Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 150/2022-33
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Marií Miczkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 10 117,57 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 177,72 Kč, úrok z prodlení ve výši 958,46 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 177,52 Kč za dobu od 28. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9 939,85 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 179,73 Kč a dále ve výši 8,25 % ročně z částky 9 939,85 Kč za dobu od 28. 1. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobce.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 808,40 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právní zástupkyně žalobce.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 177,72 Kč, úrok z prodlení ve výši 958,46 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 177,52 Kč za dobu od 28. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9 939,85 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 179,73 Kč a dále ve výši 8,25 % ročně z částky 9 939,85 Kč za dobu od 28. 1. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobce.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 808,40 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právní zástupkyně žalobce.</b>
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 10 117,57 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 1 138,19 Kč kapitalizovaným za dobu od 17. 9. 2020 do 27. 1. 2022 a dále v zákonné výši ročně z částky 10 117,57 Kč za dobu od 28. 1. 2022 do zaplacení s odůvodněním, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 23. 6. 2016 uzavřena Smlouva o bankovních službách číslo na jejímž základě byl žalovanému zřízen běžný účet č. bankovní účet. Následně byla mezi žalobcem a žalovaným dne 27. 9. 2016 uzavřena Smlouva o povoleném debetu číslo na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr formou přečerpání peněžních prostředků do záporného zůstatku do výše úvěrového limitu 10 000 Kč (dále jako Smlouva). Nedílnou součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba (dále jen VOP) a sazebník. Žalovaný se zavázal udržovat na běžném účtu dostatek peněžních prostředků ke krytí předpokládaných plateb a svých závazků vůči bance. Žalovaný se v rozporu se Smlouvou a VOP dostal do nepovoleného debetního zůstatku na běžném účtu tím, že neudržoval na běžném účtu dostatek finančních prostředků ke krytí předpokládaných plateb a závazků a přečerpal peněžní prostředky, které nebyly kryty kladným zůstatkem, ačkoliv na tomto nebyl dohodnut se žalobcem. I přes výzvy žalovaný nepovolený debetní zůstatek neuhradil. Z důvodu porušení Smlouvy odstoupil žalobce dopisem ze dne 15. 9. 2020 od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu a vyzval žalovaného k úhradě dlužné pohledávky. Následně žalobce převedl debetní zůstatek ve výši 10 177,57 Kč na zvláštní účet pohledávek z nepovoleného debetu, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16. 9. 2020. I přes výzvu k zaplacení žalovaný nepovolený záporný zůstatek neuhradil. Žalobce vyčíslil dluh žalovaného ke dni podání žaloby, který činil na jistině nepovoleného debetu částku 10 117,57 Kč a na úroku z prodlení částku 1 138,19 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se bez omluvy nedostavil a zůstal v řízení procesně nečinným. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
3. Žalobce v podání (doplnění žalobních tvrzení) ze dne 27. 6. 2022, doručeném soudu dne 27. 6. 2022, tvrdil, že žalovaný zaplatil na dluh částku v souhrnné výši 60 Kč.
4. Ze žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze Smlouvy o bankovních službách číslo ze dne 23. 6. 2016, Smlouvy o povoleném debetu číslo ze dne 27. 9. 2016, výpisu z úvěrového účtu č. ú. bankovní účet za období od 27. 6. 2020 do 25. 7. 2020, výpisu z úvěrového účtu č. ú. bankovní účet za období od 26. 7. 2020 do 27. 8. 2020, výpisu z úvěrového účtu č. ú. bankovní účet za období od 27. 8. 2020 do 25. 9. 2020, historického výpisu z úvěrového účtu číslo ze dne 21. 6. 2022, oznámení o snížení limitu ze dne 2. 9. 2020, Odstoupení od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu ze dne 15. 9. 2020, Oznámení o zřízení účtu pohledávek z nepovoleného debetu ze dne 16. 9. 2020, právnická osoba o úrokových sazbách v českých korunách účinných od 1. 1. 2020, specifikace výpočtu úroku z prodlení, Všeobecných obchodních podmínek účinných od 4. 12. 2019 a z předžalobní upomínky ze dne 25. 10. 2021 včetně podacího lístku ze dne 25. 10. 2021, soud zjistil následující skutkový stav věci:
Žalobce jako věřitel a úvěrující uzavřel s žalovaným jako dlužníkem a úvěrovaným dne 23. 6. 2016 Smlouvu o bankovních službách číslo na jejímž základě byl žalovanému zřízen běžný účet č. bankovní účet vedený u žalobce a následně dne 27. 9. 2016 Smlouvu o povoleném debetu číslo na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr formou přečerpání peněžních prostředků do záporného zůstatku do výše úvěrového limitu 10 000 Kč. Byla sjednána úroková sazba 19,99 % ročně a procentní sazba nákladů úvěru 43,82 % ročně. Žalovaný se v rozporu se Smlouvou a VOP dostal do nepovoleného debetního zůstatku na běžném účtu tím, že neudržoval na běžném účtu dostatek finančních prostředků ke krytí předpokládaných plateb a závazků a přečerpal peněžní prostředky, které nebyly kryty kladným zůstatkem, ačkoliv na tomto nebyl dohodnut se žalobcem. I přes výzvy žalovaný nepovolený debetní zůstatek neuhradil. V čl. 13 VOP bylo sjednáno, že v případě vzniku nepovoleného debetu na účtu z jakéhokoliv důvodu je klient povinen neprodleně uhradit bance veškeré dlužné částky včetně příslušenství. Po dobu trvání nepovoleného debetu na účtu klienta je banka oprávněna zřídit zvláštní (vnitřní) účet pohledávky z nepovoleného debetu, na kterém povede pohledávku z nepovoleného debetu včetně příslušenství. Součástí smlouvy učinili účastníci příjmení obchodní podmínky účinné od 4. 12. 2019, Podmínky k povoleným debetům pro fyzické osoby, právnická osoba o úrokových sazbách v českých korunách účinný od 1. 1. 2020 a sazebník. Z důvodu porušení Smlouvy odstoupil žalobce dopisem ze dne 15. 9. 2020 od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu a vyzval žalovaného k úhradě dlužné pohledávky. Následně žalobce převedl debetní zůstatek ve výši 10 177,57 Kč na zvláštní účet pohledávek z nepovoleného debetu, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16. 9. 2020. Z výpisu z úvěrového bankovního účtu žalovaného č. ú. bankovní účet za období od 27. 6. 2020 do 25. 9. 2020 byly zjištěny jednotlivé platební transakce zúčtované na úvěrovém účtu žalovaného č. ú. bankovní účet, přičemž konečný zůstatek účtu činil ke dni 27. 8. 2020 částku - 9 999,85 Kč, dále byl dne 31. 8. 2020 na vrub účtu zúčtován smluvní úrok ve výši 177,72 Kč a konečný zůstatek účtu ke dni 31. 8. 2020 činil částku - 10 177,57 Kč, dále byl dne 16. 9. 2020 zúčtován převod zůstatku na zvláštní účet pohledávek z nepovoleného debetu. Žalobce dopisem (předžalobní výzvou) ze dne 25. 10. 2021 vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky spolu s příslušenstvím. Předžalobní výzva byla dle poštovního podacího lístku předána k poštovní přepravě dne 25. 10. 2021 a byla téhož dne odeslána jako doporučená zásilka na adresu trvalého pobytu žalovaného.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10.Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen.
