Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
111 C 283/2022-48
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 13 400 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně za dobu od 30. 4. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení částky 6 400 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 100,11 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 100,11 Kč, úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 8 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 000 Kč od 8. 1. 2022 do 29. 4. 2022 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 000 Kč od 30. 4. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Řízení se zastavuje v rozsahu požadavku na zaplacení kapitalizovaného úroku od 16. 11. 2021 do 7. 1. 2022 ve výši 180,08 Kč a úroku ve výši 15,29 % ročně z částky 8 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně za dobu od 30. 4. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení částky 6 400 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 100,11 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 100,11 Kč, úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 8 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 000 Kč od 8. 1. 2022 do 29. 4. 2022 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 000 Kč od 30. 4. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Řízení se zastavuje v rozsahu požadavku na zaplacení kapitalizovaného úroku od 16. 11. 2021 do 7. 1. 2022 ve výši 180,08 Kč a úroku ve výši 15,29 % ročně z částky 8 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou, doručenou soudu dne 22. 7. 2022, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit částku 13 400 Kč s příslušenstvím. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalovaného ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 21. 9. 2020, v které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 8 000 Kč, kterou měl splatit do 15. 11. 2021 formou 60 týdenních splátek po 240 Kč včetně úroku 1 600 Kč, odměny za administrativu 1 600 Kč a poplatku za hotovostní inkaso 3 200 Kč, žalovaný neplnil své smluvní závazky řádně ani včas, žalovaný naposledy na dluh zaslal splátku dne 29. 10. 2020, celkem uhradil částku 1 000 Kč, věřitel pohledávku postoupil žalobkyni, žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění dopisem před podáním žaloby. Před prvním jednáním vzala žalobkyně žalobu zpět v rozsahu požadavku na zaplacení kapitalizovaného úroku od 16. 11. 2021 do 7. 1. 2022 ve výši 180,08 Kč a úroku ve výši 15,29 % ročně z částky 8 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nařízeného jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, k doručení předvolání i žaloby došlo dne 24. 10. 2022, z účasti u jednání se omluvil, nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.
3. Ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne 21. 9. 2020 bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem právnická osoba, IČO a žalovaným jako dlužníkem, obě strany smlouvu vlastnoručně podepsaly, věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout zápůjčku v částce 8 000 Kč, dlužník podpisem smlouvy potvrdil převzetí částky a současně se zavázal věřiteli vrátit částku 14 400 Kč tvořenou jistinou a úrokem 1 600 Kč, odměnou za administrativu 1 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso 3 200 Kč, v 60 týdenních splátkách po 240 Kč, první splátka byla splatná sedmým dnem od uzavření smlouvy (tj. 28. 9. 2020), poslední splátka připadala na den 15. 11. 2021. Pro doručování písemností si strany dohodly doručování na smluvní adresu dlužníka, nebude-li smluvní stranou sdělena adresa jiná. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od podpisu smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Smlouva byla sepsána na předtištěném formuláři, do něhož byly vepsány generálie dlužníka, údaje o výši dluhu a způsobu úhrady, podpisy stran a datum uzavření. Jiné změny ve formuláři provedeny nebyly. Dlužník svým podpisem pod smlouvou současně potvrdil, že mu byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru a bylo mu poskytnuto náležité vysvětlení, tak aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva o zápůjčce odpovídá jeho potřebám a finanční situaci, dlužník také potvrdil, že věřitel před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka, které byly obsahem zákaznické karty. Zákaznickou kartu žalobkyně v řízení nedoložila. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele právnická osoba, IČO pohledávku za žalovaným, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy. Z oznámení o postoupení soud zjistil, že postupitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni tímto dopisem ze dne 3. 2. 2022 odeslaným poštou dne 4. 2. 2022 na adresu žalované ulice a číslo, PSČ obec (zjištěno z podacího lístku). Z výzvy ze dne 14. 4. 2022 bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu z žalované smlouvy před podáním žaloby ve lhůtě do 29. 4. 2022, dopis byl dne 19. 4. 2022 odeslán poštou na adresu žalovaného ulice a číslo, PSČ obec, což bylo také zjištěno z podacího lístku.
4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 21. 9. 2020 písemnou formou uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalovanému vyplacena částka 8 000 Kč, kterou měl v měsíčních splátkách vrátit nejpozději ke dni 15. 11. 2021 (den, kdy uplynul 60. týden po datu uzavření smlouvy s tím, že první splátka byla splatná sedmý den po uzavření smlouvy) spolu se smluvně dohodnutým poplatkem ve výši 6 400 Kč tvořeným kapitalizovaným úrokem, odměnou za administrativu smlouvy a hotovostní inkaso splátek. Žalovaný před podáním žaloby na svůj dluh zaplatil částku 1 000 Kč. Skutečnost, že žalovaný na svůj dluh zaplatil více, v řízení najevo nevyšla. Před uzavřením smlouvy měl věřitel posoudit schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr na základě informací získaných od něj, důkaz o této činnosti žalobkyně soudu nedoložila. Na žalobkyni byla pohledávka ze smlouvy o zápůjčce postoupena ke dni 7. 1. 2022 písemnou smlouvou. Žalobkyně žalovaného k plnění dluhu vyzvala dopisem ze dne 14. 4. 2022 se splatností ke dni 29. 4. 2022 s upozorněním na možnost podání soudní žaloby.
