Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 208/2022-52

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudkyní Mgr. Janou Smýkalovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 35 396,74 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 6 835,74 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 715,12 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 907,13 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 257,07 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, co do úroku 30 % ročně z částky 7 257,07 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, co do částky 10 861 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 554,74 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 539,08 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 629,45 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, co do úroku 22,68 % ročně z částky 5 629,45 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, co do částky 12 500 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 612,93 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 745,15 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 555,38 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, co do úroku 25,26 % ročně z částky 6 555,38 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 354 Kč Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet číslo, variabilní symbol, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 6 835,74 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 715,12 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 907,13 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 257,07 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, co do úroku 30 % ročně z částky 7 257,07 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, co do částky 10 861 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 554,74 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 539,08 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 629,45 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, co do úroku 22,68 % ročně z částky 5 629,45 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, co do částky 12 500 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 612,93 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 745,15 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 555,38 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, co do úroku 25,26 % ročně z částky 6 555,38 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 354 Kč Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet [číslo], [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 17. 8. 2022 domáhala na žalované zaplacení a) částky 12 035,74 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 715,12 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 907,13 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 257,07 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úrokem 30 % ročně z částky 7 257,07 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, b) částky 10 861 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 554,74 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 539,08 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 627,45 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úrokem 22,68 % ročně z částky 5 627,45 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, c) částky 12 500 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 612,93 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 745,15 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 555,38 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úrokem 25,26 % ročně z částky 6 555,38 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení.

2. K nároku a) žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovanou dne 1. 9. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit společně se souhrnným poplatkem 7 225 Kč, a to v 52 týdenních splátkách po 332 Kč. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, když za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradila částku 4 800 Kč. K nároku b) žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovanou dne 1. 3. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit společně se souhrnným poplatkem 13 979 Kč, a to v 78 týdenních splátkách po 308 Kč. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, když za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradila částku 12 224 Kč. K nároku c) žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovanou dne 19. 11. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit společně se souhrnným poplatkem 16 634 Kč, a to v 21 měsíčních splátkách po 1 459 Kč. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, když za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradila částku 17 618 Kč. Před uzavřením každé smlouvy posoudila právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalované úvěr splácet, a to na základě informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty. Pohledávky za žalovanou ze všech tří úvěrových smluv byly postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila zvláštní doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu , (dále jen ) za doručovací adresu místo jejího trvalého bydliště, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozhodnutí. Žalované byla žaloba doručena na uvedenou adresu do vlastních rukou uplynutím desetidenní lhůty k vyzvednutí písemnosti ve smyslu odst. odst. 2 ve spojení s  , tj. 29. 9. 2022. Z vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. ). Současně se žalobou doručil soud žalované předvolání k prvnímu jednání nařízenému na den 7. 11. 2022. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, žalobkyně se z jednání omluvila, a proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle

4. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

5. Výpisem z obchodního rejstříku byla ověřena právní subjektivita žalobkyně.

6. Žalovaná požádala dne 19. 11. 2019 o úvěr ve výši 15 000 Kč a současně vyplnila zákaznickou kartu, ve které mimo jiné uvedla, že bydlí v nájmu, je vdaná, má vyživovací povinnost ke třem dětem, je zaměstnaná jako stájník v příjmení příjmení z. d. s čistým měsíčním příjmem 33 313 Kč. Dále uvedla, že splácí jiným věřitelům částku 2 300 Kč měsíčně, odhadované měsíční výdaje činí 7 500 Kč měsíčně. Dále uvedla, že je majitelem kreditní karty a má zápůjčku u jiné společnosti. V kolonce Ověřené doklady je označené pouze políčko výplatní pásky a ručně dopsáno 9, číslo (viz zákaznická karta č.l. 27 spisu).

7. Následně téhož dne, tj. 19. 11. 2019, podepsala žalovaná smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které jí byl poskytnut úvěr ve výši 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit a zaplatit souhrnný poplatek 13 925 Kč, a to formou 21 měsíčních splátek po 1 459 Kč RPSN činila 134,54 %.

8. Žalovaná požádala dne 1. 3. 2020 o úvěr ve výši 10 000 Kč a současně vyplnila zákaznickou kartu, ve které mimo jiné uvedla, že bydlí v nájmu, je vdaná, má vyživovací povinnost ke třem dětem, je zaměstnaná jako stájník v právnická osoba s čistým měsíčním příjmem 38 122 Kč. Dále uvedla, že splácí externí splátky 2 500 Kč měsíčně a odhadované měsíční výdaje činí 7 500 Kč. Dále uvedla, že je majitelem kreditní karty a má zápůjčku u jiné společnosti. V kolonce Ověřené doklady je označené pouze políčko výplatní pásky a ručně dopsáno číslo, číslo (viz zákaznická karta č.l. 23 spisu).

9. Následně téhož dne, tj. 1. 3. 2020, podepsala žalovaná smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které jí byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit a zaplatit souhrnný poplatek 11 639 Kč, a to formou 78 týdenních splátek po 308 Kč RPSN činila 168,88 %.

10. Žalovaná požádala dne 1. 9. 2020 o úvěr ve výši 6 000 Kč a současně vyplnila zákaznickou kartu, ve které mimo jiné uvedla, že bydlí v nájmu, je vdaná, má vyživovací povinnost ke třem dětem, je zaměstnaná jako stájník v právnická osoba s čistým měsíčním příjmem 28 567 Kč. Dále uvedla, že splácí externí splátky 2 200 Kč měsíčně a odhadované měsíční výdaje činí 5 500 Kč. Dále uvedla, že je majitelem kreditní karty a má zápůjčku u jiné společnosti. V kolonce Ověřené doklady je označené pouze políčko výplatní pásky a ručně dopsáno 6, číslo (viz zákaznická karta č.l. 19 spisu).

