Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

104 C 7/2022-49

Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Horáčkem ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 11.635 - Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 11.635,48 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 10.336 - Kč od 31.8.2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 408,48 Kč a s úrokem ve výši 102,29% ročně z částky 6.320,77 Kč od 24.9.2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 31.8.2021 dosáhne částky 102.816 - Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 11.635,48 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 10.336 - Kč od 31.8.2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 408,48 Kč a s úrokem ve výši 102,29% ročně z částky 6.320,77 Kč od 24.9.2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 31.8.2021 dosáhne částky 102.816 - Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru číslo žalovaný smlouvu podepsal dne 17.7.2019. Žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 36.000 - Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 166,89 % ročně splácet ve 24 měsíčních splátkách ve výši 3.570 - Kč splatných k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje srpnem 2019. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy, ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění bylo uhrazeno 78.540 - Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo k zesplatnění úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smlouvy. Podle bodu 6.4 smlouvy ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nesplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru. Tato nová jistina úvěru činí 7.140 - Kč. Z této nové jistiny požaduje žalobce též úroky z prodlení, dále požaduje zaplacení smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v důsledku prodlení dle bodů 6.1 a 6.2 smlouvy, resp. 6.5 smlouvy. Mimoto požaduje též podle bodu 2.2 smlouvy úroky z původní jistiny.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.

Zjištěné skutečnosti

3. Mezi účastníky, žalobcem jako poskytovatelem úvěru, žalovaným jako dlužníkem, byla uzavřena smlouva o úvěru, žalobce na jejím základě poskytl žalovanému částku 36.000 - Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný podle smlouvy zaplatit, činila 85.680 - Kč. Celková výše měsíční splátky činila 3.570 - Kč, počet splátek 24, splatné do 25. dne v měsíci. Zápůjční úroková sazba činila 166,89 % ročně. Návrh na uzavření smlouvy žalovaný podepsal dne 17.7.2019.

4. Žalovanému byla žalobcem vyplacena částka 36.000 - Kč dne 19.7.2019.

5. Žalovaný byl vyzýván k zaplacení dlužných splátek a upozorněn na možnost zesplatnění úvěru. O zesplatnění úvěru byl následně informován dopisem ze dne 29.8.2021 s tím, že dlužnou částku má zaplatit do 10 dnů od odeslání dopisu.

6. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobce provedl hodnocení klienta. V rámci tohoto hodnocení žalobce vycházel z toho, že žalovaný má příjmy ve výši 22.500 - Kč ze zaměstnání, k dispozici neměl žádný doklad tento příjem prokazující. Jiné příjmy žalovaný neměl. Při hodnocení výdajů vycházel žalobce z toho, že žalovaný má následující výdaje: životní minimum ve výši 3.410 - Kč, výdaje na spoření 1.000 - Kč, splátky jiného úvěru 3.000 - Kč, výdaje na jedno dítě v domácnosti 2.000 - Kč a výdaje na bydlení ve výši 5.000 - Kč. Dále žalobce počítal s rezervou ve výši 1.000 - Kč na měsíc. Jako forma bydlení je uvedeno bydlení v pronájmu s tím, že žalovaný je ženatý.

7. Z nebankovního registru klientských informací, které předložil sám žalobce, vyplynulo, že žalovanému byl přidělen kód příznaku 16, což má znamenat, že klientova (žalovaného) smlouva je hodnocena jako špatná, má jít o negativní příznak.

8. Před uzavřením smlouvy byl žalovanému poskytnut předsmluvní formulář, kde jsou shrnuty parametry úvěru (jde o hutný text psaný drobným písmem). Tento formulář byl žalovaným podepsán dne 17.7.2019.

9. Žalovaný před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky.

Právní posouzení

10. V daném případě byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle a násl. a , o spotřebitelském úvěru (aplikován zákon účinný v době uzavření smlouvy). Podle zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle potom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Soud proto v prvé řadě zkoumal, zda žalobce jakožto věřitel skutečně dostál požadavkům zákona a prověřil úvěruschopnost žalovaného. Na základě zjištěných skutečností pak soud dospěl k závěru, že žalovaný tuto úvěruschopnost prověřil velmi nedbale, neprofesionálně, nepočínal si s odbornou péči. Pokud by žalobce úvěruschopnost žalovaného posoudil řádně, pak by musel dojít k závěru, že žalovaný nebude schopen sjednaný spotřebitelský úvěr splácet. V takovém případě má pak žalobce povinnost úvěr neposkytnout. Sankcí za porušení takového ustanovení zákona je pak neplatnost uzavřené smlouvy.