5. Skutkový stav byl soudem právně posouzen tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o zápůjčce, která byla uzavřena jako spotřebitelský úvěr, protože zápůjčku lze považovat za úvěrovou službu vycházeje z definice spotřebitelského úvěru uvedené v § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016 (dále také jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Zápůjčka patří mezi reálné kontrakty, které pro vznik účinnosti vyžadují výplatu peněz. Žalobkyně prokázala, že peníze byly žalovanému předány, smlouva se proto stala účinnou. Tato však dle § 588 o. z. byla absolutně neplatná. Závěr o neplatnosti právního jednání soud učinil na základě skutečnosti, která vyšla v řízení najevo a to, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla sjednaná protiprávně. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda věřitel dostál své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Úvěr pak mohl poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V projednávané věci z tvrzení žalobkyně a předložených listin však nikterak nevyplývá, že by se věřitel před podpisem smlouvy o úvěru zabýval otázkou schopnosti spotřebitele v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, z něhož by soud zjistil, že věřitel provedl postup splňující kritéria odborné péče, a že objektivně získal informace potřebné pro zhodnocení finanční situace spotřebitele a mohl tak relevantně zhodnotit, zda je žalovaný schopen řádně úvěr splácet bez negativních zásahů do svých majetkových a společenských poměrů. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky se musí podle soudu prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda tento jako spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně splnění povinnosti zkoumat schopnost žalovaného úvěr řádně splácet nedoložila. Soud proto na základě provedeného dokazování učinil závěr, že věřitel neposoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi ním a žalovaným je tedy neplatná a k této skutečnosti je soud povinen přihlížet dle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť smlouva je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Absolutní neplatnost právního úkonu působí od počátku (ex tunc), důsledkem je, že účastníkům absolutně neplatného právního úkonu nevzniknou žádná subjektivní práva ani povinnosti. To, co bylo plněno na základě absolutně neplatného právního jednání, jsou si subjekty povinny vrátit podle zásad o bezdůvodném obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení toho, co k rukám žalovaného bylo plněno na základě neplatného právního jednání, kdy výplata peněz nebyla v řízení sporná. Žalobkyni vznikl nárok na vrácení částky 8 000 Kč, což je částka, která byla žalovanému vyplacena. Pokud žalovaný před podáním žaloby zaplatil částku 1 000 Kč, tak nadále dluží částku 7 000 Kč, o kterou se obohatil a je povinen tuto žalobkyni vrátit. V rozsahu požadavku na zaplacení částky 6 400 Kč a smluvního úroku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Ohledně příslušenství pohledávek soud uzavřel, že až předžalobní výzva byla první kvalifikovanou výzvou k plnění, která byla žalovanému prokazatelně odeslána dne 19. 4. 2022. Při aplikaci domněnky obsažené v § 573 o. z. je pak nutno dojít k závěru, že výzva k plnění byla žalovanému doručena nejpozději dne 22. 4. 2022, který je třetím pracovním dnem po odeslání tohoto podání (k otázce došlé zásilky viz například rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 125/2019 ze dne 30. 4. 2019). Žalovaný byl povinen dluh žalobkyni zaplatit do 29. 4. 2022, jak bylo ve výzvě uvedeno, jelikož tak neučinil, dostal se dne 30. 4. 2022 dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ke dni 30. 4. 2022 činila zákonná výše úroku z prodlení 11,75 % dlužné částky ročně, ale žalobkyně požadovala úrok ve výši 8,5 % ročně (měla za to, že k prodlení došlo již ke dni 16. 11. 2021), soud určil, že žalovaná je povinna úrok z prodlení zaplatit ve výši 8,5 % ročně i od 30. 4. 2022 neboť dle § 153 odst. 2 o. s. ř. soud nemůže návrh účastníka překročit a přisoudit tak více, než čeho se domáhal. V přesahujícím rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení, úroku a nákladů uplatnění byla žaloba pro nedůvodnost rovněž zamítnuta. Podle § 96 odst. 2 o. s. ř. soud řízení částečně zastavil.
6. Vzhledem k výsledku řízení, kdy žalobkyně byla procesně úspěšná v rozsahu 52 % předmětu řízení a žalovaný v rozsahu 48 % předmětu řízení, bylo v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení rozhodnuto negativně, protože za stavu, kdy rozdíl mezi úspěchem žalobkyně a úspěchem žalovaného byl pouze nepatrný (4 % předmětu řízení), bylo možno vyslovit závěr, že žádnému z účastníků právo na náhradu nevzniklo.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.