11. Následně téhož dne, tj. 1. 9. 2020, podepsala žalovaná smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které jí byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit a zaplatit souhrnný poplatek 7 225 Kč, a to formou 52 týdenních splátek po 332 Kč RPSN činila 150,15 %.

12. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila, že žalovaná uhradila na první úvěr ze dne 19. 11. 2019 částku 17 618 Kč, na druhý úvěr ze dne 1. 3. 2020 částku 12 224 Kč a na třetí úvěr ze dne 1. 9. 2020 částku 4 800 Kč.

13. Smlouvou o postoupení pohledávek (č. l. 31 až 38 spisu) postoupila původní věřitelka pohledávky ze všech tří smluv o úvěru na žalobkyni, následně původní věřitelka oznámila postoupení pohledávky žalované dopisem ze dne 30. 1. 2022 (viz č. l. 39 spisu), který byl odeslán žalované dne 24. 2. 2022 (viz podací lístek č. l. 40 spisu).

14. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně doložila pouze zákaznické karty, ze kterých je patrné, že původní věřitelka vycházela více méně z údajů poskytnutých žalovanou. Původní věřitelka si zřejmě ověřila pouze tvrzený příjem žalované ze zaměstnání. Chybí však jakékoliv doklady ohledně výdajů žalované. Ačkoliv žalovaná uvedla, že má bankovní účet, nebyl vyžádán výpis z tohoto bankovního účtu. Původní věřitelka neprovedla lustraci žalované v příslušných rejstřících dlužníků (resp. toto neprokázala). Ačkoliv původní věřitelka věděla, že žalovaná má zápůjčky či úvěry u dalších společností, nijak neověřovala, zda a jakým způsobem žalovaná tyto závazky plní. Žalovaná v zákaznických kartách uvedla, že má tři vyživovací povinnosti, s ohledem na to považuje soud tvrzené výdaje 7 500 Kč (popř. 5 500 Kč) měsíčně za značně podhodnocené. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být tudíž poučena o své povinnosti důkazní ve smyslu

15. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

16. Původní věřitelka poskytla žalované na základě 3 smluv o úvěru peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč (dne 19. 11. 2019), 10 000 Kč (dne 1. 3. 2020) a 10 000 Kč (dne 1. 9. 2020). Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka důsledně zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná uhradila na první úvěr ze dne 19. 11. 2019 částku 17 618 Kč, na druhý úvěr ze dne 1. 3. 2020 částku 12 224 Kč a na třetí úvěr ze dne 1. 9. 2020 částku 4 800 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek.

17. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení , (dále jen„ o. z.“), a rovněž dle , o spotřebitelském úvěru.

18. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných

a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

20. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení , o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. ,„ … soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C -679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 /48/.

23. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr (zápůjčku) splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence

v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných

a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

24. Soud má tedy v předmětné věci za to, že původní věřitelka nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalované (neověřila především, jaké jsou skutečné výdaje žalované, zda žalovaná není vedena v evidenci dlužníků, zda řádně plní své závazky), a proto je smlouva o úvěru absolutně neplatná ve smyslu § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. Navíc žádosti o poskytnutí úvěru a zákaznické karty žalovaná podepsala vždy ve stejný den jako smlouvy o úvěru, což nasvědčuje tomu, že zkoumání úvěruschopnosti žalované nebyla věnována náležitá péče.

25. Původní věřitelka tedy poskytla žalované plnění na základě absolutně neplatných smluv o úvěru, a to konkrétně ve výši 14 000 Kč, ve výši 10 000 Kč a ve výši 10 000 Kč. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila, že žalovaná na první úvěr uhradila částku 17 618 Kč, na druhý úvěr částku 12 224 Kč a na třetí úvěr částku 4 800 Kč. Vzhledem k tomu, že všechny smlouvy o úvěru jsou absolutně neplatné, nebyly platně sjednány ani úroky a ani poplatky. Jistina vyplývající z první smlouvy o úvěru byla tedy uhrazena zcela, stejně jako jistina ze druhé smlouvy o úvěru. Soud proto uložil žalované, aby uhradila žalobkyni, na níž byla pohledávka platně postoupena, jistinu z posledního úvěru ve výši 5 200 Kč (10 000 Kč – 4 800 Kč = 5 200 Kč), a to v souladu s ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru (toto ustanovení je speciální k ustanovení o bezdůvodném obohacení). Ve zbývajícím rozsahu musela být žaloba zamítnuta.

26. Jak vyplývá z ustanovení § 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. dospěl k následujícím závěrům: Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).

27. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

28. S ohledem na shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně na úroky z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím.

29. Vzhledem k tomu, že žalovaná nepožádala o delší lhůtu k plnění, či o plnění ve splátkách, uložil soud žalované uhradit dlužnou částku ve lhůtě stanovené v  věta první po středník

30. Žalovaná byla ve sporu převážně úspěšná, žádné náklady jí však nevznikly, a proto soud rozhodl dle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

31. Soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz, a proto doměřil žalobkyni soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků, která je přílohou , o soudních poplatcích. Předmětem řízení byla částka 35 396,74 Kč, z toho soudní poplatek činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 1 770 Kč. Žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši 1 416 Kč, k úhradě tak zbývá soudní poplatek 354 Kč.

32. Lhůta k uhrazení soudního poplatku vyplývá z ustanovení věta první po středník

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.