč a

úroku za poskytnutí úvěru ve výši 93,64 % ročně

z částky 6 336,11 Kč od 2. 4. 2021 do 21. 5. 2021,

z částky 5 954,64 Kč od 22. 5. 2021 do 23. 8. 2021,

z částky 5 454,64 Kč od 24. 8. 2021 do 21. 9. 2021,

z částky 4 954,64 Kč od 22. 9. 2021 do 30. 11. 2021,

z částky 4 454,64 Kč od 1. 12. 2021 do 5. 1. 2022,

z částky 3 954,64 Kč od 6. 1. 2022 do 18. 1. 2022,

z částky 3 454,64 Kč od 19. 1. 2022 do 22. 2. 2022,

z částky 2 954,64 Kč od 23. 2. 2022 do 17. 3. 2022,

z částky 2 454,64 Kč od 18. 3. 2022 do 22. 4. 2022,

z částky 1 954,64 Kč od 23. 4. 2022 do 18. 5. 2022,

z částky 1 454,64 Kč od 19. 5. 2022 do 20. 9. 2022 a

z částky 854,64 Kč od 21. 9. 2022 do zaplacení,

maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 2. 4. 2021 dosáhne částky 45 468 Kč,

se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 300 Kč.

Odůvodnění:

I. Řízení o zaplacení částky ve výši 600 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od 21. 9. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 93,64 % ročně z této částky od 21. 9. 2022 do zaplacení, se zastavuje. II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 4 549 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 749 Kč od 2. 4. 2021 do 21. 5. 2021, z částky 9 649 Kč od 22. 5. 2021 do 23. 8. 2021 z částky 9 149 Kč od 24. 8. 2021 do 21. 9. 2021 z částky 8 649 Kč od 22. 9. 2021 do 30. 11. 2021 z částky 8 149 Kč od 1. 12. 2021 do 5. 1. 2022 z částky 7 649 Kč od 6. 1. 2022 do 18. 1. 2022 z částky 7 149 Kč od 19. 1. 2022 do 22. 2. 2022 z částky 6 649 Kč od 23. 2. 2022 do 17. 3. 2022 z částky 6 149 Kč od 18. 3. 2022 do 22. 4. 2022 z částky 5 649 Kč od 23. 4. 2022 do 18. 5. 2022 z částky 5 149 Kč od 19. 5. 2022 do 20. 9. 2022 z částky 4 549 Kč od 21. 9. 2022 do zaplacení částky ve výši 2 094,60 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 93,64 % ročně z částky 6 336,11 Kč od 2. 4. 2021 do 21. 5. 2021, z částky 5 954,64 Kč od 22. 5. 2021 do 23. 8. 2021, z částky 5 454,64 Kč od 24. 8. 2021 do 21. 9. 2021, z částky 4 954,64 Kč od 22. 9. 2021 do 30. 11. 2021, z částky 4 454,64 Kč od 1. 12. 2021 do 5. 1. 2022, z částky 3 954,64 Kč od 6. 1. 2022 do 18. 1. 2022, z částky 3 454,64 Kč od 19. 1. 2022 do 22. 2. 2022, z částky 2 954,64 Kč od 23. 2. 2022 do 17. 3. 2022, z částky 2 454,64 Kč od 18. 3. 2022 do 22. 4. 2022, z částky 1 954,64 Kč od 23. 4. 2022 do 18. 5. 2022, z částky 1 454,64 Kč od 19. 5. 2022 do 20. 9. 2022 a z částky 854,64 Kč od 21. 9. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 2. 4. 2021 dosáhne částky 45 468 Kč, <b>se zamítá.</b> III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 300 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 23. 8. 2022 původně domáhala zaplacení částky ve výši 5 149 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 2 094,60 Kč. Žalobkyně uvedla, že se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru číslo dne 8. 10. 2019. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč na účet uvedený ve smlouvě, který se žalovaná zavázala splácet žalobkyni ve 18 měsíčních splátkách po 2 176 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, a to spolu s úrokem ve výši 146,37 % ročně. Součástí splátky bylo i pojištění schopnosti žalované splácet úvěr ve výši 71 Kč/měsíc. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná se však dostala do prodlení se splácením úvěru, když uhradila splátky od listopadu 2019 do února 2021 a v březnu 1 000 Kč, tedy celkem 31 464 Kč. S ohledem na prodlení žalované, požadovala žalobkyně zaplacení smluvní pokuty ve výši celkem 2 495 Kč, tj. 5 x 499 Kč, a to za prodlení se 12., 13., 14., 15. a 16. splátkou a dále na náhradu nákladů ve výši celkem 1 200 Kč, tj. 6 x 200 Kč za prodlení s 11., 12., 13., 14., 15. a 16. splátkou. S ohledem na prodlení žalované po dobu delší 65 dnů, došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru ke dni 31. 3. 2021 kdy se stala splatná celá jistina úvěru a veškeré nezaplacené úroky ve výši celkem 7 054,64 Kč. Žalobkyně z této částky požadovala rovněž úroky z prodlení. Po zesplatnění žalovaná zaplatila v době od 21. 5. 2021 do 18. 5. 2022 postupně ještě celkem 5 600 Kč Celkem tak žalovaná před podáním žaloby zaplatila 37 0964 Kč. Žalobkyně dále požadovala po žalované smluvní pokutu z nové jistiny úvěru ve výši 0,1 % denně s ohledem na postupné splácení dluhu od 2. 4. 2021 do 22. 8. 2022 (datum vyhotovení žaloby), tj. ve výši 2 094,60 Kč, a dále úrok v omezené výši 93,64 % ročně s tím, že se jedná o úrok v nominální úrokové sazbě.