11.Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
12.Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
13.S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah žalobce a žalovaného, vzniklý na základě smlouvy o úvěru poskytnutého formou povoleného přečerpání, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z.
14.Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěryschopnost žalovaného uvedl v žalobě a doplnění žaloby ze dne 27. 6. 2022, že žalobce prověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr vyhledáváním žalovaného v databázi dlužníků, v bankovním a nebankovním registru klientských informací, v databázi insolvenčního rejstříku, prověřením platnosti občanského průkazu žalovaného v databázi neplatných dokladů, evidenci adres, v interních registrech a analyzoval doložené údaje se statistickými, demografickými a historickými daty umožňujícími posouzení úvěryschopnosti žalovaného jako spotřebitele. Shledal, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet; žalobce však tato skutková tvrzení nedoložil žádnými důkazy, nedoložil příjmy žalovaného, nedoložil pracovní smlouvu nebo zprávu zaměstnavatele, z níž by bylo zřejmé, zda je zaměstnán a o jaký typ pracovního poměru se jedná, nedoložil výplatní pásky nebo potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu, nedoložil žádné výpisy z databáze dlužníků př. SOLUS, BRKI, NRKI, nedoložil žádné listiny dokládající výdaje žalovaného. Jelikož se žalobce nedostavil k jednání, nemohl být poučen podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalovaného splácet úvěr poskytnutý formou povoleného přečerpání. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. března 2020, OPR- právnická osoba, ve věci C číslo).
15.V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy.
16.Plnil-li žalobce žalovanému z neplatné smlouvy o povoleném debetu částku 9 999,85 Kč a žalovaný tyto peněžní prostředky převzal a disponoval s nimi, přičemž, jak sám žalobce v řízení tvrdil, žalovaný na dluh uhradil pouze částku 60 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. Proto soud podle ust. § 2993 o. z. zavázal žalovaného uhradit žalobci částku 9 939,85 Kč představující dosud nevrácené (nezaplacené) peněžní prostředky. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu ve smyslu ust. 1968 o. z., zavázal jej soud podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. k zaplacení úroku z prodlení ve výši 179,73 Kč (kapitalizovaného za dobu od 9. 11. 2021 do 27. 1. 2022) a dále ve výši 8,25 % ročně z částky 9 939,85 Kč za dobu od 28. 1. 2022 do zaplacení, neboť do prodlení s úhradou této částky se dostal žalovaný až den následující po doručení předžalobní upomínky (předžalobní upomínka byla žalovanému doručena dne 8. 11. 2021), jako výzvy k dobrovolnému plnění bezdůvodného obohacení, čímž nastala splatnost dluhu žalovaného z bezdůvodného obohacení. Ve zbytku nároku a nárokovaného příslušenství, tj. kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 958,46 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 177,52 Kč za dobu od 28. 1. 2022 do zaplacení, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
17.O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.
18.O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení činí úspěch žalobce 90,15 % a jeho neúspěch 9,85 %. Ve výši rozdílu (80,30 %) má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva, tedy částku 1 808,40 Kč. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z mimosmluvní odměny za zastupování advokátkou za tři úkony právní služby ve výši 900 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzva k úhradě, sepis žaloby) dle ust. 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška), když při určení sazby mimosmluvní odměny nebylo přihlédnuto k příslušenství pohledávky, a z hotových výloh advokátky ve výši režijního paušálu 100 Kč ke třem úkonům právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky, tj. ve výši 300 Kč. Jelikož advokátka žalobce osvědčila, že je plátcem DPH, přiznal soud žalobci i nárok advokátky na úhradu 21 % DPH v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Uplatnil-li žalobce odměnu za úkon právní služby – doplnění skutkových tvrzení ze dne 27. 6. 2022, soud tuto odměnu nepřiznal, jelikož skutková tvrzení doplněná v tomto podání měla být uvedena již v žalobě. Celkové náklady řízení tak činí částku 2 252 Kč, z toho poměrná část nákladů řízení ve výši 80,30 % činí částku 1 808,40 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku advokátce žalobce.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, písemně, ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí (exekuce).