Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (6)No categories available
7 C 38/2022-98
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Šmicovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 5 876,20 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 926,09 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 926,09 Kč od 25. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 1 950,11 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 876,20 Kč od 2. 2. 2021 do 24. 2. 2021, z částky 1 950,11 Kč od 25. 2. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 332,13 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 849,80 Kč, úrok 16,9 % ročně z částky 4 976,20 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 500,75 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně titul jméno příjmení, titul, advokáta se sídlem adresa.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 926,09 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 926,09 Kč od 25. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 1 950,11 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 876,20 Kč od 2. 2. 2021 do 24. 2. 2021, z částky 1 950,11 Kč od 25. 2. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 332,13 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 849,80 Kč, úrok 16,9 % ročně z částky 4 976,20 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 500,75 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení], [titul], advokáta se sídlem [adresa].
1. Žalobkyně podala žalobu u Okresního soudu v Mostě. Usnesením ze dne 1. 12. 2021 č. j. 32 C 378/2021-27 byla vyslovena místní nepříslušnost a věc postoupena Okresnímu soud v Lounech jako soudu místně příslušnému. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 876,20 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh a doplnění návrhu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právnická osoba (právní předchůdce žalobkyně) smlouvu o revolvingovém úvěru číslo ve které se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky o limitu 5 000 Kč. Žalovaná v průběhu úvěrového vztahu načerpala částku 6 984 Kč, uhradila celkem 3 057,91 Kč. Žalovaná se zavázala čerpaný úvěr splácet a z vyčerpané a nesplacené jistiny úvěru hradit úrok ve výši 16,90 % ročně). Úvěr a úroky z úvěru měly být spláceny formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. ve výši 250 Kč měsíčně, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Žalovaná se dále zavázala hradit cenu za využití účtu ve výši 50 Kč měsíčně, případně další poplatky dle ceníku. Žalovaná nehradila splátky řádně, úvěr byl zesplatněn ke dni 11. 6. 2020. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 4 976,20 Kč, náklady spojené s prodlením ve výši 900 Kč (tj. smluvní pokuta za porušení povinnosti hradit řádně a včas splátky úvěru, dle aktuálně platného ceníku činily náklady spojené s prodlením 300 Kč za 10 dní v prodlení, žalovaná neuhradila řádně splátky za 03/2020 a 04/2020), zákonného úroku z prodlení ve 332,13 Kč kapitalizovaného ke dni datum, kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 849,80 Kč (ve výši 16,90 % ročně z dlužné jistiny od 13. 3. 2019 do 1. 2. 2021, úroků z úvěru ve výši 16,90 % p. a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 4 976,20 Kč od datum do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 10,00 % p. a. z částky ve výši 5 876,20 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 4 976,20 Kč a poplatků ve výši 900 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem odeslaným doporučeně dne 19. 2. 2021. Žalované byla zaslaná předžalobní výzva.
2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované.
3. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když žalobkyně omluvila svou neúčast u jednání, souhlasila s rozhodnutím ve věci v její nepřítomnosti a žalovaná se k jednání nedostavila.
4. Z úvěrové smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum, ceníku pro soukromou klientelu účinného od 20. 4. 2020, oznámení o úrokových sazbách účinné od 4. 10. 2019, podkladů pro soudní jednání (obratové historie - výpisu z úvěrového účtu), soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované jako klientovi revolvingový úvěr poskytnutý jako spotřebitelský úvěr do celkového limitu 5 000 Kč s výší úrokové sazby 16,90 % ročně, který se žalovaná zavázala splatit v měsíčních splátkách ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu tj. ve výši 250 Kč měsíčně vždy v 20. den každého kalendářního měsíce, dle ceníku účinného od 20. 4. 2020 byly náklady spojené s prodlením stanoveny ve výši 300 Kč za 10 dnů v prodlení. Žalovaná čerpala úvěr dne datum částkou 5 000 Kč, dne datum ve výši 500 Kč, dne datum ve výši 400 Kč, dne datum ve výši 200 Kč, dne datum ve výši 184 Kč, dne datum ve výši 700 Kč, uhradila celkem 3 057,91 Kč. Žalované byla adresovaná poslední výzva ze dne 10. 5. 2020 k úhradě dlužné částky a výpověď smlouvy, rozhodnutím věřitele o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 13. 6. 2020 byla zbývající částka splatná ode dne 11. 6. 2020. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, seznamu pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny, byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. Dopisem ze dne 19. 2. 2021 předaným k poštovní přepravě dle podacího lístku téhož dne bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky. Dopisem ze dne 4. 3. 2021 zástupce žalobkyně, podaným k poštovní přepravě dne 5. 3. 2021, byla žalovaná upomenuta o zaplacení s upozorněním na možnost soudního vymáhání.
5. V posuzovaném případě byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyní nebyly tvrzeny skutečnosti o prověřování úvěruschopnosti žalované původním věřitelem, tyto ani z provedených důkazů nebyly zjištěny. Z důkazů nevyplynulo prověřování poměrů žalované, její příjmy a výdaje, žádné doklady o příjmech a výdajích žalované z důvodu prověření úvěruschopnosti nebyly předloženy soudu ani původnímu věřiteli, ani nebyly žalovanou uváděny.
6. Soud odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kdy soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil (např. potvrzením zaměstnavatele dlužníka, daňovým přiznáním apod.). Poskytovatel úvěru je povinen zkoumat nejen příjmy, ale i výdaje zájemce o úvěr. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná načerpala částku 6 984 Kč. V případě neplatné smlouvy, je žalovaná povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Vzhledem k tomu, že žalované byla poskytnuta částka 6 984 Kč a na poskytnutý úvěr uhradila 3 057,91 Kč, činí bezdůvodné obohacení 3 926,09 Kč. Žalobkyně se k jednání nedostavila, soud jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. o nutnosti prokázat posouzení schopnosti žalovaného požadovaný úvěr splácet, o předložení důkazů, o jiném právním posouzení žalovaného nároku. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná byla vyzvána k vrácení částky v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021 podané k přepravě téhož dne. Dle ustanovení § 573 občanského zákoníku se má za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, žalovaná se dostala do prodlení dne 25. 2. 2021. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.
8. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyni tak soud přiznal náklady řízení v celkové výši 500,75 Kč (33,63 %), z celkových nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, které tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastupování účastníka advokátem podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žalob, předžalobní výzva), tři režijní paušály po 100 Kč a 21 % DPH. Žalovaná je povinna zaplatit náklady řízení v zákonné lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně dle ustanovení (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o. s. ř.).
9. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.
Poučení:
Odvolání není přípustné proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí, exekuci.