Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 260/2022-52
Okresní soud v Klatovech rozhodl předsedou senátu Mgr. Martinem Matějíčkem, jako samosoudcem, ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 7 104 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 3 000 Kč s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 3 000 Kč od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Ohledně částky 4 104 Kč, částky 11,75 % úroku z prodlení ročně z částky 3 000 Kč od datum do datum a částky nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč se žaloba zamítá.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 3 000 Kč s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 3 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Ohledně částky 4 104 Kč, částky 11,75 % úroku z prodlení ročně z částky 3 000 Kč od [datum] do [datum] a částky nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne datum se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku nevráceného spotřebitelského úvěru ve výši 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky v celkové výši 2 600 Kč, dále částku smluvní pokuty v celkové výši 900 Kč a částku poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že dne datum poskytla žalované na její žádost spotřebitelský úvěr ve výši 3 000 Kč, splatný původně dne datum a následně po prodloužení lhůty splatnosti dne datum, který však žalovaná ani zčásti neuhradila, přičemž se žalobkyni zavázala tento úvěr vrátit společně s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 3 204 Kč. V souvislosti s prodlením žalované žalobkyni vznikly náklady spojené s uplatněním pohledávky v celkové výši 2 600 Kč (450 Kč + 650 Kč + 1 500 Kč). Rovněž tak byla žalované z důvodu nesplnění jejích smluvních povinností naúčtována smluvní pokuta v celkové výši 900 Kč (2 x 450 Kč).
2. K jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne datum, se žalovaná nedostavila, svoji nepřítomnost však včas písemně omluvila a příslušným rozhodnutím doložila dočasnou pracovní neschopnost. Odročení jednání žalovaná nepožadovala, a proto soud věc projednal a rozhodl, přičemž vycházel z obsahu spisového materiálu.
3. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
4. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
5. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené dne datum mezi žalobkyní jako úvěrujícím na straně jedné a žalovanou jako úvěrovaným na straně druhé, vzal soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 3 000 Kč, který se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit a zaplatit jí úrok, jakož i ostatní finanční závazky ze smlouvy vyplývající. Úrok z úvěru byl smluvními stranami sjednán ve výši 39 % ročně. Žalovaná se dále zavázala žalobkyni uhradit jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč, splatný společně s jistinou úvěru a úrokem. Poskytnuté peněžní prostředky se žalovaná smlouvou zavázala vrátit do 30 dnů. Pro případ prodlení žalované s plněním dluhu vyplývajícího z úvěrové smlouvy bylo sjednáno oprávnění žalobkyně požadovat po žalované, kromě jiného, zaplacení zákonného úroku z prodlení, zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, zaplacení smluvních pokut za porušení sjednaných povinností nepeněžní povahy (uplatněných žalobkyní ve výši 2 x 450 Kč) a rovněž oprávnění požadovat uhrazení nákladů spojených s vymáháním pohledávky, a to ve výši 450 Kč za první upomínku a ve výši 650 Kč za druhou upomínku a dále ve výši 1 500 Kč za předání pohledávky inkasní agentuře. Předloženým potvrzením o provedení tuzemské platby žalobkyně dále prokázala, že dne datum poukázala na žalovanou sdělené číslo bankovního účtu sjednanou úvěrovou částku ve výši 3 000 Kč. Žalovaná však žalobkyni z titulu smlouvy o úvěru nezaplatila žádnou částku, když v řízení v tomto ohledu nebyl relevantním způsobem tvrzen a prokázán opak, a to i přesto, že byla o úhradu opakovaně žalobkyní upomínána, jak bylo v řízení rovněž prokázáno. Ze žalobkyní předložené bilance tak vyplývá, že žalovaná má žalobkyni dlužit mj. úvěrovou jistinu ve výši 3 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč, smluvní pokuty za porušení smluvních povinností v celkové výši 2 400 Kč (žalobou požadované pouze v celkové výši 900 Kč) a náklady spojené s uplatněním pohledávky žalobkyně v celkové výši 2 600 Kč (poplatek za odeslání upomínek ve výši 1 100 Kč a paušální náklady na mimosoudní vymáhání ve výši 1 500 Kč).
6. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o spotřebitelském úvěru, když již jen s ohledem na výši sjednaného„ poplatku za poskytnutí úvěru“ dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s ustanovením § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty smlouva o úvěru uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady č. 93/13 EHS ze dne datum a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak je zřejmé z textace předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem a žalovaná tedy samotný text smlouvy v tomto směru nemohla nijak ovlivnit. Od profesionálního nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru lze přitom důvodně očekávat jeho poctivé jednání vůči druhé smluvní straně, která je slabší stranou v uzavíraném kontraktu. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou„ dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv„ dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z.
