Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
27 C 124/2022-48
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. jméno jméno
sídlem adresa
proti;
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
trvale bytem adresa žalované
o zaplacení částky 12 751,30 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 937 Kč s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 8 937 Kč od 21. 12. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 3 814,30 Kč s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 944,77 Kč od 21. 12. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 5 865,53 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 937 Kč s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 8 937 Kč od 21. 12. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 3 814,30 Kč s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 944,77 Kč od 21. 12. 2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 5 865,53 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne 20. 1. 2022 se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 12 751,30 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným prostřednictvím mandatáře dne 16. 6. 2020 Smlouvu o úvěru číslo. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 397 Kč na nákup zboží. Žalovaný se zavázal splácet úvěr a úroky formou 24 měsíčních splátek po 510 Kč počínaje dnem 15. 7. 2020. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas a do podání žaloby uhradil pouze 0 Kč. Žalovaný dosud neuhradil splátky ve výši 2550 Kč splatné do zespaltnění, jistinu splatnou v důsledku zrušení úvěrové smlouvy ve výši 7 331,77, úroky z prodlení ve výši 56 Kč, náklady na upomínky 450 Kč, náklady na odeslání upomínky o okamžité splatnosti ve výši 200 Kč a smluvní pokutu za prodlení ve výši 153 Kč a za zrušení úvěrové smlouvy ve výši 2 010,53 Kč.
2. Žalovaná se k věci nijak nevyjádřila a k jednání se nedostavila.
3. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy o úvěru, žádosti, obchodních podmínek, sazebníku, sdělení o ukončení smlouvy včetně dodejky, předsmluvních informací, přehledu plateb, mandátní smlouvy, potvrzení o poskytnutí úvěru a předžalobní upomínky včetně podacího archu.
4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:
5. Z žádosti o úvěru a smlouvy o úvěru číslo ze dne 16. 6. 2020 soud zjistil, že se žalobkyně jako úvěrující prostřednictvím prodejce právnická osoba, a.s. a žalovaná jako úvěrovaný uzavřely tohoto dne v písemné podobě smlouvu, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 8 937 Kč na nákup zboží, a to televizoru. Žalovaná se zavázala splácet vyčerpané peněžní prostředky spolu s úrokem 18,23 % a pojištěním v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 510 Kč splatných vždy k 15 dni v měsíci, počínaje dnem 15. 7. 2020. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla čistý příjem 10 000 Kč (mateřská dovolená) a příjem domácnosti 40 000 Kč, počet dětí 3, výdaje na bydlení 10 000 Kč, rodinný stav vdaná a bydlení podnájem/pronajatý byt či dům. Z výpisu z účtu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně poskytla právnická osoba, a.s. dne 13. 7. 2020 částku 8 937 Kč. Z oznámení o zesplatnění ze dne 30. 11. 2020 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru ke dni 16. 11. 2020, a vyzvala ji k okamžité úhradě celého dluhu ve výši 10 720,77 Kč nejpozději do 20. 12. 2020. Z dodejky soud zjistil, že dopis byl odeslán žalované dne 30. 11. 2020 a vrácen žalobkyni dne 2. 12. 2020, protože žalovaná je na uvedené adrese neznámá. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen.
12. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
13. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
14. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že na základě uzavřené smlouvy vyplatila ve prospěch žalované částku 8 937 Kč. Žalovaná tuto skutečnost ani nijak nerozporovala. Soud však má za to, že smlouvu o úvěru je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by jako poskytovatel úvěru při uzavírání smlouvy o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Žalobkyně se spokojila pouze s tvrzeními žalované, které zaznamenala do úvěrové smlouvy, ale blížeji příjmovou ani výdajovou stránku žalované nezkoumala. Nevyžádala si potvrzení o výši dávek a příjmech domácnosti. Žalobkyně rovněž blížeji nezkoumala výdajovou stránku žalované. Není doložena žádná nájemní smlouva, žádný doklad o skutečných výdajích na bydlení a energie, jaké částky vynaloží na 3 děti. Pokud si žalobkyně tyto doklady skutečně vyžádala, pak je soudu ani přes poučení k důkazu nepředložila. Žalobkyně vzhledem k osobním poměrům žalované, k její životní situaci, rodinnému stavu, počtu osob v domácnosti a typu bydlení vycházela z obecných ekonomických modelů, aniž by se snažila výdaje žalované více konkretizovat a aniž by si je nechala doložit. Soud na základě zjištěných skutečností v tomto případě dospěl k závěru, že žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala otázku jak příjmů, tak výdajů žalované, vycházela z matematických propočtů, resp. pomocných parametrů a údajů o výdajích poskytnutých samotnou žalovanou, čímž nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 , bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně § 87 ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Následkem neplatnosti smlouvy o úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek.
15. Soud proto posoudil právně vztah mezi žalobkyní a žalovanou jako bezdůvodné obohacení a žalovanou zavázal vydat žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu mezi žalované prokazatelně poskytnutou jistinou 8 937 Kč a žalovanou dosud zaplacenou částkou 0 Kč, což činí částku 8 937 Kč. Soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení z jistiny 8 937 Kč od 21. 12. 2020 do zaplacení, když dle soudu lze zesplatňující dopis z 30. 11. 2020 stanovující datum splatnosti 20. 12. 2020 lze brát i jako výzvu k vydání bezdůvodného obohacení. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. tak, že soud zavázal žalovanou zaplatit dlužnou pohledávku do tří dnů od právní moci rozsudku. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i ujednání o smluvních úrocích a další vedlejší ujednání smlouvy. Ve zbytku požadovaného nároku, tedy co do požadavku na zaplacení částky 3 814,30 Kč s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 944,77 Kč od 21. 12. 2020 do zaplacení, proto soud žalobu z výše uvedených důvodu pro neplatnost smlouvy a ujednání ohledně těchto dalších nároků zamítnul.
16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Soud považuje za úspěch žalobkyně zavázání žalované k povinnosti plnit v I. výroku rozsudku, za její neúspěch zamítnutí žaloby v rozsahu uvedeném v II. výroku rozsudku. Úspěch žalobkyně činí 72 % původně žalované částky, její neúspěch 28 %, rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem 44 %. Soud proto přiznal žalobkyni 44 % uplatňovaných nákladů řízení. Náklady řízení v celkové výši 13 330,76 Kč zde tvoří žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní pomoci po 300 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za převzetí věci, sepis a podání žaloby a předžalobní výzvu), 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b téže vyhlášky, odměna právního zástupce žalobkyně za 1 úkon právní pomoci po 1 620 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za účast u jednání soudu), 1 režijní paušál po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, náhrada za ztrátu času dle § 14 odst. 3 téže vyhlášky za cestu z obec do obec k jednání ve výši 1 800 Kč, náhrada cestovních výdajů za cestu automobilem z obec do obec k jednání ve výši 5 436 Kč a 21% DPH. Soud dospěl k závěru, že žalobkyní podaná žaloba splňuje pro první tři úkony právní pomoci kritéria uvedená v § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , tj. že jde o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných, a proto přiznal odměnu pr. zástupce žalobkyně a režijní paušály podle tohoto ustanovení. 44 % z částky 13 330,76 Kč činí 5 865,53 Kč a tuto částku soud uložil žalované k povinnosti nahradit žalobkyni na nákladech řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, písemně, ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí (exekuce).