Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
17 C 271/2022-71
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Valentovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 19 248 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se zastavuje v části o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč a částky
ve výši 3 248 Kč.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 000 Kč od 15. 6. 2022 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se zamítá v části o zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 734,14 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 000 Kč
od 7. 1. 2022 do 14. 6. 2022 a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Řízení se zastavuje v části o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč a částky ve výši 3 248 Kč. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 000 Kč od 15. 6. 2022 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba se zamítá v části o zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 734,14 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 000 Kč od 7. 1. 2022 do 14. 6. 2022 a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 24. 6. 2022 domáhala
po žalovaném zaplacení celkové částky 19 248 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 30. 5. 2021 uzavřel její právní předchůdce, společnost právnická osoba,
IČO, se žalovaným smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 16 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit částku 16 000 Kč
s příslušenstvím do 15. 6. 2021 Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, kdy žalovaný projevil svou vůli uzavřít smlouvu zaplacením tzv. verifikační platby. Žalovaný úvěr neuhradil řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení. Žalobkyně požadovala úhradu smluvní pokuty za období od 16. 6. 2021 do 5. 1. 2022 ve výši 3 248 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně požadovala úhradu dlužné jistiny úvěru ve výši 16 000 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 3 248 Kč, neuhrazených poplatků za upomínání (kapitalizovaných úroků) ve výši 150 Kč, zákonného úroku z prodlení od 16. 6. 2021 a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč. Žalobkyně žalovanému zaslala před podáním žaloby výzvu k úhradě.
2. Podáním doručeným soudu dne 7. 10. 2022 vzala žalobkyně svou žalobu zpět v části o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 248 Kč.
3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání řádně a včas omluvila prostřednictvím svého zástupce.
4. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.
5. Podle § 96 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví.
6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala svou žalobu částečně zpět, a to dříve než začalo jednání, rozhodl soud v souladu s výše uvedenými ustanoveními tak, že řízení se v rozsahu zpětvzetí zastavuje.
7. Soud provedl předložené listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:
-) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021, včetně příloh, bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností právnická osoba a žalobkyní a jejím předmětem bylo postoupení pohledávek postupitele, které má jako úvěrující za svými klienty jako úvěrovanými, na žalobkyni jako postupníka. Postoupenou pohledávkou byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru číslo;
-) z upomínky ze dne 29. 6. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný v ní byl vyzván k úhradě částky 16 258 Kč. Nebylo zjištěno, že upomínka byla žalovanému odeslána;
-) z výzvy ze dne 16. 7. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný v ní byl vyzván k úhradě částky 16 630 Kč. Nebylo zjištěno, že výzva byla žalovanému odeslána;
-) z výpisu z účtu společnosti právnická osoba bylo zjištěno, že dne 30. 5. 2021 byla na tento účet zaslána platba od žalovaného ve výši 0,01 Kč, a že společnost právnická osoba zaslala na účet žalovaného dne 1. 6. 2021 částku 11 000 Kč a dne 31. 5. 2021 částku 5 000 Kč;
-) ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 1. 6. 2021 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností právnická osoba a žalovaným a jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 16 000 Kč. Splatnost úvěru byla stanovena ke dni 15. 6. 2021 Smlouva nebyla podepsána;
-) z výzvy ze dne 18. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný v ní byl vyzván k úhradě částky 19 553,51 Kč. Nebylo zjištěno, že výzva byla žalovanému odeslána;
-) z obchodních podmínek soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění;
-) z oznámení ze dne 1. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný v ní byl vyrozuměn o postoupení pohledávky na žalobkyni;
-) z předžalobní výzvy ze dne 2. 6. 2022 a podacího archu bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 19 398 Kč nejpozději do 14. 6. 2022;
-) z výpisu z OR bylo zjištěno, že žalobkyně je společností s ručením omezeným s datem vzniku a zápisu dne 21. 12. 2010;
-) z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 22. 6. 2022 bylo zjištěno, že pověřený terénní pracovník žalobkyně se dostavil na kontaktní adrese žalovaného
dne 9. 3. 2022 a 23. 3. 2022;
-) z opakované výzvy ze dne 8. 7. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný v ní byl vyzván k úhradě částky 16 452 Kč. Nebylo zjištěno, že výzva byla žalovanému odeslána.
8. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:
Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 1. 6. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytl částku 16 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se v uvedené smlouvě zavázal úvěr splatit do 15. 6. 2021. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2021 uzavřené mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, což bylo žalovanému oznámeno. Zástupce žalobkyně zaslal žalovanému před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky nejpozději do 14. 6. 2022.
9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Podle § 2 991 odst. 1, 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Podle § 2 993 občanského zákoníku , plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k tomuto právnímu závěru:
18. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Dále bylo prokázáno,
že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaný při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru vystupoval jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ,
o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tj. jeho schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. ,
a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Žalobkyně v řízení soudu neprokázala, že její právní předchůdce řádným (výše uvedeným) způsobem prověřoval schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, neboť ke svým tvrzením soudu nedoložila žádné důkazy. Skutečnost, že žalobkyně potřebnými důkazy nedisponuje, byla soudu žalobkyní sdělena v podání ze dne 7. 10. 2022.
19. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by před uzavřením smlouvy
o spotřebitelském úvěru její právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného,
tj. schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu s poplatkem žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právnická osoba a žalovaným jako absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku .
20. Plnění poskytnuté žalovanému je pak třeba vypořádat z titulu bezdůvodného obohacení podle
§ 2991 občanského zákoníku , neboť právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 16 000 Kč na základě neplatné smlouvy, tedy plnil bez právního důvodu. Smluvní strana neplatné smlouvy nicméně může žádat jen toho, oč plnění jí poskytnuté převyšuje objem majetkových hodnot, jež sama přijala, protože poskytnutí protiplnění obohaceným nezakládá vzájemnou restituční povinnost ochuzeného, nýbrž snižuje rozsah prospěchu obohaceného. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný neuhradil žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) ničeho. Žalobkyně tak má nárok na uhrazení poskytnuté částky 16 000 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení
ve výši požadované žalobkyní ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení stanovené v předžalobní výzvě ze dne 2. 6. 2022, ve kterém žalobkyně žalovaného prvně prokazatelně vyzvala k vrácení dlužné částky, tedy od 15. 6. 2022, do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jako obecná třídenní.
21. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu požadovaného příslušenství nad rámec přiznaného zákonného úroku, ani na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.
22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 252 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná (žaloba byla zamítnuta pouze co do příslušenství pohledávky), a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem
v celkové výši 900 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění) po 300 Kč podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen
„a. t.“), režijní paušál v celkové výši 300 Kč (3 x 100 Kč) podle § 14b odst. 5 a. t. a 21% DPH z odměny a paušálu ve výši 252 Kč obec plnění pak bylo stanoveno k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , lhůta k plnění byla stanovena podle
§ 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jako obecná třídenní.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.