2. Žalovaná uvedla, že má v současné době má pouze důchod a nemá z čeho částku splácet. Veškeré své peníze dá na nájem. Žalovaná žije s dcerou, která je bez práce, a dále s ní bydlí vnuk. Všichni společně se snaží získat finanční prostředky, aby za byt mohli hradit nájemné ve výši 15 000 Kč měsíčně. Taktomu bylo i v době před uzavřením předmětné smlouvy. Tehdy bydlela v pronájmu, kde rovněž platila 15 000 Kč měsíčně. Není pravdou, že by před uzavřením smlouvy říkala žalobkyni, že platí jen 1 000 Kč. Nikdo po ní údaje o jejích výdejích nechtěl.

3. Podáním ze dne 11. 10. 2022 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do zaplacení částky 600 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od 21. 9. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 93,64 % ročně z této částky od 21. 9. 2022 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaná jí zaplatila dne 20. 9. 2022 částku 600 Kč, tj. po podání žaloby. Protože žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, soud v tomto rozsahu řízení podle zastavil, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.

4. Protože se žalobkyně z ústního jednání omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti, jednal a rozhodl soud podle ust. v její nepřítomnosti.

5. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu žalobkyně ze dne 23. 5. 2018 soud zjistil, že žalobkyně je držitelem povolení obec národní banky k poskytování spotřebitelských úvěrů.

