Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 258/2022-20
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem J. Lipenským ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 3.560 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3.560 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3.560 Kč od 27. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3.560 Kč od 20. 12. 2017 do 29. 11. 2019 kapitalizovaného částkou 565,20 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3.560 Kč od 30. 11. 2019 do 26. 12. 2019.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1.489 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3.560 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3.560 Kč od 27. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3.560 Kč od 20. 12. 2017 do 29. 11. 2019 kapitalizovaného částkou 565,20 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3.560 Kč od 30. 11. 2019 do 26. 12. 2019. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1.489 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3.560 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z 3.560 Kč od 5 20. 12. 2017 do 29. 11. 2019 kapitalizovaného částkou 565,20 Kč, a zákonného úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 3.560 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. V žalobě tvrdila, že dne 8. 11. 2016 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, a žalovaným uzavřena smlouva o půjčce číslo na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč, které se jí žalovaný zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 240 Kč spolu se smluvním úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.120 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 1.600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.200 Kč. První splátka byla splatná dne 15. 11. 2016, poslední splátka byla stanovena na 19. 12. 2017. Žalovaný splátky úvěru nehradil řádně a včas. Právní předchůdce žalobkyně měl ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 4.440 Kč. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne
29. 11. 2019 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 29. 11. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně po žalovaném požaduje pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně požaduje dlužnou jistinu ve výši 3.560 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 8.000 Kč a částkou zaplacenou žalovaným ve výši 4.440 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 565,20 Kč (tj. ve výši 8,05 % ročně z částky 3.560 Kč od 20. 12. 2017 do 29. 11. 2019), a úrok z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 3.560 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. souhlasila v prohlášení učiněném v žalobě. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.
4. Ve věci soud dospěl na základě předložených listin k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne 8. 11. 2016 byla mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec, uzavřena smlouva o půjčce. Právní předchůdkyně žalobkyně téhož dne vyplatila žalovanému v hotovosti částku 8.000 Kč. Žalovaný se zavázal věřiteli zaplatit kromě částky 8.000 Kč úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.120 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 1.600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.200 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 240 Kč. První splátka byla splatná dne 15. 11. 2016, poslední splátka byla stanovena 19. 12. 2017. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřovala schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr z údajů uvedených žalovaným, zaznamenaných v kartě zákazníka – žádosti o úvěr, ve které tento uvedl, že je svobodný, nemá nezaopatřené dítě, druh bydlení spolubydlící, že žije s partnerkou, je od číslo zaměstnán u příjmení - anonymizována čtyři slova, obec, jako anonymizována tři slova, že jeho čistá mzda činí 14.800 Kč, celkem příjmy 14.800 Kč, že u právní předchůdkyně žalobkyně má již půjčku/úvěr v celkové výši 12.000 Kč, s měsíční splátkou 1.620 Kč, měsíční výdaje že má na nájem/inkaso 2.500 Kč, výdaje domácnosti (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) ve výši 6.800 Kč, ostatní náklady 2.000 Kč, celkem se splátkou úvěru výdaje 12.920 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla dne 29. 11. 2019 postoupena žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámením ze dne 29. 11. 2019, předaným k poštovní přepravně dne 13. 12. 2019, žalovanému oznámila postoupení pohledávky a vyzvala jej k úhradě do 10 dnů od obdržení tohoto dopisu. Před podáním žaloby byl žalovaný výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 3. 9. 2020, předanou k poštovní přepravě dne 4. 9. 2020, vyzván k zaplacení. Žalovaný zaplatil 4.440 Kč.
5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ ZSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele
s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
6. Podle § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
7. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku
z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 :„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.
10. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3.2020, sp. zn. C -679/18:„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.
11. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení nebylo prokázáno, že by tak právní předchůdkyně žalobkyně učinila, když k tomu ničeho netvrdila. Pokud předložila kartu zákazníka, v řízení nebylo prokázáno, že by údaje uváděné žalovaným v žádosti o úvěr byly ověřeny, a to zvláště za situace, kdy se žalovaný zavazoval platit částku 240 Kč týdně (tj. 960 Kč měsíčně) a tvrdil, že má již další úvěr v celkové výši 12.000 Kč s celkovou měsíční splátkou 1.620 Kč, a další výdaje ve výši 11.300 Kč, celkem tedy výdaje 12.920 Kč, a tvrzenou čistou mzdu pouze ve výši 14.800 Kč Smlouvu o úvěru je tak nutno považovat dle ustanovení § 9 odst. 1 ZSÚ za neplatnou. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 8. 11. 2016 poskytla částku 8.000 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný uhradil částku 4.440 Kč. Žalovaný v řízení nenamítal žádné vzájemné plnění ani jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 3.560 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.), ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , a to ode dne následujícího po dni, kdy byl žalovaný poprvé prokazatelně vyzván k vydání bezdůvodného obohacení. Za tento den soud považuje v souladu s ustanovením § 1958 o. z. den následující po uplynutí desetidenní lhůty k zaplacení uvedený v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019, předaného k poštovní přepravě dne 13. 12. 2019, tj. den
27. 12. 2019 (za doručené se dle § 573 o. z. považuje oznámení s výzvou třetí den, tj.
16. 12. 2019). Bylo proto rozhodnuto, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.
12. Ve zbylé části soud žalobu zamítnul, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1.489 Kč Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (tj. převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, když právní zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH. Podmínky ustanovení § 14b odst. 1 a. t. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (měněny jsou toliko identifikační údaje žalovaného, údaje o smlouvě, dlužných částkách) a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč Částku 1.489 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.