Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 260/2022-52

Okresní soud v Klatovech rozhodl předsedou senátu Mgr. Martinem Matějíčkem, jako samosoudcem, ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 7 104 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 3 000 Kč s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 3 000 Kč od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Ohledně částky 4 104 Kč, částky 11,75 % úroku z prodlení ročně z částky 3 000 Kč od datum do datum a částky nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč se žaloba zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 3 000 Kč s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 3 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Ohledně částky 4 104 Kč, částky 11,75 % úroku z prodlení ročně z částky 3 000 Kč od [datum] do [datum] a částky nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b>

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne datum se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku nevráceného spotřebitelského úvěru ve výši 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky v celkové výši 2 600 Kč, dále částku smluvní pokuty v celkové výši 900 Kč a částku poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že dne datum poskytla žalované na její žádost spotřebitelský úvěr ve výši 3 000 Kč, splatný původně dne datum a následně po prodloužení lhůty splatnosti dne datum, který však žalovaná ani zčásti neuhradila, přičemž se žalobkyni zavázala tento úvěr vrátit společně s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 3 204 Kč. V souvislosti s prodlením žalované žalobkyni vznikly náklady spojené s uplatněním pohledávky v celkové výši 2 600 Kč (450 Kč + 650 Kč + 1 500 Kč). Rovněž tak byla žalované z důvodu nesplnění jejích smluvních povinností naúčtována smluvní pokuta v celkové výši 900 Kč (2 x 450 Kč).

2. K jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne datum, se žalovaná nedostavila, svoji nepřítomnost však včas písemně omluvila a příslušným rozhodnutím doložila dočasnou pracovní neschopnost. Odročení jednání žalovaná nepožadovala, a proto soud věc projednal a rozhodl, přičemž vycházel z obsahu spisového materiálu.

3. Podle (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

4. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

5. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené dne datum mezi žalobkyní jako úvěrujícím na straně jedné a žalovanou jako úvěrovaným na straně druhé, vzal soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 3 000 Kč, který se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit a zaplatit jí úrok, jakož i ostatní finanční závazky ze smlouvy vyplývající. Úrok z úvěru byl smluvními stranami sjednán ve výši 39 % ročně. Žalovaná se dále zavázala žalobkyni uhradit jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč, splatný společně s jistinou úvěru a úrokem. Poskytnuté peněžní prostředky se žalovaná smlouvou zavázala vrátit do 30 dnů. Pro případ prodlení žalované s plněním dluhu vyplývajícího z úvěrové smlouvy bylo sjednáno oprávnění žalobkyně požadovat po žalované, kromě jiného, zaplacení zákonného úroku z prodlení, zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, zaplacení smluvních pokut za porušení sjednaných povinností nepeněžní povahy (uplatněných žalobkyní ve výši 2 x 450 Kč) a rovněž oprávnění požadovat uhrazení nákladů spojených s vymáháním pohledávky, a to ve výši 450 Kč za první upomínku a ve výši 650 Kč za druhou upomínku a dále ve výši 1 500 Kč za předání pohledávky inkasní agentuře. Předloženým potvrzením o provedení tuzemské platby žalobkyně dále prokázala, že dne datum poukázala na žalovanou sdělené číslo bankovního účtu sjednanou úvěrovou částku ve výši 3 000 Kč. Žalovaná však žalobkyni z titulu smlouvy o úvěru nezaplatila žádnou částku, když v řízení v tomto ohledu nebyl relevantním způsobem tvrzen a prokázán opak, a to i přesto, že byla o úhradu opakovaně žalobkyní upomínána, jak bylo v řízení rovněž prokázáno. Ze žalobkyní předložené bilance tak vyplývá, že žalovaná má žalobkyni dlužit mj. úvěrovou jistinu ve výši 3 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč, smluvní pokuty za porušení smluvních povinností v celkové výši 2 400 Kč (žalobou požadované pouze v celkové výši 900 Kč) a náklady spojené s uplatněním pohledávky žalobkyně v celkové výši 2 600 Kč (poplatek za odeslání upomínek ve výši 1 100 Kč a paušální náklady na mimosoudní vymáhání ve výši 1 500 Kč).

6. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o spotřebitelském úvěru, když již jen s ohledem na výši sjednaného„ poplatku za poskytnutí úvěru“ dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s ustanovením § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty smlouva o úvěru uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady č. 93/13 EHS ze dne datum a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak je zřejmé z textace předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem a žalovaná tedy samotný text smlouvy v tomto směru nemohla nijak ovlivnit. Od profesionálního nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru lze přitom důvodně očekávat jeho poctivé jednání vůči druhé smluvní straně, která je slabší stranou v uzavíraném kontraktu. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou„ dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv„ dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z.