6. Soud z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouva o úvěru číslo předsmluvního formuláře přílohy č. 1 – Pojištění schopnosti splácet úvěr ze dne 8. 10. 2019 a přihlášky do pojištění, skupinového pojištění schopnosti splácet, prohlášení klientů – informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru a z občanského průkazu žalované zjistil, že žalovaná podala u právnická osoba anonymizována dvě slova, se sídlem adresa, IČO, návrh na uzavření smlouvy. Tento návrh byl žalobkyní schválen, jak je zřejmé z oznámení o schválení úvěru oznámení o schválení úvěru spolu se splátkovým kalendářem, z příloh a kopie dodejky z 15. 10. 2019, a to dne 10. 10. 2019 (viz obsah smlouvy a dopis u 10. 10. 2019). Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč na účet číslo jehož vlastníkem byla v té době jméno příjmení, jak vyplývá z rámcové smlouvy o poskytnutí bankovních služeb ze dne 26. 6. 2017. jméno příjmení i žalovaná prohlásily, že úvěr byl poskytnut žalované, a že jej bude žalovaná splácet z uvedeného účtu. Žalovaná se uvedený úvěr zavázala zaplatit v 18 splátkách po 2 176 Kč, které byly splatné nejpozději do 25. dne každého kalendářního měsíce. Mezi stranami byl sjednán úrok ve výši 146,37 % ročně a pojištění schopnosti žalované splácet úvěr s tím, že celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, činila 37 890 Kč. Podle části B návrhu smlouvy, článku 1 žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěryschopnost žalované a žalované byl v předstihu před uzavřením smlouvy předložen nepodepsaný návrh smlouvy. Podle části B návrhu smlouvy, článku 2 se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni peněžní prostředky odpovídající poskytnutému úvěru a zaplatit sjednané úroky. Podle části B návrhu smlouvy, článku 2.2 sjednané úroky za poskytnutí úvěru běžely od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a to i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstaly pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Mezi účastnicemi bylo dále dohodnuto, že žalobkyně je oprávněna požadovat na úrocích, které přirostou po zesplatnění úvěru, částku v maximální souhrnné výši 120 %. Podle části B návrhu smlouvy, článku 6.1. bylo sjednáno, že ocitla-li se žalovaná v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části po dobu delší 30 dnů, vznikla jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou byl v prodlení. Souhrn veškerých těchto pokut pak činil maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok s tím, že pokuta byla splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k jejímu zaplacení. Podle části B návrhu smlouvy, článku 6.2. byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly žalobkyni v souvislosti s jeho prodlením po dobu delší 15 dnů, a to ve výši 200 Kč u každé splátky. Náhrada nákladů byla splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Podle části B návrhu smlouvy, článku 6.3, písm. b) bylo mezi účastníky dále sjednáno, že pokud se žalovaná dostala do prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části po dobu delší 65 dnů, došlo automaticky k zesplatnění úvěru, a k tomuto dni se stala okamžitě splatnou celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů dle bodu 6.2. smlouvy. Žalobkyně byla povinna vyzvat žalovanou před zesplatněním úvěru k uhrazení dlužné splátky a poskytnout jí k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. Podle části B návrhu smlouvy, článku 6.4. se ke dni zesplatnění úvěru stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru. Tuto novou jistinu úvěru byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. V případě prodlení se zaplacením nové jistiny úvěru, měla žalobkyně nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z této nové jistiny. Podle části B návrhu smlouvy, článku 6.5. jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatila novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vznikla jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistinu úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Podle části B návrhu smlouvy, článku 6.7. měla žalobkyně nárok na zaplacení úroku z prodlení dle nařízení ve výši dle

7. Žalobkyně se zabývala úvěryschopností žalované, jak je zřejmé z formuláře informací o hodnocení klienta, ověření NRKI a ověření SOLUS, přičemž z ověření NRKI vyplývá, že žalovaná neměla uvedeno žádné skóre její platební morálky. Podle ověření SOLUS je zřejmé, že nebyla zapsána v databázi dlužníků. Podle hodnocení klienta mela mít žalovaní příjem 8 000 Kč měsíčně představovaný důchodem, nebydlela ve společné domácnosti s další osobou a její výdaje na bydlení měly činit 1 000 Kč měsíčně. Forma bydlení byla státní či obecní. Se zohledněním životního minima měly celkové výdaje na činit 4 410 Kč. Podle potvrzení České správy sociálního zabezpečení ze 7. 10. 2019 pobírala žalovaná vdovský důchod 8 032 Kč měsíčně.

8. Žalobkyně vyplatila žalované částku ve výši 20 000 Kč převodem na účet uvedený v návrhu na uzavření smlouvy dne 9. 10. 2019 (viz doklad o vyplacení úvěru).

9. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaná uhradila postupně v době od listopadu 2019 do května 2022 celkem 37 064 Kč.

10. Žalovaná byla výzvami k zaplacení ze dne 25. 8. 2020, 25. 9. 2020, 26. 10. 2020, 25. 11. 2020, 28. 12. 2020, 25. 1. 2021, 25. 2. 2021 a 29. 3. 2021 upozorněna na to, že se dostala do prodlení se zaplacením splátek a byla současně upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru a na povinnost zaplatit s tím související náklady žalobkyně a smluvní pokutu.

11. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 31. 3. 2021 vyplývá, že vzhledem k tomu, že se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou splátky úvěru po dobu delší 65 dnů, došlo tímto dnem k okamžitému zesplatnění všech závazků ze smlouvy, a žalovaná byla vyzvána k okamžité úhradě částky 10 749 Kč.

12. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky ve výši 5 149 Kč a smluvní pokuty předžalobní výzvou ze dne 3. 8. 2022 (viz tato předžalobní výzva a podací arch).

13. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu , vzal soud za prokázané, že žalovaná podala u žalobkyně návrh smlouvy o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků ve výši 20 000 Kč, který žalobkyně odsouhlasila. Žalobkyně následně vyplatila žalované na dohodnutý účet částku 20 000 Kč. Žalovaná úvěr postupně splácela, a žalobkyni uhradila za dobu od listopadu 2019 do května 2022 celkem 37 064 Kč. Žalobkyně poté s odkazem na prodlení žalované se splátkami zesplatnila celý úvěr a vyzvala žalovanou k jeho zaplacení. Podle tvrzení žalobkyně jí žalovaná zaplatila dalších 600 Kč dne 20. 9. 2022.

14. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení , (dále jen „“), podle něhož se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Soud ve smyslu ustanovení přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle ustanovení platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Soud na posuzovaný případ aplikoval rovněž ust. , o spotřebitelském úvěru (dále také„ Zosú“), podle nějž poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 Zosú poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle věta prvá , podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení , podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak , v platném znění.

20. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba není důvodná, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 Zosú je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však i přes písemnou výzvu soudu učiněnou žalobkyni z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně dostatečným způsobem posuzovala bonitu žalované úvěr splácet. Z hodnocení klienta vyplývá, že měsíční příjem žalované činí 8 000 Kč. Žalovaná měla bydlet sama a ejjí náklady na bydlení měly činit 1 000 Kč. Z potvrzení ČSSZ vyplývá, že příjem žalované činil v říjnu 2019 8 032 Kč měsíčně a představoval vdovský důchod. Žádné další příjmy ani výdaje žalované však nebyly zkoumány, přestože žalované v době sepsání návrhu na uzavření smlouvy bylo 63 let. e proto otázka, zda vdovský důchod byl jejím jediným příjmem. Žalobkyně rovněž neověřovala, že výdaje žalované na bydlení měl činit pouze částku 1 000 Kč, což ani při formě státního či obecního bydlení není reálným výdajem. Z uvedeného je tak zřejmé, že se žalobkyně nezabývala tím, co konkrétně tvoří výdaje žalované, kolik činí skutečně její náklady na bydlení a na inkaso, na stravu, a od žalované žádné doklady v tomto směru nežádala. Žalobkyně tak řádně neporovnávala příjmy a výdaje žalované ve smyslu § 86 odst. 2 Zosú.

21. Soud má tak za to, že tedy nebyla dostatečně prověřena úvěruschopnost žalované splácet úvěr před uzavřením smlouvy, a proto je uvedená smlouva neplatná dle ust. Zosú ve spojení s ustanovením

22. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti smluv přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu , neboť měl za to, že ust. a 87 je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.1.2020, č. j. - 46„ české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48 EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48 EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C -91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -106/89, Marleasing SA, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C -377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C -76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C 679/18, v němž soud konstatoval, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.

23. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , (PR (číslo) s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

24. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku celkem 20 000 Kč, a že žalovaná na ni zaplatila již před žaloby 37 064 Kč, nevzniklo na její straně ani bezdůvodné obohacení. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl v celém rozsahu (výrok II. rozsudku).

25. Výrok III. rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. , neboť žalovaná měla ve věci plný úspěch a přísluší jí náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši. Náklady žalované představují paušální náhradu ve smyslu , neboť žalovaná nebyla v řízení zastoupena advokátem. Soud přiznal žalované za 1 úkon podle , písm. a) , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu (dále jen„ vyhláška“), tj. za její účast na jednání paušální náhradu vždy ve výši 300 Kč podle vyhlášky.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.