7. V daném případě se žalovaná jako spotřebitel předmětnou smlouvou o úvěru zavázala žalobkyni k zaplacení„ poplatku za poskytnutí úvěru“ v celkové výši 3 204 Kč, aniž by bylo uvedeno, jak byl tento poplatek určen a proč byl stanoven právě v této výši. Tento poplatek, který měl být dle smlouvy splatným společně s jistinou úvěru a úrokem, u poskytnutého úvěru v částce 3 000 Kč pak dokonce převyšuje samotnou poskytnutou úvěrovou částku. Takto sjednanou výši odměny za poskytnutí úvěru je nutné dle názoru zdejšího soudu shledat jako odporující dobrým mravům. V tomto ohledu si zdejší soud rovněž dovolí odkázat na přiléhavé právní závěry, k nimž ve svém rozsudku sp. zn. spisová značka ze dne 30. 1. 2019 v obdobné věci dospěl Krajský soud v Plzni, který konstatoval, že pokládá za zcela nepřípustné, aby věřitel, byť se jedná o odměnu za zapůjčení peněžních prostředků ve formě úroku víceméně přiměřenou (samotný úrok měl činit cca 20 % p. a.), navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím dalších poplatků v takové formě, jak bylo zahrnuto do uvedené smlouvy, kdy celková částka placená dlužníkem měla fakticky přesahovat částku dlužníkovi poskytnutou. Odvolací soud k tomuto dále poznamenal, že případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení peněžních prostředků má být úrok, s tím, že v bankovní praxi je obvyklé, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokého nepřiměřeného poplatku věřitel zcela nepochybně obchází zákon. Svou činností, kdy podstatou podnikání žalobkyně je ve svém důsledku obchod s chudobou, se tak žalobkyně prakticky podílí na již tak neúměrném a společensky škodlivém navyšování počtu osob, které se dostávají do dluhových pastí.
8. Zdejší soud tedy s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro její rozpor s dobrými mravy. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. Žalovaná prokazatelně přijala od žalobkyně částku 3 000 Kč, aniž tu byl platný závazek, a proto má žalobkyně vůči žalované nárok na vrácení toho, co bylo plněno. Žalobkyně tak má z titulu vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované nárok na zaplacení částky ve výši 3 000 Kč, když v řízení nebylo relevantním způsobem tvrzeno a prokázáno, že by žalovaná nějakou částku žalobkyni na základě svého domnělého úvěrového závazku zaplatila. Pokud se žalobkyně dále podanou žalobou domáhala přiznání zákonného úroku z prodlení z této částky 3 000 Kč za období od datum do zaplacení, lze žalobkyni přiznat tento úrok z prodlení v odpovídající uplatněné výši 11,75 % ročně až ode dne vzniku prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení, nikoliv ode dne následujícího po datu splatnosti úvěru stanoveného neplatnou smlouvou. V případě bezdůvodného obohacení nastává splatnost dluhu na základě výzvy věřitele. V posuzované věci byla žalovaná prokazatelně poprvé vyzvána k úhradě dluhu předloženou upomínkou ze dne datum, předanou k poštovní přepravě téhož dne, jak bylo v řízení rovněž prokázáno, jíž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky nejpozději do datum. Dnem následujícím, tj. dnem datum, se tedy žalovaná dostala do prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení. Podané žalobě tedy soud vyhověl v rozsahu částky 3 000 Kč s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z této částky od datum do zaplacení (výrok I.). Nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení obecně vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Samotná výše úroku z prodlení je pak dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účinným od 1. 1. 2014. Pro zaplacení celkové přiznané částky byla žalované dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.
9. Ohledně zbývajících žalovaných částek, požadovaných žalobkyní na podkladě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, pak byla žaloba zamítnuta (výrok II.), protože závazek k jejich úhradě nebyl mezi účastnicemi platně sjednán. Žalobkyni tak nebyla přiznána celková částka ve výši 4 104 Kč (poplatek za poskytnutí úvěru 3 204 Kč + smluvní pokuty ve výši 900 Kč) a příslušenství v podobě úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 000 Kč od datum do datum a nákladů spojených s uplatněním pohledávky v celkové výši 2 600 Kč.
10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měly obě účastnice ve věci úspěch pouze částečný s tím, že úspěch žalované převyšuje úspěch žalobkyně. Žalované však v řízení žádné náklady nevznikly, a proto bylo v souladu s citovaným zákonným ustanovením rozhodnuto o tom, že žádná z účastnic nemá na náhradu nákladů řízení právo.
11. V posuzované věci zdejší soud nevydal na návrh žalobkyně elektronický platební rozkaz, ale v řízení po jeho zahájení nařídil ústní jednání, a proto žalobkyni, která byla ve sporu z větší části neúspěšnou, stíhá s ohledem na výsledek řízení povinnost doplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek z návrhu ve výši 600 Kč podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 400 Kč podle položky 2 bodu 1 písm. a) Sazebníku poplatků, když podle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. a) tohoto sazebníku, soudní poplatek činí částku 1 000 Kč. Žalobkyni tedy zbývá doplatit částku ve výši 600 Kč. Splatnost doplatku v tomto případě nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Pro jeho zaplacení byla stanovena totožná lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení exekuce či výkonu rozhodnutí.