12. Konkrétně v daném případě žalobce vycházel z měsíčního čistého příjmu žalovaného ve výši 22.500 - Kč, tento příjem však nemá ničím doložen (stačí přitom nechat si předložit např. pracovní smlouvu nebo několik bankovních výpisů za pár měsíců před uzavřením smlouvy o úvěru). Příjem tedy nebyl ověřen. Výdaje rovněž nejsou ověřeny dostatečně – žalobce fakticky pracuje pouze se dvěma výdaji, a to životním minimem a výdaji na bydlení. Ohledně výdajů na dítě ve výši 2.000 - Kč pak jde o zcela nerealistickou částku, je jasné, že měsíční výdaje na dítě jsou vyšší než tato částka. Navíc ani není zřejmé, o jak staré dítě se jedná. Žalobce dále nijak nehodnotí to, že žalovaný již dluhy má a splácí je (součet splátek existujících dluhů, tj. 3.000 - Kč, a splátky nového úvěru od žalobce, tj. 3.570 - Kč, činí dohromady 6.570 - Kč, což by v případě příjmu 22.500 - Kč znamenalo téměř jednu třetinu příjmu; jinými slovy žalovaný by měl 30 % svého příjmu použít na splátky dluhů, což lze považovat za riskantní). Žalobce nepočítá s dalšími pravidelnými výdaji, které musí mít každý člověk – výdaje na dopravu, na záliby apod. V neposlední řadě žalobce nijak nepracuje s tím, že i jeho vlastní šetření z nebankovního registru klientských informací hodnotí smlouvu žalovaného jako špatnou – soud tomu rozumí tak, že žalovaný patří do segmentu rizikových klientů. Lze tedy shrnout, že žalobce příjmy žalovaného neověřil vůbec, výdaje potom zcela nedostatečně. Žalobce tak porušil příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru - § 86 odst. 1.

13. Sankcí za porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost dlužníka je podle cit. zákona neplatnost smlouvy. Soud má za to, že se jedná o neplatnost absolutní. Nový , tj. , účinný od 1.1.2014 pak prohlašuje za neplatné to právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje ( ). O tento případ jde v souzené věci. Smyslem a účelem ust. citovaného zákona je postihnout neplatností takovou smlouvu, kterou věřitel uzavřel s dlužníkem, aniž by dostatečně prověřil schopnost dlužníka úvěr splatit. Zákon tak reagoval na poznatky z praxe, kdy řada, zejména nebankovních poskytovatelů úvěrů, poskytovala úvěry i osobám, u nichž bylo zřejmé již v době poskytnutí úvěru, že nejsou schopny úvěr splatit. Takovéto neodpovědné jednání potom vedlo ke vzniku široké skupiny osob, která se ocitla v dluhové pasti. Přestože ověření úvěruschopnosti dlužníka lze ze strany věřitele považovat za samozřejmé a zcela logické jednání a přestože povinnost věřitele takto jednat lze dovodit z obecných principů soukromého práva, zákon výslovně tuto povinnost zakotvil a výslovně také zakotvil důsledky nesplnění takové povinnosti, tj. neplatnost smlouvy. Účel a smysl zákona je tak jasný. Soud proto kvůli nedostatečnému ověření úvěruschopnosti žalovaného považuje smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou. S ohledem na ust. pak soud k neplatnosti smlouvy přihlíží i bez návrhu, neboť nedostatečné a pouze formální posouzení úvěruschopnosti žalovaného odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Nejde totiž pouze o zájem žalovaného jako dlužníka (a samotného žalobce jako věřitele), ale též o zájem veřejný. V České republice existuje nadměrný počet osob, které jsou v dluhové pasti, mají nespočet exekucí, případně jsou v insolvenci. Počet těchto osob je takový, že sociální a ekonomické důsledky spojené s předlužením mají negativní dopad na celou společnost (sociální vyloučení, přesun ekonomické aktivity takových osob do šedé zońy, voličské preference takových vykořeněných osob a s tím spojené politické důsledky, zvýšená kriminalita apod.). Jednou z příčin tohoto stavu, a to příčinou významnou, je praxe, kdy zejména nebankovní poskytovatelé úvěrů často poskytují úvěr osobám, které nejsou schopny úvěr za sjednaných podmínek splatit. Tímto neuváženým jednáním se významně navyšuje počet osob, které nejsou schopné splácet své závazky a dostávají se potom do neřešitelných situací. Je v zájmu celé společnosti tomuto negativnímu jevu bránit a jednou z cest, jak toho dosáhnout, je právě donutit poskytovatele úvěrů, aby řádně posuzovali úvěruschopnost svých klientů a poskytli úvěr pouze tomu, u koho je reálný předpoklad, že úvěr splatí. V případě, že poskytovatel úvěru tuto povinnost poruší, je namístě uplatnit sankci v podobě neplatnosti takového právního jednání. Odkázat v tomto směru lze i na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 26.2.2019, sp. zn. , zejm. na body 18 až 20 odůvodnění nálezu. Zde Ústavní soud mj. deklaruje, že není důvod, aby státní moc poskytovala ochranu právům subjektu, který neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze a neposkytl úvěr s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen. Souzená věc je přesně takovým případem.

14. Soud tedy považuje smlouvu o úvěru za absolutně neplatné právní jednání. Za tohoto stavu je vztah mezi účastníky třeba vypořádat jako bezdůvodné obohacení podle . Žalobce žalovanému poskytl částku 36.000 - Kč, žalovaný mu postupně vrátil částku v celkové výši 78.540 - Kč, zaplatil tak mnohem více, než k čemu byl povinen. Žalobce tak nemá nárok na zaplacení žádné částky. Soud proto žalobu zamítl.

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , žalovaný měl ve věci plný úspěch, měl by nárok na náhradu nákladů řízení, ty mu však nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení v potřebném počtu stejnopisů prostřednictvím Okresního soudu v Chrudimi ke Krajskému soudu v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.