7. V daném případě se žalovaná jako spotřebitel předmětnou smlouvou o úvěru zavázala žalobkyni k zaplacení„ poplatku za poskytnutí úvěru“ v celkové výši 3 204 Kč, aniž by bylo uvedeno, jak byl tento poplatek určen a proč byl stanoven právě v této výši. Tento poplatek, který měl být dle smlouvy splatným společně s jistinou úvěru a úrokem, u poskytnutého úvěru v částce 3 000 Kč pak dokonce převyšuje samotnou poskytnutou úvěrovou částku. Takto sjednanou výši odměny za poskytnutí úvěru je nutné dle názoru zdejšího soudu shledat jako odporující dobrým mravům. V tomto ohledu si zdejší soud rovněž dovolí odkázat na přiléhavé právní závěry, k nimž ve svém rozsudku sp. zn. spisová značka ze dne 30. 1. 2019 v obdobné věci dospěl Krajský soud v Plzni, který konstatoval, že pokládá za zcela nepřípustné, aby věřitel, byť se jedná o odměnu za zapůjčení peněžních prostředků ve formě úroku víceméně přiměřenou (samotný úrok měl činit cca 20 % p. a.), navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím dalších poplatků v takové formě, jak bylo zahrnuto do uvedené smlouvy, kdy celková částka placená dlužníkem měla fakticky přesahovat částku dlužníkovi poskytnutou. Odvolací soud k tomuto dále poznamenal, že případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení peněžních prostředků má být úrok, s tím, že v bankovní praxi je obvyklé, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokého nepřiměřeného poplatku věřitel zcela nepochybně obchází zákon. Svou činností, kdy podstatou podnikání žalobkyně je ve svém důsledku obchod s chudobou, se tak žalobkyně prakticky podílí na již tak neúměrném a společensky škodlivém navyšování počtu osob, které se dostávají do dluhových pastí.

8. Zdejší soud tedy s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro její rozpor s dobrými mravy. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. Žalovaná prokazatelně přijala od žalobkyně částku 3 000 Kč, aniž tu byl platný závazek, a proto má žalobkyně vůči žalované nárok na vrácení toho, co bylo plněno. Žalobkyně tak má z titulu vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované nárok na zaplacení částky ve výši 3 000 Kč, když v řízení nebylo relevantním způsobem tvrzeno a prokázáno, že by žalovaná nějakou částku žalobkyni na základě svého domnělého úvěrového závazku zaplatila. Pokud se žalobkyně dále podanou žalobou domáhala přiznání zákonného úroku z prodlení z této částky 3 000 Kč za období od datum do zaplacení, lze žalobkyni přiznat tento úrok z prodlení v odpovídající uplatněné výši 11,75 % ročně až ode dne vzniku prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení, nikoliv ode dne následujícího po datu splatnosti úvěru stanoveného neplatnou smlouvou. V případě bezdůvodného obohacení nastává splatnost dluhu na základě výzvy věřitele. V posuzované věci byla žalovaná prokazatelně poprvé vyzvána k úhradě dluhu předloženou upomínkou ze dne datum, předanou k poštovní přepravě téhož dne, jak bylo v řízení rovněž prokázáno, jíž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky nejpozději do datum. Dnem následujícím, tj. dnem datum, se tedy žalovaná dostala do prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení. Podané žalobě tedy soud vyhověl v rozsahu částky 3 000 Kč s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z této částky od datum do zaplacení (výrok I.). Nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení obecně vyplývá z ustanovení o. z. Samotná výše úroku z prodlení je pak dána , účinným od 1. 1. 2014. Pro zaplacení celkové přiznané částky byla žalované dle (dále jen ) stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.

9. Ohledně zbývajících žalovaných částek, požadovaných žalobkyní na podkladě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, pak byla žaloba zamítnuta (výrok II.), protože závazek k jejich úhradě nebyl mezi účastnicemi platně sjednán. Žalobkyni tak nebyla přiznána celková částka ve výši 4 104 Kč (poplatek za poskytnutí úvěru 3 204 Kč + smluvní pokuty ve výši 900 Kč) a příslušenství v podobě úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 000 Kč od datum do datum a nákladů spojených s uplatněním pohledávky v celkové výši 2 600 Kč.

10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měly obě účastnice ve věci úspěch pouze částečný s tím, že úspěch žalované převyšuje úspěch žalobkyně. Žalované však v řízení žádné náklady nevznikly, a proto bylo v souladu s citovaným zákonným ustanovením rozhodnuto o tom, že žádná z účastnic nemá na náhradu nákladů řízení právo.

11. V posuzované věci zdejší soud nevydal na návrh žalobkyně elektronický platební rozkaz, ale v řízení po jeho zahájení nařídil ústní jednání, a proto žalobkyni, která byla ve sporu z větší části neúspěšnou, stíhá s ohledem na výsledek řízení povinnost doplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek z návrhu ve výši 600 Kč podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 400 Kč podle položky 2 bodu 1 písm. a) Sazebníku poplatků, když podle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. a) tohoto sazebníku, soudní poplatek činí částku 1 000 Kč. Žalobkyni tedy zbývá doplatit částku ve výši 600 Kč. Splatnost doplatku v tomto případě nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé podle , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Pro jeho zaplacení byla stanovena totožná lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení exekuce či výkonu rozhodnutí.